101.díl - fucking perfectly

 Klid... božský klid....

 Tiše našlapovala po dřevěných parketách, nerozsvěcovala světla, znala všechny místnosti zpaměti. Za sebou uslyšela dovření dveří, když je Chris následně zamykal. Zůstala stát uprostřed toho prostorného obýváku s francouzskými okny a dívala se na temný les kousek od domu a pak na rozzářený Vancouver.

„Je tu pět zmeškaných hovorů.“

 Oznámil tiše Chris, když stál u záznamníku. Oba věděli, od koho jsou.

„Pusť je.“  Řekla slabě Ge.

 Chris stiskl červené tlačítko a z reproduktoru se ozvalo jemné zapraskání.

„Tak už máme termín, Ge by měla jít svědčit před porotu ode dneška přesně za týden. Tak jí popřej hodně štěstí a uvidíme se v LA. Zatím se měj, Chrisi.“

 První, od jejího právníka, John Branca.

„Chrisi, až přijedete, řekni Ge, že s ní musím hned mluvit. Nevím, co se stalo, proč jste přijeli, ale musím jí říct, jak to bylo. Prosím tě, řekni jí to.“

 Druhý, od Michaela.

 „Asi jste pořád na cestě, doufám, že jste v pořádku. Prosím, dej mi vědět, až se vrátíte.“

 Třetí, od Michaela.

„... Ge...“ Začal zklamaným hlasem. „Vím, že se mnou nechceš mluvit... nejspíš mě ani nechceš vidět... Já to chápu... Ani ve snu by mě nenapadlo, že by se něco takového mohlo stát a teď jsem nás všechny zklamal.... Zklamal jsem tebe, protože jsem ani nečekal, že by jsi za mnou mohla přijet, i když jsem tě měl správně očekávat každičkou minutu... Zklamal jsem sebe, protože jsem nikdy nevěřil, že bych se mohl nechat tak lehce zblbnout a ...“ Odmlčel se... na dlooouhou chvíli. „Já to zničil. Všechno jsem to zkazil a je to jen moje vina... Když jsem tě viděl, jak jsi Chrise zoufale ze všech sil táhla od dveří, došlo mi, co se stalo a byl jsem ztracený... Odjelas tak rychle a já jsem ani neměl šanci se vzpamatovat... Tolik se stydím, je mi hrozně... Nechal jsem se lehce zlákat nákloností jiné ženy a bezhlavě jsem... Prostě jsem v tu chvíli ani nepomyslel, že bych se Lisou takhle někdy nechal strhnout, i pro mě to byl docela šok, když jsem si uvědomil, že odcházíš, a co se vlastně stalo... Já vím, jak to bolí, ale nikdy by mě nenapadlo to s tímhle srovnávat a taky to neudělám... Zklamal jsem tě, protože jsi dělala přesně to, co jsem chtěl, a mezi tím jsem až příliš rychle nechal svou mysl svobodě... Teď mám strach, že už tě nikdy neuvidím... že odejdeš a nikdy se nevrátíš, že nebudu moct být u narození toho maličkého, že nebudu moct sledovat, jak Natalie roste... Bojím se, že to všechno je pryč a jediný, kdo o tom rozhodne jsi ty, Ge...“ Následoval podivný zvuk, jako by vzlykal, snad při tom brečel. „Nikdy bych ti tohle neudělal, jenže teď nevěřím ani sám sobě... Prosím... prosím, dej mi vědět, že jsi tento vzkaz dostala, ať vím, že aspoň můžu doufat... Prosím.“

 Čtvrtý, od Michaela.

 „Zavolej mi, prosím... Potřebuju vědět, že jsi v pořádku... vy oba.... Miluju tě.“

 Poslední, od Michaela. Georgiana jen zírala na osvětlené město, před sebou a nic neříkala. Potom udělala jeden pohyb rukou a začala si rozepínat kabát. Potom náhle svěsila hlavu a bolestně se nadechla.

„Jak může?“ Zeptala se nenávistně. „Jak si může dovolit to všechno hodit na mě?“ Zvyšovala hlas. „Jak já o tom můžu rozhodnout?! Proč?!...“ Svlékla si kabát a sundala šál. „Proč to na mě všechno naložil?“

 Rozbrečela se. Pomalu odcházela od francouzských oken a šla nahoru po schodech do svého pokoje. Zavřela za sebou dveře, svlékla se a oblékla si noční košili, pak se zakutala do peřin. Nechala slzy stékat po tváři a spáncích, ubránila se trhavým vzlykům i namáhavému pláči, ze kterého by ji rozbolela hlava. Oběma rukama objala své těhotenské břicho a snažila se uklidnit do osvobozujícího spánku...

-----------------------------------------------------------------------------

-----------------------------------------------------------------------------

O měsíc později...

 Encino – Kalifornie – den po Jackson Family Honors

Katherine si dávala svou snídani v kuchyňském koutě a na malé televizi na polici sledovala jen reprízu show, na které se Michael objevil spolu s Berrym Gordym a Elizabeth Taylor. Můj statečný chlapec. Říkala si Katherine.

„Hej, mami!“

 I když její děti byly dospělé, stále ji musely rušit při snídani.

