36.díl - possession

Ticho…. hrobové ticho… Venku se ve večerních světlech blýskala Moskva tak, jak už to oba znali. Stáli před sebou mlčky avšak trochu v napjatém očekávání.

„Takže?“

 Dožadoval se Michael, ale Georgiana se na něj stejně nepodívala. Očima těkala všude, jen ne na něj.

„Možná bylo dobře, když jsem neřekl, že jsou hovory z mého apartmá monitorovány.“ Podotkl Michael. „… Pořád budeš mlčet?“

 Byl naštvaný, stál tam před ní už dobrých deset minut od té doby, co se od jednoho z asistentů dozvěděl o půlnočním hovoru do Londýna.

„Jedeš na operaci? Je to tak?“ Zeptal se jí už mírnějším hlasem.

Ge: „…Jo.“ Šeptla.

Michael: „Jak dlouho už to chystáš?“

Ge: „… Asi… měsíc.“

Michael: „Proč jsi mi to neřekla? Ne jinak, proč ses tam rozhodla jet znovu?“

 Váhala, bylo na ní poznat, že ji zarazily Michaelovy prostředky. Netušila, že by někdo odposlouchával hovory, natož, aby se to Michael dozvěděl.

„… Já nevím… Prostě jsem zavolala do Londýna a chtěla vědět, jakou bych měla šanci na úspěšný průběh operace a pak jsem o tom začala přemýšlet… Michaele, tady jsme na mrtvém bodě.“

Michael: „Vždyť jsi mi říkala, že máš strach. Už tehdy, že jsi v tom nemohla pokračovat.“ Hleděl na ni nevěřícně. „Co že tak náhle?“

Ge: „Už jsem nemohla dál…. Tohle téma jsme nijak nedořešili tak jsem se rozhodla jednat.“

Michael: „Ano, za mými zády.“

 Rozhořčeně chodil sem a tam.

Ge: „Michaele, je to moje volba.“ Hájila se.

Michael: „Kdy ti to letí do Londýna?“ Podíval se na ni naštvaně.

Ge: „…Za pár hodin…“

Michael: „Jistě.“ Cynicky se pousmál. „Víš co? Jeď si, kam chceš, dělej si, co se ti zlíbí, buď si s kým chceš a mě nezapomeň poslat zprávu, že jsi v pořádku.“ Pustil se do ní.

Ge: „Michaele…“ Oslovil ho ublíženě.

„Ne, mě už to přestává bavit, Ge.“ Sundal si klobouk a zahodil ho na sedačku. „Kolikrát jsem tě prosil, kolikrát jsme se o tom hádali a teď se ti najednou z nebe zjeví andělíček a pár hodin před odletem do Londýna mi tu nastoupíš s hlášením, že jedeš na operaci.“ Pokračoval s nervy na dranc. „Od té doby, co na mě ten hajzl podal žalobu se do mě navážejí tisíckrát tolik, než je zvykem, do Neverlandu volám nejmíň třikrát denně, jestli jsou všichni v pořádku, mámě volám do Encina, jestli se to nikoho z rodiny nedotklo a teď jsi tu ty a budeš riskovat.“

Ge: „Michaele, žádný risk to není.“

Michael: „Tak co to sakra je?!“ Zvýšil na ni hlas. „Proč ses teda hned nenahlásil na nejbližší termín? Proč jsi kolem toho dělala takový kravál? Proč jsem dennodenně musel přihlížet tomu, jak ses ládovala léky, které jsou úplně na hovno? Proč jsi z toho měla takový strach? Když to není risk, tak co teda?“

 Neodpovídala, selhaly jí hlasivky, do očí se jí hnaly slzy.

„Jak by ti bylo na mém místě?“ Zeptal se jí Michael. „Jak by ti bylo, kdybych jel na operaci a neřekl ti o tom? Jak by ti bylo, kdybych tě nechal okusit to, co jsi mi po celá ta léta dělala?“

Ge: „…nevím.“ Kuňkla.

