Ahoj tati
S mámou jsi měl pravdu. Trápí se čím dál víc a já nevím, co dělat. S Adele jsme si všimly, že taky málo jí, skoro vůbec. S Chrisem málokdy mluví. Za poslední měsíce to s ní jde z kopce, a s ním taky, protože ho odmítá a kvůli tomu je věčně naštvaný.
Trápí se. Zkouším s ní mluvit, o čem se dá, ale je to těžké. Nejvíc času tráví s malou Ge. Říkám si, že je to asi proto, že je nejmladší a moc toho kolem sebe nevnímá tak, jako my ostatní….“
Pročítal si dopis od své dcery, když kráčel po trávě ve své zahradě, a před ním si hráli na honěnou Prince a Paris, zatím co Blanket se je snažil na svých kratičkých nožkách dohnat. Věděl, že mu mohla poslat mail, nebo mu zavolat, ale to, že mu napsala vlastnoručně dopis, bylo pro něj hodně osobní. Skoro, jako by to byla výzva k tomu, aby nějak pomohl Ge vypořádat se s tím trápením. Proč mi ale nenapíše sama?
Nechtěl, aby se trápila. Nechtěl jí do toho zasahovat. Kolikrát dostal varování, ať se do ničeho neplete, ale kolikrát to taky bylo skoro nutné zasáhnout?
„Tati! Poběž!“ volala Paris.
„Už nemůžu, závodili jsme už před obědem!“ volal na ně, ale očima byl stále začtený do dopisu.
„ … jediné co mě napadá, tak ji přemluvit, aby jela s tetou Rachel na dostihy. Je to charitativní závod, na to by mohla jít. Když si s ní promluví, možná se jí uleví…“
Už když to jenom četl, tak si povzdechnul, jako by snad měl před sebou další soudní tahanici. Prohrábl si vlasy a znovu si povzdechnul. Vzhlédl nahoru k nebi, nevěděl, co dělat. Geee… co je to s tebou? Doteď viděl, jak byla zničená z toho, když se Blanket narodil. Beztak se ho nevzdala dobrovolně, ale kvůli Chrisovi. Sama se nepřímo přiznala. Od té doby měla peklo. Promnul si tvář, a podíval se na své děti. Bezstarostně pobíhaly mezi keři, záhonky…
Sledoval své děti, jak s úsměvem dobíhají jeden druhého. Jak se smějí, skákajíc, aby neponičily květiny. Měl to, co chtěl. Domov, rodinu… klid. Ale když to samé mohla mít Ge, nebyl jí dopřán klid. Ani štěstí, ani radost. Opět byla tím zpěvným ptáčkem ve zlaté kleci. Její zpěv byl úsměv, který všem ukazovala, aby působila šťastně. Ale pravda byla jiná. Zlatá klec teď pro ni byla Park Place… stejně jako tehdy Neverland. A ten, kdo měl klíč od klece, byl Chris… stejně jako Michael, i když o tom nikdy nevěděl. Bolelo ho vědomí, že by klidně v takové kleci dožila, jenom kvůli dětem…
Věděl, že v Neverlandu nebyla šťastná, od doby, co začalo turné Dangerous, nebo snad ještě dřív, když umřel Tommy. Ale snažil se ze všech sil, aby byla aspoň spokojená s tím, co jí mohl dát, protože postupně odmítala jeho snahu udělat ji šťastnou. Bál se o ni, protože věděl, že Chris ji nezná tak, jako ji zná on. Neviděl ji strádat. Možná snad jen tehdy, kdy se vrátila do Anglie po narození Prince Michaela II., pokud vůbec dala najevo svou bolest. Neviděl ji plakat od srdce, neviděl ji, když byla dně… Nejhorší bylo na tom to, že nevěděl, jak ji Chris zná, nebo ne. Jestli si vybrala toho pravého, se kterým by dožila… jestli ještě někdy najde odvahu roztáhnout křídla a letět, tančit.
„Tati…“ oslovila ho Paris, když za ním doběhla v letních šatičkách. „tati, ty pláčeš?“
„Ne,“ utřel si slzy, dal dopis do kapsy u kalhot a zvedl ji do náruče, „jenom mi něco spadlo do oka.“
„Řasa?“ koukala na něj zvědavě.
„Jo. Ale víš, co mi teď padlo do oka?“ pohladil ji po vláskách.
„Co?“ usmála se.
„No přece ty.“ Políbil ji na tvářičku.
