29.díl - All I need is you

Pro vás, vy moje srdíčka 

Po té co zrušil koncert jen polehával s Natalie a snažil se trochu zabavit, zatím co Ge, šla v doprovodu Billa Braye a Wayna do města. Skoro celý den mu běhal mráz po zádech, jen co si vzpomněl na ten sen.

 Obvolával právníky i správce bytu v La i správu Neverlandu. Z každé strany cítil nedostatečnou jistotu a proto všem volal osobně.

----------------------------

„Jsem tady…“ Usmála se Ge, když vstoupila.

 Michael zrovna uspával Natalie po odpolední svačině. Naštěstí se mu to povedlo dřív, než přišla, jinak by malá nechtěla vůbec spát.

„Ahoj…“ Koukl na ni od postýlky. „Pojď, půjdeme vedle.“ Zašeptal.

  Přišel blíž, vzal Ge za ruku a odvedl ji do ložnice. Tiše zavřel dveře a jemně se na ni usmál.

„Michaele, máš odpočívat. Vždyť máš oči jako ze skla a úplně suché rty, měl bys pořádně pít.“

 Kárala ho, jen co se na ni koukl. Ale on jí naznačil, aby si sedla na postel, na kterou si po chvíli k ní přisedl.

„Ge…“ Oslovil ji opatrně. „Chci se tě na něco zeptat a dost mi na tom záleží…“

Ge: „Dobře.“ Pokrčila rameny.

Michael: „…Jsi těhotná?“

 Po této otázce jí ztěžkl dech, očima hned uhnula do strany. Krk se jí sevřel, rozhodilo jí to.

„Proč se mě na to ptáš?“ Zeptala se slabě.

Michael: „Musím to vědět.“ Vzal ji za dlaň, ale ona se hned vysmekla.

Ge: „…Já…“ Povzdechla si. „Opravdu nevím, proč se mě na to ptáš, po tom, co jsi mi řekl.“

 Vstala z postele a přešla ke skříni. Otevřela ji a vysvlékla si mikinu, stála k němu zády, aby jí neviděl do očí.

„Nechtěl jsem ti ublížit…“ Promluvil omluvně Michael. „Jen jsem to chtěl vědět.“

Ge: „Michaele, lepší otázku sis vybrat nemohl, teď když nemám možnost někam odejít, abych si vyčistila hlavu a překročila tuto otázku jako jen menší překážku.“

 Uložila si mikinu na polici a zavřela skříň. Sotva sklonila hlavu, už na svých zádech pocítila jeho tělo, stejně jako paže ovíjející se kolem jejího pasu. To náhlé teplo, něžné objetí, rty šeptající u levého ucha…. Trochu jí to oslabilo.

„Promiň…“ Zašeptal. „Neptal bych se, nechtěl jsem tě takhle vidět… Mám noční můry, vážně jsou dech beroucí a já jim nemůžu nijak vzdorovat… Bojím se, že tě ztratím, doopravdy se bojím víc, než kdy jindy.“

 Georgiana se k němu pomalu otočila čelem a ještě vstřebávala to, co teď pověděl. Byl to tak.

„Proč?“ Zeptá se smutně.

Michael váhavě zvedá ruku a dlaní jí pohladí po vlasech. „Je toho tolik… Bojím se nechávat tě tu samotnou, jen co odjedu na koncert. Bojím se zamhouřit oči, když vedle tebe spím, protože nevím, jestli se ti znovu nepřitíží… Bojím se, že bys naše dítě nemusela donosit, nebo že by se ti něco stalo. Prostě se bojím…“

Ge: „Takže proto jsi brečel ze spaní? Bylo protože jsi mě ztratil?“

Michael: „Ne… Ale už jsem si během spánku prošel sám s Natalie jaké by to bylo kdybys nás opustila…“ Zhluboka se nadechl, aby zadržel slzy. „Držel jsem tě v náručí a nemohl jsem nic dělat…“

 Ale slzy byly silnější a z očí se mu valily velké kapky, byl z toho zničený. A Ge teď taky. Nikdy by ji nenapadlo, že budou Michaela sužovat tak hrozné sny a ke všemu hodně reálné, když se teď snažil zastavit tok slz.

Ge: „Ale, Michaele…“

 Řekla konejšivě a začala ho objímat. Hladila ho po vlasech a po zádech, a Michael si ji k sobě tisknul velmi draze.

„Víš… Já se zase bojím toho, že když na tu operaci půjdu, že bych se už nemusela vrátit.“

Michael: „To samé jsi říkala i před tou první.“ Odtáhl se od ní.

Ge: „Ano, říkala… Ale o to by to bylo horší, protože by nevěděli, jak mi je… Ztratila jsem vědomí přímo pod jejich rukama a já se bála… Nemohla jsem jim dovolit pokračovat.“

 V tu chvíli si vzpomněl na Tommyho slova: „Viděl jsem ji… Jako blesk a pak byla pryč.“ Nemohl tomu věřit, jak to mohla být pravda? Vždyť se mu to jen zdálo!

Michael: „Nikdo mi to neřekl…“ Oznámil zaskočeně.

Ge: „To já jsem jim dala příkaz, aby nic neprozradili… Promiň, ale neunesl bys to a já taky ne. Teď už víš, proč se tam nechci vrátit…“ Pohladila ho po tváři a políbila na rty. „To, co se se mnou děje, je jen dopad toho, co děje kolem mě. Jsem vynervovaná, já vím, že se to nedá s tvým stresem srovnat, ale reaguju na to poměrně hůř, než bývalo zvykem… Potřebuju jen klid a všechno bude fajn.“

Michael: „Ty potřebuješ pomoc, Ge.“ Řekl starostlivě.

Ge: „Všechno, co potřebuju, jsi ty.“

 Přitáhla si ho blíž a začala se s ním nežně líbat. Chvíli mu trvalo, než se zbavil citového napětí, které mezi nimi bylo a poté jí začal polibky vracet… Objal ji, cítil ji na svém těle, líbal ji a hladil, jak jen nejněžněji dokázal…