40.díl - threat

Pro Mary  a všechny další, co tu hlídkují po novém díle 

Byla tma. Venku pršelo. Brzké Londýnské ráno… Georgiana spala lehkým spánkem, nebylo jí moc dobře po těch lécích, ale jedno věděla jistě… Srdce má v pořádku.

„Ššš…“

 Otevřela oči a u nohou postele viděla někoho stát. Vypadalo to, že je to muž, stál tam a díval se na ni, ale ona jeho tvář vůbec neviděla, v pokoji bylo šero a o to víc se bála. Neznámý se pohnul, udělal krok blíž a něco položil na její noční stolek. Spolu s ním se k ní přivál slabý nádech silné kolínské, která v ní vyvolávala ještě větší odpor. Jako zkamenělá sledovala, jak se na ni ještě chvilku díval. Mírně se naklonil a jedním prstem jí přejel po ruce, na což Ge hned ucukla. Ustoupil a pak zmizel ve dveřích.  Co ji ještě víc omráčilo, bylo, že na chodbě byla taky tma! Jak to, že na nemocniční chodbě je úplná tma?!

 Rychle se natáhla pro vypínač, i když se ozvala menší bolest na stezích v třísle, ale na to teď ani nepomyslela. Rychle se rozkoukala a hned si vzala ze stolku vzkaz, který jí tam ten cizinec nechal.

------------------------------------------- 

Meliá Botánico hotel - Tenerife - Kanárské ostrovy

„Ano, volala nám doktorka Reyová včera večer. Ge je v pořádku, akorát jí nesedly ty léky, které jí teď nasadili.“

 Michael se s úlevou ponořil do honosné sedačky a oddychl si nad uklidňujícím hlasem Pam.

„Bože, díky…“ Usmál se lehce a unaveně si promnul obličej. „Už jsem se bál, že je to dlouho a ono pořád nic.“

Pam: „Já vím, Michaele, taky jsme tu celé dny vysedávaly jen u telefonu. Natalie se stýská a co každou chvilku chce vidět Shadowa, protože ví, že je Georgiinin.“

Michael: „…Taky se mi stýská.“ Posmutněl.

Pam: „Kdy se vrátíš domů?“

Michael: „Vezmu si volno, ještě dva koncerty a pak to zabalím… Jste tam všichni v pořádku, to co se stalo v tom bytě, mi vyrazilo dech.“

Pam: „Ano, jsme v pořádku, už ses mě na to ptal včera.“ Pousmála se. „Hlavně se nám vrať v pořádku.“

Michael: „Dobře. Pozdravuj Natalie. Ahoj.“

 Zavěsil, odložil telefon a natáhl se přes celou sedačku. Byl šťastný, že je Ge konečně v pořádku, ale tu radost mu zase kazila ta myšlenka, že někdo po ní jde… Teď by ji měl nejradši u sebe v bezpečí.

----------------------------------------------- 

The Royal London Hospital - Londýn - Anglie

„Vážně nechceš? Já měla za to, že si dáš.“

 Přímo před očima jí hypnotizovala s talířkem s čokoládovo - mléčným dortem, ale Ge měla spíš jiné starosti, než své chutě.

„Já vím, že jsem si včera dala tři kousky, ale nejspíš jsem se toho přejedla.“ Pousmála se. „Ale můžeš mi ho tu nechat, možná si za chvilku dám.“

 Margaret tedy sesedla z její postele a odložila talířek na noční stolek.

„No jak myslíš, ale je čerstvý. Ne aby tu ležel půl dne.“

Ge: „Maggie? Když mě propustí? Z těch léků je mi na nic a chtěla bych vidět Natalie.“

Margaret nadzvedla přikrývku a podívala se na stehy na Georgiiném třísle.

„No, uvidíme. Ty léky bys měla brát ještě měsíc po operaci a kardiolog ti musí předepsat takové, ze kterých bys nebyla tak malátná.“

 Přikryla ji a odešla ke dveřím.

„Půjdu si někam do centra na oběd. Budeš chtít něco přinést?“

Ge: „Myslím, že ne. A neztrať se, Londýn je velký.“ Usmála se na ni.

 Jen co Margaret otevřela dveře a udělala první krok, mále vrazila do velké pestrobarevné kytice.

„Jejda!“ Lekla se.

 Zpoza té kytice vykoukl Christopher s překvapeným úsměvem a jako obvykle v obleku.

„Jé, paní doktorka Reyová. Doufám, že jste se neotřela o lilie, ty totiž barví.“

 Margaret: „Snad ne. Páni…“ Otočila se na Ge s úžasem. „Tady budu někomu závidět.“

 Ge jen nevěřícně zakroutila hlavou nad Margaretiným provokováním a ta v tu chvíli už odešla na chodbu a za hostem zavřela dveře. Christopher mezi tím pokukoval po pokoji a hledal vázu, džbán nebo umyvadlo.

Ge: „Doufám, že není pro mě.“ Koukala na něj nejistě.

Chris: „A kdyby ano, vadilo by ti to?“ Usmál se lehce a přišel blíž k posteli, aby jí předal kytici.

Ge: „Ta je teda dost velká.“

 Mezi tím už bral džbán s čajem ze stolku u okna.

