Je pryč... opět. Už to byl celý den, co Michael odjel. Smutně si povzdechla. Dlaní přejela po ustlané posteli, na které seděla.
Proč je to vždycky tak těžké? Povzdechla si. Chtěla mu toho tolik říct, zbavit se té tíhy. Proč? Bylo jí to všechno líto. Připadalo jí, že se pro ni stal Michael cizím... dřív by jí to trvalo nějakou chvíli, než by se odhodlala promluvit... za to teď? Za všechno si můžu sama! Začínala se nenávidět. Kdybych mu to řekla, nic z toho by se nestalo! Pohladila své bříško a bezvýrazně pohlédla před sebe. Mohla jsem o něj přijít....
Z trýznivých myšlenek ji vytrhlo klepání na dveře.
„Dále.“ Ozvala se zdvořile.
Dveře se otevřely a dovnitř vešel Chris. Tys mi tu tak chyběl; povzdechla si.
„Neruším?“ Pousmál se a zavřel za sebou dveře.
Ge: „Jo, strádám tu i s prckem.“ Řekla smutně a udělala na něj psí oči.
Usmál se nad těma očima. Fakt věděla, co dělá.
Chris: „Chtěl jsem se tě zeptat, jestli by ti nevadilo, kdybychom se zítra zastavili u mě. Adam bude mít narozeniny.“
Ge: „Aha.“ Hlesla zaujatě. „A co jeho máma? Bude tam taky?“
Chris: „Ne, většinou to děláme tak, že dopoledne je s ní a odpoledne se mnou.“
Než to vůbec dopověděl, Ge si vzpomněla, že jeho synek má narozeniny v den, kdy Tommy...
Ge: „No... nevadilo by mi to... ale jen pokud bych se mohla dopoledne někde zastavit.“
Chris s lehce zamračeným výrazem se posadil vedle ní na postel.
„Samotnou tě nikam nepustím, takže, kde se chceš stavit?“
Nechtěla mu to říkat, a už vůbec ne kazit radost z toho, že se znovu uvidí s malým Adamem.
„Jen bych někomu předala pár růží. Prosím, moc to pro mě znamená.“
-------------------------------------------------------
Cestování soukromým tryskáčem má mnoho výhod. Nemusíte nikde čekat na odbavení, nemusíte se mačkat ve veřejných prostorech v terminálech a jdete rovnou do letadla + luxusní vybavení a služby. Jistě, s Michaelem takhle letěla nesčetněkrát, ale zdá se, že Sony toho asi tolik nenabídla, když Chrisovův trysáč byl mnohem... honosnější. Radši se o soukromých letadlech nijak nevyjadřovala, protože by se Chris hned chytil a chtěl by znát detaily typu: Jak je zařízené letadlo nahrávací společnosti.
Jen v klidu seděla v koženém měkkém sedáku, pozorovala mraky pod křídlem a přemýšlela.
„Všechno v pořádku?“ Optá se Chris, když jí podává deku.
Ge: „Jo. Jen jsem si uvědomila, že mi chybí Natalie.“ Řekla trochu sklesle a podívala se na něj.
Chris sedíc vedle ní se na chvilku zamyslel a pak odpověděl. „Je to dlouho, viď?“
Ge: „Strašně dlouho. Teď by mi seděla na klíně a dívala by se z okna, nebo by mi spala v náručí.“ Pousmála se.
Chris: „... Kdyby to šlo, vzal bych tě do Neverlandu, ale Michael má teď starostí až nad hlavu, když po něm slídí policie.“
Ge: „Nechápu, jak se kvůli jedné stupidní lži může nechat ovlivnit tolik lidí.“ Řekla znechuceně. „Zvlášť...“ Zmlkla a nenávistně sevřela pěst.
