Ráno se probudil sám v posteli. Byl unavený, netušil, že by tolik námahy a citového vypětí potřebovalo tolik spánku a odpočinku. Jenže měl povinnosti…
A ta první se jaksi ani nenacházela v postýlce. Unaveně koukal po ložnici a to malé štěstí nikde. Vstal, prošel kolem zrcadla a všiml si, že měl na sobě košili a jen spodní prádlo. Vzpomněl si, že se mu nechtělo převlékat.
Přišel do obýváku a Natalie si tam hrála na koberci a kolem sebe měla udělanou hradbu z plyšáků. Převlékala panenky a podle barev je dávala k jednotlivým zvířátkům. Michael k ní přišel, klekl si, pohladil ji po vláskách a políbil na tvářičku.
„Dobré ráno.“ Usmál se na dcerku. „Už jsi papala?“
Natalie: „Kašičku.“ Odpověděla s očima na koníkovi.
Michael: „S jahůdkami, tu dobrou?“
Natalie: „Jo.“ Kývla hlavičkou. „Dívej…“ Zvedla koníka a usmála se na něj.
Michael: „Páni, no ten je nádherný.“ Usmál se na ni. „Jak se jmenuje?“
Natalie: „Shadow.“
Zasmál se nad tím, ale trefila se. Byl stejně černý a vypadal zdatně. Vstal od té velké hradby a obrátil se na kuchyň. Na stole byly skořicové tousty a meruňková marmeláda v misce. Takže tohle pro něj Ge nachystala.
Vzal si jeden, namazal si ho marmeládou a šel slídit. Ve svém pokoji nebyla, ani v jeho pracovně, na balkon nebyly ani odemčené dveře, takže jen jedna místnost.
-------------------------------
Po polknutí dobrého toustu lehce otevřel dveře koupelny a vstoupil. Georgiana se sprchovala, jako vždy, zády ke dveřím a překvapilo ho, že si ničeho nevšimla. Pozvolna se svlékl a se skousnutým spodním rtem se za ní přikradl do sprchového koutu.
Jistě, ten chlad, který jí přeběhl po zádech, když Michael za ní přistoupil a upustil tak vlhkost a teplo z kouta, ji upozornilo na jeho přítomnost. Otočila se pod proudem teplé vody a oči jí zůstaly viset na jeho nahém těle.
„Dobré ráno…“ Usmál se hříšně.
Neměla slov, tímhle jí sebral hlasivky. Nahý, dá se říct i vzrušený Michael před ní stál, kapičky vlhka stékaly po jeho těle a on jen takto usměje a pozdraví. Ale dlouho neotálel. Vzal ji za boky a přitáhl si ji blíž až na své tělo.
„Michaele…“ Oslovila ho váhavě. „Jestli to myslíš vážně, tak nemá cenu, abychom to dělali, když k tomu nebudu mít žádný účel.“
Z očí jí četl lítost, ale její tělo bylo klidné. Oběma dlaněmi jí uhladil vlasy dozadu a zároveň si tak nastavil její tvář.
„Nemysli na to…“
Naklonil se k ní, zavřel oči a začal ji líbat. Lačně se vpíjel jejích rtů, hladil ji po mokrém těle, doslova vnímal každičký detail její pokožky na polštářcích prstů. A právě tu dlaň, kterou jí podpíral bradu, nechal klesnout až do jejího klína. Ge se odtáhla a zavřela oči. Jako by měla dostat další ránu.
„Prosím tě, nedělej to…“ Řekla utrápeně.
Otevřela oči a prosila ho pohledem. Nevěděl, co má dělat.
„Ge…“ Pohladil ji po tváři. „Promluvme si.“
Ge: „Ne teď…“
Obešla ho a vystoupila ze sprchového kouta. Rychle se utřela do ručníku, oblékla se do županu a odešla z koupelny.
------------------------------------------
Když se Michael osprchoval ledovou vodou, aby zahnal chuť a osvěžil si mysl, zastihl Ge na odchodu. Měla na sobě béžový lehký kabátek, tmavé džíny a oxfordky s ladící kabelkou, takže to vypadalo spíš, jako by za někým šla.
„Kam jdeš?“
Ge: „Jdu se projít, za chvíli budu zpátky.“
Skoro se dotkla kliky na hlavních dveří, když ji vzal Michael za rameno. Zastavila se, otočila se k němu, ale oči měla sklopené k zemi.
„Proč zase utíkáš?“ Zeptal se jí Michael. „Podívej se mi aspoň do očí.“
Ge zvedla hlavu a pohlédla na jeho zmatené oči. „Prostě se potřebuju projít. Ty víš, že chci být sama.“
Michael: „A co to aspoň pro jednou zkusit vydržet a promluvit si?“
Ge: „Michaele, potřebuju si urovnat věci v hlavě, a když to neudělám, mohla bych udělat chybu.“
Michael: „Každý dělá chyby.“ Pokrčil rameny.
Ge: „Jenže já dělám takové, ze kterých člověk přichází o rozum, jestli jsi to na sobě ještě nepoznal.“
Věděl, že to byla narážka na tu facku, ale tu hned zjemnila, když si stoupla na špičky a přistoupila k němu s polibkem. Jedním dlouhým a hřejivým polibkem. Oddálila se od něj, otevřela dveře a odešla.
