104.díl - I am sorry that I could not come to see you

A pak... Náhle to přišlo... Ge v sobě pocítila něco, co by v tuhle chvíli ani ve snu nečekala. Cítila to velmi intenzivně, nemohla uvěřit tomu, co se to děje... Její tělo pocítilo tu náhlou vlnu, která jí nebyla vůbec cizí. Věděla, co cítí, věděla, co se bude dít, i když jí okamžitě problesklo hlavou, že je ještě příliš brzy...

 Snažila se ještě ujistit se, jestli se jí to jen nezdá. Jenže další vlna mluvila za vše. Přestala Chrise líbat a zadívala se mu do očí. Uvědomila si co dělá, a přišlo jí to smutné ale osvobozující zároveň.

„Nemysli si, že jsem to udělala kvůli tomu, že jsem nešťastná z toho, čím se stalo mé manželství.“

„Já vím.“

 Zašeptal Chris. Díval se na ni starostlivě, její výraz v očích se změnil, už nebyl tak jemný, byl v něm nádech strachu.

Ge: „Políbila jsem tě, protože jsem chtěla.“ Položila si dlaň na břicho a zhluboka se nadechla.

Chris: „Jsi v pořádku?“ Zeptal se neklidně.

Ge: „... asi už to přišlo.“

 Jako by mu vyrazila dech. S poplachem na ni zíral a snažil se vyvodit si aspoň nějakou příčinu. Náraz do auta? Šok? Emoční vypětí? Přemítal hlavě a ještě tak pár sekund pozoroval její chování. Frekvence dechu se změnila, Ge vypadala dost nervózně, nebylo na co čekat.

„Jdu pro Natalie, jestli může vstát tak si zkus zabalit pár věcí.“

 Bleskově vystřelil z postele a šel do Adamového pokoje, kde malá spala. Natalie byla docela nešťastná z toho, že ji Chris budil kolem jedenácté večer.

„Vstávej, princezno...“ Jemně ji škrabkal po zádech. „Musíme jet s maminkou do nemocnice.“

 Jen co uslyšela slovo nemocnice, hned si vybavila doktora s velkou injekcí a včeličku za zadečku.

„Ne eee...“ Zaskučela ospale.

 Chris ji vzal jemně kolem ramen a pomohl jí posadit se. Dřepl si k posteli a dal jí medvídka do rukou.

„Mamince se brzy narodí miminko, musíme jí pomoct.“

----------------------------------------------------

 Světla na stopě se jí míhaly před očima. Dýchala zhluboka a sledovala doktora, jak si pročítal její kartu a zároveň kráčel přel lůžkem, na kterém ji vezli do ordinace – viz akutní případ. Kousek za sestřičkami spěchal Chris s Natalie, aby jim nic neuniklo a měli vůbec štěstí, že je pustili do ordinace.

„Takže ze záznamu doktorky Reyové tu je napsáno: spontánní potrat 88, porod 89, další samovolný potrat 91 a porod 92.“ Odmlčel se. „A teď to vypadá na předčasný porod v 31. týdnu, takže sedmý měsíc.“

 Odložil kartu na stůl a podíval se na malý displej, když Ge měřila zdravotní sestra tlak.

„Zdá se, že je všechno v pořádku.“ Dodal a vyhrnul Ge triko a jemně se dotýkal jejího břicha. „Dítě bude v dobré poloze, nebude žádná nervy drásající hrůza.“ Pousmál se na Ge.

Chris: „Zvládne to? Ještě není dost silné.“ Zeptal se starostlivě.

Doktor: „Bude nedonošené, ale nehrozí, že by to nemělo zvládnout. Dítě má dobrou šanci přežít už v šestém měsíci.“

 Tu do ordinace přišla sestřička a ohlásila, že je sál připravený. Jenže dítě ještě tak úplně nechtělo z bříška ven. Ge neměla docela občasné stahy a musela čekat.

