124.díl - This is it

 Seděla na koberci zády opřená o postel a vzpomínala na minulou noc.

„Věříš mi?“ zeptala se Chrise.

„… Ano.“ Odpověděl klidně.

„Uvidíme se tam?“ otočila hlavu jeho směrem.

„U arény.“

 Tu noc se milovali jako nikdy před tím. Všechny doteky byly něžné, jisté… Nebyla mezi nimi žádná nejistota. Jen hluboký cit jeden k druhému, láska a respekt, opora a souznění. Tu noc byli spolu, jak tomu už dlouho nebylo.

„Nejsi unavená?“

 Ge otevřela oči, vzhlédla a uviděla svou sedmnáctiletou dcerku, která se na ni chápavě usmívala. Dokázala si živě představit ty útrpné hodiny v letadle na Atlantikem, mezi přistání v New Yorku a pak let do Kalifornie.

25. června 2009 - Neverland ranch - Santa Ynez - California 

 Rozhlédla se po pokoji, ve kterém teď stála poprvé a nemohla uvěřit, co všechno tam viděla. Fotky mámy a táty ještě dávno před tím, že se narodila. Kresby baletek, zarámovaný text písně. Všechno působilo dojmem, jako by byl pokoj využívaný den co den. A při tom tomu tak nebylo už patnáct let.

„Docela ano. Už se nemůžu dočkat večera, až si zalehnu do peřin.“

„Však můžeš i teď na chvilku usnout.“ A pak si něco uvědomila. Vytáhla mobil z kapsy džínových kraťasů a podívala se, jaký je čas. „No, vlastně ani ne. Za chvíli tu bude.“

 Ge se hned nadšeně vymrštila na nohy a hned ji hnala pryč.

„Tak honem! Honem!“ vystrčila svou dceru z pokoje. „Jdi dolů a udělej nám nějakou svačinu.“

„A kolik toho mám udělat?“

 Zeptala se Natalie, když se dala chodbou ke schodišti a na poslední chvíli se otočila na mámu, která stála ve dveřích.

„Pro šest, přece. Aj pro Prince, Paris a…“

„Blanketa.“ Řekla jednohlasně Natalie s mámou.

 Otočila se a šla dolů po schodech. Sotva zabočila do kuchyně, už přijela před dům limuzína, za které jako první vyskočily děti v čele s Blanketem.

„Budu na trampolínách první!“ zavolal a hned se rozběhnul k hlavním dveřím domu.

„Nejdřív se najíme! Všichni jděte rovnou do kuchyně!“

 Zavolal dospělý mužský hlas. Zabouchnul za sebou dveře od auta a listoval si albem s fotkami, na kterých byl vyfocený během zkoušy outfitů na koncerty.

----------------------------------------------------------------- 

„Ahojte!“

 Zavolala Natalie a už jim podávala tousty se šunkou, sýrem a kečupem.

„Zase tousty?“ zeptala se Paris, když usedla ke stolu.

„Taky by ses mohla něco naučit.“ Odpověděla jí Natalie

„Jo, ty furt básníš o dortíčcích, ale abys udělala nějaké pořádné, tak to ne.“ Řekl Princ a mrknul na Natalie.

„Počkej, až já něco uvařím.“ Zasmál se Blanket. „To budeme hasit celý dům.“

 Michael prošel kolem nich, políbil svou nejstarší dceru na tvář na přivítanou a pak šel směrem ke schodišti.

„Nečekejte na mě s jídlem!“ Volal, když stoupal nahoru po schodech.

 Poslední schod a vykročil do chodby, a hned mu následující pohled vjel do oka jako trn. Viděl pootevřené dveře od pokoje, který byl hned vedle jeho ložnice. Vrátil se ke schodům a zavolal:

„Natalie? Ty jsi byla v tom pokoji?“

 Zněl docela naštvaně a taky se tak rukou opíral o zábradlí u schodů.

„V jakém?“ ozvala se nechápavě.

