„Za jak dlouho začneme? Už to chci mít za sebou…“
Ge ležela nachystaná k operaci, prozatím, ve své pokoji. A Margaret jako vždy byla u ní ještě kontrolovala krevní tlak.
„Neboj, ještě ti ani nepíchli anestezii a ty už si celá žhavá. Nebála ses náhodou?“
Ge: „Mě se může žaludek scvrknout na velikost hrášku z toho, jak jsem nervózní.“
Margaret se podívá na hodinky a povzdechne si. „Ještě tak necelou hodinu.“
Náhle na dveře zaklepe sestra s trochu nesvá s rozzářenýma očima.
„Promiňte, paní Starlight, je tu jeden pán, který by s Vámi chtěl mluvit.“
„To bude Fox.“ Špitne na Margaret.
Margaret: „No tak já si jdu promluvit s lékaři a ty jsi zatím pěkně popovídej, je to sympaťák.“
Mrkne na bezmocnou Ge a společně se zdravotní sestrou mizí ve dveřích. Tak a je to tady. Myslela si, že se s ním potká až po té operaci, ale zdá se, že se nemohl dočkat.
--------------------------------
Do dveří vstupuje muž v padnoucím obleku a jako vždy s výrazem, jako by měl všechno pod palcem, což je úplně ten samý výraz, jaký s oblibou používá James.
„Naše malá Ge.“ Usměje jemně, ale v očích má uchvácený pohled. „Promiň, že jsem tě v té kavárně vůbec nepoznal.“
Zavřel za sebou dveře a šel si sednout na stoličku u postele.
Ge: „A já si říkala, kde jsem ty oči viděla.“ Usměje se nevěřícně. „Už vím, proč byla sestra tak rozpačitá… A on je to Christopher Fox osobně.“
Chris: „Slyšel jsem od bratra, že jsi byla na operaci a když jsi tu znovu tak to musí být vážné.“
Ge: „Ne tak vážné jako to, co mi tvůj bratr udělal.“ Podotkla ostře.
Chris: „Já vím, Ge, taky mě tím vytočil.“
Ge: „Vytočil, je slabé slovo.“ Posadila se. „A vůbec, jak ses o tom dozvěděl?“
Christopher si poposedl na židli, aby si udělal víc pohodlí a dal průchod vlastnímu názoru.
„Upřímně, když se mladší bratr nechutně chlubí tím, že získá dost velké majetky v Oxfordu, které mimochodem patří rodině, se kterou máme dobré vztahy, tak bylo přímo nemožné se nezeptat.“
Ge: „Já měla za to, že podnikáš ve Státech a že se o dění v Anglii moc nezajímáš.“
Chris: „Začal jsem se zajímat, po tom co udělal. Chtěl jsem si s tebou promluvit.“
Ge: „Se mnou? Proč?“ Zeptala se zmateně. „Mohl bys mi nalít trochu čaje, prosím?“
Ukázala na stolek u okna a Christopher se hned ochotně vyšvihl na nohy a začal nalévat do dvou sklenek.
„Řekl jsem Jamesovi, že je to bezcitný hajzl, když nenašel jiný způsob, jak si tě získat zpět…“ Otočil se a vrátil se k posteli. „Takže jsem kontaktoval právníky a začal se velmi důrazně zajímat o dění v Oxfordské radě.“ Podal jí sklenku a druhou si nechal v ruce. „Jamese to natolik zasáhlo, že z celého případu stáhl a nyní to dědictví čeká na svou paní.“ Dokončil své vyprávění a s úctou k ní zvedl sklenku čaje a napil se.
Ge: „Ale…“ Zarazila se. „Já to nechápu… Celé týdny jsem dřela na tom, abych Oxford uchránila, a když jsem se ho vzdala, tak už pro něj nemá cenu? Vždyť je skoro samostatný, má distrikt.“
Chris: „Nejspíš se bojí mého vlivu.“ Prohodil s úsměvem.
