Ráno Ge probudil nějaký rozruch dole ve vstupní hale. Kromě Michaelova smíchu slyšela ještě něčí hlas. Znala ho, ale vůbec si nemohla vzpomenout, komu patřil. Samozřejmě, jen co Esperanza uslyšela, že Georgiana vylezla z postele, začala škrábat na dveře. Jen co jí Ge otevřela, hned po ní její ochránkyně skočila a chtěli si hrát.
Michael se procházel se svým kamarádem po cestě kousek od domu a vzpomínali na Smooth Criminal. Bylo vidět, že měl zájem o další spolupráci a taky byl rád, že se s ním po těch rocích opět setkal.
„Ani nevíš, jak jsem rád, že tě vidím. Jak se ti daří a co děláš v Chicagu?“
Johny: „Jo, všechno klape skvěle. Akorát teďka chystáme menší akci s mými kamarády. Bude to velká taneční show, dokonce už o to mají velký zájem noviny jak v Chicagu, tak i v okolí. Jsou hodně zvědaví.“ Usmál se.
Michael: „Vážně? Co to bude za show?“
Johny: „Sejdeme se se všemi spolužáky ze školy a vystoupíme před celým městem. Bude to jen jedno vystoupení, a vydělané peníze rozdělíme do různých charit.“
Michael: „Jen jedno vystoupení? A jaká bude cena za lístek?“
Johny: „No to je právě ono. Náš manažer chce nejdřív vidět obsazení a podle toho určí cenu.“
Michael: „Obsazení? Jakou tématiku jste si vybrali, že budete mít role?“ Usmál se.
Byl hodně zvědavý a jeho myšlenky se potvrdily, když se mu dostalo odpovědi.
Johny: „ Bude to Labutí jezero, které ještě nikdo nikdy neviděl. Úplně nové pojetí, jiné zpracování příběhu a hlavně dech beroucí konec. Jenže abychom s tím zvýšili cenu vstupenky, potřebujeme tu nejlepší tanečnici… Jenže po tom, co jsme dostudovali, nikdo ji potom neviděl, což je velká škoda.“
„Johny? Johny Seldon?“
Jen co se oba dva otočili, šla za nimi Ge a po jejím boku si vykračovala Esperanza. Michael provinile sklonil hlavu, protože mu dělalo starosti, jak se k ní minulou noc choval. Ale když ona měla tak krásně růžové líčka a ten něžný pohled v očích. Nemohl se na ni vynadívat i přes to, že něj bude určitě naštvaná.
Ale jeho očekávání se změnilo, protože její oči o něj ani jednou nezavadily. Jen se překvapeně dívala na Johnyho
Ge: „Pane Bože! Je to možné?“ Zasmála se a hned ho objala.
Johny: „Ty jsi ta, kterou jsem celou dobu hledal.“ Políbil ji na tvář. „Kde ty se tu bereš?“
Ge: „Já jsem...“
Zaváhala, při čemž si dal Michael pozor.
„Jen jsem se tady zastavila u mé kamarádky. Pracuje tady a pan Jackson mi dovolil, že můžu za ní párkrát přijet.“
Johny: „Michaele, ty ani nevíš, jaký poklad ti uniká mezi prsty.“ Koukl na něj. „Dovol, aby ti představil tu nejlepší balerínu všech dob z naší taneční školy.“
Michael: „Já Ge znám, už nějakou dobu. Myslím si, že je jí škoda jen pro balet.“ Usmál se na ni, ale ona se na něj ani nepodívala.
Johny: „No to právě že ne. Ona je ta nejlepší z nejlepších.“ Potom se na ni podíval. „Musíš jet se mnou do Chicaga, potřebujeme tě na scéně.“
Michael viděl, jak se Ge hned rozzářily oči, ale nemohl ji nechat, aby ji Johny zlákal.
„Víš, Ge má problémy se zády. Nemyslím si, že je to dobrý nápad.“
Ge: „Ne nemám!“ Podívala se Michaela důrazně a potom zpět na Johnyho. „Co chystáte v Chicagu?“
Johny ji vzal hned kolem ramen a podíval se na Michaela: „Omluv nás na chvilku, hned budu zpátky.“
Než se vzpamatoval, odvedl ji pryč.
