112.díl - Blood on her hands

Nervózně si prohrábl vlasy a povzdechl si. Je to už nějaká doba, co mu někdo takhle položil přímou otázku. Uslyšel pohyb. V té tmě, která pomalu sílila, ještě rozeznal, že se Ge chystala rozsvítit světlo. Natáhl se k ní blíž a zastavil její ruku, kterou nakonec položil podél jejího těla na postel a důvěrně ji sevřel v dlani.

„Kdybych ti odpověděl, změnilo by to všechno, ať už bych řekl ne nebo ano.“ Odmlčel se. „Michael je tady, oba máte šanci a ty to víš. Nenechej si to zruinovat jen jedním slovem, které chceš ode mě slyšet.“

Ge: „...Já ani nevím, co chci slyšet.“ Povzdechla si. „Jen chci vědět, že ať už bys mi odpověděl tak nebo jinak, chci mít tvou podporu. Chci vědět, že i kdybych odjela s Michaelem, že tím mezi námi nic nezmění, že ti budu moct zavolat a jen tak si povídat.“

Chris se usmál. „Na to máš Michaela, zná tě jako nikdo jiný.“

Ge: „Čas od času ho mám plnou hlavu a potřebuju si s někým popovídat... A Margaret jen tak všechno říct nemůžu, protože vím, že si z každého mého slova dělá uvnitř v hlavě rozbory, aniž by o tom věděla. Jedna z nevýhod kamarádky-psycholožky.“ Pousmála se.

Chris: „Můžeš mi říct, co budeš chtít a ty víš, že tam venku v mém světě obchodu, vždycky rád zatoužím po uvolňující konverzaci. Opravdu.“

Ge: „Tak proč mi to nechceš říct?“

 Decentně zesílila své sevření dlaně, aby věděl, že jí na tom záleží. Bylo to příjemné hřejivé držení dlaní. Tak nevinné a přece jen i trochu intimní.

„Jak už jsem řekl, protože ti nechci zruinovat myšlenky na novou budoucnost s tvou rodinou.“

„Chci to vědět, prosím.“ Řekla jemně Ge.

Chris: „Víš, ono je to stejně tak trochu nefér, protože nevím, jak bys na takovou otázku odpověděla ty sama.“

 Má pravdu, to ji nenapadlo. Co když se teď obrátí role? Taky to bude chtít vědět?

„Tak co? Ještě pořád to chceš vědět? Když ti to řeknu já, budu chtít to samé po tobě... Nenecháme toho radši?“

 A přece jen se natáhla a druhou rukou rozsvítila světlo. Konečně mu viděla do tváře, do jeho šedých očí. Posadila se, stále se jejich dlaně dotýkaly.

„Ty vždycky víš, jak z něčeho vybruslit, že?“ Zeptala se unaveně s menším úsměvem.

Chris: „Jsem Fox, v takových věcech vynikám.“ Usmál se.

Ge: „Pojď sem.“

 Otevřela svou náruč, dala tím najevo, že veškerá nejistota je pryč. Víc než rád se zvedl ze židličky a přisedl si na postel, při čemž ji rovnou objal a pohladil po vlasech.

Ge: „Necháme to plavat.“

Chris: „Hodná holka.“

 Podíval se jí do očí a usmál se.

-------------------------------------------------------------- 

 Vzbudil mě neznámý zvuk... něco, jako když někdo šoupe nohama po podlaze. Děsivý zvuk. A přibližuje se! Otevřela jsem oči a před postelí někdo byl. Ale ne! Už zase! Posadila jsem se, abych měla aspoň větší rozhled. Ta postava byla drobná, měla delší vlasy a na sobě tmavé dlouhé šaty. Blízko u jejího obličeje se rozsvítilo maličké světýlko a pak plynule pohaslo. Ucítila jsem smrad, kouř. To je cigareta! Postava náhle udělala pár kroků blíž a náhle mě měla na dosah ruky. NE! Prosím! Nepříjemný kouř mi dráždil oč, slzela jsem. Ta postava se naklonila blíž a náhle jako bych všechno viděla. To jsem já! Pane Bože! Dívám se na sebe a náhle cítím nejděsivější spalující bolest. Podívám se na své pravé zápěstí a moje dvojče v šatech a s nechutně splihlými dlouhými vlasy a bledou tváří, mi rozžhavenou cigaretou přejíždí po kůži. Křičím, snažím se ji od sebe odehnat, ale je příliš silná. Cítím jak mi něco dalšího přejelo rychle po ruce směrem dolů. Krev. Ze spálených žil mi teče krev přímo ze zápěstí, kde mi mé dvojče stále pálí cigaretu.