------------------------------------------------------------------

 Dostala celý pokoj jen pro sebe, což nějaký způsobem zařídil Chris. Jen co ho viděla, jak si něco špital se sestřičkou, nejradši by ho kopla do zadku. Nepotřebovala, Bůh ví jaký luxus. Její myšlenky se teď upíraly jen na to maličké, které už chtělo poznat svět.

 Bednička vedle postele ukazovala její pravidelný klidný tep a zaznamenávala případné změny při stahu. Ležela takhle o samotě už asi čtvrt hodiny a stále žádný nával poslíčků. To čekání bylo nervy drásající, ale aby do ní nacpali čípek, to razantně odmítla. Jedině, kdyby bylo dítě v nesnázích, ale podle ultrazvuku bylo v naprostém pořádku.

 Oči se jí pomalu zavíraly, bylo asi kolem dvanácté, půlnoc, a ona musela trpělivě čekat na odezvu miminka.

„Georgiano!“

 Její oči se otevřely v šoku, lekla se, že se něco stalo. Ale kde pak. Přišel za ní na pokoj pan Croose, jeden z Michaelových právníků. Proboha! Co ten tu dělá v tuhle hodinu?! Byla mimo. Nevěděla, jestli je to tím stresem z předčasného porodu, který se ještě ani nekonal, nebo z nedostatku spánku.

„Jak se máš?“ Usmál se. „Byl jsem tu s kolegou pracovně a jaksi chytil nějakou cestovní nemoc, chudák. Nechali si ho tu na pozorování a jen co se porozhlédnu po nemocnici, tak hned uslyším tvé jméno.“ Usmál se. „Co pak, už budeš rodit?“

Ge: „Vypadá to tak, musím čekat.“

 Pan Croose se posadil na židli u postele a hřejivě se na ni usmál a pak trochu zvážněl.

„To, co stalo s Michaelem mě mrzí.“ Řekl upřímně.

Ge: „Víte o tom?“ Zeptala se smutně.

Croose: „Jak by ne? Vypadá to, že se bude Lisa rozvádět.“ Podotkl. „... Měl jsem tu řešit jeden případ a když už se Michael dozvěděl, že jedu do Washingtonu, dal mi tohle...“

 Položil si na klín pracovní kufřík a vytáhl z něj pár papírů.

„Všiml si, že mu z Neverlandu zmizela složka s důležitými papíry a bylo nejspíš mu jasné, kdo je odnesl.“ Podal jí papíry. „Chtěl, abych s tebou projednal rozdělení majetku a dědictví pro děti. A pak je tu podepsaná žádost o rozvod.“

 To co jí říkal, jí jedním uchem vešlo do hlavy a druhým zase vyšlo ven. Nevnímala ho, ani nevnímala, co bylo na těch papírech. Byla unavená, vysílená ze starostí o miminko a chtěla spát.

Ge: „Proč mi nic neřekl?“ Zamračila se zmateně.

Croose: „Prý ti nechal vzkaz, ale ty ses mu už přes měsíc neozvala. Tak...“ Pokrčil rameny. „Je mi to líto, Ge, věř mi, že bych tě takhle drze neotravoval, ale možná že teď je ta nejlepší chvíle... Narodí se ti druhé dítě a ty ještě pořád nebudeš vědět, co dál... Máš možnost to vyřešit jednou pro vždy.“

Ge: „On chce rozvod?“

 Vzala si od něj pero a začala si pročítat listy.

Croose: „Říkal, že tě nechce držet. Oba jste si prošli hodně velkým a bolestným obdobím a po tom všem, by měl člověk začít od znova a uvědomit si vlastní chyby.“

Ge: „Je fakt, že už ani já nemám sílu jít dál, ale tohle je na mě moc...“ Odmlčela se. „Jak to, že se mnou nechce řešit osobně?“

Croose: „Zavolal jsem mu hned, jak jsem se dozvěděl, že jsi tady... Nic neříkal, jen, abych ti naznačil, co by chtěl udělat.“

-----------------------------------------------------------

  Asi dvacet minut po půlnoci  byl pan Croose připravený opustit nemocnici.  Pečlivě kontroloval kufřík, jestli má všechno, pak si zapnul sako, vyndal z kapsy klíčky od auta a šel na hlavní chodbu, odkud si to mířil k výtahům.

