Ráno ho probudil chladný vánek, který se k němu přihnal z otevřeného okna. Otřepal se a hned se zakutal do peřiny. Nepamatoval si, že by nechal otevřené okno, no a když se otočil, před sebou měl na stolku horký čaj a suché pečivo. Rozhlédl se kolem a jeho zrak spočinul na Ge, jak v sedě spala na hlubokém parapetu u okna. Přikrytá teplou dekou spala jako anděl. Hlídala ho celou noc a z toho si vzpomněl, jak dobře se o něj postarala. Sotva uslyšela Michaelovo se choulení v peřině, otevřela oči a hned se probrala.
„Bože..“
Zaklepala sebou, hned vstala a zavřela okno. Potom se otočila na něj a usmála se.
„Promiň, potřebovals čerstvý vzduch a nějak jsem usnula.“
Michael: „To nic.“ Oplatil jí jemný úsměv.
Ge si k němu sedla a pohladila ho po čele. „Je se cítíš?“
Michael: „Bolí mě hlava.“
Ge: „Nedivím se, brečel jsi celou noc.“
Michael: „Vážně?“ Koukla na ni nevěřícně.
Ge: „Jo, i ze spaní. Párkrát jsi mě tím probudil.“
Michael si jen nad tím povzdechl a utrápeně si promnul obličej.
„Máš tu bylinkový čaj na žaludek a suché pečivo.“
Michael: „Nechci suché pečivo, mám hlad.“
Ge: „No to je dobře.“ Usmála se. „Ale přece jen bys měl začít pomalu, nebylo ti zrovna nejlíp.“
Michael: „Už si ani nepamatuju, jak jsem se dostal do postele.“ Řekl unaveně.
Ge: „Po svých, co si myslíš? Že bych se s tebou tahala?“ Usmála se.
Michael: „Ne, to jenom já se s tebou tahám.“ Dodal optimisticky.
Ge se na něj podívala velmi podezřívavě. „A to jsi myslel jak?“
Michael se usmál. „Jen v tom nejlepším smyslu.“
Ge do něj začala rýpat prsty. „No jen aby.“ Zasmála se.
Začala ho pošťuchovat a Michael ji převalil na záda a začal lechtat.
Ge: „Ne!“ Smála se. „Teď už je ti dobře co?“ Smála se.
Michael se na ni podíval vyzývavým pohledem. „Je mi báječně.“
A vášnivě se jí vrhl na krk. Než Georgiana pochopila jeho úmysly, rozepl jí mikinu a vyhrnul jí triko.
„Michaele….“
Oslovila ho důrazně, ale jen co vyslovila jeho jméno, začal ji líbat na rty, aby ji umlčel. Docela se mu dařilo v činnosti ale, když se začal hladově sápat po Georgiiné podprsence, pevně sevřela jeho dlaně a bránila mu dostat se dál. Bylo to z jeho strany jako zrychlení z nuly na sto, ale jeho lechtivé hrátky mu překazila právě Georga.
„Miku“… „To stačí.“ Vydrala ze sebe mezi vášnivými polibky.
Michael ji přestal líbat a podíval se jí do očí s otázkou: „Ty nechceš?“.
Ge: „Ne…“
Nasadila nevinným pohled, což ho přimělo, aby dal ruce pryč.
„Pro mě je ještě brzo… Pochop, je to všechno jiné. Ještě se necítím na takové věci.“
Michael si odsedl vedle a kajícně podíval dolů. „Myslel jsem, že nám to pomůže.“ Koukl na ni. „Já tě chápu, ale čím déle jsme takhle od sebe, tím víc se mezi námi tvoří propast.“
Ge mu to hned vytkla. „O propasti mi tu nemluv.“
Michael: „Promiň… Já jen, že se od sebe vzdalujeme… citově.“
Ge se posadila, spravila si tričko, zapnula si mikinu a vstala z postele.
„Vypij ten čaj a něco sněz.“
Ale jen co se otočila ke dveřím, hned se ozval.
„Ge?“
Otočila se na něj čekajíc, co řekne.
Michael: „Neutíkej, když s tebou mluvím o takových věcech.“
Ge: „A co ti mám na to říct? Nechceš mě do ničeho nutit, že ne?“
Michael: „Ne, proboha, to ne.“ Zhrozil se nad jejími slovy. Vstal z postele a přišel k ní.
„… Budeme se snažit vrátit to všechno tam, kde to bylo před tím. Dobře?“
Ge: „Nespěchej na mě.“ Prosila ho.
Michael: „Neboj...“ Pohladil ji po tváři. „Nechám to na tobě, zařídím se podle tebe.“
-------------------------------
Nakonec úvaha o pejskovi přišla do reálné podoby. O pár dní později si Michael na předním sedáku přivezl chlupatou kuličku a třemi černými tečkami, což byly dvě černé oči a čumáček.
Nesl si ho v náručí jako trofej a taky se tak nadšeně tvářil, ale nakonec to byl on, kdo se zeptal po příchodu do domu.
„A tohle je co?“
Zůstal zírat na Pam, jenž seděla v obýváku a na klíně jí leželo další štěně!
Pam: „Tohle je nový přírůstek. Není nádherný?“ A potom koukla na štěně v Michaelovém náručí. „A panečku! Ten je nádherný!“ Vstala a šla se podívat blíž.
Michael: „Čí je ten pes?“ Divil se.
Pam: „Kde pak pes ale fenka.“ Opravila ho.
A z nenadání se k nim připojila i Ge. Seběhla ze schodů a její nadšení se hned zdvojnásobilo při pohledu na rozkošné štěně, které Michael choval v náručí.
Ge: „Pane Bože! Ten je sladký.“ Rozplývala se a pohladila tu chlupatou kuličku.
Michael: „Ty sis koupila psa?“
Ge: „Jo, chtěla jsem nějakého hlídače a taky společníka, tak jsem se porozhlédla po inzerátech a narazila jsem na toho krásného Dobrmana.“
Paráda. Ge si pořídila přesný opak toho, co pro ni přivezl Michael.
„Ale vždyť ty jsi mi nic neříkal o tom, že chceš psa.“
Michael: „No, právě. Mělo to být překvapení.“ Dodal trochu sklesle.
Ge se na něj koukla a poznala, že byl zklamaný z nedotáhnutého překvapení.
„Ale vždyť je nádherný.“ Usmála se. „Co je to za rasu?“
Michael: „Zlatý retrívr. Je to oddaný společník, skvěle se hodí do rodiny a je velmi společenský. Má využití jak loveckého psa, tak i vodič pro nevidomé.“
Ge si ho hned zamilovala, úplně se rozplývala nad štěňátkem. „No tak, já si vychovám tady svoji dámu a ty se ujmeš tady kuličky.“ Usmála se.
Jenže i dvojitá dávka štěstí jim moc nepomohla, protože se blížil pohřeb. Georga se snažila držet si dobrou náladu kvůli malým štěňátkům, ale i tak to Michael poznal. Pro oba se teď blížila nejtěžší zkouška.
2024 ©