 Michael jí na tu nevinnost neskočil a rozhodl se jít, a zavřít to tam takovým způsobem, aby se tam nikdo kromě něj nedostal. S divoce tlukoucím srdcem se blížil ke dveřím, když se začaly pomalinku přivírat. Po tváři mu přeběhnul jemný vánek, který vál zevnitř.

 Vstoupil dovnitř s tím, že zavře okno a hned zase půjde, ale jen co vstoupil a uviděl ji, jak seděla na okraji postele a v rukou svírala baletní špičky. Téměř se mu vytratil všechen vzduch z plic. Její tmavě hnědé vlasy lehce vlály ve slabounkém vánku, její kaštanové oči se dívaly na něj, a s nadějí čekaly přivítání. Díval se na ni, jako by tomu sám nemohl uvěřit. Měl ji doma… byla v Neverlandu… čekala na něj.

 Bezmyšlenkovitě za sebou zavřel dveře a dál němě zíral na ženu před sebou.  Oči měl trochu lesklejší a jistě už ho prozradil jeho rozechvělý dech. Myslel si, že to za chvíli ani neustojí. Díval se na ni, jak sedí na posteli s baletními špičkami v dlaních, jako by ji viděl tehdy, když ve vedlejší ložnici ještě spinkal Tommy v postýlce.

„Ge…“ řekl tiše, jako by to byla modlitba.

„Mohla bych tu dneska přespat?“ zeptala se, jako by se nic zvláštního nedělo.

 A on chudák nevěděl, co říct, co dělat. Ge se zvedla z postele a špičky pohodila na ustlané peřiny. Přišla k němu dost blízko na to, aby viděla, jak se mu v očích leskly malinké slzičky, a taky se v nich odrážel zmatek. Lehce se mračil, jako by vůbec nechápal, co se děje.

„Co se děje?“ zeptal se, jako by se probral ze špatného snu .

„Nic, co by se mělo dít?“ pousmála se Ge.

„Jsi tady!“ Zdůraznil Michael a pořád se na nic díval, jako by to všechno bylo jeden velký omyl. „Myslel jsem, že už tě tu nikdy neuvidím.“

„Tak to jsi mě zklamal.“ Přiznala Ge. „Já myslela, že jsi pořád snílek.“

 Michael se jí zadíval do očí s tou největší pečlivostí a našel v nich to, co tak dlouho neviděl. Po jeho vlastní tváři stékaly slzy dojetí, zatím co její tvář vzal něžně do dlaní. Viděl na ní, že je zpátky. Viděl před sebou tu dívku, se kterou se seznámil tehdy ve studiu. Viděl tu dívku, která mu ukázala, že ať už člověk v životě utrpí jakoukoliv porážku, nikdy se nemá vzdávat.  A teď ji měl zpátky, měl ji před sebou. Hrdá matka, manželka, vévodkyně z Blackpoolu, hraběnka Oxfordu. Teď už chápal, že potřebovala pěkně dlouhou dobu, aby se postavila na vlastní nohy. Možná, že pořád byla s Chrisem, ale nijak nevypadala, že je na něm nějak závislá. Byla dominantní sama o sobě, a takovou ji neviděl celá léta.

 Georgiin dech se zatajil, když vzal její tvář do dlaní a jemně se jí dotýkal. Udělal krok dopředu, který je dělil. Stáli u sebe, dívali se jeden druhému do očí, ani jeden neuhýbal pohledem. Jen horký dech na rtech, a teplo sálající z jejich těl.

„Je mi jedno, jestli to hned někomu požaluješ,“ začal Michael, „je mi jedno, jestli mi za to dáš facku. Je mi ukradený, jestli nás někdo teď uvidí.“

„Tak to zkus.“ Zašeptala Ge.