 Cink!

Dveře se otevřely a jeho tělo jako by zmrzlo hrůzou. Z výtahu vystoupil Michael!

„Croosi? Co Vy tady?“ Divil se.

Croose: „Byl jsem za Georgianou vyřídit pár věcí.“

 Ani nedořekl poslední slovo a už chtěl nastoupit do výtahu, ale Michael ho drapl za paži a tvrdě mu ji zmáčkl, čímž ho velmi efektivně přinutil vrátit se o krok zpět.

„Jaké věci?“ Zeptal se hrozivě tiše.

Croose: „Ohledně budoucnosti, Michaele. Georgiana byla obeznámena se situací v Kalifornii a řekněme, že jí to všechno nějak neudělalo dobře.“ Vymanil se z jeho sevření.

Michael: „O čem to tu meleš?“ Naštval se.

Croose: „To, že ona už není tvoje žena a to dítě, které se narodí, bude nemanželský bastard. Sám sis to zavinil. Máš cos chtěl. Mladou milenku, bývalá žena se zhroutila před porodem a jednoho přechytralého boháče, který se milerád ujal tvé role otce.“

 Nastoupil do výtahu a zmáčkl tlačítko.

„Tvá cesta sem byla naprosto zbytečná.“

 Výtah se zavřel. Naprosto zničený veškerou špínou, kterou na něj lidé házeli a teď nečekaný předčasný porod, starosti o Ge, starosti o to maličké... Zůstal zírat na dveře výtahu a dával si chvilku času na probrání své mysli.

Prosím, jenom to ne! Pomyslel si.

-------------------------------------------

 Hnal se nemocniční chodbou, a pak zase další, dokud nerozevřel dvojité polo prosklené dvoukřídlé dveře do čekárny. Na lavicích tam seděly jen dvě osoby. Chris a v jeho náruči podřimovala Natalie. Jen co je uviděl, v hlavě se mu míhalo tolik věcí, tolik pocitů... Christopher vzhlédl ke dveřím a jeho překvapení nebralo konce, Michael byl ten poslední, koho by tady v nemocnici čekal.

„Jak ses sem dostal?“

Michael: „ Jel jsem za Ge, abych si s ní mohl promluvit a když jsem u vás zvonil, nějaký pán se psem mi řekl, že jste odjeli do nemocnice.“

Chris se zamračil. „Jak ty víš, kde bydlím?“

„Nejsi jediný, kdo má kontakty.“ Pokrčil Michael rameny a věnoval mu docela naštvaný pohled.

 Oba si všimli, že Natalie pohnula hlavou a pak pomalinku otevřela rozespalé oči. Jen co uviděla tátu, hned ožila.

„Tatííí!“

 Usmála se Natalie a slezla z Chrisového klína. Doběhla za Michaelem a hned k němu zvedla ruce. Samou radostí si k ní klekl a objal ji.

„Ahoj...“ Zašeptal jí do vlásků. „Moc mě mrzí, že jsem za tebou nemohl přijet... Tak moc mě to mrzí.“

 Natalie ho pevně objímala kolem krku a vnímala jeho kořeněný parfém s nádechem skořice, tak jak si ho pamatovala, a pak ty jeho po lopatky dlouhé havraní vlnité vlasy. Jeho objetí, ve kterém by chtěla usínat, pocit bezpečí, který jí nikdo jiný na světě nemohl nahradit.

 Podívala se do jeho tmavě hnědých očí a vystrašeně mu pošeptala dvě slova.

„Maminka pláče.“

Michael: „Kvůli mně?“ Zeptal se starostlivě a pohladil ji po tváři.

Natalie zakroutila hlavou a opět zašeptala. „Miminko. Bolí jí to.“

 To mu na náladě přidalo mnohem víc strachu, než měl. Vzal si malou k sobě a posadil se naproti na druhou lavici.

