8.díl- Colors of freedom

Začal nový rok a s ním přišlo i nové desetiletí… nová éra. Michael byl nominován hned několikrát za největšího umělce 80. let a taky na něj čekala cena za umělce doby, jehož prodej desek se vyšplhal k 100 milionům.

 Byl večer 3. února. Venku ještě stále panovala zimní nálada, tráva byla trochu zvadlá a na stromech se nenašel jediný list. Všechny kolotoče a atrakce zhasly svoje barevné světýlka a zvířata v pavilonech se chystala ke spánku.

 Jen v hlavní rezidenci se ještě svítilo. Michael seděl u klavíru a hrál, co ho napadlo. Naproti němu seděl Bunny a zvědavě na něj koukal. Usmál se nad svým zvědavým společníkem a dál hrál líbivou melodii.

 Prsty mu klouzaly po klávesách sem a tam, doslova ho popadla múza a v hlavě začal skládat novou píseň. Náhle se ozvalo cvaknutí dveří a za Bunnym se přihnala Esperanza a začala si s ním hrát. A Michaela zezadu objala Ge a políbila ho na tvář.

Michael: „Byly jste na procházce?“

Ge: „Jo, párkrát jsem jí schovala za strom.“ Usmála se a sedla si do křesla.

Michael: „Takhle ji škádlíš?“ Usmál se. „To bych si líbit nenechal.“

Ge: „A taky že mě zběsile hledala.“ Zasmála se. „Zítra bude v televizi ten speciál pro Sammyho Davise.“

Michael: „Já vím… Ani se mi nezdá, že je to tak dlouho, co jsme to natočili.“

Ge: „ Sklidil jsi ovace?“ Usmála se.

Michael: „Jo… Bylo to pro Sammyho, ne pro mě.“

 Ge k němu přišla a sedla mu na klín, Michael ji objal a věnoval jí něžný pohled.

„Někdy si říkám, že jsi až moc pokorný.“

Michael: „Musíme být pokorní.“ Řekl vážně.

Ge: „Já vím…“ Pohladila ho po vlasech.  „Nechceš si jít lehnout? Už je pozdě.“

Michael: „Půjdu, ale musím ti říct, aby sis zabalila kufry než půjdeš spát.“

Ge: „Proč?“

------------------------------------------

Ráno druhého dne...

 Pam dávala pejskům granule do misek a jako na zavolání se k ní přihnali Bunny s Esperanzou. Byl to roztomilý pohled, jak dvě štěňata vymetala misky plné až po okraj. Pam schovala pytel zpátky do skříně a z chodby uslyšela zvonící telefon.

„Rezidence pana Jacksona.“

Janet: „Dobré ráno, Pam. Michael ještě spí? Potřebuju s ním mluvit.“

Pam: „Je mi líto, ale Michael není doma.“

Janet: „A co Georga?“

Pam: „Ta odjela s ním.“

Janet: „A kam odjeli?“ Divila se.

Pam: „Na karneval.“

Janet: „Co že?“

----------------------------------------------------

Benátky – Itálie – 4. února 1990

„Počkej ještě jeden schod.“

 Michael vedl Georgianu po schodech nahoru před hlavní dveře a byl radostí bez sebe.

„Přísaháš, že jsi nic neviděla?“

Ge: „Jo, ten šátek jsi zavázal až moc dobře.“

Michael k ní přistoupil a sundal jí šátek, který jí zakrýval oči.

„Vítej v Benátkách.“ Usmál se.

 Georgiana konečně otevřela oči a před sebou uviděla luxusní vilu s velkými skleněnými dveřmi, které hned Michael otevřel a s velkým spěchem ji dovedl až do horního patra, kde byl z hlavního schodiště přístup na balkon.

„Podívej...“ Ukázal doprava na velké město, kterým protékalo nespočet kanálů. „Zítra večer vyrazíme na karneval.“ Řekl nadšeně a políbil ji na tvář.

Ge: „Michaele, ty ses zbláznil. Víš, kolik tam bude lidí? A ani nemáme masky.“

Michael se usmál. „Právě proto nás dneska Alessandro vezme do centra a nějaké si vybereme.“

Ge tomu nemohla uvěřit. „A kdy jsi to vůbec plánoval?“

Michael: „ Něco málo jsem o tom slyšel, a když mi o tom říkal Alessandro, řekl jsem si, že si nemůžu nechat ujít.“

Ge: „Nemáš strach, že tě někdo pozná?“

Michael: „Ge, tohle je benátský karneval. Každý rok se tam ukáže na tisíc masek a o tom to je. Říká se, že během karnevalu může být král za chudáka a chudák za krále. Konečně budu mít šanci zažít něco tak velkolepého, aniž bych se z povinnosti musel maskovat. S tebou teď budu součástí něčeho krásného, co oslavují normální lidé a konečně bez jakéhokoliv davového šílenství.“

 Oči mu úplně zářily, když se na něj Ge dívala. A měl pravdu. Splní si sen, ve kterém může být kýmkoli.