  Všiml si, že když to dořekla, schválně nenechávala rty semknuté k sobě.  Naklonil hlavu a ještě o kousíček se přiblížil k její tváři. Jeho rty se spojily s těmi jejími jako dva dílky, které do sebe přesně zapadají. Hebký dotyk, smyslné spojení, zavřené oči a vnímání blízkosti toho druhého. Objal ji kolem pasu a přitisknul si ji na své tělo. Ge opatrně zvedla ruce a prsty mu zajela do jeho havraních černých neposedně vlnitých vlasů

---------------------------------------------------------------- 

 Dětský smích a nadšení bylo slyšet za malými travnatými kopci. Oba dva se procházeli tím malým údolím, vysoká tráva jim sahala až po kolena a jediné, co bylo kromě dětí slyšet, byl šum. Listy na stromech, ptačí zpěv. Bylo to přesně takové, jaké si to pamatovala.

 S nadšením si popoběhla jako malé dítě, když poznala ten velký mohutný strom na kopci. Takových starších kousků tam bylo dost, ale právě že ten jeden se od ostatních jakoby držel dál, a pak se jako jediný tyčil na špici onoho kopce. Pod jeho korunou byl výhled na celé údolí. Tam kdysi sedávala… tam kdysi spala s Esperanzou, která teď hlídala Tommyho v jiném světě. Tady pod korunou tohoto stromu se psaly důležité dny jejich životů.

 Posadili se vedle sebe a oba se opřeli zády o kmen. Rozhlédli se kolem na tu krásnou přírodu a jejich pohledy se opět setkaly, když se na sebe navzájem podívali.

„Takže říkáš, že už je všechno dobré?“ ptal se Michael.

„Jo.“ Řekla Ge spokojeně. „S Chrisem jsme našli cestu, o které jsme si mysleli, že jsme ji dávno našli… ale teď vím jistě, že už z ní nesejdeme.“ Podívala se na Michaela. „Když jste se mě tehdy v nemocnici ptali, jestli ho opustím, bylo to pro mě jako vzdát se části svého srdce. Nešlo by to, neudělala bych to.“

 „Ty víš, že bych to po tobě nechtěl. Rachel byla… jako posedlá.“ Vzpomínal a na chvíli se odmlčel. „Já nevím, čím to je, ale musím ti teď něco říct. Možná je to tím, že mě čekají vůbec poslední koncerty a děti mě uvidí poprvé takhle ve vyprodané aréně. Nebo je to tím, že jsi tady… nevím…“ váhal a pak nakonec vstal.

 Ge ho sledovala, jak popocházel kolem stromu, a když se zastavil přímo před ní, viděla na něm, že to bude vážné.

„Ge, já jsem ten rozvod nikdy nepodepsal.“ Řekl bez jakéhokoliv strachu. Pověděl to upřímně.

„Prosím?“ podívala se na něj trochu zmateně.

„Náš rozvod, Ge. Naše manželství nikdy nebylo ukončeno.  Pořád trvá, a my dva jsme jediní, kdo o tom ví.“

 Georgianě to samozřejmě hned došlo, co to znamená. Taky vstala ze země a udělala pár kroků kupředu. Obešla Michaela a podívala na to malé údolí pod nimi, kde se rozléhala jen maličká část z Neverlandu. 

„Děti…“ řekla rozechvělým hlasem. „Natalie, Alex a Blanket…“

„Jsou legitimní.“ Dokončil za ni větu. „ostatní nejsou.“

 Ge se na něj otočila se strachem v očích. Plně chápal, co teď cítí, ale nechtěl jí to nějak zhoršovat. Přišel k ní a vzal ji za ramena.

„Nikdo o tom neví. Jen my dva.“ Mluvil k ní konejšivě. „Jestli to chceš jakkoliv změnit, je to na tobě.“

„Ne, ne, ne to… To by byl konec.“ Řekla plně si vědoma toho, co by se dělo, kdyby se to někdo dozvěděl. „Ať je to tak, jak to je.“

„Promiň… Musel jsem ti to říct.“ Řekl Michael s omluvným pohledem a své dlaně nechal pomalinku klesat, až se nakonec dotkl jejích prstů.

