Konečně mám doma nové DVD The Bad World Tour z Wembley 16.července 1988 :) Je to úplně boží a mám z toho velkou radost, což mě donutilo přitlačit na pilu a tak vám sem dávám další díl ;) Viva Bad 25 ! =3
V hlavě se jí přemítaly vzpomínky. Slyšela jeho i svůj hlas. Připomnělo se jí všechno, co pozměnilo její život.
Michael: "Já ti neublížím. Nemusíš se bát."
Tatiana: "Zamilovali jsme se."
Ge: "Lžete mu jako on lhal mě!"
Michael: "... Nikdy jsem nic neměl s Tatianou."
Andrew: "I krása může být nebezpečná."
James: "Myslel jsem na tebe neustále."
"Poznám, když někdo nenaplnil svůj osud...."
Byla smířená se vším, naposledy vydechla a nechala své tělo, ať padá, když v tom jí cuklo v pravém rameni. Michael ji drapl za ruku a vší silou ji přitáhl k sobě, čímž do něj narazila a oba spadli na zem. Shadow se vyplašil a odběhl pryč mezi stromy k Bailymu. Georgiana hned věděla, kdo ji násilím strhl k zemi a hned se do něj pustila. Už to nebyla bolest ze ztráty ale nenávist, která ovládla její myšlenky.
„Pust mě!“ Plakala a řvala na něj.
Michael: „Zapomeň!“
Co nejpevněji sevřel její zápěstí, aby se nemohla bránit a lehl si na ni. Georgiana to ale nevzdávala a dál se snažila dostat se z jeho, teď už bolestivého, sevření.
„Ty ses snad úplně zbláznila! Jak tě to mohlo napadnout?!“
Zvyšoval na ni hlas se slzami v očích.
Ge: „Pust mě, to bolí!“ Plakala.
Michael: „Ty si myslíš, že když si vezmeš život, že se tím všechno změní?!“ Pokračoval. „Jak jsi to mohla udělat?!“
Ge: „ Nic mi za to nestojí!“ Zařvala nenávistně.
Michael ji pustil a posadil se vedle ní na zem se skloněnou hlavou, jako by utrpěl porážku.
„Chceš říct, že už ti ani za to nestojí láska, kterou k tobě cítím?“
Georgiana se posadila a jemně se chytla za zápěstí, které jí před chvíli Michael velmi pevně svíral.
„Jak tě to mohlo napadnout?… Ty si myslíš, že by to Tommy chtěl?“
Po těchto slovech se Georgiana rozplakala.
„Ty ani nevíš, jak bys mi ublížila… Přijít o syna a ženu, kterou ze všeho nejvíc miluju… Jak jsi mohla být tak krutá?!“
Ge: „Já nevím….“ Plakala. „Víš, jaké to bylo? Nosit ho pod srdcem devět měsíců a během jedné chvíle o něj přijít? Sledovat, jak ho Max oživoval, ale bez odezvy… Víš, jaké to bylo dívat se na jeho smrt?!“
Michael se na ni díval s neskutečně bolestivým výrazem a utrápenou myslí. Oba byli totálně zničení odchodem jejich syna.
„Nemohla jsem dýchat, cítila jsem, jak si mě smrt brala k sobě. Necítila jsem své ruce, vůbec jsem neměla žádnou sílu na to, abych žila dál.“
Michael: „Nedošlo ti, že to tak nemělo být? Že mě Bůh poslal, abych tě vyvedl z omylu?…. Ty ani nevíš jak silně a hluboce tě miluju, Ge… To já bych dal za tebe život. Ano já vím, že je to hřích, říkat něco takového, ale je to tak.“
Ge si utřela slzy, vstala a začala si oprašovat oblečení.
„Myslel jsem si, že jsi s tím smířená… To jak ses s ním hrdě rozloučila, ve mně vyvolalo pocit důvěry, že to spolu překonáme… Ale tohle?“ Vstal ze země. „Nikdy jsem nevěřil, že bys byla něčeho takového schopná. Zklamala jsi mě, Ge.“
Jejich pohledy se střetly, v jejích očích byl žal, v těch jeho zklamání a bolest.
