Netrpělivě postával na chodbě, naslouchal hlasům doktorů a Georgiiného zalykavého chrblání. Měl strach. Začínal se obávat toho nejhoršího. Tam venku je stále někdo, kdo ho chce zničit. Stejně jako Chandler, si ten dotyčný vybral až proklatě dokonalý bod. Ženu, na které už ani nemohl víc lpít. Bál se toho, že čím víc jí bude na blízku, tím víc by jí mohl někdo ublížit.
„Jak je jí?“
Uslyšel naléhavý hlas a kroky blížící se k němu. Zase je tady. Odfrkl si Michael, když viděl Foxe jak jinak než v padnoucím drahém obleku.
„Jsou s ní doktoři.“ Odpověděl ještě nenuceně. „Jak vůbec víš, co se děje?“
Chris: „Volala mi Rogersová, přijel jsem hned, jak to bylo možné.“
Michael: „No když se ti tolik chtělo spěchat.“ Řekl si pro sebe.
Chris: „Víš, dal jsem jim moje číslo, protože jsem tu s ní byl já, když začala rodit. Takže se nediv, že mi hned všechno sdělí.“
Michael: „Tím chceš říct co?“
Chris: „Abys, ses tak blbě neptal.“ Odpálkoval ho.
Michael: „To si jako děláš nároky na její péči? Nebo dokonce na mého syna?“
Chris se na něj ostře podíval. „To jsem neřekl.“
Opět se mezi nimi stahovala mračna. Oba dva se dostávali do stejných bouřlivých vln.
„To by mě stejně zajímalo, jak to, že Georgiana začala rodit už v šestém měsíci. Není to zvláštní?“
Chris: „Porodila v 31.týdnu, což je sedmý měsíc.“ Konstatoval. „Co si myslíš, že já můžu za to, že nedonosila vašeho syna?“
Michael: „Pochybuju o tom, že náhlý náraz do auta by mohl způsobit až tak silné nervové vypětí, aby jí to způsobilo kontrakce.“
Chris: „A jak bych to měl podle tebe způsobit?“
Díval se na Michaela jako na úplného vola. Nechápal, o co mu šlo.
„Ty to možná neznáš, ale Ge ví moc dobře, jaká činnost může přivolat porod.“
Řekla chladně Michael a čekal na Foxovu reakci. Čekal na jediný náznak, který by mu dokázal, že má pravdu.
„Děláš si srandu?“ Zeptal se ho nevěřícně Chris. „Ty si vážně myslíš, že jsem se s ní vyspal?“
Michael: „Ani bych se tomu nedivil. Proč by jinak Georgiana odmítala návrat do Neverlandu?“
Chris: „Ty seš asi fakt cvok. Jaké prášky sis do sebe nacpal, že meleš takové hovadiny? Víš vůbec čím si prošla? Nedivíš se jí ani trochu, po tom svinstvu, co si musela protrpět s Chandlerem? Co si s Alexem museli vytrpět?“
Michael: „Alexe do toho neser, drž se od něj dál.“ Vyhrožoval mu.
Jejich rozhovor přerušil doktor, který otevřel dveře od pokoje dokořán. Během chvilky uviděli, jak Ge převáželi na posteli všichni doktoři i sestry. Měla zavřené oči, jako kdyby spala. Byla bledá a rty červené... v odstínech krve. Michaelovi se hned zkroutil žaludek, jen co ji viděl. Tolik ho to mrzelo, jak moc strádá...
„Pane Jacksone, pane Foxi...“ Oslovila je doktorka Rogersová. „Georgianu jsme teď nechali převést na vyšetření, máme podezření na porušené dýchací cesty. Ten kašel to podráždil docela hodně a je možné, že v tom džusu byly nějaké viry, které by mohly oslabit její zdraví a zvlášť způsobit vykašlávání krve.“
Michael: „Jak dlouho to bude trvat?“ Zeptal se nervózně.
