18.díl- I want feel You

  Protože Pam nemocněla, Michael ji už musel dát příkaz, aby ulehla do postele a vyležela tu horečku, jinak by byla schopná s tím vším i prát prádlo, uklízet a tak dále. Byl rád, že se o ni Cora dobře stará a aspoň měl šanci si sám pečovat o dům, což se mu dlouho nepovedlo právě díky Pam.

-----------------------------------

 Cestou zpátky ze Santa Barbary dovezl i večeři pro hosta a svoji milovanou ženu. Jen co přijížděl k domu, hned se k autu rozběhl Bunny, zatím co Esperanza zůstala sedět u Ge, která seděla s Johnym na schodech před dveřmi. Jen co otevřel dveře, hned mu po nohách skočil jeho chlupatý mazel a během chvilky měl místo černých kalhot bílé od chlupů jeho Zlatého retrívra.

 „No ahoj, ty čumáčku.“ Usmál se na Bunnyho.

 Vzal z kufru pizzu, zamkl auto a šel do domu. Usmál se na Johnyho i na Ge, jenže ona se vyhýbala jeho pohledu.

„Pojďte, jdeme jíst.“

-----------------------------------------------

 U večeře se spíš bavili jen chlapi, a Ge jen pomalu jedla kousek po kousek po kousku, zatím co oni do sebe tu pizzu rovnou hltali. Ještě chvíli tam s nimi zůstala a dopíjela hruškový džus.

 Michael: „ Já si pamatuju, jak jsme trénovali tu antigravitaci. Ještě hodně dlouho mě po tom bolely břišní svaly.“ Smál se. „Už jsem si myslel, že ani z postele nevstanu.“

Johny: „ Já jsem byl zvyklý na ledacos, ale ty kalhoty jsem opravdu vystát nemohl. Ony byly takové široké než je normální a… už je nechci ani vidět.“ Zamračil se s úsměvem.

Michael: „Mělo to být Chicago za gangsterských let a tak to vypadalo.“ Řekl pozitivně.

 Jen co vzpomněl název toho města, rozbušilo se jí srdce.

Ge: „Myslím… že už půjdu spát.“ Zvedla se pomalu od stolu a odnesla svůj talíř do kuchyně.

Johny: „Už? Bude teprve devět hodin.“

Ge: „Včera jsem se moc nevyspala, tak snad už to dneska bude lepší.“

 Namátkou koukla na Michaela, který pochopil její narážku. Pálil ho její pohled, cítil její tělo na tom svém, jak rozrušeně dýchalo pod jeho nátlakem, když ji vší silou tlačit k posteli. Nejradši by zapomenul na všechno a dal jí pusu na dobrou noc, ale neměl odvahu.

Johny: „Tak jo. Zítra se uvidíme.“

Michael: „Dobrou noc.“

 Koukl na ni tím provinilým pohledem, jako když jí říká, že ho to mrzí. Ge to trochu oslabilo ale neodpověděla mu, ani Johnymu. Jen vzala Esperanzu, která s plným bříškem usnula u misky s granulemi, a odešla nahoru do svého pokoje.

„Jak dlouho ji znáš?“

Michaela jeho otázka trochu zaskočila. „Jak dlouho?“ Váhal a kousl se do rtu. „No to už bude pár let.“

Johny: „Nepřijde mi, že tady jezdí jen za kamarádkou.“ Mrkl na něj.

Michael pochopil, že něco tušil a tudíž by na to brzy přišel. „Chodíme spolu.“

Johny: „Páni... Slavný Michael Jackson si našel tu nejlíbeznější Labutí královnu.“ Usmál se. „A jak dlouho?“

Michael: „Už čtyři roky.“ Řekl se sklopenýma očima ale hrdě.

Johny: „Ále ale ale...“ Zasmál se. „Ty jsi do ní úplný blázen, Miku. Tak to ti přeju.“ Usmál se. „No počkej, čtyři roky... To bylo... Ještě před vydáním Bad?“

Michael kývl hlavou. „Jo, přesně tak.“

Johny: „A to jsi ji někde potkal? Nebo jste spolu pracovali?“

Michael: „Spolu přímo ne, ale vídali jsme se často. Potom jsme se potkávali na turné, když byla asistentkou mého manažera…“ Vzpomínal. „A tak nějak se to vyvinulo.“ Usmál se.