Ge spojila své dlaně s jeho dlaněmi a zadívala se znovu na ten výhled, po kterém se jí tolik stýskalo. „A to jsem tě jenom chtěla vidět před koncerty.“ Pronesla trochu nešťastně a podívala se na něj vyčítavě. „Vždycky umíš z obyčejného setkání udělat něco speciálního.“

„Obyčejného?“ pousmál se Michael a pak zvážněl. „Víš, kolikrát jsem čekal na to, až tě znovu uvidím v tvém pokoji? Jak dlouho jsem si představoval, že se sem vrátíš? …“ povzdechl si bezmocně. „Počítal jsem každý pitomý den od chvíle, cos odešla.“

 Viděla na něm, že byl do ní stále zamilovaný. A čím delší dobu nebyli spolu, tím víc byl do ní poblázněný.

„Ge, nemůžeš tu zůstat jenom do té doby, než odjedu do Londýna. Musíš se sem vrátit i po tom.“ Přemlouval ji.

„Jo.“ Kývala hlavou. „Vrátím i s Alexem.“

 Když to uslyšel, jako by se mu celý svět prozářil štěstím. Uvědomil si, že to bude poprvé… Poprvé, je bude mít všechny doma. Poprvé bude mít v Neverlandu svého syna… Jen se přihlouple usmíval a nevěděl, co říct. Jen se začal smát a pak si zakryl oči dlaněmi.

„Nevím, co jsem udělal, ale přeju si, ať to nikdy neskončí.“ Zasmál se.

„Co je?“ usmála se Ge při pohledu na něj.

„Nic zvláštního.“ Usmíval se a utíral si slzičky pod očima. „Jenom to, že žena, kterou bláznivě miluju, se vrátila za mnou do Neverlandu, a pak to, že tu budu mít poprvé našeho nejstaršího syna.“

„Jsi dojatý?“ zeptala se Ge a s úsměvem odešla o kousek dál, aby se znovu zahleděla na údolí.

„Ve skutečnosti nevím, co mám dělat.“ Přišel k ní zezadu a objal ji kolem ramen. „Jsem šťastný.“ Odmlčel se a ji obešel, aby se mu dívala do očí. „Vezmu tě na pódium!“ vyhrkl nadšeně.

„Co?“ zírala na něj šokovaně. „Ale dej pokoj, Michaele.“ Mávla rukou a odešla zase na jiné místo pod korunou stromu.

„Ano, představím tě, jako svou dlouholetou přítelkyni, osobnost, bez které by Oxford nebyl tak nádherným městem.“ Vyprávěl při čemž šel za ní.

 Ge si všimla jeho zápalu v očích. Úplně si to všechno představoval a oči mu při tom zářily jako malému dítěti. Rozhodla se, že prozatím ukončí kochání se výhledem, a šla opatrně dolů z kopce.

„Budeš mít narozeniny, věnuju ti píseň. Celý koncert.“ Mluvil nadšeně. „Vezmu tě na podium, zopakujeme si The Way Yu Make Me Feel. Prosím, Ge.“

„Jenom ve snu.“

 Pootočila se na něj, ale sotva to udělala, v husté vysoké trávě jí podjela jedna noha a ona zavrávorala. Michael ji hned chytil za paži a pomohl jí chytit balanc. Když už byla v pohodě, stále nepouštěl. Naopak, obrátil si ji k sobě čelem.

„Ge, to, že jsi tady, je můj splněný sen.“

--------------------------------------------------------------- 

 Bylo už pozdě večer. Hospodyně uklidila nádobí v kuchyni a pak odešla. Děti byly ve svých pokojích, ale rozhodně nespaly.Bylo slyšet, že běhají ze dveří do dveří a pořád mezi sebou něco řeší.  A dospělí byli dole.

„Měl jsi to tu sotva zaplněné, když jsi to tady vybudoval.“

 Rozhlížela se Ge po vinném sklípku, a pak se otočila zpátky na Michaela, když o sebe cinklo sklo.