Katherine: „Co pak Randy?“

 Z chodby se za ní přihnal jako hurikán a v ruce držel nějaké papíry.

„Vědělas o tomhle?“ Zeptal se překvapeně. „Dneska se mi to podařilo z Josepha vymámit. Georgiana prý svědčila na Michaelovu obranu a on o tom ani neví.“

Katherine: „Co že?“

 Vstala od stolu a podívala na ty přísně chráněné dokumenty. Bylo to černé na bílém. Georgiina výpověď.

„Ale jak?... Michael mi nedávno říkal, že se pohádali a že zůstala s Natalie ve Washingtonu.“

Randy: „No to nevím, jak se jí to povedlo, ale tohle už mu na tisíc procent vyhraje celý soudní proces.“

Katherine: „Ale...“ Odmlčela se. „Michael se s právníky domluvil na mimosoudním vyrovnání.“

Randy šokovaně vytřeštil oči. „Cože?!“

--------------------------------------------------------------

Neverland – Santa Ynez Valley

 Michael se sám procházel s Bunnym a Esperanzou po travnatých kopečcích a přemýšlel na tím, jestli má vůbec nějakou naději... S Lisou se teď moc nevídal. Sice jí neřekl o tom, jak velké problémy ho teď trápí, ale nějakým zázrakem pochopila, že nemá na číkoliv společnost náladu... Konec konců, ona má taky vlastní děti a manžela... se kterým jí to přestává klapat.

 Bunny i Esperanza zbystřili, jakmile uslyšeli zvuk motoru. K rezidenci přijíždělo auto, které Michael hned poznal. Dravě červený sporťák... Randy.

„Čau, brácho!“

 Zavolal Randy, jakmile zpozoroval Michaela, jak ho jde přivítat.

Michael: „Ahoj.“ Objal ho. „Co ty tu?“ Usmál se.

Randy: „Jsem tu na inspekci.“ Usmál se. „Jak vidím, žádná změna, sám a jen zvířata kolem.... Proč nejedeš za Ge?“ Zeptal se hned.

 Jeho pohled rázem zesmutněl.

„Nechce mě.“ Řekl sklesle. „Měli jsme dost nemilou situaci a já to všechno zvoral.“

Randy: „Zkus si s ní aspoň promluvit.“ Přemlouval ho.

Michael: „Proč tu vůbec jsi? To se jen chceš vyptávat na Ge?“ Zamračil se. „Dali jsme si teď na nějakou dobu možnost přemýšlet, co bude dál, jasný?... Já sám nevím, co bych jí po tom všem řekl.“

 Randy se opřel o své auto a z vnitřní kapsy své kožené baseballové bundy vytáhl ony dokumenty.

„No, teď už s ní budeš muset mluvit.“

Michael: „Co je to?“ Natáhl se pro papíry a vzal si je od něj.

Randy: „Ge byla před měsícem tady v Los Angeles u Vrchního soudu. Svědčila před porotou na tvoji obranu úplně sama.“

„Pane Bože...“ Povzdechl si Michael poraženě. „Prosil jsem ji, aby to nedělala. Co tím asi tak chtěla získat?“

Randy: „Podle Josepha to zabralo, cituji „kurevsky dokonale“.“

Michael se zděsil. „On byl u toho?“

Randy: „Asi jo. Říkal, že tohle ti vyhrálo celý soudní proces...Jen pár slov a hned je všechno jinak, to je síla, co?“

 Pročítal si její výpověď a s velkými výčitky si jen představoval, jak tam sama sedí před tolika lidmi a odpovídá na tak ponižující otázky. Proč mi to všichni zatajili?

„Ach, Randy... Ona tady odpovídá tak prostě... a já jen vidím tu zášť, všechno to vytrpěla kvůli mně...Riskovala a já jí před tím tolik ublížil.“

Randy: „Tak už na nic nečekej, a jeď za ní.“

------------------------------------------------------------------ 

Vancouver téhož dne – Washington

 Byl pozdní oběd. Všichni seděli u stolu a libovali si ve skvělém salátu s kousky síra, zeleniny a taky opečených baget.

„Ge, co je?“

 Zeptal se Chris, ulomil pro Natalie kousek bagety a podal jí ho.

Ge: „Dneska jsem byla u doktora... a říkal mi, že jsem zhubla asi o kilo a půl.“

Chris se na ni ostražitě podíval a podezřelým hlasem to zhodnotil. „To není dobré. Měla bys přibírat a ne hubnout, co po tom to malé?“

 Jen se podívala na polovinu snězeného salátu a už víc ani nechtěla. Měla stažený žaludek.

„Už nebudeš?“ Dodal Chris.

Ge: „Asi ne.“ Kuňkla.

Chris: „Nelíbí se mi to... Nevím, jestli je to tím, co stalo před měsícem, ale vůbec se mi nelíbí, co to s tebou dělá. Jsi bledá jako stěna, málo jíš a už párkrát jsem tě načapal, že nespíš.“

Ge: „Nechtěla jsem, abys mě kontroloval.“ Řekla dotčeně.

Chris odložil příbor a smrtelně vážně jí oznámil: „Jestli jen uvidím, že ti je špatně, tak tě hned beru do nemocnice.“