99.díl - Now is the right time to fight

Minneapolis – Minessota – 1.února 1994

 Let byl dlouhý a zvlášť pro Natalie, které ten měnící se tlak nedělal dobře. Proplakala celé tři hodiny a půl v sedadle vedle maminky. A jak byla Ge ráda za soukromé letadlo. Sice toho Chris zneužíval, podle jejích slov, ale byla ráda, že se nemusela s malou mačkat v přeplněném letadle.

---------------------------------

„Ahoj.“ Usmála se Sara. „Konečně jste tady. Jaký byl let?“

 Soudě podle unavené Natalie v Georgiiném náručí, asi nic moc.

Ge: „Dobrý, akorát malou bolí bříško. Není zvyklá na létání.“

Sara: „Ale chudinka naše malá.“

 Vzala si Natalie k sobě do náruče a sotva se otočila, už za ní s tál George a povzbudivě se usmíval na  Ge.

„Vítej, Ge.“ Objal ji a následně jí vzal tašku. „Koukám, že máš zase co na práci. Kdy máš termín?“

Ge: „Asi v květnu? Nevím, mám teď plnou hlavu toho, co se děje v Kalifornii.“ Omluvně pokrčila rameny.

 I když čekala menší konverzaci v kuchyni u stolu se šálkem dobrého britského čaje, byla vděčná za to, že ji George se Sarou hned nahnali do postele. Sice to neměla tak těžké, jako Natalie po tom svíjení se na sedadle v křečích, ale i tak z toho měla nervy na dranc.

 Po dlouhé době opět ulehla do své postele. Vzpomínala na první noc tady v Minneapolis, když se sem přestěhovali z Anglie. Tehdy nechala po tváři stékat pár slz, bála se, že sem nikdy nezapadne, a teď? Cítí se tu bezpečně, protože tu jsou její rodiče, protože tady ještě byli všichni spolu. Ona, Rachel, Sara a George. Teď, když se podívala na svou krásnou dceru, která spala vedle ní na posteli, nemohla tomu uvěřit, jak dlouhou cestu urazila a čím vším si za těch pár let prošla... Bylo toho tolik...

 Nakonec ji únava přece jen přemohla a už krátce po osmé večer zavřela oči.

-----------------------------------------------

Druhý den se Natalie okamžitě skamarádila s babičkou a dědečkem. Měli z ní radost a jak velkou. Všichni společně vyrazili na procházku do parku a pak na oběd do jedné z vychvalovaných restaurací.

„Málem jsem si nevšimla, že jsi těhotná, kdyby to George neřekl...“ Pousmála se Sara. „Jak se ti daří?“

Ge: „Zatím dobře.“ Pokývala hlavou. „Trávím teď většinu času u Chrise, takže jsme v pohodě.“

 Pohladila Natalie po tvářičce a ona se na ni usmála z dětské židličky a čekala na další kousek jablečného koláče, kterým ji krmil George.

Sara: „U kterého Chrise?“ Zamračila se.

Ge: „Foxe.“

Sara: „Aha.“ Řekla vyšším hlasem překvapeně. „Netušila jsem, že znáte. Skoro vůbec jste se nevídali, když jsme někdy byli v Blackpoolu. Jen Jamese si pamatuju, jak se k tobě měl.“ Mávla rukou. „To mi připomíná, že plánujeme letní slavnost na Remenhamu, sejdeme se celá rodina a zůstaneme tam i na veslařské závody. Co ty na to?“

Ge: „Paráda.“ Usmála se. „Moc mi to tam chybí a myslím, že Natalie bude nadšená... Jestli mi teda prcek dovolí tak snad přijedeme.“

George: „A jak se vede Christopherovi? Mluvil jsem s ním před včerejškem, když mi říkal, že sem přijedeš, ani jsme se moc nebavili.“ Ptal se, když krmil Natalie.

Ge: „Je rozvedený... už asi čtyři roky. Má syna Adama, se kterým se málokdy vídá. Pořád pracuje, když není s námi.“

George: „Takže u něj teď dočasně bydlíš?“

Ge: „Ano.“ Přitakala. „A taky jsem se vás dvou chtěla na něco zeptat...“ Odmlčela se. „Chtěla jsem vás poprosit, jestli byste mi na chvíli nepohlídali Natalie. Nevím přesně od kdy a na jak dlouho, ale potřebuju odjet za Michaelem. Nechci ho v tom nechat samotného.“

 V tom se hned ozvala Sara s její rázným rozumem.

„Georgiano, poslouchej. Já vím, v jaké stresu teď jsi, když nevíš, co se tam v Kalifornii děje, ale tohle je příliš riskantní pro ženu v takovém stavu.“ Pokynula směrem na její těhotenské břicho. „To, že máš možnost zůstat u Chrise má mnoho výhod, o kterých ani neuvažuješ, ale vrátit se tam teď není dobré. Všude, kam se Michael hne, tam jsou novináři a paparazzi. Může se ti cokoliv stát a pak si to ze všeho nejvíc bude vyčítat Michael, protože neměl tu možnost tě bránit...“

Ge: „Já to vím...“ Přerušila ji. „Ale já za ním prostě musím jet, třeba i jen na dva dny. Musím vědět, že je v pořádku.“

George: „Michael určitě netvrdne na jednom místě. Podle mě se snaží odříznout se od těch pitomců kolem a to bych udělal i já. Jestli musíš, tak za ním jeď, my ti Natalie pohlídáme. Ale ty nám slíbíš, že za tři dny budeš zpátky, jinak řeknu Chrisovi, aby si pro tebe dojel, rozumíš?“

 Georgiana vzala svého tátu za ruku a ve znamení vděku mu ji jemně sevřela.