Ge: „Vlivu staršího bratra?“ Koukla na něj nevěřícně. „To jsi mu jenom vynadal, nebo jsi mu sebral veškerou čest, kterou měl po celé Anglii?“ Zasmála se.
Chris: „No… Obojí. Dal jsem mu najevo, že ty, jako vdaná žena a matka máš toho mnohem víc, a přijít o takovou věc, nebo dědictví, jako je Oxford, je jako přijít o část srdce… Než se James začal projevovat tím arogantním způsobem, který na Etonu pochytil, vtloukali mi do hlavy, že si Starlightů musím vážit, ne jenom tebe a Rachel, jako dědiček, ale celé vaší rodiny…. Kdysi jste pro nás udělali hodně a proto mě to tolik mrzelo, když jsem se doslechl o Jamesových škodách, které tu způsobil.“
Ge se pořádně napila po té nečekané kopě informací. „Páni…“ Povzdechla si. „Kde jsi byl, když mě chtěl James nahnat zpátky do postele?“
Christopher se usmál a znovu se napil. Ge si ho začala prohlížet, vůbec by ho tehdy nepoznala.
„Kdy jsme se viděli naposled?“ Zeptala se zaujatě.
Chris přimhouřil oči a chvilku vzpomínal. „Nejsem si jistý… Možná to poslední baletní vystoupení, než jste se odstěhovali do Států.“
Ge hned pokývala hlavou. „Už vím.“
Chris: „Jo… Pak se mi James až do večera chlubil, jak tě připravil o pannenství.“
Ge se nad nepříjemně zatvářila a trochu si upila. „No, popravdě moc něžný nebyl.“
Chris: „Dalo se to čekat.“ Usmál se. „… A jak krásná labuť nám z tebe vyrostla.“
Ge: „Chceš říct, že jsem byla ošklivé káčátko?“ Usmála se.
Chris: „Ne, jen jsem tě vždycky viděl jako bratrovu malou baletku a konec…. „ Odmlčel se. „Jak se daří Michaelovi?“
Při této otázce málem vyprskla čaj na peřinu před sebou. Jen nejistě polkla a podívala se na něj se strachem v očích.
„Ty o něm víš?“
Chris: „Kdybych toho od Jamese tolik neslyšel, a neviděl tvou fotku s Michaelem v novinách, tak bych si myslel, že je to vtip.“ Pousmál se a odložil sklenku na noční stolek.
Ge: „Ona byla někde fotka v novinách?!“ Zhrozila se.
Chris: „Jen klid… Bylo to asi před třemi lety, byl tu na turné a měl setkání s princeznou Dianou. Bože, to je to tak tajné, že sis kvůli tomu málem poprskala postel?“ Usmál se. „Jen jsem se zeptal, prý máte doma malou dědičku.“
Ge: „Jo, to máme.“ Odložila sklenku. „Michael… Jestli víš, co se teď o něm povídá, tak se má zatím dobře… A já už bych to všechno chtěla mít za sebou.“
Chris: „Chápu…“ Zvedl se a vzal ji za ruku. „Budu ti držet palce, ať ta operace dopadne dobře. Možná se tu ještě zastavím přes týden.“
Ge: „Díky. Ráda jsem tě viděla.“
Chris jí pustil ruku a přešel ke dveřím. „Možná si zajdeme na kafe.“ Mrkl na ni s úsměvem.
Otevřel dveře a tam už čekala sestra s injekcí a za ní Margaret. Sestra už začala chystat Georgiinu žílu a Margaret jí popravila polštář, aby si lehla.
„Tak… Za pár hodin už to budeš mít za sebou.“ Promluvila k ní mile Margaret.
Ge: „Budeš tam se mnou, že jo?“ Zeptala Ge, když ucítila jehlu, jak jí projela kůží.
Margaret: „Neboj, bude to v pořádku… Bude to v pořádku.“
S těmito slovy Ge pomalu zavírala oči. Za nějakých pár minut bude převezena na operační sál…