„Tady je.“ Narovnal se s lahví v ruce. „Nedívej se tak.“ Pokáral Ge.

„Nebudu to pít.“ Založila si ruce na hrudi v náznaku vzdoru.

„Je sladké, na léto ideální.“ Pochvaloval Michael víno a začetl se, když zkoumal etiketu.

„Nebudu!“ zvedla varovně prst. „Když to bylo víno z Navarry, tak jsem o sobě nevěděla, a po posledním alkoholu, co jsem měla v New Yorku, jsi mi udělal dítě. Zapomeň na to, že tu budu něco pít.“

 Michael přišel ke skříňce, otevřel ji a vytáhl vývrtku a jednu sklenici.

„Nebuď takový strašpytel.“ Zasmál se. „Další dítě bych už asi nezvládl, jsem rád, že ještě nějak vystačím, na ty puberťáky, co mám doma.“

„Ale neřekl jsi, že bys dalšího potomka nedokázal udělat.“ Podotkla Ge a nelibě sledovala, jak už vytahoval korek z hrdla láhve.

 Michael se zarazil v pohybu jen, co to uslyšel a pak ji obdařil svým dravým pohledem, po čemž Ge radši udělala krok dozadu.

„Jsem rád, že jsi nezapomněla na moji výdrž.“ Řekl samolibě.

„Jsi blbý.“ Pousmála se stydlivě.

 Michael se otočil od skříňky už jen s plnou sklenicí vína. Přicházel k Ge pomalým krokem a při tom se jí díval dravě do očí, jako by si chtěl zahrát hru s její pevnou vůlí.

„Můžu ti říct, že The Bad World Tour, a hlavně pak návštěva Kanassu, bylo to nejlepší období mé mladosti.“

 Podal jí sklenici a Ge se jí nejistě chopila. Pořád se mu dívala do jeho temně hnědých očí, jako by měla čekat nějaký dvojsmysl, něco, čím by ji chtěl oblbnout. Věděla, že se tak trochu pokouší ji svést.

„Teď už nemůžeš odmítnout.“   Řekl Michael a kývnutím hlavy ukázal na sklenici v její dlani.

------------------------------------------------------ 

 Natalie si došla do kuchyně jenom v pyžamu a začala si chystat do hrnku mléko, které si chtěla ohřát. Nemohla usnout, pořád musela myslet na to, že tu má mámu, a pak hlavně na to, že se táta dočkal toho, o čemž si myslel, že se to už nikdy nestane.

 Mikrovlnka začala pípat, Natalie ji vypnula a vyndala si ohřátý hrnek ven. Když pak chtěla vystoupat po schodech, uslyšela z ničeho nic hlasitý smích. Zastavila se a chvíli čekala, jestli to uslyší znovu. Byla si jistá, že to byla máma. Pak se zasmál i její táta, což Natalie donutilo se taky usmát. Otočila se a šla po sluchu, chtěla najít rodiče. A čím blíž pak byla té místnosti, které říkala taneční zkušebna, tím víc slyšela i hudbu.

 Nervózně se rozhlédla po chodbě, která se topila ve tmě, a pak co nejopatrněji vzala do dlaně kliku. Spoléhala na to, že na to nepřijdou, když jsou zabavení sami sebou a hudba jim tam hrála pěkně nahlas i přes to, že byla noc.

 Pootevřela dveře na šířku tak deseti centimetrů, a když se po chvíli uklidnila, že na ni nepřijdou, posadila se na podlahu. Spokojeně si v tureckém sedu popíjela teplé mléko ze svého hrnku, a škvírou pozorovala své rodiče, jak tančí, smějí se a baví se.

„Ach Bože, to jsem tak dlouho neslyšela.“ Řekla Ge naprosto unešená.

