6.díl- Night of lonely souls

 Pokaždé ho nechala dostat se blízko, ale k intimním partiím ho nepustila. Polibky jí věnoval co nejsladčeji ale postupem času se jí bál dotknout. Byla víc a víc sepjatá. Aniž by to sama poznala, Michaela ztrácela svým chováním. Uzavírala se před celým světem. A jediná duše, která jí neustále dělala společnost, byla Esperanza.

 Bylo to hodně zvláštní. Málokdy spávala s Michaelem na jedné posteli, natož v jeho pokoji. Místo toho trávila noci ve svém útulném pokojíčku s černou štěněcí dámou. A Michael, i přes svůj zákaz, dal Bunnymu prostor a také ho nechal spát vedle sebe na posteli. Jemně krémová kulička s černýma očima a roztomilým čumáčkem na něj koukala, a cítila, že jeho pán byl smutný. Tolik se mu stýskalo po Georgianě. Sám věděl, co se s ní v tu dobu dělo, ale nechtěl ji nijak znepříjemnit její truchlení. Všímal si, jak se tvářila i její reakce na to, když ji objal kolem pasu, nebo když ji chtěl důvěrně políbit.

 Skoro pokaždé se snažila vyvarovat se jakýmkoli doteků. Úplně ho přestávala vnímat jako muže, se kterým zplodila dítě. A toho si všiml snad každý, kdo znal vztah mezi Ge a Michaelem. Proto se obrátil na Margaret, která čekala dítě a o to víc mu mohla pomoct.

 Doktorka Reyová přijala pozvání a přijela do Neverlandu aniž by se o tom Ge dozvěděla.

„Jsem rád, že jste přijela. Vy jste jediná, na koho se můžu obrátit v takové situaci.“

Margaret: „To je v pořádku. Koneckonců Georga je pro mě jednou z důvěrných pacientek a znám její chování.“

Michael: „Můžeme si jít sednout do knihovny, je tam větší teplo.“ Nabídl.

Margaret: „Já bych se šla i na chvíli projít ven, pořád jenom sedím.“ Usmála se.

 Při procházce kolem jezer pokračovali v tématu, které Michaela tolik trápilo.

Margaret: „Takže abych to shrnula… Nespí s vámi v jedné posteli, vyhýbá se dotekům a málokdy s vámi promluví.“

Michael: „Jo...“ Povzdechl si. „Chybí mi, ale nechci se jí vnucovat nebo se mermomocí připomínat, že jsem tady.“

Margaret: „Co přesně dělá, když ji chcete políbit nebo obejmout?“

 Michael chvíli váhal a potom sek tomu vyjádřil tak, jak to cítil.

„Většinou se jen lehce usměje a odsune ode mě. Nemyslím, tak že by se štítila ale spíš… Jako kdyby se bála něčeho.“

Margaret: „Nejspíš si teď mazlení spojuje s předehrou. A tím pádem by mohla sex brát jen jako cestu k početí dítěte…. Všechno je to na psychice. To, že je sama, mě nijak nepřekvapuje. Říkala mi, že když tehdy potratila, cítila potřebu odejít. Proto odjela do Anglie. Protože je to její rodná země, místo, kde je jí dobře… Myslím si, že kdyby tehdy zůstala v New Yorku, stále by na ni působilo okolí, ve kterém se to všechno odehrálo. A nejen okolí ale i lidé, kteří o tom věděli.“

Michael: „ Nechci, aby znovu odjela.“ Řekl smutně a podíval se na přírodu kolem.

Margaret: „Nemyslím si, že by teď chtěla někam odjet. Pokud by ji to silně netáhlo, nebo by to nebylo něco, co by ji k tomu vybízelo…. Je dobře, že k ní přistupujete s citem. Ale jestli teď nesnese ani polibek nebo pohlazení… Musíte na tom pracovat, Michaele. Dejte jí najevo, že jste tu s ní. Mluvte k ní vážně a s citem. Opatrně se zkoušejte dostat blíž, nemůžete jí nechat, aby se od vás takhle distancovala… Když si vás nepustí do své mysli, tak koho jiného?“

 To byl fakt. Michael si vzal její poslední větu k srdci. Musel to postupně zkoušet, protože by to potom nemuselo dobře dopadnout.