------------------------------------------
Michael se tedy sám musel zabavit s Natalie, což byl problém, protože většinu kazet s pohádkami, nebo další hračky byly v Neverlandu.
Georgiana se šla projít, tak jak říkala. Namířila si to do centra a cestou zahlédla výlohy s plesovými šaty. Jak ráda by si je všechny vyzkoušela, ale kam by je tak mohla nosit? Když byla s Michaelem na předávání cen, pokaždé se skrývala v zákulisí a nevěděla o nikom, s kým by mohla na nějaký ples vůbec jít. Takže si jen povzdechla a šla dál… Kousek od baletní školy, kde kdysi učila, zahlédla kavárnu. Z venku vypadala pěkně a útulně, tak proč to nevyzkoušet.
Vešla dovnitř a celý interiér byl krásně vymalovaný svěží zelenou barvou, a hned ji do očí praštil ten velký znak Starbucks. No jistě, jak jinak by ji ta kavárna mohla lákat, když je to její oblíbený krcálek? Ale překvapilo ji, že tam bylo sotva pár zákazníků, kteří stejně už seděli u stolu se svým kelímkem. Jeden si četl noviny, další luštil křížovku, jiný si vychutnával muffin a další si jen vychutnávali kávové potěšení.
„Dobrý den, co si dáte?“ Zeptala se slečna za pultem. „O můj Bože, slečno Starlight!“
A hele, kdo ji obsluhoval.
Ge: „Connie?“ Usmála se. „Co ty tu děláš?“
Connie: „Mám tu práci, vydělávám si peníze na vysokou v New Yorku.“
Ge: „Tak daleko? Co ti na to řekla máma?“
Connie: „Ať se hlavně zajistím a pak ať si dělám, co chci.“ Usmála se. „Páni, jak dlouho jsme se neviděly?“
„Promiňte, ale já spěchám.“ Ozvala se za Ge jedna paní.
Connie: „Promiňte.“ Koukla na ni.
Ge: „Dám si latte s karamelem.“
Po obsloužení si šla Ge sednout do rožku u okna a dívala se na tu dívku, která byla takovou rebelkou a nyní je z ní úplný beránek. S úsměvem si usrkávala kafe a pokukovala po pěkně zařízeném nábytku i doplňcích. No jo, Starbucks.
„Tak…“ Přisedla si Connie. „Prý máte doma dcerku.“ Usmála se nadšeně.
Ge: „Jo, za chvíli jí bude rok.“ Kývla.
Connie: „A to s Vaším synem mě moc mrzí, teta mi to řekla krátce po tom, co se to stalo. Jak jste to zvládali doma?“
Ge: „No.. už jsou to tři roky, co nám odešel, takže už ani nevím, co všechno se tím změnilo.“
Connie: „To mě mrzí… Ale prý jste zářila v Chicagu, naše ředitelka ve škole udělala jednu velkou tabuli, na které byly všechny vaše fotky i články z novin, když jste připravovali „Poslední oponu“. Dokonce jsme se na to dívaly v kině.“
Ge překvapeně zamrkala. „Co že? V kině?“
Connie: „Ano.“ Usmála se. „Lístky byly sice šíleně drahý, ale šlo to na charitu. A přece, kdo by se nechtěl dívat na tu nejlepší trenérku a cpát se popcornem?“ Usmála se.
V tu chvíli přišli asi dva další zákazníci a Connie musela odběhnout. Když se Ge dlouze napila z kelímku, pocítila uvnitř takový zvláštní pocit. Jako by na sobě cítila něčí oči, ale nebyly úplně tak cizí. Jen po očku se dívala na přítomné hosty, když se její pohled střetl s šedýma očima. Kdyby je jen přehlédla, lekla by se, že je to James Fox, ale tyhle oči… Kde jen viděla?
Došlo jí, že se do nich dívala až příliš dlouho a tak svůj pohled upřela na kelímek s kávou. A jak to vypadalo, teď asi nastala hodina největšího provozu a Connie už musela volat i kolegyni k obsluze. Georgiana přišla k pokladně a bokem se s ní rozloučila.
„Connie, já už odcházím. Někdy se tu ještě zastavím a tady…“ Dala jí do dlaně stodolarovou bankovku. „… to máš ode mě na školu.“
Connie: „Ne, to je moc, to si nemůžu vzít.“
Ge: „Ale můžeš, jenom ty mi za to stojíš.“ Pohladila ji po tváři a objala. „Moc ráda jsem tě viděla.“
Connie: „Já Vás taky, slečno.“
Ge se pomalu odebírala k východu, když ten neznámý složil noviny na stůl, u hrnku nechal peníze a taktéž odešel.
--------------------------------------
I na ulici ji neopustil ten pocit. A když se otočila, po chodníku ale jiným směrem šel ten muž v padnoucím obleku, ten, na jehož očích jí uváznul pohled. Nasedl do nějakého luxusního auta a odjel. A ona pořád nevěděla, kde ho už viděla… Jistě tušila, že se s ním už musela setkat, když ještě žila s rodinou v Anglii, ale kam by ho zařadila?… O takových očích už věděla své, a takové patřily Jamesovi, ale tyto nebyly tak provokativní. Byly tajemné a lákaly ji, ale kde je už viděla?