 Johny: „Je to možné? Ty tak stydlivý až plachý muž, a Ge. Ta Ge, kterou chtěl každý, ale nikoho si k sobě nepustila.“ Zakroutil nevěřícně hlavou. „ Víš, vždycky jsme ji obdivovali, že všechno zvládala sama a ještě měla ke všemu tak hrdý přístup.“ Povzdechl si. „Ten trenér byl správný chlap, byla s ním sranda, měl hodně zážitků a všechno znal. Dalo se s ním kecat i celý den... Nikdo z nás nevěděl, že měl pro Georgu slabost. Tolik nás to zklamalo, když jsme o tom dozvěděli. Takový hajzl.“

Michael: „Jak dlouho ji trénoval soukromě?“

Johny: „On se jí ujal asi půl roku, co nastoupila na školu. Dost dlouho.“

Michael: „Dost dlouho na to aby si získal její důvěru.“ Zesmutněl. „Nerada o tom mluví. Vždycky se držela zpátky, když s ní mluvil muž, ani já jsem nebyl výjimkou.“

Johny: „Ale našla toho správného. Neznám tak starostlivého a citlivého muže jako jsi ty. Ne že jsi zženštilý, ale jen v tom dobrém smyslu.“ Usmál se. „Ale teď se mi zdála trochu naštvaná, když jsme byli venku, to jak po tobě vystartovala.“

Michael: „Trošku jsme se rafli.“ Přimhouřil oči.

Johny: „Tak proto jsi před jídlem pašoval tu kytici růží.“ Usmál se. „Klidně běž za ní, poníženě se plaz, a potom ji zkus něžně odprosit.“ Mrkl na něj.

Michael: „Nemůžu tě tu nechat samotného, když jsi teprve přijel.“

Johny: „Já se tu neztratím, do pokoje trefím, a kdyby něco, pokusím se poradit si samostatně. Jen jdi za ní.“ Rýpl do něj.

------------------------------------------

 Vzal tedy kytici bílých růží a vydal se po schodech nahoru na konec chodby do jejího pokoje. Jenže první dojem byl následující. Uvnitř byla tma, takže už mohla spát. Druhý dojem: Ale potom si všiml, že klíčovou dírkou od dveří do koupelny pronikalo světlo, takže nespala. A třetí dojem: Kde je ten pes?!

 Než stačil víc pootevřít dveře, aby světlo z chodby osvítilo její pokoj, Esperanza se zuřivě vynořila ze tmy a nemilosrdně se mu zakousla do ruky nad zápěstím. Michael se jí víc lekl, než aby zaskučel nad jejím tvrdým kousnutím. Ale i tak ho to dost zabolelo a upustil kytici na zem. Jenže Esperanza se vůbec nezklidnila, když uviděla jeho bolesti plnou tvář. Michael ji nakonec musel silou odstrčit a rychle zabouchnout dveře, takže Ge ve sprše uslyšela jen ránu neznámého původu.

 Skoro měl slzy na krajíčku, když odcházel do svého pokoje. Ruka se mu třásla i přes to, že ji držel. Vyhrnul si rukáv červené košile a uviděl na své kůži dost hluboké jizvy od zubů, ze kterých tekla krev. Teď mohl naplno pocítit hněv Dobrmana, a to byla Esperanza jen pět měsíců staré štěně!

 Hned si strčil pokousané rány pod vodu do umyvadla a pořádně si je vydrhl mýdlem. Štípalo to jako blázen, ale rány byly vyčištěné. Rovnou si vysvlékl košili a zůstal v bílém nátělníku a černých kalhotách. Utřel si štiplavé rány do ručníku. Jen co vyšel z koupelny, přihnala se do jeho pokoje Ge jako hurikán.