Michael: „Ge, já chápu, že nechceš, abych si dělal starosti, abych se o tebe nebál…. Jenže kdybych o tebe neměl strach, tak by tě nemiloval.“

 Poprvé za celou dobu zvedla hlavu a podívala se mu do těch utrápených očí. Sálal z nich strach, obavy, úzkost.

„Mrzí mě to…“ Zašeptala.

Michael: „Ne, Ge…“ Posadil se na gauč. „Teď už je příliš pozdě omlouvat se mi.“ Řekl skleslým hlasem.

 Tak, a bylo to tady. Dostala to, co si zasloužila, zlomil nad ní hůl. Jen sklonila hlavu a odešla si zabalit věci.

--------------------------------------------

 Během pěti minut už byla oblečená do černého kabátu, džíny, tmavě modré oxfordky a komplet sbalený kufr. Kartu od dveří položila na komodu kousek od hlavních dveří a se zadržovanými slzami otevřela dveře.

„Tohle si ještě vyříkáme.“

 Ozval se za ní Michael a Ge náhle ucítila tlak a klika se jí vytrhla z ruky a dveře se přímo před ní zabouchly. Michael měl vysoko na dveřích zapřenou ruku, takže Ge měl uvězněnou a nemohla se nikam hnout. Pomalu se k němu otočila s tím nepříjemným pocitem, jako když má z něčeho nahnáno.

 Michael překryl svou dlaní tu její, kterou svírala pouto kufru a pomalu uvolnil její sevření. Díval se jí do očí tím lačným způsobem, ze kterého by na místě roztála.

„V životě jsem na tebe nebyl víc naštvaný.“ Řekl rázně.

„Mrzí mě to…“ Zašeptala.

 Drapl ji za obě ruce a přirazil ji ke dveřím. Lačně se jí vrhl na rty, do kterých se začal vášnivě prohlubovat, dokud se jeho jazyk nesetkal s jejím. Držel ji v šachu, třel se o ni rozkrokem, spěšně jí rozepínal kabát, až dlaněmi zajel pod její tričko a konečně ucítil její hebkou kůži. Vpíjel se do ní, divoce se s ní líbal a Ge mu svými ústy vycházela vstříc. Vyhrnul jí triko až nad prsa, které zakrývala bílá jednoduchá podprsenka, a které hned začal laskat v dlaních. Měl hladovou potřebu zbavit ji všeho, co měla na sobě. Ve vlhkém polibku přerušil spojení jejich úst a svezl se jí k nohám. Spěšně jí rozepnul džíny a společně s botami se jich zbavil.

„Nechceš jít do ložnice?“ Zeptala Ge zadýchaná od divokého líbání.

Michael: „Ne to je daleko.“ Vstal a začal si povolovat kalhoty.

Ge: „Bodyguardi nás uslyší.“

Michael: „To mě nezajímá.“

 Svižně jí stáhl kalhotky, zvedl ji a položil na komodu u dveří. Naléhavě si dělal nárok na její ústa při čemž svými dlaněmi jí roztahoval nohy. Žádné mrhání času s romantickými slůvky nebo dlouhou předehrou. Vnikl do ní spontánně a bral si ji pěkně divoce.

„Ách…. Michaele!“

 Sténala mu do vlasů a téměř okamžitě začala pociťovat to napětí ve svém lůně. Komoda drncala, že z ní malá váza hned spadla a jen ty jeho přirážející boky ji ještě víc přiváděly na vrchol.

„O bože!... Ano!…. Michaele!“

 V dlaní svírala jeho košili a lapala po dechu, začínala se svíjet v přicházejícím orgasmu.

-------------------------------------------- 

 Náhle se zpoza dveří ozval dloooouhý křik. Dva bodyguardi u dveří jen nečinně stáli, z toho ten starší si popravil brýle a ten mladší se červenal až za ušima.

„Nebylo to náhodou…“ Ptal se mladý.

„Ne.“ Přerušil ho rázně ten starší a rozpačitě se podrbal na hlavě.

----------------------------------------------------- 

Dýchala pusou jako by doběhla maraton a stále s Michaelem mezi nohama se na něj usmívala celá vláčná.

„Má paní…“

 Usmál se Michael, znovu se k ní naklonil a věnoval jí vášnivý polibek.