121.díl - goodbye

„Řekneš jí to?“

 Ptala se Natalie Michaela, když spolu seděli v kavárně kousek od nemocnice. Vzhledem k tomu, že návštěvy byly zakázány na dva dny, se teď rozhodl naplno věnovat své dceři. Chris nebyl nijak proti a dokonce i ochotně přivezl Natalie sportovní tašku s potřebnými věcmi, aby mohla dál využívat pokoje v nemocnici. Vydupala si, že chce s tetou Rachel být pořád u mámy, tak dostala, co chtěla.

„Natalie, tohle je vážná věc. Neměl bych s tím teď maminku obtěžovat.“ Řekl Michael a s ne moc velkou chutí si ukrojil kousek zákusku ke kávě.

„Jestli to neuděláš ty, tak já jí to řeknu!“ vyrukovala tvrdohlavě.

„Přestaň!“ zvýšil hlas a mrsknul desertní vidličkou o stůl, až to všechny hosty okolo polekalo.

 Natalie se hned tvářila kajícně jako malé štěně, když udělá bobek někde, kde nemělo. Takhle svého tátu ještě neviděla. Nejen to, že se nimral v tak dobrém jídle, ale i to, že byl nesvůj celou tu dobu, co přijel.

„Uvědomuješ si vůbec, co se děje?“ zeptal se naštvaně své dcery. „Tvoje máma skoro umřela, a ještě teď nikdo neví, jestli to vůbec zvládne, a ty ji budeš otravovat s takovou kravinou!“ vytýkal jí nepříčetně.

„To, že chci být s tebou, je kravina?“ zeptala se Natalie ublíženě.

 Michael útrpně zavřel oči a oběma dlaněmi si promnul tvář. Takový strach nezažil od doby, co Ge unesl Chandler… Nechtěl to takhle říct, že je mu ukradené, že s ním chce Natalie bydlet v Kalifornii, ale nemohl uvěřit, že jí nedocházelo, jak křehké je teď srdce její mámy.

„Natalie, buď té lásky, a na nějakou dobu o tom přestaň mluvit, prosím.“ Podíval se na ni se slzami v očích. „Kdybych mohl, dal bych tvé mámě své srdce, aby mohla žít. Obětoval bych se pro ni… Co pak nevidíš, jak moc je teď slabá.“

„Já za to nemůžu…“ řekla Natalie potichu se smutným pohledem.

„Ovšem, že ne.“ Pohladil ji po kaštanově hnědých vlasech, které měla po mámě. „Nikdo za to nemůže, Natalie. Možná, že teta Rachel ze všeho obviňuje Chrise, ale nikdo by nikoho neměl obviňovat z něčeho takového, jako je infarkt.“

„Máma se s Chrisem poslední dobou vůbec nebavila. Byla strašně smutná.“ Vzpomínala Natalie. „Neříkám, že se o nás nestaral, ale nikdy jsem nepochopila, co je mohlo tak naštvat. Nikdy jsem neviděla, aby se takhle nebavili. A při tom je to oba mrzelo, bylo to na nich vidět.“

 Michael celý smutný poslouchal, co se u nich doma dělo za poslední měsíce. Teď byl vděčný za to, že tam ještě nějakou chvíli vydržela, jinak by o ničem takovém nevěděl.

„Půjdeme, co říkáš?“ koukl na ni, a zvedl ruku na servírku ve znamení, že bude platit.

 Šli po chodníku a jen co se trochu vzdálili od restaurace, kde už nebylo tolik rušno, Natalie trošku víc stiskla svou dlaň, za kterou ji Michael vedl a přinutila ho tak zastavit.

„Tati…“ začala smutným hlasem. „Nechtěla jsem, aby to vypadalo, že je mi jedno, jak mámě je.“ Párkrát zamrkala a už jí slzy tekly po tváři. „Já se o ni opravdu bojím.“ Rozplakala se.

„Pojď sem.“ Přitáhl si ji k sobě a dlouze ji objal.

 Z vnitřní kapsy svého kabátu vyndal látkový kapesníček a nabídl jí ho. Zatím co si Natalie usušila slzy a pak se i vysmrkala, Michael kývnul na Wayna, který byl kousek za nimi, a ten dal pokyn řidiči, aby přistavil auto.

----------------------------------------------------------

O tři dny později…

„Rachel mi všechno řekla.“ Uklidnila Ge Michaela, když nevěděl, jak začít.

„Podle toho, co je všechno?“ zeptal se kontrolně a trošku se pousmál, aby odlehčil situaci.

„O Natalie.“ Odpověděla s klidem. „Klidně si toho parchanta odvez.“

 Její odpověď ho víc než šokovala. Ale když uviděl, jak jí cukají koutky, nevěděl, jestli se má smát, nebo plakat. Byla tak chudá, malátná a přece se usmívala.

„Nechápu, jak můžeš v takové chvíli žertovat.“ Pronesl trochu nesvůj ale s úsměvem. Natáhl se pro její dlaň a vzal ji za ni.

„A co jiného mi zbývá?“ zeptala se a spokojeně zavřela oči.

