102. - He is waiting for your decision

 Byl večer... nebo spíš noc... ve městě se konala kdejaká party, kluby měly narváno, restaurace  plné... Typický víkend.

 V domě na kopci u lesa, v docela drahé čtvrti pro majetné lidi, svítilo světýlko. Vycházelo z pokoje v patře, v ložnici s výhledem na jezero Vancouver.

--------------------------------------

 Georgiana si při světle z lampičky na nočním stolku četla už asi dobrou hodinu. Snažila se unavit si oči, jenže pořád se ta paní se jménem Únava nechtěla dostavit. A jak už tak čekala, ozval ten známý zvuk, když se dveře otevřely.

„Ty už zase nespíš?“

 Zašeptal Chris, vstoupil dovnitř a zavřel za sebou dveře.

Ge: „Pokouším se unavit si oči, ale nějak to nejde.“

 Odpověděla tiše, aniž by odtrhla zrak od knížky.

Chris: „Jak dlouho tě to tak drží?“

Ge: „... Týden... možná víc.“

 Ucítila zhoupnutí matrace, když se za ní posadil na postel. Nahlédl na knížku, kterou četla, a taky si kousíček přečetl. Bylo mu to povědomé....

„Mám nápad, jak si ušetřit cestu do tvého pokoje, abych tě nemusel kontrolovat.“

 Pronesl odvážně, a než se Ge dobrala k nějaké představě, Chris se zvedl z postele, zavřel jí tu knihu, zhasl světlo, odhrnul peřinu a zved ji do náruče.

„Co děláš?“ Lekla se Ge.

 On ale neodpověděl a šel ke dveřím, otevřel je a šel tiše hráškově zelenou chodbou a pak na druhou stranu, kolem schodů. Otevřel dveře a ocitli se v námořnicky modré ložnici, která byla osvětlená malými světýlky vsazenými po okrajích stropu. Položil ji na postel, ze které už byl sundaný i přehoz a peřiny byly odhrnuté na bok, jako by na někoho čekaly. To myslí vážně? Pomyslela si.

Ge: „Ty si myslíš, že se mi bude líp usínat v tvé posteli?“ Otázala se poněkud negativně.

 Chris obešel postel a posadil na svou stranu, dělal, jako by ten její pochybný hlas neslyšel.

„Takhle se ujistím, jestli budeš spát nebo ne.“

Ge: „No jistě.“ Posměšně si odfrkla.

 Jemu bylo jasné, co si pod tím představovala. Určitě měla na mysli to, že se náhodou k ní během noci přitulí a když už tak budou u sebe, že by jim oběma mohlo zaplanout v očích a pak už by to pokračovalo jistým způsobem...

Chris: „Co si myslíš?“ Zeptal se jí schválně.

Ge: „Byla bych radši, kdybych měla postel sama pro sebe.“ Odpověděla už ne tak nafrněným hlasem.

Chris: „Ge, narážíš tím na něco? Myslíš si, že bych se takhle pokoušel k tobě dostat blíž?“ Pousmál se. „Děvče, ty ani nemáš představu, co bych dělal, kdybych se chtěl k tobě dostat blíž, a přes postel bych to určitě nebral. Na světě je spousta věcí, které lidi přivedou na společnou partnerskou cestu, ne jen sex... a tolik míst, které to kouzlo podtrhnou... Kdybych chtěl, ukázal bych ti celý svět, ne jen z pohledu hotelu nebo vyprodaný stadion, když jsi byla s Michaelem na turné.“ Odmlčel se. „Bylo by to úplně něco jiného.“

  Dodal něžně, při čemž se zamilován do představy o poznávání různých zemí, díval na bílou peřinu u svých noh. Pak, jako by se probral. Koukl na ni a poznal, že se jí během pár sekund změnil vzdorový výraz ve tváři na uvolněný, možná i zaujatý. Že by se jí to zalíbilo? Přemýšlel Chris. Tak ať. Pousmál se v duchu. Obrátil se k nočnímu stolku, lupl vypínačem a tím zhasnul světla, která se plynule tlumila, až se nakonec úplně vypnula. Položil se na záda a přikryl se. Po chvíli uslyšel i Ge, jak si lehla a přikryla se. Zdála se mu nějaká jiná, po tom, co teď řekl.

 Co když o tom fakt přemýšlela? Jaké by to bylo? Bez zábran se procházet různými městy kdekoliv po světě a užívat si krás rozdílných kultur? Takhle o tom nikdy nepřemýšlela. A kruci! Pomyslel si Chris. Já ji nechci oblbovat takovými věcmi. Vždyť teď prochází tou nejhorší a největší krizí v jejím manželství. Nechci jí plést hlavu. Byl na vážkách. Sice byl rád, že ji tím zaujal, ale nechtěl ji tím mást. Tohle musel nějak odklidit stranou. Ale jak?

