Probudilo ji zhoupnutí matrace. Oči nechala zavřené a jen naslouchala tomu, co se děje.
„Vstáváme, zlatíčko..“
Zašeptal Chris, a malá Ge mu odpověděla nelibým zakňučením. Jednoznačně se jí nechtělo z vyhřáté postýlky.
„Ale no tak.“ Zasmál se tiše Chris. „Nebudeš vstávat?“
„Ne.“ Odpověděla malá a bylo slyšet, jak se schovává v peřině. „Já chci spát!“ řekla rázným dětským hlasem.
„Tiše, ať nevzbudíš maminku.“ Zašeptal Chris.
To už otevřela oči. V ložnici byly zatáhnuté závěsy, všude bylo šero a skrz malé mezery mezi závěsy pronikalo dovnitř ranní světlo. Pohledem zachytila manžela, jak bere jejich dvouroční dcerku z postýlky do náruče. Malá Ge mu položila hlavu na rameno a objala ho kolem krku.
„Chrisi?“ oslovila ho Georgiana unaveně. Ztratil se jí někde v přítmí.
„Klidně spi, Ge.“ Odpověděl jí šeptem.
Unaveně si povzdechla a zavřela oči. Pomalinku se přetočila na bok a pomalinku přestávala vnímat, jak znovu upadala do spánku. Po chvilce si k ní přisedl Chris. Otevřela oči a všimla si, že už nebyl v pyžamu. Měl na sobě černé tepláky a bílé triko, cítila z něj sprchový gel i vodu po holení. Jak dlouho jsem spala? Pohladil ji po rameni, při čemž sledoval její ospalé oči.
„Potřebuješ něco?“ zeptal se.
Ge jen lehce zavrtěla hlavou, a ramenem se víc tulila k jeho ruce, což ho donutilo se usmát.
„Budeš vstávat?“ zeptal se tiše.
„Jsem strašně unavená.“ Odpověděla šeptem.
„Po těch lécích to tak bývá.“ Odpověděl a pak dodal. „Za chvíli by sis měla vzít prášky. Budeš to mít nachystané se snídaní.“
„Děti jsou ve škole?“ zeptala se o něco bdělejší.
„Jo, až na to nejmladší. Jako vždycky.“ Usmál se. „Přijede máma.“
„Elizabeth?“ zeptala se překvapeně.
„Jo.“ Souhlasil Chris. „Pozval jsem ji sem na pár týdnů. Postará se nám o malou Ge a o zbytek našeho potomstva,“ usmál se, „a já se postarám o tebe.“
„Měli bychom se podívat na tu Paříž. Za chvíli budou Vánoce a pořád nevíme, jak bude Alexovi, když mu řekneme, že Natalie odjela s Michaelem.“
Christopher si všimnul, jak jí to všechno šrotovalo v hlavě a jen ji s jemným úsměvem pohladil po vlasech.
„Klid, všechno zařídím. Hlavně se nestresuj, sotva ses vrátila z nemocnice.“ Domlouval jí a sundal z ní peřinu. „Tak už bys mohla vstát, co říkáš?“
-----------------------------------------------------------
Tak akorát dojedla snídani a zapila léky, když zazvonil zvonek. S malou Ge si vyměnila zvědavé pohledy a pak byl slyšet Chrisův hlas a pak i hlas babičky.
„Kdo je to?“ zeptala se tiše malá.
„Babička přijela z Blackpoolu.“ Mrkla na ni jedním okem.
Malá hned seskočila z dětské židličky a utíkala z jídelny do velké haly se schodištěm. Tam ze vstupu vešla Elizabeth v elegantním černém kabátu, kožených hnědých kozačkách a červenočerných šatech a zlatými výšivkami. Kdyby Ge nevěděla, že je to Chrisova máma, vůbec by jí ani nehádala, že je hrdnou babičkou několika vnoučat. Vypadala dokonale, a s malou vnučkou v náručí ještě veseleji.
„Ahoj, broučku.“ Políbila ji Elizabeth na tvářičku. „Čekala jsi na mě?“
„Ne.“ Zasmála se malá.
