23.díl - She betrayed him

„Georgo, slyšíš?“

Mluvila na ni Nora, když se začala probouzet z toho nejhoršího snu, všechno to bylo tak živé a bolestivé… Teprve až když se probrala, poznala jaké to je, přijít o všechno, co svým chováním může způsobit a co by se taky mohlo stát. Musela s ním mluvit.

Nora: „Kluci na tebe volají. Aspoň na ně vykoukni, ať nehulákají na celou ulici.“

 Ge nechápavě vstala z postele a šla do obýváku, kde otevřela okno a podívala se dolů na chodník, kde stáli kluci ze souboru. Bylo už pozdě večer a všude tma, což se jí zrovna moc nezamlouvalo.

„Ge, pojď s námi někam do baru, zítra je velký den, tak to chceme oslavit.“

Ge: „Není mi moc dobře, radši jděte beze mne.“

„Ale no ták. Aspoň na džus.“ Přemlouvali ji.

Ge: „Oslavíme to ale až zítra. Dobře?“

„Tak jo, bereme tě za slovo.“

 Kývla jim souhlasně a hned zavřela okno. Sotva se otočila, hned za ní stála Nora s překříženýma rukama na prsou a měla ten tázavý pohled.

„Můžeš mi říct, co se ti zná za sny, když se převaluješ z jedné strany na druhou, křečovitě se držíš za břicho a ještě k tomu brečíš: „Mrzí mě to... Moc mě to mrzí.“.“

Ge: „Nemám zrovna nejlepší období.“

Nora: „Teď se soustřeď na trénink, zítra dostaneme role, a jestli se ti to povede, budeš pod dvakrát tak větším tlakem… Nauč se relaxovat, s takovou tě za chvíli odvezou na kapačkách.“

Ge: „Díky, vezmu si to k srdci.“ Řekla ironicky.

Nora: „Jdu spát, kdyby něco, budu u sebe.“

Ge: „Dobře, dobrou noc.“

------------------------------------------

Neverland – Kalifornie též noci – 21:13

 Seděl u hrnku teplého kakaa při pomyšlení na vzkaz od Ge. Bylo mu to divné, proč jí neměl sám volat? Vždycky si volali a byli si schopni povídat i celou noc, ale teď?

 Díval se na Bunnyho, jak si spokojeně hověl ve svém pelíšku u krbu v obýváku, říkal si, že asi taky půjde spát. Měl za sebou náročný den a únava mu pomalu zavírala oči.

Crrrrrr!

Nepříjemný zvuk, když skoro usnul u stolu. Ale zase mohlo to být důležité. Neotálel a hned zvedl telefon.

„Ano?“

Ge: „Michaele, to jsem já.“

Michael se usmál nad jejím nadšeným hlasem. „Ahoj, ty moje baleríno.“ Usmál se. „Jak ti to jde? Prý budeš mít víc práce, co jsem slyšel.“

Ge: „Zatím je to dobré, zítra se dozvíme obsazení.“

Michael: „Tak to ti budu držet palce.“ Řekl hrdě. „..Ani nevíš, jak moc mi chybíš.“

 Po těchto slovech následovalo dlouhé ticho, jako kdyby ji vůbec neslyšel, vlastně nic nebylo slyšet.

Michael: „Ge? Jsi tam?“

Ge: „Jo.“ Řekla plačtivým hlasem.

V Michaelovi hrklo, jen co ji slyšel brečet. „Ge, co se stalo?“

 Opět nebyla schopná slova, jen brečela a žalostně vzlykala.

Michael: „Ge, prosím, řekni co se stalo.“ Prosil ji naléhavě.

Ge: „Já.... Já jsem... Udělala něco hrozného.“ Plakala.

Michael: „Prosím, hlavně přestaň plakat, dobře? Nechci, abys plakala.“

Ge: „Já už nevím, co mám dělat...“ Řekla zoufale. „Chci ti to říct, dokud je to čerstvé ale.... ale vůbec nevím, jak ti to mám říct.“

 V tu chvíli ho napadla jen jedna věc... podvedla ho. Slzy se mu nahnaly do očí, ale snažil se nedát to znát na svém hlase.

„Všechno se mi ztrácí před očima, nevím, co se to mnou děje.“ Plakala. „Nezvládám to, Michaele. Bez tebe jsem úplně slabá. Mám strach...“

 Jedna slza za druhou mu stékala po tváři, byl si jistý, k čemu došlo.

Michael: „Poslouchej, teď je na tobě, jestli mi to chceš říct takhle po telefonu, nebo až přijedeš domů.“

 Na chvíli váhala, když Michael čekal na její odpověď. Kdyby mu to řekla hned, bylo by tu nebezpečí, že by se o tom dozvěděla Nora. Nakonec si vzala telefon do svého pokoje, kde se zamkla.