„Jak je jí? Co se stalo?“

Chris: „Už jsou tam asi čtvrt hodiny. Musela čekat, až se jí zvýší stahy..* Nevím, mohlo to být z šoku, narazilo do nás auto, když jsme se vraceli z města... Doktor říkal, že to taky mohlo být z těch potratů. Prý je každé těhotenství po potratu rizikové.“ Pokrčil rameny. „Zatím nic nevím.“

Michael: „Proč mi nezavolala?“ Zeptal se přímo.

 Díval se na něj, jako by to snad on měl vědět. Já snad vidím Ge do hlavy, ne? Pomyslel si Chris.

„Co já vím? Nemusí dělat všechno, co ty chceš.“ Odpálil ho.

Michael: „Čekal jsem na ni celou tu dobu, chtěl jsem vědět, jak jí je.“ Řekl důrazně.

Chris se jen posměšně uchechtl. „Jistě, říkala mi, jak jsi ji přehlížel na Family Honor.“

Michael: „Nevěděl jsem o ní!“ Zvýšil hlas. „Proč mi to každý předhazuje?“

Chris: „Nejspíš proto, že čekala tvé dítě a ty sis tam přivedl mladou Presleyovou.“

„Doktorka Greenová na porodní sál. Opakuji doktorka Greenová na porodní sál. Akutní stav, zástava srdce. Prosím doktora Widea na porodní sál. Akutní případ.“

 Oba zůstali sedět a jen zírali na sebe. Jako by oba dostali pořádnou facku na probuzení, aspoň se jejich blížící se hádka odklidila stranou. Ta slova v rozhlasu jim sebrala dech, celou čekárnou zavládl chlad strachu.

 Náhle ze dveří vyšla doktorka celá v mentolově zeleném s rouškou povislou na krku, a když uviděla Michaela, trochu se pozastavila, jestli se jí to nezdá. Ale jakmile se oba dva zvedli z lavic, pochopila, že tu budou s pacientkou.

„Teď nevím, komu to mám sdělit.“ Zaváhala.

Michael: „Já jsem otec dítěte.“ Řekl přiškrceně, měl strach.

Doktorka se usmála a začala si rozvazovat roušku vzadu na krku. „Ano, to už mi došlo, podle jména, které dostal.“

 Na hrudi pocítil ten nejkrásnější pocit, úplně stejný, jako když poprvé spatřil Natalie, když se narodila. Oči se mu rozzářily miliony hvězdami a na rtech se mu rýsoval nekontrolovatelný úsměv.

„Je to chlapeček?“ Usmál se.

Doktorka: „Ano.“ Podala mu ruku a potřásala si s ním. „Gratuluji. Je zdravý a pěkně čilý. Má třicet osm a půl centimetrů a váží kilo sedmdesát tři.“

„Jak se jmenuje?“ Zakuňkala tiše Natalie v Michaelovém náručí.

„Alexander Tommy Jackson.“ Odpověděla malé doktorka a podala jí ruku. „Gratuluji k bratříčkovi.“ Usmála se.

Michael: „A co Ge? Co se teď bude dít?“ Zeptal se starostlivě.

Doktorka: „Georgiana bude za chvilku převezena na pokoj, potřebuje si odpočinout. Na porod čekala asi necelou hodinu a ani nemohla spát, takže to teď dožene a malého dáme do inkubátoru. Dám Vám vědět, kdy se na něj budete moct podívat.“

 Usmála se na ně hřejivě a pak už odešla z čekárny.  Michael s úsměvem políbil Natalie na tvář a pak si všiml, že u něj stál Chris, čekal. Podíval se na něj a on k němu natáhl paži.

„Gratuluju, Michaele.“

 Aniž by to čekal, přijal od něj gratulaci i povzbudivý úsměv. Všichni se pomalu odebrali z čekárny a šli zpátky k pokoji, aby počkali na Ge, až ji povezou zpět.