„Já už bych si dávno psal rozdělení dědictví a parte.“ Přiznal ironicky a po chvilce dodal. „Ale nijak se nezměnilo to, že ti patří moje srdce.“

Georgiana se ho přímo zeptala. „Taky si myslíš, že bych se měla s Chrisem rozvést?“ podívala se na něj se vší vážností.

„Ne.“ Řekl popravdě. „I když pořád naivně doufám, že se jednoho dne vrátíš do Neverlandu… Kvůli tomu bych po tobě nic takového nechtěl.“

 Ge se na něj zadívala. Přes ty roky, co změnil svůj vzhled, mu stále stejně jiskřily oči. A pořád byl beznadějný snílek. Náhle si na něco vzpomněla.

„Když se Alex narodil…“ řekla smutně, „rozmýšlela jsem se, jestli se k tobě ještě někdy vrátím. Nevěděla jsem, co mám dělat. Ty a Chris jste byli pořád proti sobě a já jen věděla, že chci utéct pryč.“ Podívala se na jeho dlaň, kterou držel tu její. „Teď jsem zase připoutaná k posteli, a já nevím, co mám dělat.“

„Soustřeď se sama na sebe, na nikoho z nás se neohlížej.“ Promlouval k ní klidným hlasem. „Kvůli tobě jsme tady. Chceme, abys byla zdravá, aby ti bylo líp.“

 Georgiana si zase připadala jako by se vrátila v čase. Měla u sebe Natalie, Michaela, Rachel a Chrise. Připadalo jí to směšné, že to tak cítila, ale bylo to tak. Byla by radši, kdyby tu s ní nebyli.

„Odvez si ji.“ Řekla smířeně a podívala se mu do očí, aby viděla jeho reakci.

 Michael nejdřív vypadal, jako by se přeslechl, ale když se mu ve tváři ustálil vážný výraz, došlo mu, co to vlastně řekla.

„Chceš, abychom tě tu nechali?“ zeptal se nejistě. „Teď?“

Ge přikývla a při tom se jí jediná slza svezla po tváři. „Bude mi líp, když budu sama.“

„Ge, to nemůžu.“ Vrtěl nesouhlasně hlavou. „Teď ji odtud neodvezu, nevíme, jak si povedeš za týden. Jak na tom bude tvoje srdce… Ne, to nemůžu udělat.“ Zamítl se skloněnou hlavou. Nechtěl si nic takového připustit.

„Michaele,“ pousmála se nešťastně, „jestli se mi uleví, nebo to neunesu a zemřu tady, nebo v Park Place, to už nikdo neovlivní.“

„Přestaň takhle mluvit.“ Řekl naštvaně.

„A ty se přestaň chovat, jako by se to nemohlo stát!“ zvýšila hlas a vzápětí si položila dlaň na hruď, když ucítila bolest. „Řekni jí, že s tebou pojede do Kalifornie. Ať si sama uvědomí, co chce.“

„Je to ještě dítě, jak ji můžeš nechat o něčem takovém rozhodnout?“ ptal se Michael a nemohl uvěřit tomu, co se děje.

„Právě pro to, že my dva žijeme na jiných místech.“ Řekla najednou unaveně a položila si hlavu na polštář. Přitáhla si blíž kapačku a pustila si víc tekutiny do žíly, aby utlumila bolest. „Protože její rodiče nejsou spolu, proto má možnost volby.“ A nakonec ještě dodala. „Vždycky máme možnost volby.“

 Michael jí pustil dlaň, prudce vstal a odešel od postele, jako by nechtěl přijmout to, že Georgiana jen tak nechá jít své nejstarší dítě. Už tak viděl, jak ji ničilo to, že mu nechala Blanketa. Chtěl odejít, ale než se dal ke dveřím, ještě jí něco řekl.

„Víš, kdyby Natalie měla rodiče spolu, nemusela by mezi námi takhle přebíhat. Mohla by si myslet, že ji ani jeden z nás nechce.“

„Ona ví, že bys ji vždycky přivítal pod svou střechou.“ Odpověděla Ge.

„A co Alex? Nebude mu to líto?“ zeptal se Michael při čemž se chytal kliky od dveří.

„Alex je na Etonu.“ Usmála se Ge bezmocně. „Je na nejprestižnější škole v Británii, až si dostuduje, určitě si k tobě najde cestu.“ Povzdechla si a začala se cítit unavenější. Chtěla to mít rychle za sebou, než zase padne do bezesného spánku. „Přiveď mi Natalie, ano?“

--------------------------------------------------------------------

 Michael tedy hned odešel z oddělení jednotky intenzivní péče a šel pro svou dceru. Na nic nečekal a narovinu jí řekl, že se k němu hned nastěhuje do Kalifornie. A stalo se přesně to, co čekal. Natalie se před jeho očima změnila v tu dvouroční holčičku, která se v Neverlandu bála udělat jediný krok, když byla sama. Úplně stejně se teď na něj dívala, když jí to řekl. Viděl na ní, že neví, co má dělat.

