15.díl- Special guest

 „Určitě všichni víme, kvůli komu jsme se tady dnes sešli. Tady v nádherném hotelu Regent Beverly Wilshire máme tu čest předat Michaelovi speciální cenu za prodej neuvěřitelných 110 milionů nahrávek jeho alb během 80. let. Tímto byl uveden jako nejprodávanější umělec desetiletí a my mu blahopřejeme a doufáme, že se mu takto bude dařit i nadále.“ 

 Přes celý sál se ozval velký potlesk a všichni se otočili ke stolu, od kterého se Michael zvedl a šel na podium. Na této slavnostní snídani nechyběl ani Quincy Jones, Frank DiLeo, Walter Yetnikoff a samozřejmě Ge. Ti všichni se sešli pohromadě u jednoho stolu, který sdíleli s Michaelem a taky jen jemu věnovali upřímné gratulace a pochvaly.

 Stoupl si k mikrofonu a chvíli si musel počkat, než potlesk ustane. Na tváři se mu rýsoval děkovný úsměv a pokorně kýval hlavou.

 „Děkuji. Děkuji všem, kteří se mnou spolupracují a pomohli mi s albem…“

 Podíval se na Ge, jak seděla mezi Quincym a Frankem. Už ho nesledovala tím zkoumavým pohledem jako dřív, ale hrdýma očima jako svého manžela, a to jej zahřálo u srdce.

„A taky k tomu musím dodat, že žádné album se neprodává samo, je to díky lidem, kteří si ho koupí.“

 Jen pár slov, od velkého umělce a opět se ozval aplaus. Fotografové začali fotit jako šílení a jejich blesky se vždy odrazily v jeho slunečních brýlích.

 I když to byla jen slavnostní snídaně, program měl být ještě hodně dlouhý. Ale jak měl Michael ve zvyku, prohodil krátké rozhovory s lidmi, se kterými mu to stálo za to, a potom společně s Georgianou odjel do LA.

-------------------------------------

 Byla nová doba, a tudíž se muselo začít pracovat na plno. A v Michaelovém případě to platilo desetinásobně. Vyjímkou nebyly ani víkendy, takže Georga si vyplnila čas tím, že cvičila svoji ochránkyni, jezdila na Shadow, dohlížela na návrhy nových zahrad a jako každá ženská si párkrát zašla na nákupy.

 Tuhle jedno odpoledne přijela na návštěvu do Encina na pozvání Katherine.

„Jsem ráda, že si se tu ukázala. Aspoň ty. Od pohřbu jsem Michaela vůbec neviděla a jak ho znám, tak už je zase ve studiu, že ano?“

 Katherine se dala do otázek, jenom co Ge překročila práh dveří. Jako vždycky se usadily  obýváku se sušenkami a teplým čajem.

„Doufám, že tě nezanedbává. On je schopný v tom studiu přespat s mikrofonem v ruce.“

 Usmála se a dál nabízela karamelové sušenky.

Ge: „Ne, to ne.“ Usmála se. „ Sice párkrát zůstane v LA, ale do Neverlandu přijíždí hned, jen co má aspoň na chvíli oddych.“

Katherine: „Ach tak...“

 Při těchto slovech si Michaelova matka všimla opáleného proužku na Georgiiném levém prsteníčku, který hned schovala za šálek čaje.

Ge: „A jak se má Janet? Myslela jsem, že tu bude s vámi.“

Katherine: „Daří se jí. To víš, taky teď má hodně práce, ale aspoň párkrát mi zavolá a popovídá si se mnou.“

Ge: „Není vám smutno v tak velkém domě?“           

Katherine: „Chvilkami docela ano.“ Posteskla si. „Všech devět dětí mi vyrostlo před očima a teď už svůj život drží pevně v rukách… Smířila jsem se s tím, když se nám Rebbiep rovdala, ale díky Bohu nám ještě nějakou dobu potom pomáhala s klukama, když stoupali nahoru.“

 Ani ne chvíli po tom, co zavzpomínala na minulost s Jackson 5, se ve dveřích ozval známý has.

 „Čí pak je ten mafiánský bavorák?“ Usmál se přicházející Jermaine.

 Ge hned vstala ze sedačky a šla ho přivítat.

„No čí asi?“ Usmála se a objala ho.

