1.díl - No mood for welcome

Vstupujeme do 3. části povídky. Díl věnuju všem mým komentátorům a čtenářům povídky 

O týden později…

 Michael už plný radosti scházel ze schodů před domem a sledoval černou limuzínu, jak přijížděla k domu. Jakmile auto zaparkovalo, vystoupil řidič a potom jen James.

„Kde je Ge?“

 Zeptal se Michael při pohledu na řidiče, jak vyndával zavazadla z kufru.

James: „Vysedla po cestě.“

 Michael na něj hleděl, jestli si nedělá srandu.

James: „Je to tak, poručila si vystoupit u stájí. Hleděl jsem na ni stejně, jako ty na mě.“

Michael vzal cestovní tašky do rukou se slovy: „Dobře, a když už jsi tady, proč jsi mi nedal vědět, jak dopadla?“

James: „Měl jsem moc práce.“ Prohodil.

Michael: „Nelži, za necelé dva týdny sis na to prostě nemohl vzpomenout a při tom jsi byl u Ge v jednom kuse.“

James se usmál. „A jak tohle víš?“

Michael: „Ze svých zdrojů, kolem Georgiany se nemotali jen britští doktoři, víš?“ Zdůraznil. „Jsem rád, že jsi ji doprovodil tam i zpátky a cením si toho, ale teď už tu být nemusíš.“

 Otočil se a odnášel do domu zavazadla, když na něj ještě Fox zavolal.

„A Jacksone!..“

 Michael se na něj otočil ve dveřích.

James: „Nemysli si, že až příště Georga pojede do Anglie, že ji budu jen doprovázet… Konec konců tady dost útěchy nemá, takže se na ni budu velmi těšit“ Usmál se provokatérsky.

Michael: „Táhni,Foxi!“ Zvýšil na něj hlas a práskl dveřmi.

-------------------------- 

 Seděla tam opřená o kmen stromu, na stejném místě kde nocovala, když se na své narozeniny pohádala s Michaelem. Jen pozorovala pasoucího se Shadowa a zelenající se údolí před sebou.

„Představoval jsem si láskyplné objetí, sladký polibek i něžné pohlazení po vlasech…“ Ozval se pár metrů za ní Michael. „Ale že mi utečeš kousek před domem, to mě opravdu nenapadlo.“ Dodal s úsměvem a sedl si vedle ní.

Ge: „Neměla jsem… náladu na velké vítání.“ Řekla, aniž by se na něj podívala.

Michael: „Ani na mě jsi neměla náladu?“ Vyzvídal. „To je škoda, protože jsem to tady bez tebe málem nepřežil. A to myslím vážně… Musel krotit tady tvého hřebce, protože se doslova prokopal ze stájí, byla to strašná bouřka… Taky jsem měl dost hrůzu nahánějící noční můry… že jsem sám jen s Natalie, bez tebe…“ Odmlčel se. „ Já se vážně bál, Ge.“ Řekl vážně.

Ge se na něj podívala a poznala, že mluvil pravdu, žádné přehnané emoce. „Bál ses?“

Michael: „Bál jsem se, že tě ztratím… Ať už by se stalo tam, nebo tady v mém náručí… Bál jsem se a moc.“

Ge: „Ty sny ti musely pořádně narušit psychiku.“

 Koukala na něj trochu šokovaně.  Přisedla si k němu na těsno, že se jejich těla navzájem dotýkala, a pohladila ho po zádech.

„Kdysi jsem ti říkala, že bych tě nemohla opustit… i když jsem při loučení vypadala, že se vším loučím navždy, nikdy bych tě nemohla opustit a odejít tam na onen svět… Protože vím, že bys mi to nedovolil.“

 Michael se pousmál nad poslední větou a zadíval se jí do očí. Byla zklamaná, že se operace nepovedla, ale byla ráda, že je doma.

„Prý bude další operace?“ Zeptal se starostlivě.

Ge: „Jo, tentokrát mě uspí, což mě znervózňuje, protože nebudou vědět, jak na tom jsem… Z této jsem si přivezla tři centimetrové stehy na třísle.“

Michael: „Ukážeš mi je potom?“ Usmál se.

Ge se zasmála. „A kdy? Před spaním nebo když mi stáhneš kalhotky před dalším nečekaným vzplanutím?“

Michael: „Počítej s obojím ještě dneska.“ Zasmál se. „Ne, jestli se budeš cítit na menší rozkoš, tak jo a když ne, tak tě nechám odpočinout.“ Objal ji kolem ramen.

Ge: „Jsem sice po těch lécích trochu blbá, ale myslím si, že po dvoutýdenním nic nedělání by to šlo…“ Usmála se a potom se mu důvěrně podívala do očí. „Taky se mi po tobě stýskalo.“

 Objali se, při čemž měl Michael ten krásný pocit plný lásky a důvěry, konečně ji měl doma, při sobě. Dávalo mu to sílu a odvahu probouzet se do dalších dnů a to bylo to, co mu celé ty dva týdny  chybělo. Podíval se jí do očí, sladce se usmál a začal ji něžně líbat...