Ge: „Řeknu ti to teď, i když mi to přijde dost blbé ti to říct po telefonu...“

Michael: „Budu poslouchat každé slovo, které řekneš.“

 Slyšela z jeho hlasu oddanost, až jí to nahnalo strach, protože mu tím ublíží.

 Jejich hovor se protáhl skoro až do brzkých ranních hodin. Řekla mu úplně všechno o Williamovi, o jejich minulosti i o tom, co se teď stalo. Nic nevynechala, nechtěla mu nic zatajit. Michaelovi se částečně ulevilo, když šel spát, protože ho nepodvedla, ale podle toho, co mu řekla, vycítil, že je tu z Williamovi strany hodně velká nejistota. Přiznala se, že cítila něco silného, čemu se nemohla ubránit, a nakonec se domluvili, že to proberou, až Ge přijede do Neverlandu.

 V noci se mu zdál děsivý sen.

 Jako kdyby utíkal za Georgou do stájí, kde byla tma a najednou, když prošel skrz tu tmu, byl někde v zákulisí! Podle orchestru, velkého aplausu a velké červené opony poznal, že je to divadelní scéna. Jenže opona byla zatažená, tak proč lidé stále tleskali?

 Když se podíval za kulisy, které představovaly jezero, uviděl tam velkou skupinu baletek v kostýmech, jak stály v kruhu. Přišel k nim blíž a během jediného pohledu přestal dýchat. Na parketách ležela jeho Panther, co by labutí královna, krvácela z břicha, její oči byly plné slz.

„Odpusť mi to...“

 Vydechla a její oči pohasly. Okamžitě se rozbrečel a snažil se ji probrat, ale její tělo v jeho náručí už nemělo v sobě její duši. Odešla.

 Michael se s hrůzou probudil úplně zpocený a slzami v očích. Měl úplně žaludek jako na vodě, bylo mu zle, skoro nemohl dýchat, jak byl z toho snu rozrušený. Stále si opakoval, že to byl jen sen, ale nejradši by teď hned sedl do letadla a Georgianu by si odvezl domů. Bylo po třetí hodině ráno, když se pln strachu pokoušel znovu usnout, ale ten sen byl živý a věrohodný, že se kvůli strachu z toho všeho rozplakal.

----------------------------------------------

 Po dvou dnech se jeho žena konečně vrátila na víkend. Michael ji netrpělivě vyhlížel už před dveřmi. Ať už byl na ani naštvaný kvůli Williamovi sebevíc, ten sen mu něco dal. Byl by raději, kdyby ho podvedla, než aby ji ztratil navždy. To samé si říkal, když se sám skláněl k Tommymu a prosil Boha o slitování nad její duší.

A teď už byla konečně tady. Vystoupila z auta, a ani se na něj nepodívala. Měla ten provinilý výraz, nemohla se mu je tak podívat do očí. Vyndala si kufr a pomalu se s tím táhla ke dveřím.

„Ukaž, pomůžu ti.“

Ge: „Díky.“

 Odnesl její kufr dovnitř a Ge zavřela vstupní dveře od domu.

Michael: „Dáš si něco k jídlu? Pam udělala výborný závin s kuřecím masem.“

Usmál se na ni, jen co postavil kufr na zem. Jenže ona vypadala, jako kdyby někoho snad zabila, úplně bledá, slabá a lesklé oči od slz.

Ge: „Nemám hlad.“

Michael: „Neřekl bych, že v letadle rozdávají vydatné jídlo.“ Usmál se. „Ani pití si nedáš?“

Ge: „Michaele...“ Podívala se na něj utrápeně. „Já už do sebe nedostanu ani půlku toho rohlíku, natož celý oběd.“

 A je to tady. Opět se ocitala v depresivním kruhu, nemohla jíst, byla slabá a sotva se na něco zmohla. Otočila se k němu zády a šla si sednout na sedačku do obýváku.

„A teď už skoro vůbec nejím, kvůli tomu, co jsem udělala.“ Rozbrečela se prudce.

Michael: „Ublížil snad po tom, co jsi mi to řekla?“ Lekl se a přišel k ní blíž.

Ge: „Ne, nic mi neudělal.“ Podívala se na něj. „To kvůli tobě, Michaele, to kvůli tobě nemůžu jíst.“

Michael: „Kvůli mně?!“ Zarazil se.

Ge: „Já má strach z toho, co mi na to řekneš, když jsem tady. Nemůžu spát, bez spánku nemůžu myslet....“ Plakala. „Mrzí mě to.“

Michael: „Ge...“ Klekl si k ní a vzal ji za ruku. „Jsem rád, že jsi mi to všechno řekla, a jsem rád, že naštěstí nic víc nestalo....Ano je pravda, že jsem na tebe naštvaný, ale potom, co jsi mi řekla o vaší minulosti, jsem si přiznal, že i kdybys mi cokoliv přísahala, stejně by k tomu došlo... Já vím, jaké to je, když se musíš někomu vyhýbat, ale nejde to...“

Ge: „Ty jsi někdy něco takového udělal?“

Michael: „Jo... To ty jsi byla moje zakázané ovoce kvůli Quincymu.“ Utřel jí slzy.

