93.díl - baby's heartbeat...

„Michaele, ty jsi zlatý.“

 Rozplývala se nad perfektně sbalenou cestovní taškou. Byl to pro ni svatý grál. Inu, když je těhotná, potřebuje pečlivou péči. Seděla na gauči a přehrabovala se hned v prádle, aby se mohla převléct. Michael postával u dveří na balkón, opíral se o stěnu, v ruce sklenku ovocné minerálky a usmíval se nad Georgiinou radostí z pár věcí.

„Víš, přemýšlel jsem o tom, co jsi mi řekla do telefonu...“

 Ge k němu vzhlédla a pozorně se mu dívala do očí.

„... mělas pravdu, nechal jsem se zahnat do kouta.“

Ge: „Překvapil jsi mě.“ Přitakala. „Jak se ti povedlo sem dostat?“ Usmála se jemně.

Michael: „Prostě jsem sedl do auta a odjel. Ta hlídka fízlů u brány Neverlandu jen na mě hleděla s otevřenou pusou a nic víc.“ Zasmál se.

 Byla moc ráda, že se je s ním... a o samotě. Vstala ze sedačky a šla za ním. Michael ji sledoval a pak už stála přímo u něj, rozevřela svou náruč a přítulně ho objala. Taky ji objímal, i když měl v jedné dlani skleničku, ale bylo mu to jedno. Přitulil se k ní, jako ona k němu, sklonil hlavu a užíval si vůně jejích vlasů. Voněly kokosovým šamponem, jedna z hotelových specialit. Byla cítit hýčkaností, jemností, ale hlavně mateřskou láskou.

„Tolik se mi stýskalo.“ Zamumlala Ge.

„Mě taky...“ Odpověděl Michael. „Měl jsem o vás takový strach.“

 Ge se od něj mírně odtáhla a podívala se na něj tak, jak to ještě nikdy neudělala. V tom pohledu se mísili mezi sebou nevinnost, strach, pátravost i bolest... mnoho pocitů a nedokázal určit, který ten pocit bude nad ostatními převládat.

„Nezabila jsem ho...“ Zašeptala Ge.

 Pohladil ji po vlasech a konejšivě jí oplácel oční kontakt.

„Já vím...“ Řekl něžně. „Vždycky jsem to věděl... Kdybych byl na tvém místě, nejspíš bych si myslel to samé, ale ty sis nikdy nedala naději, Ge...“

 Georgiana začala rychleji pomrkávat, aby zahnala slzy.

„Celé ty roky...“ Povzdechla si. „a tolik bolesti.“

 Neutáhla to a rozplakala se. Michael nezaváhal a vzal ji za ruku, vedl ji k sedačce, na kterou se oba posadili. Odložil si na stolek skleničku a Ge si posadil na klín.

„Neplač...“ Utěšoval ji. „Neplač, prosím. Už bylo dost slz.“

Ge: „Snažím se.“ Vzlykla. „Taky už mě to nebaví.“

 Hladil ji po zádech jednou rukou, v druhé jemně svíral její dlaň, kterou po té položil na její těhotenské čtyřměsíční bříško.

„Jak se má?“ Zeptal se, aby jí zvedl náladu.

Ge: „Nevím...“ Utřela si slzy. „... kdybys šel se mnou na prohlídku, uslyšel bys jeho srdíčko.“

 Hned na to se rozzářil jako vánoční stromeček.

„Vážně?“ Usmál se. „To bych moc rád. Nedokážu si představit, jak to zní, když je tak maličký.“

Ge: „Jsou to rychlé údery. Čilé a silné.“ Řekla hrdě, při pohledu na své břicho.

„A co to tvoje?“

 Zeptal se Michael. Jejich pohledy se opět střetly. Jemně ji pohladil po tváři a políbil na rty.

„Jsi v pořádku?“ Zeptal se opatrně.

 V hlavě se jí promítlo několik zásadním momentů, které se za uplynulé tři dny udály... Násilné odvezení z Neverlandu, psychické zranění způsobené odvedením Natalie, Sneddonova šikana, osamělý začátek soudu, zjištění, že nezavinila Tommyho smrt a Chrisův polibek... Tolik emocí za tak krátkou dobu... nejradši by ležela v posteli a zaslouženě odpočívala.

