20.díl- tears of loss

 Byl to den přesně od té doby, co Ge začala trénovat. Uplynuly tři měsíce plné dřiny a soustředění bylo už dávno ukončeno, den co den trávila v tanečním sále od rána do večera. Nebrala na lítost jediný nedokonalý pohyb, všechno opakovala, dokud se to nenaučila. Opět po dlouhé době získala svou pružnost a cítila neskutečnou dominantnost, když si opět obula tvrdé špičky a rozehřála je svou pílí.

 Michael měl to štěstí, že nemusel vidět, jak si každý večer ošetřovala puchýře a omotávala je náplastmi. Během jeho nahrávání ve studiu, se Ge vracela do formy mnohem tvrději, než když nastoupila na post trenérky. Teď už bude vojna, kdo to nevydrží, bude ze hry. Dokonalost a perfekcionismus, nic jiného pro ni neplatilo.

 Velká ubytovna v Chicagu poblíž divadla poskytla na pár měsíců pohodlné byty všem, kteří patřili do souboru a tudíž i Ge. Konečně tu byl víkend a všichni se chystali domů, až na naši Bailarinu, která měla čas si dát ještě horkou vanu, protože jí to letělo do LA až k večeru a samotný let trvá přibližně 4 až 6 hodin. V klidu si poslouchala malé rádio v koupelně a relaxovala.

 „Přejeme dobrý den všem posluchačům naší stanice a nyní vám přinášíme aktuální zprávu z Indianapolis. Ve věku 18 let umřel známý bojovník za AIDS, dnes tuto zprávu před dvěma hodinami potvrdili lékaři nemocnice, do které byl chlapec převezen po té, co upadl do kómatu. Po šesti dnech pod dohledem lékařů, prohrál Ryan White svůj boj se smrtelnou nemocí. Na místo jeho bydliště se začínají scházet lidé, aby vzdali čest tomuto odvážnému chlapci. Mezi prvními, kdo přijel vyjádřit hlubokou soustrast Ryanově matce, byl světoznámý zpěvák Michael Jackson, u kterého mladý White trávil prázdniny před novým rokem na ranči Neverland. Spolu s Jacksonem přijel i multimilionář Donald Trump, který včera otevřel kasino Taj Mahal. Za všechny z našich posluchačů vzdáváme úctu Ryanu Whitovi, i upřímnou soustrast jeho rodině.“

„To ne.“

Pomyslela si jen, co uslyšela jeho jméno. Slzy se jí vehnaly do očí, tak veselý chlapec… To jí připomnělo, že smrt čeká všude a výjimkou nebyl ani Tommy. Další nevinná duše, duše chlapce, který byl všem velkým vzorem.

„Ge?“ Zaťukala na dveře od koupelny její spolubydlící.

Ge: „Ano?“ Utřela si slzy.

Nora: „Máš telefon.“

 Rychle vylezla z vany, zabalila se ručníku a županu, vyšla na chodbu a rovnou k telefonu.

Nora: „Je to nějaký chlap.“ Ozvala se z kuchyně.

Ge: „Díky.“ Zvedla sluchátko. „Ano?“

Michael: „Ge, jsi tam?“

Ge: „Jo, teď jsem byla v koupelně, neslyšela jsem zvonění.“

Michael: „Kdy ti to letí do LA?“

Ge: „Já nevím... až po deváté. Ty jsi v Indianě, že?“

Michael: „Jo... Teď jsem odjel od Ryanovi matky...“

 U posledního slova už slyšela skoro jen šepot, plakal. Ryanova nečekaná smrt ho velmi zasáhla a bylo to znát na jeho hlase.

Ge: „Slyšela jsem o tom… Taky mě to mrzí.“ Opřela se o zeď a ve snaze zahnat slzy naklonila hlavu dozadu.

