16.díl- The pain of jealousy

   Michael se do svého bytu vrátil až kolem půlnoci, unavený, hladový a především se těšil, až druhý den přijede za Ge do Neverlandu. Sundal ze sebe klobouk, bundu, přehodil je přes sedačku a šel si udělat menší večeři. Měl sice hlad jako vlk, ale na noc se nikdy nechtěl přecpávat.

 Otevřel lednici s zkoumavým pohledem doslova rentgenoval obsah polic. Vzal krásně vyuzenou šunku, lahodný sýr s nádechem lískových oříšků, pomazánku, salát a ještě něco na dochucení. Vytáhl chleba dal se do přípravy sendviče.

 V hlavě mu ještě probíhaly různé části písní, na kterých musel zapracovat. Co každou vteřinu se mu v mysli měnil rytmus, výšky, basy, slova, melodie. Podupkával si do rytmu, letmými pohyby naznačoval různou choreografii a v tom ho napadlo jen jedno jméno. Už dlouho se neviděl se svým kamarádem, který s ním spolupracoval na Smooth Criminal.

 Už bral talíř se sendviči do ruky, když v tu samou chvíli uslyšel odemykání zámku a dveře rozrazila Georga s Princem, který jí šel doslova hned za zadkem. Oba vysmátí jak lečo, upocení, zadýchaní a v očích měli ten ďábelský pohled.

 „Co to sakra je?“

Pomyslel si Michael, kterého jejich náhlý vpád do bytu hodně zaskočil. Těšil se klidné pohody, ale namísto toho se u něj objevil ten, jehož moc nemusel a každá buňka v jeho těle na něj žárlila.

„Michaele?!“

 Zarazila se Georgiana, kterou Princ objímal kolem ramen a nakláněl se k ní tak blízko, jako by jí chtěl sad udělat cucflek na její odhalený krk.

„Ge?“

Odpověděl jí naštvaným hlasem a byl připravený každou chvíli vystartovat na Prince. Radši svůj talíř s jídlem položil, jinak by se asi neudržel a pěkně ho po něm hodil.

Ge: „Já jsem…“ Zaváhala. „Nevěděla jsem, že tu budeš.“

Michael: „No to já taky ne.“

 Naštvaně sevřel rty a díval se jí zprudka do očí, až jí to nahnalo strach a začala za zády šmátrat rukama, protože jí Princ neustále sahal na zadek.

Prince se usmál tím jeho tajemným úsměvem a provokativně k němu promluvil:

„Michaele, jestli chceš mít klid...“

 Už si myslel, že konečně odejde.

„Tak my s Georgou klidně odejdeme. Noc je ještě mladá.“

Michael: „Je čtvrt na jednu.“ Řekl naštvaně.

Prince: „Říkám, že je brzy.“ Usmál se. „Jen si dej ty toustíčky a my si ještě půjdeme někam zařádit do klubu.“

Ge: „Přijedeš zítra?“ Zeptala se Michaela starostlivým hlasem.

Michael: „Jistě, že přijedu! Proč bych neměl?“

 Odpověděl uraženě a otočil se pro svůj talíř.

Prince: „Tak pojď Ge. Michael je utahaný z práce, necháme ho odpočinout.“

 Než se Michael podíval zpátky na chodbu, byli pryč. V těle mu vřela krev. Jak si vůbec může dovolit před ním provokovat Ge? A vůbec, proč byli tak upocení a zadýchaní?!

 Michael se naštval, a jak! Ještě nikdy ho takhle nikdo neprovokoval, ani nepamatoval, že by chtěl někomu rozbít hubu tak, jako teď Princi.

Ge sice měla výčitky a bylo jí jasné, že to Michaelovi pilo krev, jenže Princ je Princ. Nikdy nikoho nenechá v klidu. Brzy ji opět dostal do nálady, taky Ge pozval na pár sklenek Martini a taky si zatančili, což všechny v přítomné v klubu omráčilo.

 Svůdce žen, ten největší erotický idol žen v osmdesátých letech, si teď pohrával na parketu se záhadnou ženou. Bral to čistě jen jako hru, ale když už ji měl u sebe, nebál se trochu odvážnějších pohybů a doteků. A protože Ge měla už něco málo vypito, nic nenamítala. Spíš se ještě víc odvázala, až ji Princ musel bránit před mladíky, kteří se k ní začali přibližovat, zatím co ona dál tančila.

