81.díl - You want a divorce....

„Kde je?... Kde je? Kde je?!“

  Svíjela se v jeho náručí na chladné chodbě nemocnice. Margaret vyšla z ordinace už ve všedním, za to v plné pohotovosti. Chris ji naštěstí zastihl těsně před odjezdem. Teď už se zase všechno motalo jen kolem psychiky. Děťátko naštěstí bylo v pořádku, což Ge aspoň částečně uklidnilo. Potom to šlo rychle. Lék na uklidnění. Pozorování, odpočívání na pokoji.

 Chris celou tu dobu nervózně hlídkoval na chodbě, posedával na lavičce, chodil tam a zpět. Konečně! Už slyšel menší rozruch na chodbě  a hned zpoza rohu vyšel Michael v doprovodu ochranky.

„Jak je jí?“ Ptal se naléhavě.

Chris: „Dostala prášky na uklidnění, Margaret jí udělala kontrolní testy, dítě je v pořádku.“

Michael: „Můžu ji vidět?“

 Jako na zavolání z pokoje vyšla Margaret, a hned byl u ní.

„Margaret.“ Oslovil ji Michael, jako by to byla jeho modlitba. „Jak je Ge? Můžu za ní?“

 Z očí mu sálala čirá starost, obavy i strach, bylo to na něm znát. Dával jasně najevo, že žena, která v tom pokoji odpočívá na lůžku, je pro něj vším.

------------------------------------------

 Tiše otevřel dveře a jen co ji uviděl, chtělo se mu brečet a řvát. Moje malá Ge; povzdechl si. Zavřel za sebou dveře, přisunul si židli k posteli, vzal do rukou její dlaň a políbil ji. Dotek jeho rtů ji pomalinku vracel zpět z odpočinku v lehkém spánku. Otevřela oči a její pohled se střetl s jeho starostlivým.

„Lásko...“ Vydechl takřka bez hlasu. „Vidíš, co se stalo? Proto jsem nechtěl, abys sem jezdila.“

Ge nechápavě nakrčila čelo. „Ty jsi o tom věděl?“

 Váhal odpovědět. Po chvíli jen jemně zakýval hlavou a provinile se jí podíval do očí.

„Proč?“ Zeptala se slabě. „Proč se to děje?“

Michael: „Protože chci aspoň jednou za život slyšet pravdu...“ Odmlčel se. „Ge... já vím, že jsi unavená, jenže já už mám toho dost.“

 Tohle ji dostatečně probralo z těch oblbováků na zklidnění. Proboha, to ne!  Do očí jí naběhly slzy během chvilky, což Michaela polekalo víc, než následující otázka.

„Ty se chceš rozvést?“ Plakala.

Michael: „Ale, ale, ale...“ Sedl si za ní na postel. „Ge, kdybych neměl tak pevné nervy, už bych tu s tebou neseděl.“ Pousmál se. „Dobře, beru to vážně.“  Poodhalil jí tělo, které měla oblečené do bílé nemocniční košile. „Já tě miluju. Miluju naši dceru, miluju tady malýho pindíka, nebo aspoň doufám, že to bude chlapeček....“

 Ge se usmála a dál naslouchala jeho sametovému hlasu.

„Miluju naše manželství, bez ohledu na to, co jsi mi kdy řekla a co ne... Konečně jsem našel někoho, kdo mě chápe, kdo mi dá cokoliv i když se mě snažíš bránit a tím i nechtěně zraňuješ mě samotného... Ale já jsem do tebe takový blázen, že bych kvůli tobě znovu a znovu přeletěl oceán... což se stalo už třikrát.“ Usmál se a pohladil ji po bříšku. „To, co se stalo s Christopherem... Nechtěl jsem o tom mluvit, protože jsem neměl, co říct. A ani teď nevím, co bych k tomu řekl... Řekneš mi, že jsi k němu něco cítila a pak z toho vyjde, že jsi to musela udělat... Co bys dělala na mém místě?“

Ge: „...Nevím.“ Vzala ho za ruku. „Nevím...“

Michael: „Já taky ne.“ Naklonil se k ní a opřel své čelo o to její. „Nechci se hádat.“

Ge ho pohladila po tváři. „Já taky ne.“

 Svůj pohled zaměřil na její rty a taky, že je milerád ochutnal. Velmi sladký polibek.

„Jen... nechci tě vystavovat tomu, co se tu děje.“ Pokračoval Michael. „Prosím, odjeď s Chrisem, budete mě informovat o všem, ať vím, že jsi v pořádku. Chci ti dopřát klid a odpočinek, ale tady to pro vás dva...“ Pohladil ji po břiše. „není bezpečné.“

Ge: „Bez tebe v pořádku nebudu. Potřebuju tě u sebe, my tě potřebujeme.“ Šeptala.

Michael: „Já tě potřebuju mnohem víc, než si dokážeš představit.“

Ge: „Zůstaneš tu se mnou?“