Doktorka: „Záleží, jak daleko se s testy dostaneme. Je hodně slabá, hodně jí poklesl tlak a je dost malátná... Bylo by lepší, kdybyste oba přijeli až zítra. Dneska se k ní žádné návštěvy rozhodně nepustí. Bez výjimek.“
Podala si s nimi ruce a spěchala chodbou za Georgianou, kterou už doktoři přepravili do velkého výtahu.
Oba zůstali stát jako opaření. Konečně mezi nimi bylo ticho... aspoň na pár sekund.
„Kde je Natalie?“
Zeptal se Chris ostře. Stále byl naštvaný z Michaelového neoprávněného podezření. Jenže on neodpověděl. Věděl by, že by místo slovní odpovědi neudržel svou pěst a bez milosti by se do něj pustil. Naštvaně semkl své rty do tvrdé linky a důrazným krokem se dal k odchodu. Fox zůstal stát na chodbě a jen sledoval Michaela, jak naštvaně odchází pryč.
-------------------------------------------------------------------------
Opět zůstal sedět na lavičce. Seděl, bloumal, doufal, snil.
„Pane Foxi?“
Oslovila ho překvapeně paní doktorka Rogersová.
„Jsem si jistá, že máte důvod pospávat před mým lékařským pokojem.“ Dodala.
Chris: „Nechtělo se mi domů.“ Odpověděl unaveně.
Doktorka si povzdechla a posadila se vedle něj na lavičku. Stejně jako on, koukala do určitého bodu na kostičkovaném linoleu, jenž tvořilo podlahu.
„Nemáte doma nikoho, kdo by na Vás čekal?“ Zeptala se příjemným uklidňujícím hlasem.
Chris: „Poslední tři měsíce tam na mě čekala Georgiana... teď už to tak asi nebude.“
Doktorka: „Všimla jsem si, že po sobě s pane Jacksonem jdete. Ale podle čeho si myslíte, že už se s Georgianou nebudete vídat?... Každý dostane to, co si zaslouží, nebo to, co si vybojuje.“
Tohle se mu zrovna nechtělo moc poslouchat. Radši změnil téma.
„Neměla už dávno přijet doktorka Margaret Reyová z LA?“
Doktorka: „Omluvila se mi, že má nemocného syna a podle jejích slov, si myslí, že to Ge zvládne sama. A nejspíš ji zná moc dobře, protože Georgiana taktéž potvrdila, že to nebude nutné.“
Nad tím se Christopher pousmál. Ge měla pravdu o tom rozboru slov, fakt že jo.
Chris: „... Jak je Ge?“ Podíval se na doktorku.
Doktorka: „Dostala kapky na uklidnění krku, bude cucat med s citrónem a taky vyfasovala antibiotika. Uvidíme, jak dlouho bude vykašlávat krev, ale myslím si, že brzy by se mohla znovu potulit s malým Alexem.“ Usmála se a koukla na něj. „Jděte domů, vypadáte příšerně.“
Poplácala ho po rameni, zvedla se z lavičky a pak už se zavřela ve svém lékařském pokoji. Chris ještě chvíli seděl a na chvilku uvažoval o tajné návštěvě, než pojede domů. Ale než odejde, chtěl by ještě něco zkusit.
Vstal z lavičky a zaklepal na lékařský pokoj doktorky.
----------------------------------------------------------------------------
Tiše otevřel dveře a nahlédl dovnitř. Světlo svítilo, ale zdálo se, že Ge už spí. Přišel blíž a chystal se, že zhasne tu zářivku pod poličkou nad postelí, když v tom se jemně pohnula a otevřela oči.
„Nezhasínej, prosím.“
Zašeptala sotva zřetelně. Christopher tedy stáhl ruku z vypínače a přisedl si na kraj postele.
„Bojíš se, že někdo zase přijde?“ Zeptal se starostlivě.
