119.díl - Forever

 Jako řecká bohyně byla zabalená do přikrývky, svůdně se podpírala o loket, když ležela na boku a v druhé ruce držela sklenku Martini. Michael seděl proti ní, opřený o čelo postele, oblečený jen v trenýrkách, taktéž se sklenou stejného nápoje.

„Tak ven s tím, Jacksone.“

 Promluvila pobaveně Ge, při čemž se Mike zasmál.

„Jak jsi mě našel?“ Zeptala se zvědavě.

Michael: „Nechal jsem si zjistit, jestli náhodou na letišti v Seattlu nekoupila letenku jistá Georgiana Starlight... Musel zatahat za pár nitek, a pak... No teď jsem tady.“ Usmál se.

 To jí vykouzlilo úsměv, ale ten brzy opadl a vystřídal ho smutný výraz v jejích očích. Nemohla věřit tomu, že se chce doopravdy rozejít. Ten Michael, který jí klečel u nohou a zoufale jí říkal s pláčem, že má v rukách jeho život. Proč tak náhle? Pomyslela si Ge.

„Co je?“ Zeptal se Michael starostlivě.

 Ge jen nad tím smutně zakroutila hlavou a pak nabrala vzduch do plic.

„Myslíš to vážně?... To s tím... že takhle naposledy trávíme noc?“

Michael jí odpověděl trochu rozmrzele. „Nemusí to být jen noc...“

Ge: „Je to naposledy?“ Přerušila ho s obavami.

Michael: „Ano... ano je.“

Ge: „Proč?“

 Tohle bude bolet; řekl si Michael. Odložil svou sklenici na noční stolek a to samé udělal s Georginou. Vzal ji za ruce, při čemž uslyšel, jak se zhluboka nadechla a pak téměř celou dobu zadržovala dech.

„Už před tím jsi mi říkala, že už se mnou nemůžeš být... že se nedokážeš vrátit do Neverlandu.“ Udělala krátkou pauzu. „Řekni, jaký by to mělo význam, kdybych tě nemohl vídat každý den? Kdybych se nemohl vedle tebe probouzet?... Chci s tebou trávit západ i východ slunce, Ge... Jenže teď, když jsem tě viděl samotnou, jak bezstarostně dokážeš žít, aniž by ses musela otáčet... Viděl jsem ti tu svobodu na očích.“

Ge: „Michaele, já bych s tebou chtěla zestárnout.“ Začala slabým hláskem. „Šedivět s tebou a blbnout s našimi dětmi a jejich dětmi... Kdekoliv, jen ne v Neverlandu.“

Michael: „Ale Neverland je můj domov.“ Ohradil se, i když smutným hlasem. „Proto jsem ho vybudoval, abych tam mohl klidně žít a zapomenout na ten nespravedlivý svět kolem.“

 Něco se muselo stát, takhle by nikdy nemluvil... Nevzdal by se mě. Říkala si Ge.

Ge: „... Ty chceš rozvod?“ Zašeptala s pohledem upřeným na jejich spojené dlaně.

 Michael pustil jednu její dlaň, aby jí mohl pozvednout tvář a podívat se do těch nejkrásnějších očí.

„Neříkej to, prosím...Ano, je to tak, bude to lepší pro nás oba, ale neříkej to slovo, prosím.“

 To jí už sebralo veškeré síly. Nastal ten okamžik, kterého se nejvíc bála. Do očí se jí nahrnuly slzy, stejně jako ve výtahu.

Ge: „Nevím, co tě k tomu nutí... ale nebudu ti vzdorovat.“ Rozplakala se.

 Prosím tě, neplač! Prosil ji v duchu Michael. Objímal ji a naslouchal jejím vzlykům, pláči, který vycházel od srdce. Jak moc ho to bolelo, že jí musel lhát. Kdyby jí řekl, proč to doopravdy dělá, zranil by ji tím mnohem víc, i kdyby se to pokoušel jakkoliv vysvětlit.

„Prosím, Ge...“ Šeptal. „Neplač, nestojí ti to za to.“ Podíval se na ni. „Děti s tebou zůstanou, nenechají tě samotnou.“

Ge: „Co že? A co ty?“ Zeptala se zmateně, při čemž si otírala tekoucí slzy.

Michael: „Ty víš, že mě můžete kdykoliv navštívit.“ Pohladil ji po tváři.

Ge: „Michaele, prosím....“

 Znovu se dostavila silná vlna vzlyků a nářků. Už neměla co říct, nevěděla, jak prosit....  Znovu si ji přitáhl do objetí. Tentokrát se s ní položil na postel a zůstali ležet v objetí nadále.

 I jemu uteklo pár slz, ale kvůli tomu, že jí lhal, jako nikomu jinému. To, že bude s dětmi sama, ho bolelo, ale věděl, byl si jistý, že je dobře zabezpečí. Lepší maminku pro své děti mu Bůh ani dát nemohl.

-------------------------------------------------------------------------

 Leželi u sebe... beze slova... s vyplakanýma očima. Jednou dlaní ji hladil po nahých zádech a vychutnával si její hebkou pokožku na svých prstech. V tom slabém světle od osvětleného města ještě moc dobře poznal, jak se tváří, i jaký má výraz v očích. Naklonil k ní svou tvář a jemně ji políbil na rty.

„Víš, že máš neskutečně hebké rty, když pláčeš?“ Zašeptal.

Ge: „Už mi to někdo říkal.“ Odpověděla též šeptem.

 Její odpověď Michaela pobavila a znovu ji políbil... a pak znovu... a znovu... S horkým dechem si vyměňovali polibky, až se nakonec svou plnou vahou přenesl na její tělo a lehl si na ni. Podepřel se na lokty a společně s dychtivými polibky se o ni začal třít. Opět začal rozpalovat oheň, který nakonec vypukl v obrovský žár... Zbavili se přebytečné látky a jeden druhého u sebe přivítali společným aktem.

„Miluju tě...“ Šeptala při slastně pomalém tempu jejich milování. „Vždycky tě budu milovat, pamatuj si to.“

 Dopověděla skoro s pláčem, když se opět zhoupla pod Michaelovým tělem.

„Já tě miluju víc...“ Šeptal rozrušeně, když do ní opakovaně prostupoval. „Mé srdce bude vždycky tvoje... Navždy...“

„Nepřestávej.“ Zasténala tiše Ge.

 Spojil své rty s jejími a trochu přidal na vášni, když náhle pocítil ten nadcházející moment v jejím těle. Ano, tohle byl dynamit toho všeho... tohle je oba přivádělo do vesmíru a dál... tohle chtěli vždycky prožít spolu a teď ji měl... Držel ji a nepřestával, nechal ji tančit mezi hvězdami a díky ní, tam mohl být i on ve společném vrcholu...

„Ach!...Ano!“ Zasténal Michael...