Chris: „Kdo?“
„I Michael....“ Vydechla. „... my oba.“
Z jejího hlasu vycítil ztrátu, ale nedokázal odhadnout čeho. Naklonil se k ní a vzal ji za ruku. Ge se prudce nadechla z nečekaného doteku a podívala se na něj s neklidným výrazem.
„Musíte si promluvit, Ge... dokud je čas. Ten proces co nevidět vypukne a co potom?“ Odmlčel se. „To maličké nemůže přijít mezi vás dva, když ze sebe nepustíte to, co vás tíží.“
Ge se znepokojeně zamračila. „Co to maličké? Natalie si to všechno musí vytrpět.“ Pustila jeho dlaň a rty stáhla, byla hodně rozrušená. „Já....“ Vydechla rozechvěle. „Já mám strach, že o ni přijdu i o to malé.“
Chris: „Ge, Michael by ti je nikdy nevzal. Ty bys toho snad byla schopná? Vzala bys mu děti?“
Ge: „Já si nedovedu představit, že by mě podvedl, natož aby udělal to, co jsem mu provedla já.“ Zavřela oči. „On to určitě udělá... jednou mi je vezme....“
Chris ji znovu vzal za ruku a důvěrně ji stiskl. „Ge, prosím tě.“ Zapřísahal ji. „Co ti dává důvod si to myslet?“
Neodpověděla, jen otočila hlavu a znovu se zadívala na nebe, kterým prolétávali.
-------------------------------------------------------
Los Angeles – Kalifornie – 7.prosince 1993 – dopoledne
Slunce sice svítilo, ale za to teplo nějak nechtělo přijít. Bylo něco kolem 14°C a vál mírný vítr. Jen co Christopher zaparkoval před branou, začínal mít divný pocit. Nerad viděl těhotnou ženu, a zvlášť Ge, na takovém místě.
V černém kabátě, tmavých džínách a teplých podzimních kozačkách šla po pěšince... daleko. Chris ji tiše následoval s odstupem asi deseti stop, a čím víc si toho všímal, čím dál šli, tím víc se snižoval věk... věk zesnulých, kteří zde našli věčný odpočinek.
Georgiana v náručí třímala velkou kytici bílých růží, tak jak tomu bylo před rokem a čtyřmi měsíci. Tehdy nosila pod srdcem Natalie. V ten den u Tommyho strávila dlouhé hodiny beznadějného bolestného pláče. A podle bolestného krku už věděla, že tomu nebude jinak. Šla klidně, snažila se zklidnit své nekontrolovatelné nutkání plakat. Ach Tommy....
Šla tou uličkou... dál... a dál... Ale náhle si něčeho všimla. Svůj krok zrychlila a když už došla na místo, neubránila se velkému vodopádu slz. Utrpěla šok. Kytice jí vypadla z rukou, daní si překryla ústa, aby zadržela bolestný vzlyk. Chris za ní hned doběhl a podepřel ji za ramena.
„Co je?“
Jeho odpověď se mu sama dostavila už během vyřčení otázky. Před náhrobkem byla hlína, spousta hlíny. Ge se vyvlekla z jeho rukou a nepříčetně si to namířila do kaple. Slzy jí stékaly po tváři, brečela, a zároveň v sobě dusila nesmírnou zlobu. Vší silou zatlačila do mohutných velkých dvoukřídlích dveří, až se modlící se reverend a přítomní lekli velké rány, když dveře narazily do stěny. Prudké světlo narušilo komorní atmosféru a vánek zapříčinil pohasnutí pár svícnů u obrazů s výjevy svatých.
„Kde je můj syn?!!!“
Zařvala bolestně až nakonec padla na kolena. Zůstala sedět na zemi, opřená o levé křídlo dveří a v záchvatu propukla v děsivý pláč, ze kterého pomalu ztrácela dech. Se slzami na tváři, s dlaní bolestně zaťatou na břiše, se snažila polapit aspoň kousek vzduchu, ale stále se jí hruď svírala v bolestech. Nemohla dýchat... Nemohla dýchat....Nemohla...