 Michael marně čekal na svou ženu s rozsvícenou lampičkou u postele. Nebo spíš nemohl usnout při pomyšlení, že si teď někde užívá s Princem. Cítil se hořce odstrčený. Vždyť přece od rána do večera pracoval na albu, dřel se, aby měl ten nejlepší výsledek a aby se mol domů vrátit spokojený. Domů k ženě, která mu byla jeho melodií života.

---------------------------------------------

 Druhý den ve studiu už ani neměl náladu něco vymýšlet. Pořád měl hlavu plnou Georgiiného výrazu když k němu vtrhla do bytu s tím provokatérem.

„Blbec!“ Špitl naštvaně.

 Opřel se do křesla s klínem zaplněným papíry s notami. To přece nemůže být možné, že ho to tak moc rozhodilo.

Bruce: „Michaele, můžeme začít?“

 Ozval se u nahrávacího pultu straší muž s knírem v typicky kostkované košili. Michael si už chtěl nasadit sluchátka, jenže než se jich dotkl, poraženě vydechl a svěsil hlavu.

„Promiň... Dneska mám blbý den, nevím co se děje.“

Bruce: „Nechceš si vzít volno? Vypadáš unaveně.“

Michael: „Ne, to je dobrý. Doma by na mě stejně nikdo nečekal.“

 Nasadil si sluchátka a kývl na Bruce, aby pustil hudbu.

---------------------------------------------------

Jeho poněkud nanicovaté nálady si všiml i Wayne, když ho vezl do údolí pohádek a snů. Michael jen mlčky sledoval ubíhající krajinu a nic neříkal. A to si skoro pokaždé chtěl povídat o tom, co je nového a tak dále.

 Čím víc jeli hlouběji do údolí, tím větší byla tma. Wayne radši zpomalil, kdy jen náhodou ještě někdo šel po cestě, vždycky jel opatrně. Michael už jen vyhlížel rozsvícený vchod jeho domu a už se těšil, až si dá teplé kakao a zakutá se do peřiny. Už cítil teplo domova a tu lahodnou vůni čokolády, jenže ze snění ho vytrhlo až prudké cuknutí.

 „Bože!“ Lekl se. „Co se stalo?“

 V tuto chvíli byl vděčný za bezpečnostní pásy, i když ho trochu odřel na rameni.

Wayne: „Promiň, ale před autem mi proběhl nějaký pes. Málem jsem ho srazil, byl tak tmavý, že v té tmě ani nebyl vidět.“

Michael: „Esperanza?“

 Nechápal, co dělala tak pozdě venku a to je od domu dělil ještě kus cesty. Wayne už chtěl lehce přidat na plynu, dokonce už i zařadil když mu těsně před nárazníkem přeskočil přes cestu Shadow. Oba dva se lekli až jim srdce poskočilo. Byl opravdu jako přízrak a hlavně v takové tmě bylo setkání s ním spíš hrůzu nahánějící. Kůň velký jako dostihový, statný a ke všemu černý se zastrašujícím pohledem.

Wayne: „To není zvíře! To je ďábel s tendencí nahánět hrůzu.“ Vztekal se ze šoku.

 Ale na to už Michael nijak neodpovídal a dál sledoval andaluského hřebce na jehož hřbetě seděla Georga, kterou ani neměl šanci zahlédnout při skoku přes cestu. Ano měla svůj jezdecký kabátek a boty jenže kalhoty měla černé, takže dokonale splynula s hřebcem. Michaela doslova vyděsil i uchvátil pohled na toho koně a ještě víc na jeho paní. Vlasy jí vlály divoce ve větru, její posed byl tak vznešený a to jak ji Shadow poslouchal... Pod jejím velením už nebyl tím nezkrotným zmetkem, ale poslušným vojákem plnící rozkazy. Ale když opustila jeho hřbet nebo, nedej Bože, když ji Shadow neviděl, byla z něj opět hotová zkáza budící tvrdý respekt.

Wayne jel k domu snad rychlostí elektrického vozíku, aby přešel dalšímu šoku. Byl pěkně naštvaný, čemuž se Michael snažil nesmát, protože se mu nechtělo věřit, že chlap jako hora se lekne psa a potom koně.

--------------------------------------------------

 Konečně usedl do postýlky v pyžamu s hrnkem kakaa v ruce. Užíval si pohodlí útulného pokoje a spokojeně popíjel.

