75.díl - Only we know the truth ...

„Ani jsem jí nestihl dát dárek...“

 Povzdechl si smutně chvíli po té, co se s bratrancem vrátil z EuroDisney. V tu chvíli, kdy mával z okna svým fanouškům, myslel na Ge. Jak se asi má?

 Ten nekonečný jásot a zpěv písniček ho nakonec zahřál u srdce, i když jeho srdci scházela jemu nejdražší.

--------------------------------------- 

O den později – LA, Kalifornie

 Přes nesčetné naléhání a přemlouvání, nekonečné prosby a smutné pohledy, nakonec dostala povolení k vycházce, ale jen pod dohledem.

 Jenže její plánovaná vycházka měla za účelem něco úplně jiného, než si Margaret představila. Během cesty se ještě Ge zastavila do květinářství a vykoupila jim všechny bílé růže, které tam měli. A potom dala jen jeden směr.

-----------------------------

 Procházely se po zeleném trávníku, který svou úhlednou úpravou působil jako koberec, a všude okolo byl klid. Místo, kde svůj odpočinek našly ty nejčistší duše...

Ge: „Můžu? Bude to jen na chvíli.“ Ohlédla se na doktorku.

Margaret: „Určitě.“

 Pohladila ji po rameni a šla se posadit na nedalekou lavičku pod stromem, kde byl příjemný stín.

 I přes krásný letní den, lehounký vánek a zpěv ptáčků, který byl uklidňující, Georgiiny kroky byly čím dál tím víc těžší. V rukou držela obrovskou kytici s bílou stuhou, která pro ni znamenala nevinnost.

 Přišla na to místo, kde v ten den proplakala tolik slz, kde jí srdce pukalo pod černou barvou smutku. Položila kytici bílých růží na místo, kde odpočíval její prvorozený syn.

 Vánek si pohrával s jejími vlasy, jakoby chtěl zakrýt její oči plné slz. Dívala na jeho jméno vyryté zlatou barvou, na jeho datum narození i... na to datum, které jí tolik připomínalo, jak maličký tehdy byl.

„Ahoj, Tommy...“ Promluvila se staženým krkem. „Už je to nějaká doba, co jsem za tebou nepřišla. A jak sis určitě všiml, bude teď toho ještě víc.“ Pohladila si bříško. „Víš… chtěla jsem, abys věděl…“ Utřela si slzy. „...že nezáleží na tom, kolik s tatínkem budeme mít dětí… Protože nám už nikdo nenahradí tebe.“

 Sedla si k náhrobku a poupravila kytici růží.

„Až s tebou jsme si uvědomili, jak moc potřebujeme jeden druhého, nehledě na to, jestli jsem tě teprve nosila pod srdcem, nebo jestli s námi usínal v hromadě plyšáků.“ Usmála se nad vzpomínkou. „Dal jsi nám úplně nový smysl života... A věř mi, že jsem na tebe nikdy nepřestala myslet, ani táta....  Nebýt něj, už jsem tady nemusela být, protože jsem nebyla ničeho schopná, jen vyjet se Shadow na ten sráz a....“

 Rozplakala se.

„Chci říct, že mi chybíš… Každý den.“ Plakala. „Nevím, jak to bez tebe zvládnu. Každá myšlenka na to, že bys mi jako velký bráška pomáhal s miminkem, mě vždycky láme srdce. Dneska by ti byli tři roky… Už bys byl velký kluk a mohl by sis hrát na taťku. Pokaždé ti zpíval, když tě držel v náručí. Dělal na tebe srandovní obličeje a ty ses tak krásně smál… Mrzí mě, že jsem s tebou taky nevyváděla hlouposti, jako on. Měla jsem o tebe příliš velký strach… Takový strach, až se mi to vymstilo, a Bůh si tě vzal k sobě.“ Plakala. „Miluju tě, Tommy. Nechtěla jsem ti ublížit, všichni říkají, že to nebyla moje vina, ale jenom my dva víme, jak to bylo…“ Plakala. „Modlím se, aby se to samé nestalo tvému sourozenci, kterého v sobě nosím… Chci, abys byl jeho ochránce. Jeho strážný anděl, který ho bude chránit od první chvíle, kdy se poprvé nadechne na tomto světě. Abys byl s námi, když se narodí.“

 Zbytek strávené doby na hřbitově, proplakala své oči s bolavým srdcem. Seděla tam na trávníku, v rukou úzkostlivě svírala růže, jejichž trny se jí zarývaly do dlaní.

-------------------------------------- 

 Po návratu do nemocnice nepromluvila ani slovo. Byla z toho všeho unavená. Ale ještě před tím, než usnula, poprosila Margaret o poslední věc...