„Děkuju.“

-----------------------------------------------

 Když se pěšky vraceli zpět do ulice, kde Starlightovi bydlí, všimla si Ge někoho velmi známého na zahradě u sousedů. U pana Brooka na zahradě byla mladá žena, která tam věsila prádlo na sušák, a když už šli okolo, poznala ji okamžitě.

„Za chvíli příjdu.“

 Ohlédla se Georgiana na Saru s Natalie a Georgem. Otevřela si dřevěnou branku, jejíž barva už nebyla tak čistě bílá, jak si pamatovala a šla dál za domek. Když si to tak kolem prohlížela, musela nutně navštívit jejího nejmilejšího pana Brooka, neviděla ho celou věčnost a teď... když se podívala před sebe, uviděla Coru!

„Tady už není Neverland.“

 Usmála se Ge a šla se s ní přivítat. Cora okamžitě samou radostí nadskočila a šla Ge obejmout.

„Pane Bože!“ Radovala se. „Ge, já nevěděla, že jsi tady.“

Ge: „No to já o tobě taky ne. Jsi tu sama?“

Cora: „Ne, jsem tu s tetou. Po tom, co na nás Michael tlačil, ať odjedeme z Neverlandu, tak se teta po sto letech rozhodla navštívit strýce a teď už jen vzpomínají na doby, kdy ještě spolu chodili tančit do klubu.“ Usmála se. „Co ty? Jak se máš? Vidím, že rosteš.“ Pohladila ji přes kabát po bříšku.

Ge: „Já se mám zatím fajn....Emmm.... Víš, já jsem nevěděla, že vás Michael donutil odjet.“

Cora: „No, nenutil nás, ale byl už hodně zoufalý, po tom, co tě zatkla policie, tak za přišel za Pam s tímto návrhem.“

 Následovalo ticho. Vůbec Georgianu nenapadlo, že by to Michael bral až tak přísně, ale po tom, co se stalo, se mu ani nedivila. O to víc ho chtěla vidět. Chudák, tak dlouho tam byl sám. Pomyslela si.

Ge: „ No...“ Odkašlala si. „Já zase od té doby jsem pořád ve Washingtonu, takže ani nevím, jak na tom Michael je.“

Cora: „A co Natalie?“ Zeptala se starostlivě.

Ge: „Je tu se mnou.“ Ohlédla se na dům vedle, kde právě byla její dcerka s babičkou a dědečkem.

 Cora chvíli jen tak postávala a mnula si ruce, které jí mrzly. Vypadalo to, že nad něčím přemýšlí, ale jen tak si prohlížela Ge, které to v černém vypasovaném kabátě moc slušelo. A zvlášť to těhotenské bříško.

Ge: „Chystám se za Michaelem...“ Prohodila. „Mám o něj starosti, dlouho jsme se neviděli.“

Cora chápavě přikývala a pak promluvila nečekaně rozechvělým hlasem. „Ge, já se ti chci omluvit.“

 Krátce sklonila hlavu a pak se jí zpříma podívala do tváře.

„Ani nevíš, jak moc se za to stydím. To já jsem na vás donášela Chandlerovi.“ Vyhrkla ze sebe se staženým hrdlem. „Vyhrožoval mi, že když to neudělám, najde si mě a zbije... Den co den mi nechával tak perverzní vzkazy, že mě znásilní, že, že...“ Nedokázala to říct, měla kousek od pořádného pláče. „Je mi to strašně líto, Ge.“

 Georgiana ji vzala za ramena a sledovala tu bolest v jejích očích. Takže tohle všechno, čím jsem si prošla... byla oběť. Pro Michaela, pro Natalie... i pro Coru.

Cora: „Moc mě to mrzí.“ Utírala si slzy.

Ge: „Máš to čím dokázat? Máš někde ty vzkazy?“

Cora: „Jsou schované...“ Vzpomínala. „V domku v Neverlandu. V krbu  je jedna díra, kterou zakrývají dvě cihly. Vždycky jsem si tam schovávala důležité  upomínky do plechové krabičky.“

 Tohle bylo to, co potřebovala.

Ge: „Coro, kdybys měla svědčit proti Chandlerovi, dokázala by ses mu postavit? Se mnou?“

Cora: „Co že?“ Ustoupila o krok zpět. „Ty se s ním chceš soudit? Po tom, co ti udělali?“

Ge: „Chci pomoct Michaelovi. A tohle je i za mě i za tebe... Tohle zašlo příliš daleko, abychom to sledovaly z povzdáli...  Jestli nechceš, nemusíš svědčit, ale budu potřebovat ty vzkazy.“

Cora: „Ge, já mám strach, že si mě najde.“

Ge: „On se teď nemůže hnout z místa, policie si ho hlídá... Po tom, co mě znásilnil ho zadrželi v hotelu a dali ho do vazby... dokud mu někdo nezaplatil kauci.“ Odmlčela se. „Ty vzkazy mi pomůžou, ale tím tuplem musím teď hned dát Michaelovi vědět o tom, co se dělo za jeho zády. Pomůžeš mi? Můžu si to vzít?“

 Cora jen zdráhavě přitakala a Ge se hned obrátila a rychlým krokem odcházela ze zahrady směrem na cestu.

„Počkej!“

 Zavolala Cora, když ji dobíhala. Otočila se a čekala, co řekne.

„Budu svědčit... Pro Michaela.“

 Georgiana se na ni konejšivě usmála a dál pokračovala po cestě k domu. Srdce jí bilo divoce, cítila, že nastal ten správný čas úderu. V duchu si plánovala, za jak dlouho asi bude mít sbalené věci, cesta na letiště, kontakt s Chrisem... Všechno se teď mění... Teď je ten správný čas bojovat.