„Co se stalo?“

 Přišla k němu s vyplašeným výrazem, a jen co si všimla jeho ruky, hned za sebou zavřela dveře.

Michael: „Dostal jsem od Esperanzy výprask.“

Ge k němu přistoupila, jemně ho vzala za ruku a prohlédla si kousance.

„Už jsem si myslela, že jsem ji zbila bezdůvodně.“

Michael: „Nepoznala mě, nemělas jí bít.“

Ge: „Michaele, na takového psa musíš mít tvrdou ruku.“ Podívala se mu do očí a potom opět na ruku. „Sedni si.“

 Michael si sedl na postel a koukal, jak Ge vytahuje z komody lékárničku.

„Proč jsi šel ke mně?“

Michael: „Chtěl jsem se omluvit, za to, co jsem ti včera udělal.“

Ge si k němu sedla a začala mu desinfikovat kousance. „ Naštval ses.“

Michael: „Jo... Ale nechtěl jsem ti ublížit, nevím, proč jsem to udělal. Mrzí mě to.“ Řekl provinilým hlasem.

 Následně mu Ge začala omotávat ruku do obvazu. Držela jeho ruku a zpytovala svědomí.

„Taky se chci omluvit.“ Otočila se pro spony a upevnila konec obvazu. „Měl jsi pravdu, neměla bych se takhle chovat.“

 Michael jí na očích viděl něco jiného než by při omluvě čekal. Nebyla to upřímnost ale povinnost, jakoby vůči němu cítila velký tlak jakožto jeho manželka, která musí poslouchat na slovo. Přesně tohle na ní viděl, a nechtěl, aby se jejich manželství stalo příliš pevným poutem, tak jak to Ge děsilo.

„Ge, podívej se na mě.“

 Zvedl jí tvář v jejíchž očích bylo moře slz. Ge dala jeho dlaň pryč, když jí zvedl bradu, a hned vstala z postele.

„Jdu spát, dobrou noc.“

Zavřela za sebou dveře a rychlým krokem odešla do svého pokoje. Lehla do své postele a schovala se pod peřinu. Chtěla už na všechno zapomenout a usnout. Jenže ani ne minutu po tom, co ulehla do postele, se otevřely dveře. Ani se neotáčela, protože jí bylo jasné, že to nemůže být nikdo jiný než...

„Ge?“

 Zašeptal Michael a zavřel za sebou dveře. Opatrně našlapoval, aby znovu neschytal kousanec, ale k jeho překvapení ležela Esperanza schoulená v koupelně na chladných kachličkách. Lehl si za Ge, opatrně z ní sundal peřinu a pohladil ji po ruce. Plakala. Přitulil se k ní ve snaze ji utišit, ale bezvýsledně.

„Proč pláčeš? Nechci, abys plakala.“

Ge: „Jdi pryč, nezasloužím si tvoji něhu.“ Dala jeho dlaň pryč. „Jdi si lehnout, Michaele.“

Michael: „Ne.“ Zašeptal něžně. „Chci se s tebou milovat.“

Ge: „Michaele, prosím.“ Plakala. „Jdi pryč.“

 Michael věděl, že jí sužovaly myšlenky poslušné manželky, kterou rozhodně nebyla. Celý den se dřel ve studiu a ona si ho nahradila někým jiným. Udělala něco, za co si nemohla uvědomit následky.

 Začal ji líbat na krku, svou dlaň položil na její stehno, pomalu se o ni třel a začínal cítit své vzrušení, i když Ge držela jeho dlaň a bránila mu. Plakala a schovávala svou tvář do polštáře, svou rukou bránila Michaelovi, aby jí nevyhrnoval noční košili, ale on toho využil a přiložil její ruku do svého rozkroku. Cítila jeho dominantu, ale hned svou ruku chtěla dát pryč, ale zabránil jí v tom.

Michael: „Ge, uklidni se... Nemáš proč plakat. Já ti neublížím.“

Ge: „Michaele, zradila jsem, nezasloužím si to. Jdi pryč.“

 Michael si ji otočil na záda a jemně si na ni lehl. Hlavu natočila do strany, vyhýbala se jeho očím.