 Z reproduktorů se začala linou píseň I've had the time of my life a Michael se bez váhání chopil Ge, a přitáhl si ji k sobě. Stačily jen tři kroky a hned se sladili do rytmu. Hýbali se, otáčeli se v objetí a smáli se jako blázni. Nakonec Ge začala zpívat a bylo jí jedno, jestli zněla špatně oproti Jennifer Warnes, prostě si užívala ten moment. Michael pak s ní začal zpívat refrén a ještě si ji otočil pod zvednutou paží.

„Co to dělají?“

 Natalie se lekla, až skoro na sebe vylila mléko, když se vedle ní objevil Blanket. Taky byl v pyžamu a nevypadal rozhodně nějak unaveně.

„Ty nespíš?“ zeptala se ho.

„Ne, nechce se mi.“ Odpověděl a vzal si od ní hrnek a napil se. „Díky sestřičko.“

 Posadil se vedle ní na zem a nakoukal do tanečního sálu, jak jeho táta blbne s Nataliinou mámou.

„Vypadají spolu dobře.“ Řekl Blanket po chvilce. „Jak dlouho, že se znají?“

„Vždyť je to i tvoje má…“ zasekla se Natalie a jako zkamenělá zůstala koukat na své rodiče.

 Uvědomila si, že jestli se Blanket zeptá, tajemství, už nebude tajemstvím. Vždyť Blanket neví nic. Riskla jeden pohled na svého brášku, a ten se na ni vytrvale díval.

„Moje máma?“ zeptal se.

„Nesmíš to nikomu říct.“ Zapřísahala ho Natalie.

„Tvoje máma je moje máma?“ ptal se s vykulenýma očima.

 Natalie jen zakývala hlavou a pohledem ho prosila, aby nezačal vyvádět. On jen ale nahlédl dovnitř a dál sledoval ty dva, jak si užívají jeden druhého.

„Proč mi to nikdo neřekl?“ zeptal se trochu smutně.

„Všechno ti to vysvětlím, ale ne dneska.“ Odpověděla Natalie. „Podívej, jak jsou šťastní.“

---------------------------------------------------------

--------------------------------------------------------- 

13. července 2009 - Londýn - Anglie 

„Tomu neuvěříte, prý i před arénou jsou stovky lidí, jenom aby poslouchali tvůj koncert!“

 Řekl Princ, když došel za tátou a sourozenci do šatny.  

„Je vyprodané.“ Řekla Paris a pak se nadšeně usmála. „Už se nemůžu dočkat.“

„Ještě deset minut.“ Koukal na hodinky Princ a pak se podíval na tátu. „Jsou tu i vévoda a vévodkyně z Blackpoolu, a někdo z královské rodiny.“

 Vyprávěl, co slyšel od lidí v zákulisí a pozoroval tátu, jak se soustředil na svůj odraz ve velkém zrcadle. Bylo to deset svatých minut, kdy mohl být v klidu ve své šatně s dětmi. Nemusel někam odbíhat, fotit se s celebritami, rozdávat podpisy.

 Podíval se na Paris, jak vyzvídala od svého bratra, jak vypadají vévoda s vévodkyní. Pro ni byli takoví lidé s modrou krví něco jako bájné bytosti. Ještě nikdy nikoho takového neviděla. Kdybys jen věděla. Pomyslel si Michael při vzpomínce na to, že právě jedna taková osoba, mu ukradla srdce. Nechal se dobrovolně okrást, a vůbec toho nelitoval.

 Na dveře někdo rázně zaklepal a pak se ozval mužský hlas: „Pět minut. Za pět minut začínáme.“

 Michael se otočil od zrcadla a podíval se na Prince, Paris a Blanketa.  Viděl jejich nadšení v očích a on jen myslel na to, aby se všechno povedlo na maximum. Chtěl se svým dětem předvést jak nejlíp to uměl. Chtěl, aby na to nikdy nezapomněli.