„Co to sis to četla za knížku? Byla mi povědomá.“ Zeptal se tiše Chris.

Ge: „Lev Nikolajevič Tolstoj. Román o vztazích, touze, lásce... Anna Karenina.“

Chris: „Četl jsem ji, myslím, jen jednou, po tom jsem na to neměl čas ani náladu.“

Ge: „Povinná četba?“ Pousmála se.

Chris: „Asi jo.“

 Ano! Jiné myšlenky, tohle potřebujeme. Zaradoval se.

Ge: „Někdy se s tím ztotožňuju.“  Řekla poněkud zamyšleně.

„Jak?“ Zeptal se Chris a otočil se směrem k ní.

Ge: „Noo... emmm...“ Váhala. „Nejspíš to bude menší podobnost mezi Vronským a Michaelem.“

 Taky se k němu otočila, i když jeden na druhého neviděli v té tmě.

Chris: „Myslíš, to, co se teď stalo? Nebo ještě něco?“

Ge: „Je toho docela hodně ale... Prostě nevím, jak bych to řekla.“

„Vronský Annu miloval...“ Řekl tiše. „Možná jí plně nenaplňoval představy, po kterých toužila, ale miloval ji. Anna měla natolik velký strach, že už po tom nedokázala nikomu věřit.“

Ge: „Ne, cítila velkou ztrátu z odloučení od syna a taky tíhu zavržení společností.“ Zamumlala.

Chris: „Ale Vronský ji nezradil.“

Ge: „Ale ano... myslela si, že ji podvádí, byla zoufalá a Vronský dostal strach z těch jejích bludných myšlenek, že se na nějakou dobu vypařil.“

Chris: „Ge, v čem je ta podoba?“ Zeptal se jí přímo.

 Ucítil pohyb a náhle i její teplo na svém těle. Byl v rozpacích. Náhle jako by ho zavalila smršť horké vody, na první chvíli šok a pak už jen příjemný pocit z hřejivého tepla. Tohle pocítil, když mu Ge položila svou dlaň na jeho srdce.

„Bojím se...“ Šeptala. „Já o něj nechci přijít, ale cítím, že po tom všem už to nikdy nebude tak, jako dřív. Bolí to, a bolelo to i v Itálii. Nemohla jsem se s tím vypořádat, protože jsem to pořád držela v sobě, nedal mi šanci, sobě nedal šanci... nemluvili jsme o tom, co se stalo v Intercontinentalu, a pak jsem se z toho zhroutila.“

Chris: „Co se stalo?“ Zamračil se.

 I když byl její náhlou nákloností dočasně odrovnaný, tohle ho vrátilo zpět do reality. Teď konečně dostal tu pomyslnou ledovou sprchu. Začal plně vstřebávat její slova i city, které vycházely spolu s jejím hlasem.

„Když mi řekl, že chce, abych zůstala s tebou, bylo to, jako by mě chtěl vyzkoušet. Nevěřil mi, viděla jsem mu to na očích.“ Její hlas byl náhle křehčí. „V tu noc, kdy se se mnou miloval, jsem měla pocit, jako by mu šlo jen o to dítě... Nepromluvil si se mnou, ani o tom únosu, ani o tom znásilnění...“

 Zhluboka vydechla, snažila se zahnat pláč. Chris ji objal kolem pasu a pak ji začal hladit po zádech

„Ani nechtěl slyšet o tom, co jsme udělali my dva.“ Dodala roztřeseně. „Pořád se mi vracela ta slova, co po mě řval, když jsme se milovali a já se nemohla z toho dostat.“ Rozbrečela se. „Snažila jsem se, ale on to prostě nechtěl probrat a pak už jsem to nezvládla.“

 Chris se od ní prudce odtáhl, nahmatal vypínač a rozsvítil světla. Otočil se k ní zpátky, a když se ložnice začala pomalinku rozjasňovat, zůstal jí netečně zírat do očí.

„Co ti vůbec v Itálii řekl?“ Zeptal se s naštvaným výrazem.

Ge: „Já už nevím bylo toho hodně.“ Odmlčela se a utřela si slzy. „Po tom, co jsem byla v nemocnici, mi řekl, že neměl k tomu co říct... a nejspíš ani teď by neměl slov.“ Dořekla smutně.

