Zatím co Michael přebral od biskupa podepsaný svitek, který byl uložen do ochranné bílé složky, na které byl zlatem nakreslen kříž, podíval se na Georgianu, která stála před papežem na schodech před oltářem, a všiml si jejích lesklých očí. Nic neříkala a papež taky ne. Jen kajícně sklonila hlavu se zavřenýma očima. Papež k ní natáhl ruku a pomazal jí čelo ve znamení kříže, při čemž jí po obou stranách tváře stékaly slzy.
Papež: „Dio perdonerà tutto, Georgiana.“
Georgiana se na něj podívala a papež se k ní obrátil zády. Odešel zpátky dveřmi, kterými přišel a tím ukončil celý obřad.
Alessandro si všiml, že Georgiana byla rozrušená a tak k ní přispěchal a snažil se zjistit, co se stalo.
„Jsi v pořádku?“
Georgiana se jen těžce nadechla a trpce zavřela oči, při čemž jí stékaly další slzy.
„Co se stalo?“ Přispěchal k ní Michael. „Není ti dobře?“
Ge: „Jsem v pořádku, jen chvilková slabost.“
Během těchto slov k nim přišel biskup a dal Ge do ruky černý růženec. Beze slov, jen jí ho předal a odešel za papežem. Ani Michael ani Alessandro nechápali, co se to děje. Byli z toho zmatení, tohle se přece při běžném obřadu vůbec nestává.
Georgiana svůj růženec pevně stiskla v dlani, podívala se na svatý oltář a vypadalo to, že něco odříkává ve své mysli. Michael tušil ještě hodně dlouhý rozhovor před tím, než začne oslava jejich sňatku.
No… oslava ani žádná nebyla, protože to byla tajná svatba a nakonec si s Alessandrem připili šampaňským v limuzíně cestou zpátky do Benátek. Poté už osaměli ve vile, kde trávili svůj italský výlet.
„Doufám, že ti nevadí, když nebudeš házet kyticí.“
Usmál se Michael, když vstoupili dovnitř.
Ge: „Je mi to jedno.“
Řekla s flegmatickým výrazem a sedla si na sedačku, zatím co Michael za barem chystal skleničky.
Michael: „Co je s tebou? Za celou tu dobu, co jsme jeli sem, jsi ani nepromluvila.“
Ozvalo se jeho starostlivé srdíčko a vydal k ní s dvěma skleničkami, jehož obsah moc Georgu nenadchl, i když ta koktejlová třešnička byla lákavá.
Ge: „Nemám chuť na alkohol, co je to?“
Michael si k ní přisedl s odpovědí. „To je Martini. To máš přece ráda.“ Usmál se.
Nakonec si od něj vzala skleničku do levé ruky a tou pravou si vyzula bílé lodičky. Napila se a nepřítomně se zadívala na parkety, které byly všude kolem. Úplně jako kdyby byla v transu. Většinou se po napití alkoholu hořce ušklíbla, ale teď ani nemrkla.
Michael: „Nevypadáš, že by ses těšila na svatební noc.“
Ge na něj koukla a viděla, že tím kazí celou atmosféru začínajícího manželství.
„Promiň…“ Klamavě se usmála. „Jsem trochu mimo, nevím se to se mnou děje.“
Promnula si obličej, což byl náznak trápení nebo únavy. Michael se napil ze své skleničky a pokusil se aspoň něco z ní vytáhnout.
Michael: „Co se stalo v té kapli?“ Podíval se na ni vážně. „Ty slzy nebyli malé, aby se daly přehlédnout.“
Georga sklonila hlavu a rozechvělým hlasem se dala do vysvětlování.
„Já jsem... Myslela jsem na Tommyho. To proto jsem se nemohla podívat na Krista. A on to viděl. Všiml si toho, že jsem se něčím provinila a vyčítal mi to pohledem.“
Michael: „Benedikt, že ti něco vyčítal?“
Ge: „Ne, on ne.“ Podívala se na něj. „Chtěl, abych se podívala na oltář a přiznala své činy proti Bohu. Cítila jsem v to v kostech, a proto jsem začala plakat…“ Zavzlykala. „Je to jako bych se bez Tommyho nemohla nadechnout, pořád v sobě cítím těžkou vinu za jeho smrt.“
Michael se k ní naklonil ve snaze ji utišit. „Panther, takhle to nebylo. Není to tvoje vina.“
Ge: „Ale pořád ji cítím, i když mi tohle říká každý.“
V jeho očích uviděla slabost místo nadšení, které měl ze svatby. Odrovnalo jí to.