„Nikomu jsem neřekl, že přijedeš.“ Přiznal Chris, když kolem prošel a odnesl jí kufr do pokoje pro hosty.
„Opatrně s tím, mám tam hodně drahé parfémy.“ Otočila se Elizabeth za Chrisem, a pak se koukla na malou vnučku ve svém náručí. „A kde pak máš maminku?“
Odpovědi se ani nemusela dožadovat, protože Ge vyšla z jídelny do haly, aby se přivítala s tchýní. Když ji Elizabeth uviděla, jak pomalu přichází, bledá v obličeji ale přes to s úsměvem, a zachumlaná v županu, neodpustila si lítostivý pohled.
„Bože můj,“ pronesla Eliabeth soucitně, „Ge ani nevíš, jak jsem ráda, že jsi to zvládla.“
Postavila malou vnučku na parkety a pak hned s citem objala svou snachu. Pak vzala oběma dlaněmi její tvář a podívala se jí do očí.
„Ani si nedovedu představit, co by se dělo, kdybys nám odešla.“ Pokračovala Elizabeth.
„Zůstala by po mě hromada oblečení a děti jako bonus.“ Pousmála se malátně a pak zvážněla. „Držím se, co to jde.“
„Já vím, děvčátko.“ Políbila ji Elizabeth na tvář. „A proto jsem tady. Pomůžu vám s dětma. Chris teď řekl, že nikdo neví, že jsem přijela, tak aspoň bude překvapení… tedy doufám.“ Usmál se.
------------------------------------------------------------
Když Ge potají sledovala, jak Elizabeth peskuje Chrise s úklidem, jako by byl znovu malý kluk, musela se tomu smát. Uvědomila si, že její tchýně je pyšná na svého syna, ale to neznamenalo, že ho nebude otravovat s domácími úkoly, jako třeba uklidit pečlivě ložnici a tak dále. Byla hodně ráda, že Elizabeth ani netušila, co se událo za ty tři roky. Ge si jenom přehrávala v hlavě, jak přišla do jiného stavu s Michaelem, pak mu porodila syna, pak porodila Chrisovi holčičku, pak se pohádali a nakonec to její srdce skoro ani nezvládlo.
Jen nad tím zavrtěla hlavou a odešla z chodby, kde naslouchala, jak Chris pomáhá vybalit věci své mámě. Přišla do ložnice, kde bylo pořád šero. Došla k oknu, které bylo nejdál od postele a odtáhla závěsy, aby se aspoň trochu prosvítil pokoj. Nakonec je odtáhla všechny, až otevřela dvoukřídlé dveře na balkon a vyšla ven. Rukama se opřela o mramorové sloupkové zábradlí a dívala se na park. Bylo chladněji, což ji nutilo vrátit se zpátky dovnitř, ale aspoň na chvilku se chtěla podívat na podzimní zahradu a jezírko kousek za malým bludištěm z živého plotu. Odněkud se ozval páv, a Ge hned nabyla dojmu, že je na zámku. Otočila se a podívala se na fasádu domu. Byla ráda, že se Park Place dalo do kupy a všechno se rychle opravilo a zkrášlilo do pravé míry.
Vrátila se dovnitř, zavřela za sebou dveře a jen se zachvěla chladem. Sundala ze sebe župan, šla se zahřát do sprchy.
--------------------------------------------------------
Natalie napsala mail, ve kterém popisovala, jak se chystá zařídit si svůj pokoj v Neverlandu a pak v domě v Los Angeles. Prý jí chtěl táta domluvit i nějakého designera, ale ona si chce všechno udělat po svém. Pak se taky ptala, jestli neví, co je to za pokoj na konci chodby. Měla na mysli dům v Neverlandu a popis seděl naprosto přesně. Po schodech nahoru, doprava a na konci chodby, vedle pokoje táty. Nikoho tam nechce pustit, nevíš proč?
Ge zírala na monitor jako zkamenělá. Pročítala si ten mail, a jediné co ji vždycky na nějakou dobu zarazilo, byla otázka ohledně toho pokoje. Klikla na ikonku odpovědět a odepsala:
To je můj pokoj.