„Zítra pojedu do LA, tak se vám pro to zastavím...“

 Z chodby zaslechl Georgiin rozhovor s Pam, nejspíš se už vrátila z vyjížďky.

„To budete hodná, slečno. Dobrou noc.“

Ge: „Dobrou noc.“

 Kolem dveří od Michaelového pokoje proběhla Esperanza a bylo téměř nemožné neslyšet škrtající drápy na parketách. Poté uslyšel lehké kroky, které utichly na konci chodby.

 Čím déle tam jen tak seděl, tím víc ji chtěl vidět. Dopil kakao, hrnek položil na noční stolek a potichu se vydal do jejího pokoje.

Sotva otočil klikou už uslyšel výhružné vrčení Dobrmana, což ho mělo varovat, že je hlídač v pohotovosti. Michael nakoukl dovnitř a všiml si Ge ze sebe tak akorát sundávala jezdecký kabátek a byl rád, že nejde pozdě, nerad by ji rušil při večerní hygieně a podobně.

 Jen co udělal krok dovnitř, Esperanza vycenila zuby a štěkla po něm.

„To jsem já, co blázníš?“

Usmál se na ni mile, jenže se psem to ani nehnulo. Tak nakonec ho ještě vypráší štěně, ne?

Ge: „Lehni!“

 Dala jí povel tak rázně, až si Michael myslel, že taky poslechne.

„Jen pojď, bere to hlídání až moc vážně.“ Usmála se a zavřela skříň.

Michael: „Všiml jsem si.“ Přikývl. „Nemohla by jít na chodbu? Prosím...“

 Ge mu viděla na očích, že si chce promluvit. Nalákala svou ochránkyni na suk za dveře a osaměli.

Michael: „Víš, docela mě překvapil tvůj včerejší rozjezd. Myslel jsem si, že budu v klidu spát, jenže to by se v mém bytě nesměl objevit Princ.“

Ge: „Jen jsme blbli... Nechtěli jsme tě rušit, ani jsem nevěděla, že tam budeš.“

Michael: „A proč jsi ho vůbec táhla do bytu? Co jste dělali?“

Ge: „Byli jsme v klubu a chtěli jsme na chvíli vydechnout, všude byl rámus a plno lidí, tak jsme jeli k tobě.“

Michael: „Ano, to mi udělalo radost, když jsem vás viděl uřícené a ke všemu ten jeho výraz. Sjížděl tě očima, Ge. Nechci, aby ses s ním vídala.“

Ge překvapeně vykulila oči. „Vždyť jsme jen vyrazili do města nic víc. Je to můj kamarád a já si můžu dělat, co chci.“

Michael: „Vždyť ti sahal na zadek! Vsadil bych se, že kdybych tam včera nebyl, rozdal by si to s tebou hned za dveřmi.“ Řekl naštvaně.

 Ge se uraženě otočila a chtěla jít do koupelny, když k tomu dodala:

„Tohle nebudu poslouchat.“

 Michael se naštval, drapl ji za ruku a pevně si ji k sobě přitáhl. Než Ge stačila z jeho očí cokoliv vyčíst, hrubě ji pohodil na postel a zalehl ji, ruce ji pevně semkl a začal na ni dorážet.

„Tohle bylo naposled, co jsi takhle s Princem někde po nocích vymetala kluby, je ti to jasné?“

Ge: „Pusť!“ Bránila se.

Michael: „Nechci, aby ses s ní vídala. Je to jen nadržený chlap, který se ti snaží dostat do kalhotek. Tohle bylo naposled!“

Ge: „Michaele, to bolí.“ Řekla utrápeným hlasem.

Michael: „Jsi moje žena, tak se podle toho chovej!“

 Pustil ji ruky, vstal z postele a odešel, při čemž ještě práskl dveřmi. Ge zůstala ležet tak, jak ji nechal, měla slzy v očích, byla vyděšená. Ještě nikdy na ni Michael nevztáhl ruku, ani na ni nedoléhal násilím jenže teď? Byl jako zvíře, úplně někdo jiný. Ten muž, který jí sliboval, že jí neublíží, se vytratil, tohle už byl úplně odlišný člověk. Cítila slzy v očích i jeho pevný stisk na zápěstí. Rozrušilo jí to, až se rozplakala.