--------------------------------------------------------
--------------------------------------------------------
Klobouk nechala kloboukem, pohodila ho na postel a znovu se na sebe podívala do zrcadla. Věděla, že nošení klobouků na dostizích je nesmrtelná tradice, ale nějak neměla náladu se nějak módit i na hlavě. Zvolila černé jednoduché šaty, podzimní kozačky a černý kabát.
„Proč furt nosíš černou?“ zeptala se jí Natalie ležíc na posteli.
„Nevím, nějak nemám náladu si vybírat oblečení.“ Odpověděla Ge a koukla na hodinky. „Nechceš jít taky? Pořád na sebe můžeš něco hodit. Adam to tady zvládne sám a malou pohlídá chůva.“
„Ne, a nemyslím si, že je tam teplo jenom na takový kabát.“ Podotkla Natalie.
„Budeme chvíli sedět na tribuně a pak se schováme do stanu, tam bude teplo. Znáš to, občerstvení, dobrý čaj, spousta lidí. Tam určitě bude teplo.“
Do ložnice přišel šestnáctiletý Adam a pohledem zhodnotil svou novou nevlastní mámu. Kývnul souhlasně a usmál se. V tom úsměvu poznala jeho otce. V momentě jí trochu klesla nálada. Adame, kdybys jen věděl… Měla ho ráda nejen jako tehdy čtyřletého oslavence, ale taky proto… že jí mohl aspoň trošičku pomoct překonat to ztrátu ze smrti Tommyho. Vždyť se narodil v den, kdy odešel. Neměla by před Vánocemi smutnit, když on bude mít narozeniny. Je mu šestnáct, stejně jako by bylo Tommymu. Je chytrý, vtipný, a je to šikovný kluk.
„Co myslíš?“ zeptala se ho Ge.
„Že má táta smůlu, když tam s tebou nejde. Moc ti to sluší.“ Šel si sednout do křesla. „Máma se takhle nikdy obléct neuměla. Tady je všechno upravené samo o sobě. Kdybych mohl, šel bych hned.“ Udělal psí pohled.
Ge se zasmála. „Příště. Teď musíš uhájit roli nejstaršího sourozence.“
„Ale mě nijak hlídat nebude!“ Zaprotestovala Natalie, která do jeho příchodu byla nejstarší dítě.
---------------------------------------------------------
Haydock park – Liverpool, Anglie
„Ty tvoje oči.“
Řekla Rachel a pohladila svoji mladší sestřičku po tváři. Stály u stolu s deserty, obě měly v jedné ruce šálky čaje a koukaly na dortíčky. Tedy, jenom Ge. Hodlala se nasytit, aby nemusela myslet na to, že až přijede domů, bude tam i Chris.
„Co tě trápí?“ ptala se Rachel.
„Nic jsem neřekla a už je to na mě vidět?“ koukla na ni a pousmála se.
„Vždyť tě znám.“
Posadily se k volnému stolu a ještě si zkontrolovaly jmenovky a pak se pozvolna pustily do lehkého hodování.
„Jsi úplně utrápená.“ Dodala.
„Chris mě trápí.“ Řekla bez obalu. „Od dovolené kolem sebe chodíme, jako bychom měli všude minové pole. A co každá hádka, to další výbuch.“
„Hezké přirovnání.“ Zamíchala si čaj a upila si z něj trošku. „Co se stalo na dovolené?“
„Z Chrise vyplynulo, že mi nevěří od té doby, co jsem Michaelovi porodila Blanketa. Prý kdybych jela s Natalie a Alexem za Michaelem, nebo kdybychom si vyrazili někam na výlet, nedivil by se, kdyby k něčemu došlo.“
„Ne!“ vykulila oči nevěřícně. „Ale.. To celou tu dobu ti nevěří?“ zamyslela se. „Vždyť, co si pamatuju, tak Blanket se narodil před třema rokama. A pak se tobě a Chrisovi ještě narodila malá.“
„Právě.“ Řekla Ge zoufale a obrátila oči vzhůru, aby nezačala hned slzet. „Já jen vím, že jsem v koncích, Rachel.“ Přiznala smutně a posunula dál od sebe talířek se zákusky. „Před týdnem jsem ho načapala, jak koketuje se svou sekretářkou. Hned jsem z tama odešla.“
„Ge, tady už není na co čekat. Jestli to mezi váma vře už od léta, tak bys měla začít něco dělat. Za chvíli jsou Vánoce a jsem si jistá, že děti moc dobře poznají, když budete předstírat, že jste náramně spokojení o svátcích rodinné pohody.“ Řekla Rachel upřímně.