„Jaký je dnešní čaj?“

Ge: „Citrónový.“

Chris: „A chutná ti?“

 Georgiana jen na něj udělala kyselý obličej a v tu chvíli ho už Chris vyléval do umyvadla a pak ho naplnil vodou. Džbán postavil na noční stolek, posadil se k posteli a sledoval Ge, jak zkoumá tu barevnou nádheru.

„A to není jen samotná kytice…“ Nabádal ji Chris.

 Zvědavě na ni koukla ze všech stran a nahoře našla schovanou obálku a na ní oxfordskou modrou pečeť.

„Pane Bože…“ Vyjmula obálku a podala Chrisovi kytici a nahlédla dovnitř. „Jsou tam podpisy…“

 Christopher opatrně usadil kytici do džbánu a dál ji sledoval, jak bude reagovat.

„Doufáme, že se Vám daří. Tímto dopisem Vám chceme vyjádřit přání toho nejlepšího zdraví a doufáme, že Vás opět uvidíme na Henley…“ Přečetla vzkaz. „To je od rady Oxfordu.“ Zaradovala se. „A je tam i podpis Mary Stuartové, lord Jones a …. Rachel.“

 Chvíli na to hleděla a potom jí došlo, že se o tom Rachel neměla dozvědět.

„Mále se mnou vyrazila dveře, když se dozvěděla, že jsi už na druhé operaci srdce.“ Dodal s menší nervózním úsměvem.

Ge: „Jak jsi to všechno sehnal?“ Podívala se na něj dojatě.

Chris: „Měl tam cestu a napadlo mě, že bych se mohl za ní zastavit, přece jen, Rachel jsem vídával častěji než tebe ještě za mlada a teď je vůbec ráda, že se o tom dozvěděla aspoň ode mě… Nechtěl bych vidět Michaela, jak by se zachoval, kdybys mu o tom neřekla.“

 Ano, možná to vyznělo trochu směšně, ale pro Ge zas tak moc ne. Jen kajícně sklonila hlavu a odložila dopis. V tu chvíli si Chris všiml, že řekl něco, o čem asi neměl mluvit.Nebo spíš netušil, že by mohla mít nějaké problémy.

„Vypadáš trochu smutněji, než když jsem tě viděl před operací.“ Promluvil k ní jemně. „Děje se něco?“

Ge: „Nic… Jen jsem trochu malátná po těch lécích. Trochu mi nesedly, takže mi teď kardiolog hledá léky s trochu jiným obsahem chemikálií.“ Dořekla cynicky ale s úsměvem.

Chris: „Jo, jasně.“ Usmál se a pak si něčeho všiml.

 I Ge si všimla jeho náhlé změny ve tváři. Opatrně svou paži natáhl směrem k polštáři, ze kterého trčel lísteček. Byl trochu zmačkaný, takže ho někdo musel už v ruce držet, nebo přímo krčit.

Ge: „To nic…“ Popadla ho za dlaň. „To tu už bylo.“

 Christopher na její přesvědčivým hlas nedal a vzal si ten lísteček k sobě.

„Pod polštářem?“

 A v tu chvíli, co si to přečetl, jeho oči okamžitě mrskly pohledem na Ge.

„Kdo ti to dal?“ Zeptal se zamračeně.

Ge: „Já nevím…“

Chris: „Jak, že nevíš? Nějaká sestra ti to donesla? Jak se to sem dostalo?“

Ge: „Já nevím, kdo to byl. Sotva jsem mu viděla do tváře a všude byla tma… Chrisi, prosím, tohle nikdo nesmí vidět.“

Chris se k ní naklonil blíž s vážnou tváři. „Ge, to je výhružka, možná něco horšího.“

Ge: „Nemůžu to nikomu ukázat…“ Dívala se na něj zoufale. „Michaela sledují na každém kroku a je možné, že i mě… Teď vykradli Michaelův byt v LA v Century City a já vím, že většina z těch věcí souvisí se mnou…  Nemůžu nic dělat, dokud nebudu vědět, o co jde.“

Chris: „O co jde? Někdo ti chce ublížit.“ Řekl důrazně a zároveň tiše. „Máš někoho, kromě Margaret, kdo by tě doprovodil do Států? Přijede si někdo pro tebe?“

Ge: „Zatím ne…“ Sklonila na chvilku hlavu a pak se na něj zase podívala. „Chrisi, slib mi, že to nikomu neřekneš.“

 Byl na vážkách, tohle přece nebylo normální a už vůbec ne v nemocničním prostředí.

„Kdy se vrátí Michael z turné?“

Ge: „Asi za tři dny. Proč?“

Chris: „Počkám tu a potom, až tě propustí s tebou odjedu do Kalifornie. Tohle nemůžeme jen tak přehlížet.“

Ge: „Chrisi, tohle není tvoje věc.“ Varovala ho.

Chris: „Teď už ano… Říkáš, že někdo po tobě jde a já to mám přehlížet?...“ Odmlčel se. „Jestli je to tak, tak se v žádném případě nemůžeš vystavit nebezpečí a zvlášť sama.“

 Znovu se podíval na ten vzkaz a byl rád, že ho našel. Kdo ví, co se stane?