„Michaele?....Miku, slyšíš mě?“
Už dobrou chvilku s ním Pam cloumala a on se ne a ne probudit.
„Já na tebe vyliju kýbl s vodou!“ Naštvala se.
„Co je?“
Vyndal hlavu z pod polštáře a dlouze si zívl.
Pam: „Jestli hned nevstaneš, tak ti ten hovor zavěsím.“
Michael: „Jaký?“
Pomalu se hrabal z peřin a nohama šmátral po podlaze, až se konečně postavil.
Pam: „Volá doktorka Reyová, už dostala zprávy o Georgianě.“
-----------------------------
Royal London Hospital
Spěšně pospíchal dlouhou chodbou, mírně promoklý s velkým pugétem v náručí a na mysli měl jen jedinou věc. Odbočil a hned první dveře..
Ge seděla opírajíc se o polštář s mírně skloněnou hlavou, jako kdyby prohrála ten nejdůležitější boj. Byla zklamaná, viděl jí to na očích.
„Podívej se na mě…“ Prosil.
Ge zvedla hlavu, koukla na něj, jemně se usmála, ale hned jí naběhly slzičky. James hned odložil kytici na stolek a přisedl si k ní.
„Neplač, vždyť to se stává, nejsi jediná.“
Ge: „Nezvládla jsem to.“ Zakryla si obličej dlaněmi.
James: „Ale Ge…“ Vzal ji za ruku. „Doma na tebe čeká Natalie a Michael, zase bude líp.“
Ge: „Ne, Jamesi…“ Sundala si paruku. „Já už opravdu nic nezvládnu. Vidíš to?“ Ukázala na sebe. „To bych nikdy neudělala.“ Plakala. „Všechno se mi hroutí pod nohoma.“
James: „Počkej…“ Utřel jí slzy. „To všechno je kvůli Oxfordu? Je to všechno jen kvůli tomu?“
Dal jí důvod zamyslet se… Přece James s ní dokázal manipulovat, to je pravda, ale doopravdy to bylo kvůli tomu, že jí vzal Oxford? Nemělo na ni vliv ještě něco jiného?
--------------------------------
Neverland
„Nezvládla to, museli přerušit operaci, prý ztrácela vědomí.“
Michael: „A jak je jí teď? Kdo je tam s ní?“
Margaret: „Asi je tam sama. Teď si balím věci a letím za ní do Londýna. Nejspíš tam ještě budu muset zůstat, protože se bude konzultovat o další operaci.“
Michael: „Pane Bože!“ Naštval se. „Co pak na ní nevidí, že nemá síly? Když to teď nezvládla, co chtějí dělat příště?“
Margaret: „Právě pro to se o tom budeme bavit. Kdyby jí to neodstranili, mohlo by jí to ohrozit. A chci ti ještě něco říct.“
Michael: „Co?“ Opřel se o stůl.
Margaret: „Max mi řekl o tom, co se jí stalo v Oxfordu a podle mě to jsou jen nějaké záchvaty, se srdcem to určitě nic nemá společného.“
Michael: „Jak to můžeš vědět?“ Ptal se tvrdohlavě. „Ty jsi ji neviděla, když se jí to stalo, jak to můžeš říct?“
Margaret: „Michaele, stávalo se jí to dřív? Určitě ne. Všechny testy, co jsem jí dělala před odletem do Londýna dopadly dobře. Jen to jen dočasná záležitost, nemálo na to má vliv stres, takže se postarej o to, aby měla klid, až se vrátí domů.“
Michael: „A kdy se vrátí?“
Margaret: „To já nevím… Už musím jít.“ Zavěsila.
---------------------------
To co tehdy v noci viděl, přece nemohlo být od stresu, nechtěl tomu věřit. Po zbytek týdne netrpělivě vyhlížel z okna, jestli náhodou nezahlédne černou limuzínu.
Chodil s Natalie do stájí a ukazoval jí Shadowa, aby se ho nebála, aby si na něj zvykla. Kupodivu se na něj dívala s velkým zájmem, natahovala k němu ručku a chtěla si ho pohladit. Dívala se na něj úplně stejně jako Ge, když k ní přišel a začal jí zkoumat těhotenské bříško. Byl to úplně ten samý pohled.
Celé ty dny trávil s Natalie, ale stále zamyšlený nad tím, co se děje v Londýně.