 Čekal pak na ni u dveří na chodbu, až vyjde z pokoje, kde leží její máma. Nebyla tam dlouho, ani ne deset minut. Když odtamtud vyšla, byla bledá a viděl jí slzy v očích. Otevřela dveře a vyšla za ním.

„Tak, co říkala?“ zeptal se opatrně.

„Že se nemám ničeho bát. A mám na tebe dávat pozor.“ Odpověděla smutně. „Vyprávěla mi, jak ona začínala s tetou Rachel v Kalifornii, a kolik příležitostí ji dalo Los Angeles.“ Odmlčela se a podívala se na něj trochu polekaně. „Prý se tam budu mít líp, než tady.“

Michael se k ní sklonil a zpříma se jí podíval do očí, věnoval jí konejšivý pohled. „Rozloučila ses s ní aspoň?“ utřel jí slzičku z tváře.

 Natalie jen němě přikývla a dál už mluvit nechtěla. Viděl na ní, že nechtěla mámu opouštět teď, když je v nemocnici, ale on sám taky moc dobře věděl, že je Ge jako vlk samotář. Může mít velkou rodinu, ale někdy potřebuje být i úplně sám… Ne-li napořád.

------------------------------------------------------------

 Další, koho Ge poslala domů, byla Rachel. Ta měla nejdřív taky co říct, ale nakonec poslechla. Když pak Chris doma mluvil s Natalie, a sledoval, jak si balí věci, začínal se bát. Měl zlé tušení, že Ge je všechny od sebe odhání, protože se cítí tak slabá, že by to nemusela zvládnout.

 Ještě nějakou dobu si s Natalie povídal o samotě v jejím pokoji. Chtěl využít ještě posledních chvil, než dá sbohem Park Place. Přece jen ji měl možnost vychovávat když jí byly tři roky, a za tu dobu mu hodně přirostla k srdci. Dal jí pár rad do života a slíbil, že udělá všechno, aby byla máma zase v pořádku. Když ho objala, pochopil, jak moc velký skok to pro Ge bude. Na Natalie lpěla nejvíc, a teď ji nechá jít.

„Já ti věřím.“

 Pošeptala mu do ucha Natalie, když ho naposledy objala před otevřenými dveřmi od domu. Pousmál se na ni a pak sledoval, jak si nese svůj malý cestovní kufr, se kterým jí nakonec pomohl Wayne. Chris si s Michaelem vyměnili pohledy, co by otcové. Michael měl za sebou Natalie, a Chris měl u sebe Adama, Henryho, Christana a Adel, a pak malou Ge. Když je Michael všechny viděl pohromadě, najednou pocítil strach, že kdyby to přece jen Ge nezvládla, nejvíc by trpěly děti.

„Dej mi vědět, jak je Ge.“ Řekl Michael.

„Budu pořád na příjmu, Natalie má na mě číslo.“

 Odpověděl Chris a pohladil malou Ge, která se mu přitulila k noze. Vzal ji do náruče a políbil, a Michael si všimnul, že malá je na svou mámu podobnější, než si myslel. Dokonce je jí podobnější než Natalie… Michael k němu přistoupil a podal mu ruku. Bylo to nečekané, ale mírové gesto, které Christopher přijal. Oba chápali, jak moc je teď křehká žena, kterou oba bezpodmínečně milují, a proto by měli všechny konflikty mezi sebou odložit.

„Ahoj, Natalie!“ zavolala smutně Adele.

 Natalie jim zamávala od auta, opětovala úsměv pro Christiana a Henryho a pak poslala pusu pro tu nejmenší.

„Pa pa, En!“ zamávala malá Ge v Chrisovém náručí.

-------------------------------------------------------------------

 Georgiana se probudila uprostřed noci. Cítila se po těch lécích úplně omámená, a hlavně měla velkou žízeň. Opatrně natáhla ruku, nahmatala vypínač a rozsvítila si světlo nad postelí. Pípání přístroje jí lezlo na nervy, ale aspoň mohla poslouchat jak pravidelný má puls, a zvlášť teď když byla vzhůru jak se jí zrychlil. Ze stolku u postele si podala poloprázdnou sklenici a slámkou si vtáhla vodu do úst. Napila se, jak potřebovala, a pak si uvědomila, že už bude nový den. Za pár hodin vyjde slunce… Teď budou někde nad Atlantikem. Pomyslela si smutně se skloněnou hlavou, když si vzpomínala na Michaela a Natalie. Vrátila sklenici prázdnou na stolek, zhasnula světlo a pomalu se uvelebila zpátky do polohy, ve které před tím spala. Dívala se na stín, který šel od okna. Stín, který dělala záclona z toho, jak venku na ulici svítily pouliční lampy. Dívala se na ten strop, vnímala lechtání slz na spáncích a přesvědčovala sama sebe, že udělala dobře.

 Udělala dobře, že všechny poslala domů. Měla klid a nemusela se soustředit na to, že by za ní každou chvíli někdo mohl dojít, a řešit s ní něco jiného, než byl její zdravotní stav. Udělala dobře, když Natalie pustila za Michaelem. Udělala dobře, když jí dala svobodu, kterou ona v jejích letech hledala. Bude jí tam líp, říkala si. Bude jí tam líp…