„Tobě se to řekne.“ Řekla trochu popuzeně. „Já na něm vidím, že by chtěl se mnou mluvit, jenže já na to nemám náladu… a nervy.“
„A čeho se bojíš?“ zeptala se Rachel. „Bojíš se snad, že by to mezi váma pěkně rychle skončilo, nebo že ti bude v něčem lhát?“ dívala se na ni pátravým pohledem. „Ge, jednou se musíš naučit jednat. Ne, jenom čekat. Pochybuju, že ses s Michaelem nehádala.“
„Hádala.“ Vstoupila jí do toho, ne moc hrdě.
„A? To, že sedíš doma a vychováváš Chrisovi děti, mu nedává sebemenší důvod k tomu, aby ti nevěřil. A jestli ti nevěří kvůli Blanketovi? Porodilas Michaelovi syna, pravda, málokdo by věřil tomu, že to všechno bylo náhodné, ale já ti věřím.“ Opřela se o opěradlo židle a povzdechla. „Jenže ty máš ten problém, že místo toho, abys dokazovala svou pravdu, budeš radši sedět a trpět. Podívej se na sebe!“ vybídla ji s nataženou paží směrem k ní. „Ge, jestli v tom míníš pokračovat dál, tak za ním dojedu do práce a klidně mu tam ztropím scénu, vymlátím z něj rozvod, než aby byl hodný, protože to by po chlapovi nikdo chtít nemohl.“
„Nedělej nic.“ Prosila ji Ge.
„Tak se seber a jdi si to s ním vyříkat.“ Naklonila se Rachel ke své sestře. „Stojí ti to za to, takhle se trápit?“
„Nechci, aby to děti viděly.“ Řekla smutně. „Nechci, aby viděly, jak tohle manželství pomalu padá.“
„Ge,“ vzala ji Rachel za ruku, „jestli vaše manželství padne teď, nebo potom, to je jedno, protože se jich to stejně dotkne.“ Řekla s důvěrným pohledem. „A jestli k tomu dojde, to můžete rozhodnout jenom vy dva.“
Vyrušil je číšník, který k jejich stolu přinesl další židli a následně prostřel pro třetí osobu.
„Měly jsme stůl pro dva.“ Oznámila Rachel trošku znepokojeně.
„Omlouvám se, paní Watsonová. Bude k Vám usazen host, kterého jsme nečekali.“
„Kdo?“ zeptala se Georgiana.
„Váš manžel.“ Odpověděl číšník.
Obě sestry se podívaly ke vchodu do stanu, jako by snad měl stát. Ale tam nebyl. Začaly ho pečlivým pohledem hledat mezi hosty. Viděly tam tolik známých tváři, lordy, hraběnky, dokonce i pár politiků, spoustu pak neznámých lidí, ale nikde jeho.
„Že by se Chrisovi nelíbilo, že jsi nechala doma mobil?“ zeptala se s pošklebkem Rachel při rozhlížení. „Nebo že neplánovaně mizíš z domu?“
Než stačila vymyslet odpověď, uviděla ho, jak postává s jedním pánem u pultu a bere si od číšníka čerstvě uvařenou kávu v kelímku. Ten pán, se kterým se bavil, jí byl trochu povědomý. Možná byl na jejich svatbě, a tušila, že bude taky z Blackpoolu jako její muž. Podali si ruce, a pak se rozešli. Chris vůbec nehledal stůl, kam by se mohl posadit, rovnou šel tam, kde seděla ona s Rachel. Musel vědět už delší dobu, kde sedí jeho manželka.
Upil si kávy a pak jí věnoval jemný úsměv, když přišel ke stolu a odložil si horký nápoj a pak i kabát.
„Zdravím, dámy.“ Řekl při usedání na židli. Seděl hned naproti Ge, zatím co Rachel měl blíž k pravé ruce. „Jaké byly dostihy?“
„Sychravé, nevím, jestli pro koně dobré. My lidé jsme mrzli.“ Okomentovala Rachel.
Chris se podíval na Ge a zeptal se: „A co ty? Taky jsi zmrzlá?“
„Jsem.“ Souhlasila Ge a napila se čaje.
„Pojedeme domů, už se toho tady moc dít nebude.“ Ujistil ji a znovu se napil.
„Jak se daří Adamovi? Slyšela jsem, že ho máte doma.“ Ptala se Rachel, aby řeč nestála.
------------------------------------------------------
Park Place – Remenham
„Napsalas mě k darovanému šeku.“ Prohodil Chris sotva co za sebou zavřel hlavní dveře.