----------------------------------------
Byla hvězdná noc… Michaelova šťastná hvězda byla opět blízko k jeho oknu a hlídala jak jeho, tak i malou v postýlce. Dveře do ložnice byly otevřené… lehký vánek se hnal nad podlahou, až náhle narazil na postel a zvedl se, přejel Michaelovi po paži, což mu nahnalo husí kůži. Přikryl se peřinou a otočil se na bok. Ze spaní ho pomalu probouzel chlad, který ucítil na spánku. Jemně pohnul hlavou a stále cítil to, co ho provokovalo. Otevřel oči a jeho sen viděl přímo před sebou.
Byl to ten nejkrásnější dotek. Špičkami svých studených prstů se ho dotýkala na spánku a sledovala, jak se ty jeho tmavé oči začínaly probouzet. Viděl, jak u něj seděla oblečená do modré noční košile a neustále ho hladila po tváři.
„Vrátila ses.“ Usmál se sladce.
Ge: „Jo.“ Opětovala mu úsměv. „Dneska je to na den přesně šest let od naší první noci.“
Lehla si vedle něj a ruce dala nad hlavu. Michael ji pohladil po boku a sledoval křivky jejího těla, které zahalovala jen lehká noční košile.
„Tolik se mi stýskalo.“
Svou dlaní jemně zkoumal její křivky, jako by se jí snad poprvé dotýkal. Cítil její nedočkavost, líbala ho s velkou vášní, sama si vysvlékla košili a nabídla mu své tělo.
Ge: „Než se ti odevzdám, měl bys něco vědět…“
Michael si na ni opatrně lehl a polibkem na rty se jí zeptal. „Ano?“
Ge: „Chci, aby byl něžný… v mém lůně nosím tvé děťátko.“
Michaelovi se samou radostí zvýšil tep, usmíval se nemohl tomu uvěřit. „Vážně?“
Ge: „Ano.“ Zasmála se.
Svou dlaň vsunul mezi své a její tělo a doopravdy tam bylo, rýsující se bříško. Michael byl sedmém nebi, neměl slov. Začal ji vášnivě líbat, cítil v sobě neskutečnou touhu dát ji lásku, kterou zpečetí sladkým milostným aktem. Byla to krásná noc plná vášně a lásky.
Ráno ho probudily sluneční paprsky, které mu ostře zářily přímo do očí, což nebyl zrovna nepříjemnější budíček. Ale když se podíval, jak před ním spala žena, kterou miloval nade vše, úsměv se mu hned podvědomě objevil na rtech.
„Dobré ráno…“ Políbil ji na tvář.
Díval se na ni, ale ta radost náhle zmizela. Mírně si ji k sobě natočil, ale…
„Ge?“
Naběhly mu slzy do očí a snažil se ji probrat.
„Ge, co je s tebou?“
Rozrušeně na ni koukal, vzal ji za ruku, kterou měla jako led. Svém prsty přitlačil tam, kde měla tepnu ale vůbec nic necítil. Nadzvedl jí hlavu a snažil jí najít tep na krku.
„Prosím…“ Plakal. „To mi nemůžeš udělat.“
Vzal si ji k sobě do náruče a kolébal ji.
„Ne, Ge… prosím…“ Plakal, byl v šoku. „Pam! Coro!“
Zařval přes celý dům, až to vzbudilo malou Natalie v postýlce. Cora do ložnice doběhla jako první, dech se jí zatajil jen, co ho viděla, jak zoufale držel Ge v náručí.
„Zavolej záchranku!“
Ohlédl se po ní a Cora hned utíkala dolů. Michael ji držel s pláčem a díval se na ni s prosebným výrazem.
„Co se děje?“ Zeptala se vyplašeně Pam.
Michael: „Ona nedýchá!... ona nedýchá…“
Plakal nad Ge a svou dlaní jemně přejel po jejím bříšku, kde měla růst nová naděje. V tu chvíli jako by mu puklo srdce. Zavřel oči, sklonil se k ní a začal bolestně naříkat.
„Georgiano! Prosím!“
---------------------------------------------------------
Prudce se probudil se staženým krkem a mokrou tváří od slz. Ještě byla noc, všude byla tma. Michael seděl na posteli a vydýchával ten neskutečný šok, klepal se strachy, ještě nikdy nezažil, aby cítil něco tak intenzivně jako teď.
Zvedl se a šel do koupelny, zavřel se tam, aby nevzbudil Natalie. Rožnul světlo a teprve teď viděl, jak moc brečel, měl úplně červené oči.
Vlezl si pod ledovou sprchu, aby zahnal tu nejhorší noční můru. Jen tam stál a nechával po sobě stékat proudy vody. Při představě, že by se to mohlo stát, se znovu rozbrečel.