Michael: „ Prosím… prosím… Chci se s tebou milovat. Chci tě cítit…“

 Při těchto slovech jí vyhrnul noční košilku nad prsa a začal ji obměkčovat svými rty. Ge to nemohla nijak ustát, zakryla si obličej a dál z očí propouštěla slzy viny. Cítila, jak jí pomalu roztáhl nohy i jeho pulsující touhu v jejím klíně. Pohladil ji po vlasech, pomalu uchopil její dlaně, aby si uvolnil cestu k jejím rtům. Už se nemohla dál bránit, ani slzám ani jeho dotekům. Toužila po něm, ale i cítila svou tíhu viny. Chtěla ho a nemohla to přijmout, bylo to těžké. Svou pánev přitiskl k té její, cítila jak teplo Michaelova těla prostupovalo do jejího lůna víc a víc hlouběji. Zavřela oči a přála si, aby to co nejrychleji skončilo. Líbal každou její slzu na tváři a pomalu do ní vnikal, chtěl ji uvolnit a zbavit všech myšlenek aspoň na nějakou dobu.

„Michaele… ne… prosím.“

Dýchala rozrušeně, ale dál už ji nenechal mluvit. Přitiskl své rty k těm jejím, špičkou jazyka jí přejel po spodním rtu a dál už ho nechala sama, aby ji umlčel. Dychtivě se zmocnil Georgiiných úst, stejně jak jejího těla. Netrvalo to dlouho, jak si myslel a za chvíli mu zcela podlehla. Bylo jim vedro, jako kdyby oba měli horečku, spaloval je oheň. Stále měl spojené své rty s jejími ústy a dráždil ji jazykem. Svým mužstvím do ní spontánně vnikal, narážel do ní svou pánví, její kůže stejně jako jeho začínala vlhnout, horko jejich těl ze sebe propouštělo i jejich parfémy. Michaelův kořeněný, jehož skořicový nádech Ge přiváděl do extáze, a ten její jemně sladký, kterého se Michael nikdy nemohl nabažit.  

 Ge ho objala rukama kolem pasu a tiskla si ho k sobě ještě blíž, chtěla cítit jeho vypracované tělo na tom svém. Svou hrudí se třel o tu její, při čemž cítil její vzrušená ňadra. Neustále ji líbal, pořád až si myslel, že bude mít pěkně naběhlé rty. Nakonec to byla Ge, kdo přerušil jejich neutuchající polibky a začala lapat po dechu. Sténala tak krásně až to Michaela vzrušilo na maximum, což ona moc dobře pocítila ve svém lůně. Přidržel si ji a začal pracovat na svém vyvrcholení, a nedělal to jen kvůli sobě. Věděl, že sex je sladkým a vášnivým fyzickým aktem, při kterém partneři dosahují příjemných pocitů, ale pokaždé taky přináší úlevu. U Ge to měl už hodně dlouhou dobu vysledované a potvrzené svými vlastními zkušenostmi. A to bylo to, že když dosáhl orgasmu, jeho sperma pro Georgianu fungovalo jako zaručené antidepresivum. Bylo to opravdu tak, už několikrát si toho ze začátku všímal, a po každém sexu s ní věděl, že bude mít opět ten roztomile něžný pohled a spokojenost jí vydrží na hodně dlouhou dobu.

 Zavřel oči, zapřel se o postel a prohnul se při slastném vrcholu, všechny jeho svaly se stáhly, stále do ní vnikal a vydechoval ten velmi intenzivní vrchol. Ge ho hladila po zádech, čímž dávala najevo, aby nepřestával, dokud nebude mít dost. Cítil, jak jeho tělo vykonalo své a veškeré napětí vypustil do jejího lůna. Ge si přitáhla jeho tvář a něžně ho políbila, položil se na ni s divoce bijící srdcem, které cítila na své hrudi. V objetí usínali, unavení a utahaní. I když to teď bylo nádherné, stále tu ještě toho bylo tolik, co je tížilo… Ale teď už chtěli jen spát, nic víc.