 Tohle bylo moc. Pomyslel si Chris. Michaela to pořád žere, nemá k tomu co říct, protože se s tím ještě vyrovnal. Do prdele. Jestli tohle bylo na revanš, tak ho zabiju! Michael přece není ten, kdo by se mstil, ale to, že Ge takhle držel v nejistotě, od něj bylo víc než dost. Nechal ji v tom trpět, udělal přesně to, co řekl. Poraženě zakroutil hlavou, což u ní vzbudilo pozornost.

„Ge, tohle bych ti nikdy neměl říct, ale to, co tím vlastně udělal, to že tě držel ve výčitkách a obavách.. udělal přesně to, co chtěl.“ Podíval se jí do očí. „Michael tě chtěl poslat se mnou pryč, aby zjistil, jestli mu ještě dokážeš být věrná.“

Ge: „On mě chtěl vyzkoušet.“ Pokývala  na srozuměnou. „Mohlo mě to napadnout.“ Řekla dotčeně. „Takže...“ Pak se zarazila. „Kdyby se mezi námi tehdy něco stalo, tak co by udělal?“

Chris: „On...“ Odmlčel se. „Řekl mi, že jestli se něco stane, ukončí to.“

Ge: „Jak?“ Přerušila ho.

Chris: „Vzal by ti děti a donutil by tě k rozvodu.“         

Ge: „Tohle by neudělal!“ Zvýšila jeho hlas a sedla si. „Nechtěl rozvod, tohle by nám neudělal.“

 A pak si vzpomněla na tu složku-žádost o rozvod. To ne .Pomyslela si. Proč je to tak zamotané?

Chris: „A co po tom ty papíry, Ge?“ Odmlčel se. „Buď to musel čekat, že se mezi námi něco stane, nebo to zkazí on... což se stalo.“

 Georgiana vstala z postele, přešla k balkonu a pootevřela dveře. Potřebovala čerstvý vzduch.

„A co děti?“ Zeptala se slabě. „To se o ně budeme rvát?“  Posteskla si.

Chris: „Nikdo z nás neví, co se bude dít.“ Vstal z postele a šel za ní. „Neozvala ses mu už asi měsíc po tom, co ti nechal vzkaz... Možná ještě čeká na tebe, na tvoje rozhodnutí... To, co jsem ti teď řekl, to jsem musel udělat, protože jsem ti nechtěl lhát, Ge. Michael rozvod určitě nechtěl, když jsem vás dva viděl v Neverlandu, jak jste se doslova uctívali pohledy... Tohle muselo být něco, co se nemělo stát, jenže Michaela překvapil sám osud tím, že se to vůbec stalo, to že tě podvedl, ho srazilo k zemi a proto se neodvážil jednat bez tebe... Sama jsi to slyšela.“

 Ge se k němu otočila a podívala se mu do očí. „... Já ho miluju, Chrisi. Bůh ví, že ano.... ale...“

 Zavrtěla hlavou, jako by všechno vzdala. Přistoupil k ní blíž a objal ji.

„Musíte si promluvit.“ Zašeptal jí Chris do vlasů.

„Pořád jsem slyšela jeho hlas...“ Šeptala bolestně. „Když jsme se v tu noc milovali, pořád jsem slyšela, jak říkal, že se má kurvám platit.“

Chris se od ní mírně odtáhl a podíval se na ni. „Kdy ti to řekl?“

Ge: „Po tom, co jsem za ním doběhla v tu noc v Intercontinentalu...“

Chris: „Tohle ti řekl do očí?“  Ona jen přikývla. „Ge, jestli ti něco takového řekl, tak se z toho nikdy neprobere. Já vím, že ho muselo nasrat, že si ani nedokážeme představit, jak moc... Věř mi, že ve zlosti a nenávisti z nás uniká takové napětí, že z toho můžeme přečíst to, co se odehrává v mysli toho druhého.“

Ge: „On mi to nikdy neodpustil. To mi chceš říct?“

 Christopher jen přikývl, vědom si toho, co mu Michael tehdy v Itálii řekl.

„Polož si ruce na bříško a přemýšlej.. vnímej to malé, vnímej tlukot jeho srdíčka, vnímej své srdce... Michael bude čekat. Bude čekat na tvé rozhodnutí a my oba víme, že s Lisou to trvá už nějakou dobu.“

Ge si položila dlaně na své břicho a zavřela oči. „Já ho musím vidět. Musím si s ním promluvit z očí do očí, ale volat ho k sobě, to vědomí, že mě podvedl, že já jsem mu ublížila stejně, ta žádost o rozvod... všechno mě to stahuje do tmy. Bojím se, nevím, co můžu čekat.“