„Vypadalo to líp, než kdybych ho darovala sama.“ Vysvětlila Ge při vyzouvání bot.
„Jasně.“ Pousmál se. „Chvíli jsem se na tebe díval. O čem jste se s Rachel bavily? Přišla mi hodně zabraná do diskuze.“
Ge chvíli váhala, jestli si má něco vymyslet, nebo ne. Byl už nejvyšší čas jít spát a ani náhodou se s ním nechtěla zase hádat, nebo ho jen naštvat.
„Povídaly jsme si o nás.“ Řekla monotónně, aby v něm nevzbudila podezřívavost. Hned si obula pantofle a odešla, než se stihnul na něco dalšího zeptat.
Když vystoupal schody a přišel do ložnice, Ge už byla dávno převlečená do dlouhých kalhot a trička, co měla jako pyžamo, a stála před zrcadlem v koupelně. Odličovala si oči od stínů a řasenky, pak celou tvář od make upu, a nakonec si vyčistila zuby. Vůbec si nevšimla, že ji celou dobu sleduje Chris. Stál pořád oblečený v kabátu a obleku, v čemž byl celý den v práci, a díval se na ni, jak pečuje o svou pleť. Opláchla se, utřela do malého ručníku a když chtěla odejít, zastavila se v pohybu, protože on stál ve dveřích.
Netvářil se nijak zamyšleně, ani naštvaně, ani vesele. Prostě se jen na ni díval. Ge se hned podívala dolů, jako by jeho pohled nemohla unést. Všiml si toho moc dobře, pocítil z toho bodnutí u srdce.
„Jak je to? To už se na mě nemůžeš ani podívat?“ zeptal se klidně.
„Ne.“ Kuňkla Ge.
„Tak o čem jste s Rachel bavili?“ zeptal se a šel se posadit na parapet okna u umyvadla.
„Proč to chceš vědět?“ přišla ke skříňce a vytáhla z ní krém proti vráskám.
„Jen tak.“ Pokrčil rameny. „Zajímá mě, jak mě s Rachel pomlouváte.“ Usmál se.
Věděla, že mu o nic nejde, že se prostě ptal. Ale Ge se o tom nechtěla bavit. Kdyby ji teď Rachel viděla, jak se tomu vyhýbá, nejspíš by ji nakopala do zadku. Dál si vtírala do pokožky pod očima krém a mlčela. Začínala se lehce mračit a rty se jí semknuly k sobě, čímž na ní poznal, že s něčím bojuje uvnitř své mysli.
Pochopil, že asi nic neřekne. S povzdechnutí sesednul z parapetu a přišel k ní. Jejich pohledy se střetnuly v zrcadle. Díval se do jejích utrápených očí, věděl, co se děje, ale ona ho k sobě nechtěla pustit.
„Yumi mi řekla, že jsi byla v kanceláři… Proč jsi za mnou nepřišla?“
Tentokrát na ni upřel pohled, kterým po ní už žádal odpověď. Ge znovu uhnula pohledem a schovala krém do skříňky.
„Měl jsi zábavnější rozhovor s Caroline.“ Odpověděla, aniž by se na něj podívala.
„O čem jsme se bavili?“ lehce se zamračil.
„O tom,“ podívala se mu v zrcadle do očí, „že jsi rád za psa, protože já jsem příliš hysterická na to, aby sis se mnou vyšel ven.“ Odpověděla naštvaně.
Lehce zaklonil hlavu dozadu, jako by říkal, že už toho má dost. Přísně sevřel rty přesně tak, jako když je naštvaný, a pak ji popadl za ramena a trhnutím si ji obrátil čelem k sobě. Věznil ji mezi svým tělem a pultem s umyvadly. Ve vteřině se jí splašil tep srdce a hned začala uvažovat, jestli by byla slyšet přes dveře koupelny, šaty a ložnice kdyby křičela o pomoc.
„Co si o mě myslíš, Ge, jen to řekni?“ ptal se naštvaně při čemž si ji furt držel za paže na místě. „Že mám něco s Caroline? Že se vymlouvám na práci, abych s ní mohl mrhat časem?“
„To jsem viděla, kolik jsi měl práce, když seděla na tvém stole.“ Oplácela mu naštvaný pohled.
„Jo tak.“
Kývl chápavě hlavou a pak ji přitiskl k pultu. Vzepřela se mu, ale ten náhlý náraz se ozval v jejích zádech a ona bolestně sykla. Měla zapřené dlaně o jeho hruď aby si aspoň částečně držela od něj odstup, ale nijak jí to nepomáhalo, když byla tolik slabá.
