106.díl - mental collapse

 Můj ty Bože! Pomyslela si Georgiana, jakmile otevřela oči. Skoro po celém pokoji měla spousty a spousty bílých růží. Připadala si jako v květinářství, ta nezaměnitelná vůně. Cítila se trochu unaveně, ale příjemně unaveně.

 Dveře pokoje se tiše otevřely a dovnitř nakoukla známá tvář.

„Jak se cítíte?“

„Lépe než včera... Bála jsem se, že jsem malému nějak ublížila.“

 Doktorka Rogersová přišla blíž a kontrolně jí přiložila dlaň na čelo.

„Alex je v pořádku. To, že se narodil dřív, mu nijak neublížilo a Vy jste si vedla výborně.“ Pousmála se. „Máte růžové tváře. Není Vám horko?“

Ge: „Dobře se mi spalo.“ Usmála se.

Doktorka: „Dám vědět sestřičkám, že jste vzhůru. Dostanete snídani a potom se půjdeme na malého podívat.“

Ge: „Neměl nějaké problémy během noci? Je v pořádku?“ Zeptala se starostlivě.

Doktorka: „Pořád jen spal, byla jsem za ním v noci dvakrát a inkubátory jsou neustále hlídané. Nemusíte se bát.“

Ge: „Ani jsem ho pořádně neviděla.“ Posteskla si. „Sotva jsem ho uslyšela plakat, už ho odnesli pryč.“

Doktorka: „Nebojte se. Alex Vás teď bude potřebovat mnohem víc, než si myslíte. Pomůžete mu překonat týdny, kdy tu ještě bude muset zůstat. Budete moct za ním chodit kdykoliv, opravdu.“

 Jen co si vzpomněla na první moment, kdy si tehdy Tommyho přivinula na svou hruď, ucítila silné údery srdce, silné bití lásky a něhy k tomu maličkému. Už teď se nemohla dočkat, až si to znovu zopakuje. U Natalie by teď nic takového asi neprošlo, protože nevydrží chvíli v klidu. Ale Alex jí bude moct ležet na prsou, jak dlouho bude chtít. Bude ho rozmazlovat a hýčkat svým tělem a nahradí mu tak ty necelé tři měsíce, kdy měl ještě růst v jejím břiše.

----------------------------------------------------

 Buchty! Buchty, buchty, buchty. I když Ge už odteďka nejedla za dva, hlad byl stále stejný. Teplé kakao a buchty, v nemocnici asi museli mít svátek, když podávali pacientům takovou stravu.

 Co jí přišlo divné, bylo to, že ještě neviděla Chrise s Natalie. Chtěla na ně počkat a společně se pak jít podívat na maličkého Alexe. Jenže čím delší doba uběhla od jejího probuzení, tím víc toužila se s ním setkat, jako matka s dítětem.

------------------------------------------------------

 Klidným krokem šla v doprovodu doktorky Rogersové na oddělení novorozenců. A tam, jakmile ji uviděl, vstal Christopher z lavičky a věnoval jí konejšivý úsměv. Ten mu oplatila, když uviděla, jak v dlaních držel plyšového fialového sloníka.

„Ahoj.“ Pozdravil ji Chris.

„Ahoj.“ Objala ho. „Kde je Natalie?“

Chris: „Je uvnitř. Dívá se na Alexe, je tam s ní sestřička.“ Dal jí ruky sloníka a znovu ji objal. „Blahopřeju.“

Ge: „Díky.“

 Pousmála se na něj a pak vstoupila do místnosti s inkubátory.

 Sotva za sebou tiše zavřela dveře, nevěřila vlastním očím. Nechybělo málo a upustila nebohého plyšáka na podlahu. Jeho černé havraní vlasy ji znovu přivedly do silného ruchu v metru na natáčení Bad. Jako by na sobě cítila jeho tělo, nezkrotné rty, jeho omamný kořeněný parfém s nádechem skořice. Bože. Vzdychla si v duchu Ge.

 Stála tiše u dveří a dívala na Michaela, jak držel v náruči Natalie a společně se dívali na malého Alexe. Stáli zády k Ge a ani jeden si nevšiml její přítomnosti a to tam stála sotva chvilku. Za to pro ni to bylo jako celá věčnost. Dívala se na muže, kterého tolik milovala, nenáviděla i potřebovala. Sledovala, jak se vším citem u sebe držel jejich dcerku a jak tiše mluvil ke spícímu miminku. Stačilo udělat jen pár kroků, opravdu jen pár a viděla by mu do očí.... Jak byla ráda, že tu je s nimi, s jeho rodinou...