----------------------------------------------------------- 

Šel jako poslední za tanečníky v zákulisí, plně soustředěný na to, co se bude dít. Obrovský ruch a křik lidí ve vyprodané O2 aréně byl slyšet všude. V přítmí za obrovským plátnem stálo několik techniků a lidí, kteří budou hlídat chod veškerého zařízení, a právě kolem nich procházel Král Popu, který za chvíli zahájí své poslední koncerty.

„Hodně štěstí, Michaele!“ „Hodně štěstí!“ volali za ním.

 Michael se na ně usmíval, když kolem nich procházel. Zbývalo mu jen projít kolem sloupu kovové konstrukce, která podpírala nad podiem obrovské reflektory a světla. Najednou ho chytil za paži někdo o hlavu menší.

„Rozjeď to, chlapče.“

 Michael se díval do laskavých očí Franka DiLea, který mu dělal manažera všech koncertů This Is It, a právě jeho by tady v zákulisí nečekal. Objal ho a poplácal po zádech.

„Díky.“ Odpověděl Michael.

 Když se ale podíval za něj, v šeru zákulisí stála Natalie s Alexem. V momentě obešel Franka, jako by tam ani nebyl a objal své dvě nejstarší děti.

„Hodně štěstí, tati.“ Řekl Alex a hrdě se usmál na svého tátu.

„Budu si to celé natáčet.“ Usmála se Natalie.

„Nemusíš, však tu máme kameramany.“ Pohladil ji Michael po vlasech. „Jste tu všichni? Celá rodina?“

„Jsme tu všichni.“

 V tu chvíli se otočil za ženským jemným hlasem a uviděl za sebou Ge. Měla na sobě černé sako s výšivkou jejího rodinného erbu, do kterého i z části patřil i znak lišky, který patřil jejímu manželovi Chrisovi Foxovi. Pod tím černé tričko zakasané do džínových kalhot, růžové lodičky a černá kožená kabelka.  Vlasy měla vyfoukané a pěkně rovné, volně rozpuštěné a její rty byly svůdně rudé.

 Usmála se na něj a hlavou pokynula směrem k podiu.

„Je čas.“ Řekla nahlas, aby ji přes hluk fanoušků slyšel.

„Jo.“ Souhlasil Michael. „Je čas.“

 Přistoupil k ní a bez ohledu na to, kolik lidí ho mohlo vidět, nebo si ho fotit, ji dlouze políbil. Natalie s Alexem se na sebe nejistě podívali a jen se pak tomu tiše zasmáli. Vášnivě si s ní vyměnil pár polibků a pak se odtáhl, aby se mohl podívat Ge do očí. Ta se zasmála a palcem mu začala utírat rtěnku ze rtů. Michael ji vzal za ruku a políbil na hřbet dlaně.

„Tento koncert je pro tebe.“  Usmál se na ni.

„Já vím.“ Opětovala mu Ge úsměv.

„Tak pojďte, děcka, nemusíte být u všeho.“ Ozval se Frank, který vzal Natalie a Alexe za ramena. „Odvedu je zpátky na V.I.P,“ oznámil jejich rodičům. „a nezapomeň, že máš za zadkem vyprodanou arénu!“ zavolal na Michaela.

 Ten se tomu jen zasmál a pak se znovu zaměřil na Ge. Z toho polibku byla ještě trochu mimo a během chviličky ucítil ten sladký parfém Miss Dior, který byl pro ni charakteristický. Přistoupila k němu a objala ho.

„Je to tady.“ Řekla mu do ucha a pak se odtáhla. „Tak už jdi.“ Popohnala ho s úsměvem.

 Michael se na ni naposledy usmál a pak šel dál svojí cestou. Zmizel za sloupem kovové konstrukce, kde ho Ge ještě kousíček následovala. Dívala se, jak jde na podium, které bylo zahalené do tmy. Dívala se, jak něco na poslední chvilku říká tanečníkům, kteří se pak usmáli a nachystali se na svá místa. Dívala se, jak se Michael chystá rozzářit naplno hvězdu svého umění. Dívala se na něj, jak se opět stává jedním z největších umělců všech dob…

KONEC