„Nejspíš bych ti měla poděkovat, protože jsi mi zachránil život... Ale já už na to nemám sílu.“ Řekla smutným hlasem.
Michael: „Nemáš za co děkovat, nenechal bych tě samotnou… Nedopustil bych to, i kdybych k tobě cítil jakkoliv velký hněv… Nikdy bych tě neopustil.“
Šel k ní blíž a Ge začínala plakat.
„Proč umřel?… Chci ho zpátky.“ Rozplakala se.
Michael ji objal a držel ji u sebe, aby zahřál její chvějící se tělo. „Takové věci už nikdo z nás nemůže ovlivnit.“ Hladil ji po zádech. „Já vím, že to bolí, ale budeme to muset překonat.“
Georgiana plakala velmi zoufaleji než Michael v nemocnici. Teď přišla ta chvíle, kdy to ze sebe musela dostat ona.
Michael: „Budu pořád s tebou, nikam už neodjedu….“ Podíval se jí do tváře a utřel třpytivé slzičky, které měla pod očima. „Spolu se s ním rozloučíme. Dokud všechen náš smutek neopustí naše srdce, nehnu se od tebe ani na krok.“
Ge: „Je to tak nespravedlivé.“ Vzlykala.
Michael: „Teď je ta doba, kdy budeme potřebovat jeden druhého víc, než když jindy… Nebraň se tomu a nech to všechno ze sebe plynout.“
Ge: „Dobře.“
Michael ji políbil na tvář a znovu ji dlouho objímal. Držela se ho jako klíště, pevně a zoufale. Plakala, žalostně lapala po dechu, ale jako by se její plíce stáhly, cítila bolest v srdci. I Michael se neubránil slzám, opouštěly jeho oči a po tváři stékaly až do Georgiiných vlasů.
Obloha se změnila do nejčernějšího sametu posetého miliony hvězd, které se třpytily jako flitry a třpytky na tom nejblyštivějším kostýmu. Vál chladný vítr, který rozhoupal větvě stromů. Ani Bailymu se to nelíbilo, neklidně se motal mezi kmeny stromů. Za to Shadow, ten byl v naprostém klidu. Stál ve tmě mezi mohutnými duby a sledoval svou paní, která se ocitla v nejtěžším období jejího života.
Když Michael pohladil její ruku, zhrozil se nad ledovými prsty a husí kůží, která se objevila po celém jejím těle. Opravdu, jako kdyby si ji smrt brala pod svůj temný černý plášť. Ne jen prsty ale i celou paži měla studenou, tvář, krk i její hruď, byla jako z ledu.
„Pojď.“
Vzal ji za ruku a odváděl k Bailymu a zároveň se ohlížel po jejím hřebci.
Ge: „Pojedu sama.“
Michael: „Ty chceš?“ Podíval se na ni. „Jsi promrzlá, bude lepší, když pojedeš se mnou.“
Ge: „Michaele…“
Řekla téměř vyčerpaně a pustila jeho ruku. Obrátila se k němu zády a šla někam mezi stromy, kde se mu ve tmě ztratila, opět. Byla tajemnější než v Anglii, nebála se tmy, spíš naopak, využívala ji ve svůj prospěch. Jenže teď se začínalo objevovat, to, čeho se bál. Znovu chtěla truchlit sama. Určitě ho nechtěla nechat jet samotného, ale jakoby nevědomě nechala smutek, ať ji odřízne od všeho.
Ještě chvíli se díval do míst, kde zmizela, a po chvíli uslyšel dusot kopyt. Přímo naproti se z lesa hnal Shadow s Georgianou v sedle. Vypadalo to, jako by sám ďábel unášel nevinného anděla do pekel. Sotva půl metru od Michaela se přehnal černý stín a zmizel v hlubinách lesů. Ještě pořád měl z toho koně strach, a teď ještě víc, protože to vypadalo, jako scéna z nějakého horroru.
Zůstal tam sám s Bailym a ještě chvíli pozoroval hvězdy na obloze. A možná, že ta nejzářivější, bude duše jeho syna, která mu vždycky přinese naději v temných chvílích, jako byla tato.