-------------------------------------------------
„Prý jen chvilku. Ano, jistě Johny, jen mi ji odvez, mě to vůbec vadit nebude!“
Procházel se sem a tam na místě, kde osaměl. Nejen na Prince, ale teď už i na Johnyho žárlil.
„Co se to se mnou děje?“
Pořád si přehazoval myšlenky jako balonek v rukou, který si Esperanza přinesla.
Johny: „Michaele!“
Zavolal na něj a poklusem se vracel po cestě zpátky. Jenže tentokrát už bez Ge.
Michael: „Kde je Ge?“
Johny: „Šla pro auto, pozvala mě na projížďku. Nevadilo by ti, kdybych si věci nechal v hale a večer bych si je zanesl do pokoje?“
Michael: „Ne, jistě, že ne.“ Usmál se.
Johny se koukl na hodinky. „No, musím už jít. Ge na mě čeká u domu. Sejdeme se u večeře, jo?“
-------------------------------------------
Seděl na schodech před vstupními dveřmi a koukal na Bunnyho s Esperanzou, jak seděli před ním a koukali na něj. Jakoby čekali, až se rozhodne, co dál. Bylo to už asi čtvrt hodiny, co Ge odjela s Johnym někam pryč. Přemýšlel, kam by ho mohla vzít. Do školy? Někam do města nebo do tanečního studia?
Sedl do a auta jel se taky projet. Do Santa Barbary, kde mohl zapomenout na celý svět a sledovat západ slunce a poslouchat to krásné šumění pěny, která se vsakovala do písku. Na jednom z odlehlých míst od veřejných pláží, byla jedna malá zátoka, kterou rád navštívil, když mu bylo smutno, nebo když chtěl přemýšlet. Jelo se k ní po šotolinové cestě, žádná asfaltka k ní nevedla. Zaparkoval kousek od srázu a chvíli se díval na moře před sebou. Jak krásný pohled to byl, hned se cítil lépe.
Otevřel dveře aby se nadechl toho vlhkého slaného vzduchu a dál do sebe nasával tu pohodu a klid. Rackové se procházeli v prašné cestě kousek od jeho auta a zvědavě se dívali na Michaela, jak seděl za volantem a nepřítomně se díval na obzor.
„Ne, nech mě!“
Uslyšel křik nějaké ženy, jejíž hlas se tlumil o velkou stěnu srázu. Vyrušilo ho to z rozjímání a taky trochu znejistilo. Hned vysedl ze svého Mercedesu a šel se podívat k pěšince, která vedla dolů na pláž.
„Počkej, až tě chytím!“
Chvíli vyhlížel, jestli se něco nestalo, ale po chvíli uviděl něco, co rozhodně vidět nechtěl. Od někudy vyběhla Ge jen v lehkých šatech, přes které měla oblečenou Johnyho černou mikinu. Smála se a utíkala ve vodě po kotníky, až ji nakonec Johny dohnal a chytil ji. Michaelovi se nahrnuly slzy do očí, nemohl tomu uvěřit. Vždyť úplně stejně si s ní tak pohrával v Itálii, jenže teď jeho místo zaujal jeho kamarád. A co víc? Ge vypadala tak šťastně a vesele…
„Jak jsem si to k ní mohl dovolit?“
Sedl si na zem a utřel si slzy. Když viděl, jak v Johnyho společnosti hned ožila, bylo mu to všechno líto. Místo toho, aby s ní trávil čas, jak nejlíp mohl, jen ji seřval za to, že si užívala života. Bylo to od něj dost kruté a o to horší, protože to udělal ženě, kterou miloval.
Jen bezmocně sledoval, jak se Ge smála a blbla s Johnym ve vlnách, a pokoušel se vymyslet, jak by se jí za ten žárlivý výstup omluvil. Ale když viděl její oči, pochyboval, že si ho vůbec k sobě pustí, natož jestli s ním bude chtít mluvit.
„Co bych dal za to, kdybych mohl být na Johnyho místě.“ Posteskl si.