 Za každou radu od doktorky byl vděčný. Ještě nějakou dobu se procházeli kolem domu a nakonec jí popřál hodně štěstí, když už čekala miminko.

---------------------------------------------

Večer, když už Georgiana spala, se k ní co nejtišeji vloupal Michael. Jen co potichu dovřel dveře, uvítací výbor v podobě Esperanzy, ho řádně uvítal. Dostal kousanec do nohy a měl co dělat aby vůbec nepípl.  A poté tu byla další potíž. Jak se jí zbavit? Když ji dá na chodbu, mohla by začít škrábat na dveře. Jenže když ji nechá v pokoji, nemusela by ho pustit k Ge. Michael byl ale vyzbrojený a uplatil Esperanzu kostičkou a sukem na kousání.

 Když se mu podařilo odradit hlídače, opatrně z Georgiany sundal přikrývku do půl těla a lehl si k ní. Menší prohnutí matrace ji trošku upozornilo na něco nekalého, ale spala dál. Jak sebe tak i Ge přikryl a potom ji jemně objal kolem pasu a přisunul se k ní. To už se začínala pomalu probouzet a jen co ucítila něčí ruku na svém břiše, hned se probrala a cukla sebou.

„Neboj se, to jsem já.“ Zašeptal jí do vlasů.

 Jelikož byla k němu otočená zády, byl to pro ni menší šok ale po tom, co uslyšela jeho sladký šepot, to ji trochu uklidnilo.

 Ge: „Proč jsi tady? A kde je Esperanza?“

Michael: „Dostala úplatek.“ Usmál se.

 Ge v dlani sevřela jeho ruku, kterou měla na břiše. Dávala tím znamení, že nechce žádné takové doteky.

„Je mi smutno.“ Řekl něžně.

Ge: „Ale proč si sem přišel?“

 Zněla rozrušeně. Michael se ji snažil uklidnit.

„Půjdu, jestli mě tu nechceš?“

 Ge se k němu natočila hlavu. „Ne…“

Michael ji začal hladit po břiše se slovy: „Nechtěl jsem být sám.“

 Nechala ho aby ji hladil a dokonce se odvážil jí vyhrnout noční košili. Dotýkal se jí na břiše a hladil po podbřišku. Ale potom ho zarazilo její dýchání. Nemýlil se. Když ji políbil na tvář, na svých rtech ucítil mokré slané kapičky. Plakala. Hrklo v něm, že udělal něco, co ona nechtěla. Měl velké výčitky a už se chtěl omluvit, i když přesně nevěděl za co. Už se nadechl pro omluvu, když náhle…. Pohladila ho po vlasech. Jemně ho začala výskat ve vlasech. Tak teď nevěděl, co má dělat. Plakala, ale tímhle ho naváděla, ať pokračuje. Otočila se k němu celým svým tělem. I přes slzy, které jí stékaly po tváři, se k ní naklonil a začal ji líbat. Že by se mu podařilo překonat propast, kterou mezi sebou měli?

  Jemně ho vzala za krk a přitáhla si ho blíž. Chtěla, aby přidal na intenzitě, což mu udělalo radost, ale nechtěl na ni spěchat. Ještě stále u ní cítil menší nejistotu, ale ta brzy zmizela. Lehounké líbání a postupně změnilo v nádherně procítěné splynutí jejich rtů. Konečně se po dlouhé době vrátili k příjemnému mazlení.

„Taky nechci být sama.“ Zašeptala a Michael jí utřel slzy. „Chybí mi.“

Michael: „Mě taky.“

 Objal ji a začal ji hladit po zádech. Snažil se, aby se nerozplakala, protože až teď si uvědomil, že ještě stále nebyla pryč ze zajetí smutku. Byl rád, že ucítil její rty, které chtěly víc ale přece jen, ty slzy které opouštěly její oči, přicházely z vnitra utrápené duše. Vyčítal si, že se vůbec domáhal nějakých rad, když ještě bylo brzy a ani nevěděl, jak na tom Ge byla.

 Cítil, jak se Georgiiné slzy vsakovaly do jeho pyžama a o to víc si všechno vyčítal. Nakonec se i jemu objevily slzy v očích, pomalu začínal plakat. Už to bylo víc jak dva měsíce, kdy přišli o dítě a ještě stále jejich srdce trpěli.