10.díl - Worries, laughter and again worries

Po krátkém telefonátu, kdy dal echo Johnu Brancovi, který momentálně zastupoval Ge a potom ještě Howardu Weitzmanovi, se potřeboval nějak odreagovat. Jen bezmyšlenkovitě prošel kolem kuchyně, kde zrovna Ge dávala Natalie svačinku. Všimla si, že ho něco trápilo… i Cora byla nějaká nesvá…

----------------------------------

 Skoro až do večera o něm nikdo nevěděl. Ať už se po Michaelovi sem tam rozhlédla Pam, při čtení Bible na zápraží domku, nebo Ge… Jako by si nasadil ten svůj raketový batoh a zmizel, jak to dělával na závěr koncertu.

----------------------------------------

 Jen marně procházela kolem kolotočů, u kterých hrála ta líbezná hudba, ale nikde ho nezahlédla. Se skloněnou hlavou se vracela po chodníku zpět k domu a ještě ji napadlo zkusit jedno místo.

 Opět se vydala k tomu starému stromu, kde bylo její oblíbené místo. Už z dálky se dívala, jestli ho nezahlédne a po té, co přišla blíž, se dívala do koruny stromu. Ale neseděl tam ani ptáček natož Michael.

 Chodila kolem kmene s hlavou nahoru a jen co udělala krok zpět…

„Hledáš mě?“

 Ge se lekla a hned se otočila. Se sladkým úsměvem, že se mu podařilo ji vylekat, se na ni usmíval Michael.

„Ne.“ Odpověděla protestantsky.

Michael: „Kdyby ses podívala na vedlejší strom, tak bys mě našla. Celou dobu jsem tě sledoval.“ Usmál se.

Ge: „Říkal jsi, že hned vrátíš a potom jsi odešel, ani jsi nic neřekl… Co se stalo?“ Ptala se starostmi.

 Michael ji vzal za ruku a pomalu šli zpět.

„Nic, jen se u nás zastavil jeden známý, myslím, že ho ani neznáš.“

Ge: „Byl to Chandler?... Klidně mi to řekni. Cora celou tu dobu chodila kolem se staženým zadkem.“

Michael: „Nechci, abys o něm cokoliv věděla, dobře?“ Koukl na ni důležitě. „Je to sice fajn chlap, ale nedá se mu věřit.“

Ge: „Tak proč se s ním bavíš?“

Michael při chůzi odkopl kamínek a jen se nervózně kousl do rtu. „Znám se s jeho synem, párkrát jsme se potkali… Ale už se o tom nechci bavit.“

Ge: „Dobře.“ Kývla hlavou.

 I tak na ní viděl, že se jí to nelíbí. Lehce se k ní přiblížil během chůze a náhle ji začal lechtat.

„Dost, nech toho!“ Smála se Ge. „Přestaň, Michaele!“

Michael: „Zkus mě chytit.“

 Plácl ji po zadku a utíkal po travinných kopcích a Ge se za ním hnala, i když věděla, že on je rychlejší a mrštnější.

„No počkej! To ti nedaruju!“ Volala.

„To sotva!“ Smál se Michael.

--------------------------------------

 Skončilo to polštářovou bitkou v obýváku a až protivným smíchem, který se rozléhal po celém domě.

„Nechte toho!“

 Zakročila rázně Pam. Ge se hned narovnala, klečíc nad Michaelem a sundala mu polštář z obličeje, zatím co on ji doteď lechtal na břiše. Oba se zastavili a zkameněli.

„Nemohli jste s těma válkami zůstat venku? Ještě tu něco rozbijete!“ Kárala je jako malé děti.

Michael: „Ale však to nevadí, Pam.“ Zvedl hlavu ze země a mrkl na ni ve snaze ji uklidnit. „Děti si tu hrají pořád, těch věcí se už rozbilo.“

Pam: „Chápu, děti neuhlídáš, ale aspoň vy dva byste měli mít rozum.“

 Odešla zpět do kuchyně, a Ge s Michaelem se začali zvedat z parket, kde za gaučem přerušili bitku.

„A ještě něco…“ Vrátila se Pam tentokrát s nožem v ruce, na kterém ještě měla kousíčky mrkve. „To mokré prostěradlo si vypereš.“ Ukazovala na Michaela nožem.

Michael: „Já?“ Zasmál se nevěřícně.

Pam: „Ano, ty! A žádná pračka, dostaneš lavor s vodou a pěkně to přepereš v rukách!...“ Spustila. „Takhle po ní skákat jako nadržený pes a při tom víš, jak moc potřebuje oddych. Že ti není hanba, Michaele. Kaj se!“

 Dořekla s přísným výrazem a opět se vrátila do kuchyně. Michael se omráčeně podíval na Ge a ta si to ještě užila.

„Jo! Kaj se, Miku!“ Vysmála se mu a plácla ho po zadku.

------------------------------- 

Po večeři se mu nějak zázračně podařilo přemluvit Pam, aby si svou povinnost pradleny nechal  na další den. Usmál se na ni, políbil na čelo, popřál dobrou noc a šel nahoru po schodech do svého pokoje.

 Malá pěkně spinkala v postýlce, akorát ji radši jemně přetočil na záda. Sice už bude mít jeden rok, ale neměla by si zvykat spát na břiše.

 Ge stála v koupelně před zrcadlem a odkládala paruku, kterou si teď dala do pořádku. Po pečlivém pročesání ji dala do obalu pověsila na věšáček vedle ručníků a už se hrabala v taštičce pro léky. Vyndala svou krabičku, otevřela tmavou lahvičku a zní vyndala vatu.. Ukazováčkem zkoumala dno ale žádný prášek, byla prázdná. S neklidným povzdechem do ní zpátky nasoukala vatu, odložila lahvičku na umyvadlo a utrápeným výrazem těkala kolem. Co bude dělat? Bez léků to přece nemůže zvládnout, neusne bez nich, kdykoliv by se jí mohlo přitížit.

 Až tehdy, kdy se podívala do zrcadla, si všimla, že se na ni Michael díval v pootevřených dveřích. Viděl její vystrašený pohled.

„Co se děje?“ Zeptal se a otevřel dveře dokořán.

Ge: „Nemám léky.“ Otočila se k němu. „Na srdce, už tam není ani jeden.“

Michael: „Tak si zítra zajeď k doktorovi a já pohlídám Natalie… Dnešek ještě zvládneš, nepotřebuješ je akutně, doufám?“ Podíval se na hodinky.

Ge: „Ne, jen… se mi bude hůř usínat.“

Michael: „No tak…“ Přišel k ní blíž a jemně ji políbil na rty. „Kdyby se cokoliv dělo, tak do mě kopni nebo mě shoď z postele, dobře?“ Usmál se a znovu ji políbil.