„Když jsi se mnou, na všechno kolem zapomínám.“ Pohladila ho po vlasech. „Bylo toho na mě hrozně moc.“

Michael: „Ani nevíš, jak mě všechno mrzí.“ Řekl smutně a objal ji. „Proto chci, aby ses ode mě držela dál.... Sice tě neskutečně vedle sebe postrádám, protože mám tu tendenci tě chránit, bránit tě, sledovat, jak sladce spíš a to ještě nemluvím o Natalie... Ale čím víc jsi mi blíž, tím víc jsem zranitelnější, protože tě můžou snadno najít a ublížit ti, tak, jak to udělali teď. A to mě děsí, Ge.“

Ge: „Já vím.“ Zašeptala v jeho objetí. „Taky mě to všechno mrzí.“

Michael se na ni podíval se starostlivým výrazem. „Už nechci znovu vidět, jak tě sráží na kolena a vedou v poutech... Už ne.“

 Chápavě přikývala a smutně sklonila hlavu. Ona už to vůbec nechtěla zažít. Michael se na ni podíval a zaúpěl.

„Ach Ge...“

 Zvedl ji do náruče a odnesl do vedlejšího pokoje, do velké ložnice. Položil ji do sedu na postel a vrhl se jí na rty. Líbal ji přímo zoufale, už to nebylo tak vášnivé, jako při příchodu do apartmá. V tomhle už bylo něco jiného. Líbal ji, jako by na tom závisel jeho život.

„Tak strašně jsem se o vás bál...“ Šeptal chraplavě, když ji vysvlékal.

Ge: „Nemysli na to, prosím...“ Vzdychala a položila se na záda. „Miluj se se mnou.“

 Přitáhla si ho za krk a spojila svá ústa s těmi jeho. Tohle byl jediný způsob, jak se ujistit, že jsou v pořádku, že neztratili svou důvěru k sobě navzájem, že jejich srdce stále bijí ve stejném rytmu. Ge už Michaela nechala přiblížit se k ní maximálně blízko, jemu už zbývalo zbavit se kalhot. Čím déle po něm prahla, čím víc už v ní narůstala potřeba uklidnit její tělo i mysl, tím víc se jí nevítané slzy tlačily do očí. Tolik toho měla za sebou, tolik si vytrpěla, tolik toho byla pro něj schopná obětovat a teď už absolutně neměla síly... On byl její jediný lék, jediný, kdo ji mohl zbavit bolesti na duši... a na svém srdci. Vnikl do ní, Ge slastně zavřela očí, při čemž se jí slzy kutálely po spáncích.

„Co se děje?“ Slíbával jí slzy. „Neplač, prosím... Neplač, Ge...“ Šeptal Michael.

Ge: „Já tě miluju, Michaele.“ Řekla rozechvělým hlasem.

Michael: „Já tebe víc.“ Políbil ji. „Máš tak krásně hebké rty, když pláčeš...“

 Znovu ji políbil a pomalinku se začal hýbat. Ge ještě přebírala kontrolu nad svými napjatými emocemi, ale teplo jeho těla a vědomí, že je s ním, jí dávaly to nejkrásnější uvolnění. Nabíral na své rty její slzy, na loktech podpíral své tělo a jemně svou pánev houpavým pohybem přitlačoval na tu její. Z úst jí unikaly jemné steny, vnímala jeho rozvášněný dech, rozpálenou pokožku na té své. Její dlaně klouzaly po Michaelových zádech, oči měla stále zavřené, chtěla si detailně vychutnat to spojení jejich těl. Všechno to vnímala mnohem intenzivněji, díky tomu maličkému. Michael ji líbal na krku a co nejjemněji do ní vnikal.

 Byl víc než šťastný, když pomalu začínal cítit to vzrůstající napětí v jejím těle. Ty její slzy na úplném začátku ho dost oslabily, nečekal, že až tak velké vypětí sil z ní bude unikat prostřednictvím těchto slaných kapek vody, které opustily její oči. Snažil se, vážně se snažil... tohle bude pro ni jen to nejlepší. Miloval ji, líbal ji... V dlaních mačkala prostěradlo, jeho pomalé tempo ji jednou tak silněji vedlo na vrchol. Díval se jí do očí... pohupovali se ve společných pohybech, až nakonec udělala prudký nádech, který doprovázel krátký moment trhavých pohybů z její strany. Její tělo pulsující sladkým vrcholem dalo i jemu možnost dosáhnout orgasmu, který rychle následoval po tom jejím, téměř okamžitě...  Jako blesk jimi projel nejslastnější pocit na světě a oba skončili naprosto vysílení.

 Leželi vedle sebe, přikrytí osvěžující chladivou peřinou, ve společném objetí a poslouchali, jak se jejich dech pomalu uklidňoval...