„Já se dennodenně dřu v práci jako vůl, abyste se s dětmi měli dobře. Nedal jsem ti jediný důvod, abys sis něco takového myslela, a TY,“ zdůraznil nasraně, „mě budeš podezřívat, že mám poměr se svou podřízenou?“
„Vůbec by mě to nepřekvapilo.“ Odpověděla podlomeně z bolesti jak fyzické, tak psychické.
„Čím jsem si to zasloužil?“ ptal se s ledovým výrazem v jeho modrých očích.
„Proč ty mi nevěříš?“ zašeptala se slzami v očích. Po této otázce se jeho výraz změnil, povolil. „Proč mi nevěříš, když na tebe den co den čekám doma s dětmi?“
Ustoupil o krok zpátky, aby jí mohl líp vidět do očí, protože ona pomalinku skláněla hlavu. Horké slzy jí stékaly po tváři, až nakonec spadly na dlaždičky.
„To je pořád kvůli tomu, co….“
Nedokončil svou otázku, když mu bohatě jako odpověď postačil její uplakaný výraz a jedno souhlasné kývnutí hlavou.
„Pane Bože…“ vjel si dlaní do vlasů, „co na tom furt řešíš? Vždyť víš, že jsem to tak nemyslel!“ zdůraznil, a zároveň se snažil nezvedat hlas, aby jí ještě víc neublížil. Věděl, že nenávidí, když na ni někdo řve.
„Ty nevíš, jak mi to ublížilo.“ Řekla rozechvělým hlasem od pláče. „Nevíš vůbec nic.“
„Protože přede mnou mlčíš.“ Konstatoval.
Ona jen zvedla pohled někam mezi světla na stropě, jako by prosila toho nahoře, ať už to skončí.
„Bože…“ povzdechl si Chris. „Tohle se nedá vydržet.“ Otočil se a odešel z koupelny.
Ge se lekla, že se zase sebere a někam zmizí. Šla za ním.
„Kam jdeš?“ zeptala se zoufale. Hned se uklidnila, když ho uviděla v šatně, jak se vysvléká.
„Nikam nejdu.“ Odpověděl unaveně. „Chci si jít konečně lehnout.“
Když si myslela, že tenhle rozhovor skončil, vrátila se zpátky do koupelny a chvilku vydýchávala to napětí, které v sobě měla, když se zase dostali do hádky. Napustila si do dlaní studenou vodu a napila se, aby se trošku osvěžila a uklidnila.
„Ge, jestli tě to tolik zasáhlo, mělas mi to říct hned.“
Otočila se a podívala se na něj. Stál zase v otevřených dveřích do koupelny, tentokrát oblečený jen v pyžamových kalhotech a ruce měl založené na hrudi, čímž mu vynikaly svaly. Jindy b se jí to zamlouvalo, ale teď se soustředila jen na jeho oči, ve kterých se odrážela bolest, stejná jako v jejích kaštanových.
„Podívej se, co to s tebou dělá. Tohle není normální.“
Z jeho hlasu bylo zřejmé, že už si všiml výrazného úbytku na její postavě. Ochablosti držení těla i kruhů pod očima, únavy a vyčerpanosti. Ještě chvíli se na ni díval, jako by ji litoval a pak odešel do ložnice .
Ona zůstala stát u umyvadla a jen poslouchala, jak se jeho kroky vzdalují. V hlavě si promítala, co se to tady před pěti minutami všechno stalo. Byla si jistá, že takový rozhovor bude bolet, stejně jako bolely všechny předešlé hádky, a proto se do ničeho takového nechtěla pouštět. Ubíjelo ji to, vyčerpávalo. Je to jedno, protože se to dětí stejně dotkne… zazněla jí v hlavě slova, která vyslovila Rachel.
Polilo jí horko po celém těle. Náhle ucítila svíravou bolest v hrudi a v hlavně tam, kde měla srdce. Přikrčila se, aby to povolilo, ale nijak si nepomohla. Rychle se to rozšířilo i do levé paže i lopatky, celého ramene. Zavřela oči a snažila se zhluboka dýchat, ale bolest jí v tom bránila, sotva udělala jeden krok, začalo se její tělo chvět, jako by nemělo žádnou sílu. Levou paži si dala k trupu ve snaze zmínit bolest, ale byla to taková muka, až neudržela bolestný sten, skoro křik. Bylo jí neskutečné horko, pravou rukou se držela pultu s umyvadly, aby se vůbec udržela na nohách. Náhle se jí zatemnilo před očima a ztratila vědomí…
2025 ©