 Probudila se s neskutečným šokem. Rozhlížela se všude po pokoji, až nakonec rozsvítila světlo. Byla sama. Podívala se na hodiny, které byly na poličce nad postelí. Půl třetí ráno. Položila se zpět a hlavu těžce položila na polštář. Srdce měla až někde v krku. Měla strach. Cítila, jak si jí noční košile  lepila na tělo, byla zpocená a vyklepaná hrůzou. Všimla si, že na nočním stolku stála sklenice. Tekutina v ní měla meruňkovou barvu, ale když si k tomu přičichla, poznala broskev. Napila se a vrátila sklenici zpět na stolek. Příjemná chuť ji aspoň trochu uvolnila, ale i tak už nezhasnula světlo. Ležela zděšená na posteli, a sem tam se podívala na okno, nebo na chodbičku ke dveřím.

 ---------------------------------------------------------------

„Paní Starlight, proč tu svítíte?“

 Pousmála se sestřička. Ge otevřela oči a s úlevou poznala krásné slunečné ráno. Sestřička položila tác se snídaní na noční stolek, když si všimla, že obsah sklenice je nějaký podezřelý.

„Co jste to pila, proboha?!“

 Zděsila se mladá sestřička, když vzala do ruky sklenici. Zbytek tekutiny na dně sklenice chytal zeleno fialovou barvu. Přičichla si k tomu a znechuceně se zatvářila.

„Myslím, že to byl broskvový džus.“ Řekla Ge ospale.

 Jenže když se podívala na sklenici v ruce zdravotní sestry, zděsila se. Opět se jí stáhl žaludek.

„Kdo Vám to donesl?“ Ptala se sestřička rázně.

Ge: „Já nevím. Probudila jsem se a už to bylo tady na stolku.“

Sestřička: „A není Vám špatně? Nechce se Vám zvracet? Nemotá se Vám hlava?“

 Ge je zakroutila hlavou. Podle hlasu sestřičky poznala, že je v pěkné průšvihu.

„Nic nejezte, dojdu pro doktora.“

 Ani nemrkla a sestřička odběhla pryč. Natáhla se po té sklenici a přičichla si k tomu. Ježiši Kriste! Vždyť to páchlo jako nějaká toxická látka a něco shnilého. Během chvilky byli u ní na pokoji dva lékaři a dvě zdravotní sestry. Následovalo přestěhování na jiné oddělení, odběry krve, moči, sledování na přístrojích.

 Celý den se nesměla pohnout, dokud nebyly hotové výsledky testů. Nic se nenašlo, ale doktoři ji i tak nechali na jednotce intenzivní péče, protože reakce na látky obsažené v tekutině, se mohou projevit i později.

 Byla svázaná... tedy aspoň pomyslně. Nemohla nikam jít, nemohla jít ani za maličkým Alexem, natož aspoň odsát trochu mateřského mléka, které tolik potřebuje.

„Pusťte mě za ní.“

„Je mi líto, nikdo tam teď nesmí.“

„Musím ji vidět.“

„Nemůžu Vás tam pustit.“

 Ach ano... ten jeho sametový a tolik starostlivý hlas. Slyšela Michaela, jak se snažil přesvědčit doktora, aby mohl za ní přijít. Slyšela jeho strach. Jenže doktor byl jako skála, nepohnul s ním jediný starostlivý Michaelův tón. Nedostal se k ní.

 A právě o to víc ji to bolelo, když věděla, že je jí tolik nablízku a přece jen ho nemůže vidět.

----------------------------------------------------------------------------

 Po odpoledním šlofíku a dohnání spánkového deficitu kvůli nočním děsům, se konečně probudila uvolněná a odpočatá. Ozvalo se mírné zaklepání na dveře.

„Dále.“

 Řekla Ge a posadila se. Dovnitř vstoupila doktorka Rogersová.

„Jak je Vám Georgiano?“

 Zavřela za sebou dveře a přišla blíž k posteli. Položila jí dlaň na čelo, aby zkontrolovala její teplotu.