Ge jen pokývala hlavou. Bodejť by ne, když ještě měla hrůzu z té noční můry.
„Víš...“ Šeptala. „... když jsem uviděla na své dlani krev, myslela jsem si, že už je se mnou konec. Že už nikdy Alexe neuvidím, že už nikdy neobejmu Natalie... že to všechno za chvíli skončí.“ Objevily se jí slzy v očích.
Chris: „Taky bych se bál.... a bojím se i teď.“
Ge: „Já vím, že z toho dělám až moc velké drama... i Michaela to už párkrát dohnalo k nepříčetnosti, ale... Ale pravda je, že se už tak smrti nebojím, jako před tím... Bojím se toho, že jsem za svůj život málo milovala.“
Chris ji vzal za ruku a jemně ji stiskl v dlani. „Kdybych byl na Michaelovém místě, chtěl bych v tom dramatu hrát s tebou... Ať už bys byla hrůzu nahánějící Lady Macbeth, nebo kdokoliv jiný.“ Na to se Ge pousmála. „To já si pamatuju, co mi tvůj děda pověděl, kdysi dávno na Henley, když jsem byl ještě malý kluk. A dodnes na to vzpomínám, protože jsem nic pravdivějšího neslyšel.“
Ge: „Co ti řekl?“ Zašeptala.
Chris: „Co život rozdělí, smrt spojí na věky.“ Odmlčel se. „Ge, umění milovat nezáleží na tom, jak ho upravujeme kvůli tomu druhému. Láska se nedá změnit nebo obrousit jako kus kamene. Jde o to dát ji najevo, co nejvíc to jde. Je to jako stát u přehrady a vypustit z ní veškerou vodu. Rozdmýchávat oheň víc a víc, dokud by tě nepohltil. To je láska. Nikde se ji nenaučíme, my ji v sobě nosíme, protože jsme byli zplozeni z lásky.“
Ge: „A kolikrát nám ta přehrada nestačila, abychom tu lásku dokázali.“ Zašeptala smutně při vzpomínce na sténání Lisy Presleyové. „Je to tak krásná věc a při tom tolik křehká, i když vypadá, jako čirý diamant.“
Z nenadání se k ní naklonil blíž a zašeptal.
„Mě by nestačily ani všechny oceány na světě, aby ti ukázal, jak moc tě miluju.“
Vážně to teď řekl. Přiznal se; divila se Ge. On to opravdu udělal. Chris ji jemně konečky prstů pohladil po tváři a ještě chvilku počkal, na její odpověď. Jen jednou se podívala na jeho rty a pak zpět do jeho šedých očí. Naklonil se, co nejblíž a políbil ji. Něžně, smyslně a omamně. Jejich rty se od sebe oddělily sotva na centimetr a znovu se spojily, a tentokrát ne v jednom polibku.
Věděl přesně, co dělá. Nebyla to slabost z toho, jak Ge strádala, nic z toho ho neovlivnilo. Bylo mu ukradené, jestli se o tom Michael dozví nebo ne. To, že si myslí, že se s Ge vyspal a tím vyvolal porod, mu dalo jasnou představu o tom, jak moc je paranoidní. Tohle už Chris nechtěl riskovat, nechtěl, aby se to Ge dozvěděla. Už jednou ji chtěl vystavit zkoušce a nakonec to i udělal. A teď by byl schopný se jí postavit před oči a zeptat se, čí to dítě vlastně je. Ne, tohle už nedovolím. Pomyslel si Chris. Možná, že ji Michael miluje, ale ta jeho láska je už jen posedlost, zoufalá potřeba nic víc. Všechno, to, jak se chová, co dělá, co říká, všechno je úplně jinak. Stal se z něj jiný člověk, než s jakým se kdysi seznámil.
„Řekni to...“ Zašeptal dychtivě. „Řekni to, Ge.“
Ge: „Co?“
Chris: „Miluješ mě?“
17.díl z posledních 24.