Michael: „Nemůžeš si to takhle pořád připomínat.“
Ge: „Já vím…“ Vstala ze sedačky a svou sklenici položila na barový pult. „Promiň mi to. Celé jsem to zkazila.“
Michael se na ni díval, jak zdrceně odcházela ven na pláž, a přemýšlel, jak by jí aspoň trochu spravil náladu. Ale uvědomil si, že byl natolik nadšený z manželství, že úplně zapomněl na to, že je to sotva pár měsíců od té srdcervoucí události. Je možné, že se citově přepjala. Přece jen to všechno proběhlo až moc rychle.
„Georgo...“
Oslovil ji pár kroků za ní, když přicházel v obleku po písku směrem k místu kde seděla. Bylo šero, skoro tma avšak teplo. Byl slyšet jen šum vln, které rozplývaly jen kousek od Georgiany, která nehledě na svatební šaty seděla v písku a plakala.
Michael si k ní dřepl, pohladil ji po zádech a nakonec si stoupl proti ní. Světlo z terasy ozářilo jeho tvář i jeho utrápené oči. Zhluboka se nadechl a dal se do svého projevu.
„Nechci, abys na Tommyho zapomněla... Ale jestli se budeš neustále obviňovat z toho, co se stalo, tak se nikam nepohneme. Stále budeme na jednom a tom samém místě a ty se budeš stále litovat a obviňovat dokud tě to nezničí… Já vím, že je to těžké, taky mi chybí, ale už kvůli němu se snažím, aby se nám všechno dařilo líp.“
Ge sklonila hlavu a utřela si slzy, načež si k ní Michael klekl a zvedl její tvář, aby jí viděl do očí.
„Nechci aby se naše vzpomínky na první chvíle manželství vztahovaly na smutek a bolest... Jestli se na to necítíš, můžeme to přesunout na jindy a dneska to necháme takto.“ Poté si smutně zazoufal. „Opravdu tohle jsem nečekal. Ale proč se divím? Vždyť je to sotva chvíle od té doby, co se to stalo… Všechno jsem to uspěchal.“
Ge: „Ne, Michaele… Spíš se jsem ráda, že to přišlo v tuto dobu, protože kdyby se to nestalo tady, tak bych se k tomu asi nikdy neodvážila.“
Michael se na ni podíval s nadějí v očích. „Aspoň se snaž udělat krok vpřed a jít dál… Jsme spolu krásné čtyři roky a byl bych rád, aby i ty další byly krásné. Dobře?“
Ge: „Krok vpřed jsem udělala v ten moment, kdy jsem řekla „Ano.“.“ Usmála se jemně.
Doslova se jí zahleděl do očí a nechal se unést svou láskou, kterou k ní cítil. Naklonil se k ní, jemně ji políbil, a znovu a ještě párkrát. Cítil, že je klidnější, než když sem přišla. Pohladil ji po líčku a opět ji políbil.
„Neseď tu dlouho, ať se nenachladíš.“
Ge jemně přikývla a dál sledovala Michaela, jak se pomalu postavil a odcházel zpátky do domu. Od té chvíle tam vydržela docela dlouho, snad i víc jak hodinu. Avšak Michael si ji hlídal a díval se na ni z posezení na balkóně. Chvíli se tam procházela po pláži, tam a zpátky v těch nádherných šatech. Byla jako víla, když se jí ty šaty s vlečkou třpytily od světla, které svítilo na terase. Jako by se hvězdy snesly z oblohy a posadily se na její sukni. Závoj vlál v lehkém vánku, který se k ní hnal společně s vlnami. Vždycky se k ní natěsno přiblížily, až se divil, že neskončila s mokrými šaty. Díval se na ni a potom na hvězdy a tak různě brouzdal kolem, až se mu začaly zavírat oči.
Když se po chvilce lehkého spánku probral, světla na terase už nesvítila, takže tím pádem ani neviděl na pláž před domem. Zvedl se ze židličky, a šel se podívat dolů na terasu, jenže dveře byly zamčené. Vrátil se, tentokrát do ložnice a ve vteřině se zastavil ve dveřích.
Stála tam u okna opřená o stěnu a jednou rukou jemně přejížděla po vanilkově žlutém závěsu. Vlasy měla rozčesané a rozpuštěné, mírně se jí vlnily a měla je rozprostřené po celých ramenech a lopatkách. Pod saténovým župánkem, který jí sahal nad kolena, prosvítal bílý korzet, jenž byl snad o číslo menší. V pase jí seděl dokonale, ale přes prsa jí byl těsný a o to víc to Michaela přivádělo do rozpaků. A to celé podtrhly bílé zdobené podvazky na obou stehnech.
Ale ten konec vypadá nadějně... 
2024 ©