Ge: „Michaele, mě to opravdu mrzí. Nechci tě ztratit kvůli Grayovi.“

Michael: „Budeš mi muset dát čas, protože jsem to opravdu nečekal... Když ses naštvala ty, tak ses sebrala a odjela pryč, ale co můžu dělat já?“ Postavil se před ní.

Ge: „Zranilo tě to?“

Michael: „Jistě, že ano.“ Sklonil hlavu.

 V jeho očích uviděla bolest, kterou nemohla vydržet. Ani nemrkla a s pláčem si šla pro kufr a z kapsy u kabátku začala vytahovat klíče.

Michael: „Co to děláš?“

Ge: „Vracím se zpátky do Chicaga.“ Plakala.

Michael šel za ní. „Proboha, proč tak pozdě a zrovna teď?“

Ge: „Michaele, já nemám sílu dívat se na tebe, jako na svého muže, kterého jsem zradila. Nemám na to odvahu postavit se tomu.“

 Michael ji zastavil, než otevřela dveře, před které si stoupl.

„Neřekl jsem, že se máš sbalit a odjet. Ano jsem naštvaný, ale nechci, abys odjela.“

 Ge nechápala jeho chování, oči měl plné hněvu ale hlas i řeč jeho těla působily až moc klidně.

„Odpustím ti, když budu vědět, že ti můžu věřit... Co jiného mi taky zbývá, když po tobě toužím každý den i noc.“

 Utřel jí slzy a potom udělal něco, co jí doslova podrazilo nohy. Co nejněžněji se přisál k jejím rtům a se zavřenýma očima si ji vychutnával, jenže nečekal, že se Ge doopravdy podlomí nohy. Naštěstí ji chytil, čehož využil a odnesl ji do své ložnice. Georgiana byla v šoku, čekala další z jeho žárlivých výstupů, nebo cokoli podobného ale tohle?!  

„Sama si teď musíš hlídat své city. Ty víš, že já tam s tebou být nemůžu... Já ti musím věřit, Ge, protože když v tebe věří druzí, věříš i v sebe sama.“

Ge: „Michaele, já tě miluju, Bůh ví, že ano. A nikdy bych tě nepodvedla, tak jak sis to myslel, a kdyby ano, vzala bych si život.“

 Nepoznával ji. Tohle nebyla Ge, tohle by nikdy po tak něžném polibku neřekla. Třásla se a oči měla plné slz, tělo vychrtlé, že by jí mohl spočítat žebra... Co se to s ní dělo?

Michael: „Co to říkáš?!“ Zhrozil se. „Nemohla by sis kvůli mně vzít život!“

 Vzápětí si vzpomněl na sen, který ho nenechal spát. Jako by to bylo znamení, kterého se děsil.

Ge se rozplakala ještě víc než dole v obýváku. „Ale mohla.“

Michael vzal její obličej do dlaní, aby jí pořádně viděl do očí. Viděl v nich strach, beznaděj, úzkost. Proč byla tak slabá?

„Tohle už nikdy neříkej!“ Řekl důrazně. „Nechci to od tebe slyšet ani jednou, jak jen můžeš něco takového vyslovit?... Je mi zle, jen při pomyšlení, že jsi toho schopná. Jak se mám soustředit, když nikdy nevím, jestli si neskočila z toho srázu tam nahoře?“

Ge: „Já už bych udělala cokoliv, abych měla klid.“

Michael: „Klid?... Jaký klid? Víš, kolik nás toho ještě čeká? Ge, máme před sebou celý život, jsi jen z toho všeho přetažená, to je normální... Mysli na děti, které přijdou, na nás, na naši lásku. Musíš být silná, Ge, nemůžeš se podřizovat takovým myšlenkám.“ Podíval se na ni lítostivýma očima. „Potřebuješ jen oddych, to je všechno.“

 Pohladil ji po tváři a opět ji začal líbat. Potřeboval ji uvolnit, ona to potřebovala zoufale. Co nejněžněji na ni naléhal, hladil ji, svlékal, laskal, až se nakonec oddala jeho lásce a něžnostem. S citem do ní vnikal, neustále se jí díval do očí, ze kterých stále neodcházel smutný pohled. Ať se snažil sebevíc a i když se mu oddala, její mysl to neustála. Michael cítil příjemný pocit, ale ten hned zmizel, když se v jejích očích zaleskly krokodýlí slzy.

„Já nemůžu. Promiň.“ Rozplakal se. „Nejde to.“

Michael ji pohladil po tváři, utíral jí slzy a líbal na rty. „To nic… nic se neděje.“

 Jeho doteky byly na výsost uklidňující, ale nebyla schopná přijmout jeho lásku, když čekala trest.