 Jenže když si vzpomněla na to, co se všechno událo za poslední tři měsíce... Kolik se toho mezi nimi změnilo, kolik  se toho událo... všechno se jí mihlo před očima... Její nevěra, Chandlerovo opakované násilí, mučení... Michaelova nedůvěra, nedůvěra v Chrise, pak jak slyšela Michaela a Lisu... a teď naopak náklonost ke Chrisovi... teď, když Michal přijel, aby to všechno odčinil, teď... když se narodil malý Alexander a v jejím srdci se mísilo tolik pocitů najednou... a v neposlední řadě rozhovor s Croosem, rozvod.

 Jako myška udělala krok zpět, otevřela dveře a odešla. Neměla sílu na to podívat se Michaelovi do očí. Ne teď.

---------------------------------------------------------------

 Když si Chris všiml, jak rychle vycouvala ze dveří, a jak úzkostlivě u sebe držela plyšového sloníka, došlo mu, že místo malého uspokojení, které by jí mohl Michael dát svou přítomností a odhodlaností se se vším vypořádat... to vypadalo, že utrpěla psychický šok.

„Ge?“ Zašeptal k ní.

 Podívala se na něj s tolik smutnou tváří, jako by měla vyprahlé oči, žádné slzy, nic. Jen sotva znatelně na něj zakroutila hlavou ve smyslu, aby nic neříkal a dala se chodbou pryč.

 Chris tam zůstal stát sám na chodbě a jen bezmocně sledoval, jak se rychlým krokem vzdalovala z novorozeneckého oddělení. Jak moc jí chtěl pomoct, tolik ho to bolelo i za ni, ale těžko si mohl představit, co všechno na ní nechalo jizvy, ať ty pomyslné, nebo opravdové. Odcházela pryč opět se smutkem z toho, že se ani nemohla pořádně podívat na svého nedonošeného synka. Nemohla se k němu přiblížit, protože u něj byl Michael s Natalie. To, jak tam byli všichni tři pohromadě jí drasticky oživovalo jeho slova, všechno, co se za pár hodin událo, jen probouzelo k životu tu nejhorší noční můru.

„Byl jsem schopný ti to odpustit, když jsem byl tehdy na turné a ty jsi mi zahnula s Jamesem, ale aby si šukala i s jeho bratem?!.....Co si o sobě vůbec myslíš?! Doufám, že ti Chris aspoň něco pěkného koupí, kurvám se má totiž platit!.....Je mi jedno, kam se teď zahrabeš, najdu si tě jenom pro to, abych z tebe dostal podpis k rozvodu!....To dítě si vezmu, hned jak se narodí, tak si ho vezmu k sobě a tím si budeme vyrovnaní za tvé kurvení, Georgiano!...A jestli mi nepodepíšeš rozvod, tak to potáhnu u soudu tak dlouho, dokud nedostanu to, co chci. Obejdu se i bez tebe.“

 Croose byl tady, aby z ní dostal podpis k rozvodu a hned na to se objeví Michael. Tohle už neunesla. Sotva prošla dvojitými dveřmi chodbou na oddělení, kde měla pokoj, přešla náhle k stěně a svezla se na podlahu. Zhluboka dýchala, z očí jí tekly slzy, které už ani nijak nevnímala, že by jí smáčely tvář. Dvě zdravotní sestřičky k ní hned přiběhly a pomohly jí postavit se na nohy a následně ji odvedly na její pokoj. Cítila se náhle tak strašně slabá.

 Lehla si na postel a jedna sestřička hned utíkala pro doktora a ta druhá s ní zůstala, aby ji uklidnila.

„Dýchejte zhluboka.“ Promlouvala k ní sestřička.

„Co se děje?“ „Kolaps, málem omdlela na chodbě.“

 Slyšela vzdálené hlasy z chodby, doktora i sestřičku. Když k ní potom přišel a podíval se jí do očí, vzal si od zdravotní sestry injekci a vpíchl Ge do žíly něco na uklidnění. Měla suché rty, kruhy pod očima, které měla červené od pláče. Ležela schoulená na posteli, přikrytá peřinou a kolem sebe měla doktora se sestřičkami. Těsně před tím, než jí začaly těžce klesat víčka, spatřila ve dveřích Natalie, Chrise a Michaela... Těžce vydechla a pak už byl jen klid... tma... ticho.