Michael: „ Já jen…“ Odkašlal si. „Jen jsem se chtěl zeptat, jestli by ti nevadilo, kdybych pro tebe přijel a potom bychom jeli spolu domů.“

Ge: „Ne, jistě, že ne.“

Michael: „Ptám se, protože nevím, jestli máte ještě něco na večer tak... V kolik tam můžu přijet?“

Ge: „Klidně hned, jen si hodím věci do tašky a budu nachystaná.“

Michael: „Dobře, už vyjíždíme na dálnici, tak za necelé tři hodiny budeme v Chicagu.“

Ge: „Dobře.“

Michael: „Mám tě rád. Ahoj.“       

Ge: „Ahoj.“

 Ukončila hovor, vysušila si vlasy a dala se do balení. Ještě chvilku potom posmrkovala když si skládala oblečení do cestovní tašky, nějak jí to citově zmohlo.

„Je všechno v pořádku?“ Ozvala se Nora ve dveřích.

Ge: „Jo, jen jsem trochu na měkko. Nic víc.“ Ohlédla se na ni.

 Nora si sedla na její postel a sledovala, jak si balila oblečení. „Vypadáš smutně.“

Ge si nakonec taky sedla a smutně si povzdechla. „Umřel jeden známý, kamarád mého přítele.“

Nora: „Není to ten Ryan White?“

Ge je kývla souhlasně hlavou.

Nora: „To mě mrzí. Chudák kluk, měl celý život před sebou.“

Ge: „Jo...“

Nora: „Už pojedeš domů? Přijede si pro tebe někdo?“

Ge: „Jo, mám domluvený odvoz a poletím dřívějším letem.“

 Nora: „Tak jo. Jdu do sprchy, doufám, že jsi nevypustila všechnu teplou vodu.“

Ge: „Ne.“ Usmála se.

Nora: „Tak jo, dobře dojeď a uvidíme se v pondělí.“

--------------------------------------------

Před domem už čekala limuzína, řidič hned vysedl, aby jí pomohl s taškou a hned mohli vyrazit na letiště. Překvapilo ji, že byla Michael sám, ale ani jí to nevadilo.

 „Ahoj.“

Michael: „Ahoj.“ Objal ji jen, co se auto rozjelo. „Stýskalo se mi po tobě.“

Ge: „Mě taky.“ Políbila ho na tvář. „Kde je Trump? Myslela jsem, že pojedete oba.“

Michael: „Nechtěl prý rušit, tak na nás bude čekat na letišti.“

Ge: „Jak to zvládá Jeanne?“

Michael: „Strádá.“ Povzdechl si. „Bylo to hrozné, procházeli jsme tím kasinem, všude mraky lidí               a najednou na mě někdo zavolal, jak mi je, když Ryan umřel. Ignoroval jsem to, a potom mi to řekl i Bill Bray. Málem jsem se tam rozbrečel.“

Ge: „Teď pojedeme domů, můžeš si brečet, jak chceš.“  Pohladila ho po dlani.

Michael: „Já už nechci brečet…“ Podíval se ven z okna. „Už nechci, aby umírali ti, které mám rád.“

Ge: „Víš, co říkala ta opička v kelímku, ve filmu Purple Rain?“

Michael: „ Tu stejně daboval Princ.“

Ge: „Ale měl pravdu nebo ne?… No, v jak kterých případech. Vzpomínáš si, co říkala?“ Usmála se.

Michael: „Život je svině.“ Řekl cynicky.

 Aspoň trošku mu tím zvedla náladu. I tak se Michael nepřítomně díval ven přes tmavé sklo, měl smutné oči, držel ji za ruku ale i tak jeho myšlenky byly plné bolesti. Nepochybovala o tom, že si vzpomněl i na Tommyho.  Přisunula se blíž a něžně ho políbila na tvář, při čemž zavřel oči a slza mu stékala po tváři.

„Byl vzorem stejně jako ty… Bude na tebe pyšný, až budeš znovu pomáhat těm druhým.“

Michael sklonil hlavu, aby ho neviděla plakat. „ Já vím…“

Ge: „Miluju tě.“

 Zašeptala mu do ucha, natočila si k sobě jeho tvář, utřela slzy a políbila ho na rty. Michael zpočátku jen slepě odpovídal na její rty, ale po chvíli ho to uvolnilo, věnoval se utěšujícím polibkům a snažil zastavit své slzy. Byl rád, že ji měl u sebe. Nikdo jiný by jej teď nemohl utěšit lépe než jeho žena. Celou cestu na letiště seděli vedle sebe v objetí a beze slov přemýšleli nad tím, až budou konečně doma.