„Dobrý. Pěkně se mi teď spalo.“ Pousmála se.

Doktorka: „To mě těší, jenže i tak máme o Vás velkou starost.“ Poznamenala s obavami v hlase.

Ge: „Zjistilo se něco z těch testů?“ Zeptala se vystrašeně.

Doktorka: „Testy jsou zatím bez problémů, ale ještě dnes Vám znovu odebereme krev a vezme moč. Ale to hlavní, proč jsem tady je to, že jsme zkoumali kamerový záznam z chodeb. Někdo se vloupal do Vašeho pokoje kolem druhé hodiny ráno. Už jsme volali policii, aby prozkoumali místo i záznamy z kamer.“

 Pane Bože! Tak tohle opravdu nečekala. Až teď si uvědomila, že ten broskvový džus, nebo co to vůbec bylo, byl ještě studený, když se z něj napila. Vůbec jí to nenapadlo, nijak se nad tím nepozastavila. Myslela si, že ho tam měla, už když šla spát. Jak to, že jí to neproplesklo? No dobře, unavený a ke všemu rozrušený člověk ve dvě ráno bude mít mozkovou aktivitu na nule, ale tohle?!

 Ge se na ni dívala, jako by náhle ztuhla, sotva mrkla. Byla v šoku.

„Co... co že?“

 Vykoktala ze sebe, při čemž si odkašlala. Něco ji lehce podráždilo v krku.

Doktorka: „Udělali jsme rozbor toho, co bylo ve sklenici a nějakých pár procent zastával ten broskvový džus, ale bylo v tom ještě něco, nějaké látky, hodně agresivní.... Alexe zatím podržíme na zbytku mléka, které máme od Vás, pak bychom přistoupili na jinou metodu krmení, dokud nebudeme vědět, že jste v pořádku.“

 Chudáček maličký; posteskla si Ge. Zalykala se, chtělo se jí brečet. V očích měla slzy, když se jí obličej nepříjemně zkroutil v bolesti a začala nekontrolovatelně kašlat. Pusu si zakryla dlaní a dál podrážděně kašlala. Doktorka hned reagovala a párkrát ji udeřila do zad, jenže Ge pořád kašlala. Doktorka odběhla k umyvadélku, vzala skleničku, vypláchla ji a pak do ní nalila vodu. Donesla ji Ge a ta se s podrážděným krkem trošičku napila. Vzápětí vykašlala i tu vodu, dráždilo jí to. Voda se v maličkých troškách vsakovala do povlečení, když si doktorka Rogersová všimla, že flíčky na peřině měly sytě lososovou barvu... a Georgiana měla na dlani krev. Na dlani, kterou si zakrývala pusu.

----------------------------------------------------------------------------- 

 Michael se hned ostražitě ohlédl po dveřích, když z pokoje vyšla doktorka v docela pohotovostním stavu.

„Co se děje?“ Zeptal se znepokojeně.

Doktorka: „Vykašlává krev, jdu pro primáře.“

 Sotva kolem něj proběhla, on se rozběhl do pokoje. Rozrazila dveře a přihnal se k posteli, na které Ge seděla shrbená a držela se za krk.

„Co se stalo? Co je s tebou?“

 Ptal se vystrašeně a držel Ge za ramena. Ona ale místo odpovědi znovu zakašlala, při čemž si pusu kryla dlaní, tou dlaní. Zpozoroval, že měla jak na dlani tak i na rtech krev. Panikařil, nevěděl, co má dělat. Vytáhl si z kapsy malý látkový kapesník a lehce jí otřel rty i dlaň od krve.

„Dýchej jen nosem, nemluv.“ Mluvil roztřeseně.

 Ten její pohled... vystrašený, slabý. Michaelovy začaly téct slzy z očí. Objal ji a držel u sebe, cítil jak se její ruce obepnuly kolem jeho trupu.

„Co ti to udělali?“ Plakal.

 Odtáhl se od ní a vzal její tvář do dlaní.

„Co se děje?“ Plakal.

 Ge by mu tak moc chtěla říct, ať nepláče, ať šetří síly pro sebe a děti, jenže nemohla mluvit.

„Pane Jacksone, odejděte!“

 Ozval se rázný hlas primáře. Michael jí naposledy stiskl dlaň v té své a pak už jen zmizel za doktory, kteří obklíčili její postel.