Katherine: „ Měl jsi zavolat, že přijedeš. Nečekaly jsme tě.“

Jermaine: „To nic, jsem tu jen na skok. Děti se opět domáhají těch tvých výtečných sušenek.“ Usmál se. „Zbyly ti ještě nějaké?“

 Paní Jacksonová se pomalu zvedla z křesla a šla se podívat po sušenkách do kuchyně. Jermaine využil situace a otočil se k Ge.

„No, a když už jsi tady, pojďme se projít do zahrady.“

-----------------------------------

 I když nebylo zrovna moc velké teplo, procházka na čerstvém vzduchu nikdy neuškodí.

Jermaine: „Jak to zvládáte s Michaelem? Tommyho odchod vás musel hodně zasáhnout.“

Ge: „Ani se neptej. Úplně mě to vyřídilo a Michaela ještě víc.“

Jermaine: „ Taky mě to mrzí... Chtěl jsem za tebou přijet a promluvit si o tom, jenže potom mi to přišlo blbé, když jsem si tím neprošel.“

Ge: „Buď rád. Je to jako by ses bez něj nemohl nadechnout….“

 Jermaine jí viděl na očích smutek a pomalu začínala natahovat, ale udržela to.

„To nejhorší mám za sebou.“

Jermaine: „Určitě se vám to brzy znovu podaří. Tím jsem si jistý.“ Usmál se. „Slyšel jsem od Janet, že jste s Michaelem na dva týdny někam zmizeli. Dokonce jsi i trochu opálenější. Užili jste si dovolenou?“

Ge se usmála se stydlivým výrazem. „Jo užili.“

Jermaine: „Takže jste už měli nácvik, jak vidím.“ Zasmál se. „ Je mi to jasné. Soudě podle tvých očí, tak hádám, že tě Michael nenechal v klidu.“

Ge: „Nemysli si, já jeho taky ne.“ Dodala s úsměvem.

Jermaine: „O tom nepochybuju...“ Zasmál se, když mu náhle zazvonil mobil.

„Ano?“.... „Co že?“ .... „Co to má znamenat?“....

 Chvíli mlčel a potom přímo naštvaně vyprskl do telefonu.

„Kdo to kurva je?!“

 Ge se až lekla jeho reakce. Vždy slušný a klidný Jermaine se náhle během chvilky pořádně naštval. Zavěsil hovor a potom se otočil zpátky k Ge.

„S kým Michael pracuje na albu?“

Vystřelil na ni ostře podanou otázku.

Ge: „Já nevím. Michael nikdy nemluví o práci, když přijede domů.“

Jermaine: „No jistě. To je mu tak podobné.“

 Řekl uraženě, schoval mobil do bundy a odcházel se slovy: „Promiň, musím jít.“

-----------------------------------------------------

 S trochu zatíženou myslí od různých důvodů, proč mohl být Jermaine tak naštvaný, se vrátila do Neverlandu. Oblékla si svůj typický jezdecký obleček, což byl černý kabátek, bílé kalhoty a vysoké černé jezdecké boty. Nalákala Esperanzu na piškoty a šly společně do stájí odkud se s jejím hřebcem vydali na objížďku.

I když malé bylo sotva pět měsíců, stíhala i tak statného hřebce jako byl Shadow.  Pěkně v poklusu pod vedením své majitelky se hrdě nesl po kameny vykládané cestě, když ji náhle z vyjížďky přerušilo nějaké auto přijíždějící k hlavní rezidenci.

 Bylo jí jedno, kdo to byl. Jestli to byl někdo, kdo chtěl mluvit s Michaelem, měl smůlu ale zase... Proč by to auto ostraha pouštěla, když pán majitel ranče nebyl doma?

 „Georgiano!“

 Zavolal na ni Robert, když se vracela z projížďky.

„Před domem čeká nějaký chlap.“

Ge: „Ale Michael není doma.“

Robert: „Myslím si, že o Michaela ani zájem nemá.“ Pousmál se.

 Georga tedy pobídla Shadowa a rozjeli se k domu. Jenže ten chlap se ani neráčil otočit, když už klapání kopyt po cestě bylo víc než dost hlučné. Jen se dál kochal opřený o své auto.

Ge: „Potřebujete něco?“

 Jen co uslyšel její hlas, otočil se, sundal si brýle a s úsměvem jí odpověděl.

„Sháním jednu sexy tanečnici.“