117.díl - Dark clouds

Scházel ze schodů dolů, čilý jako vždycky.

 „Moje matka bojovala pro Oxford.“

 Uslyšel ze vstupní haly hlas, který už kdysi slyšel. Šel dál tou chodbou a před sebou uviděl znovu tu plavovlásku a před ní… hotové šílenství! Dveře byly narvané k prasknutí a ze všech stran létaly blesky z foťáků. Přímo před ní byla stovka novinářů.

Co to má znamenat? Říkal jsi. Jak se ty svině dostaly do Neverlandu?

„Já jsem jediný dědic Oxfordu. Jediný potomek Georgiany Starlight.“

Michael: „Co se děje?“ Zeptal se jí zmateně.

Natalie se k němu otočila a chladně řekla: „Tohle je peklo.“

 V tu chvíli se veškerá pozornost obrátila na něj.

„Pane Jacksone, jak rozhodnete o dědictví Vaší dcery?“

„Michaele, je Natalie taky těžce nemocná, jako byla Vaše žena?“

„Uplynulo 16 let od Georgiiné smrti, jak se cítíte?“

 Michael v sobě pocítil sílu jako nikdy před tím. Chytil kliku od dveří, kde se to hemžilo těmi sviněmi a vší silou jimi práskl, až se z nich sklo sesypalo na zem. V tu chvíli tam už nikdo nebyl… Jen on a Natalie. Otočil se k ní zpátky s nechápavým výrazem.

„Kéž by tu byla.“ Rozplakala se Natalie.

--------------------------------

 Michael hned otevřel oči. Otřesný sen.  Náhodou, přesně v tu chvíli, kdy se vzbudil, dostal od Natalie kopanec do zad. To je tak, když si vezme do postele malé dítě, které je i ve spánku dost čilé.

 Otočil se k ní čelem, pohladil ji po vláskách, avšak netušil, že to jeho štěstí, jak jí nazval, když se narodila, otevře oči. Už si myslel, že ji probudil, ale podle jejího úsměvu asi už nějakou dobu jen tak ležela se zavřenýma očima. Michael se na ni taky usmál a Natalie se k němu hned přitulila. Jak nádherný to byl pocit, v tu chvíli by se usmíval pořád, když ji měl u sebe. Ochranitelsky ji objal rukou kolem zad a hladil ji po nich.

 Ge spala čelem k nim. Vypadala, že jí ten incident vyčerpal, ležela, jako kdyby ji měla unášet voda, žádné klubíčko nebo jiná spací poloha. Jako by ji někdo položil na postel a ona tak už zůstala.

 Michael se kousl do rtu a opatrně k ní natáhl paži. Jemně ji pohladil po dlani, měla ji teplou, což ho mile překvapilo, protože od nízkého tlaku ji mívala vlažnou nebo studenou.  Ge jen na chviličku otevřela oči, uviděla Michaela, jak mu u těla dřímala Natalie a poté si všimla, že ji hladil po ruce. Ten jeho něžný pohled… spojila svou a jeho dlaň, zavřela oči a dál odpočívala ve spánku.

--------------------------

Před domem čekala černá limuzína, veškerá zavazadla už byla naložená v kufru a mohlo se vyrazit na cestu.

 Ge nesla v náručí Natalie a Michael  šel vedle nich. O auto se opíral James a čekal, až se rodinka rozloučí, ale taky konečně viděl malou dědičku Oxfordu. Byla celá po mamince…

 Políbila svou holčičku na tvář a pohladila ji po vláskách. Michael se všiml, že se snažila potlačit slzy a vůbec se jí nedivil. Chudinka malá vůbec nechápala, co se děje, jen maminku držela a koukala kolem.

„Hned se vrátím…“

 Řekl Michael a šel po kamenných schodech k autu. Už jen ty pohledy mezi ním a Foxem byly do dost dráždivé, ale při pohledu na Ge…

„Tady máš číslo.“ Dal Jamesovi lístek. „Řekl jsem Ge, ať mi zavolá hned, jak ji přijmou v nemocnici… Byl bych rád, kdybys mi potom zavolal a řekl, jak to dopadlo.“

James: „Dobře.“ Schoval si do saka lístek.

Michael už chtěl odejít, ale ještě na něco si vzpomněl. „A Jamesi?“ Otočil se na něj.

James: „Ano?“

Michael: „Dej jí s Oxfordem pokoj… aspoň teď, když bude bojovat něco mnohem cennějšího.“

 James jen pravdivě pokýval hlavou a Michael se vrátil po schodech ke dveřím.

„Vezmi si ji na chvilku.“

 Oslovil Coru, která čekala za dveřmi s Pam. Natalie se tak nedobrovolně musela pustit od maminky, což Ge málem rozplakalo.

„Mami!“

 Volala Natalie s pláčem a Michael Ge pomalu vedl dál od dveří. James si nastoupil do auta, aby jim nechal chvilku na rozloučenou.

 Srdce jí bilo splašeně, teď už s jistotou cítila, jak jí vlhly oči. Michael ji držel za ruce a oddaně se jí díval do očí.

„Nezapomeň mi zavolat, hned jak tam přijedeš.“ Řekl Michael rozechvělým hlasem, taky byl nervózní.

Ge: „Ty máš strach?“ Zeptala se jemným hláskem.

Michael: „Jo…“

 Georgiana ho pohladila po tváři a Michael vzal její dlaň do té své a políbil ji.

„Hlavně nezapomeň na to, co jsem ti říkal… Nesmíš přestat bojovat.“ Dořekl téměř s padajícími slzami.

Ge: „Slibuju..“ Usmála se jemně.

 V tuhle chvíli se dalo udělat jen jediné… Jemně ji k sobě přitiskl, naklonil k ní svou tvář a mírně pootevřel ústa. Zavřel slzavé oči a vnímal, jak své rty něžně přisál k jejímu spodnímu rtu. Hladil ji po tváři a líbal tak sladce, že si nedokázal představit, že za chvíli bude muset odejít z jeho objetí. Oba navzájem vnímali hebkost a horkost rtů toho druhého…

 Po tom nekrásnějším líbání nechali své tváře dost blízko u sebe, dotýkali se čely. Ge zavřela oči a vnímala Michaelův horký dech, cítila, že to každou chvíli na něj dolehne. Vzala ho za ruku a začala šeptat…

„Pamatuj, že mé srdce je navždycky tvé. Vždycky bylo, je a bude patřit jen tobě.“

 Michaelovi už z očí tekly potoky slz, nemohl se tomu nijak ubránit. „A to moje je jen tvoje.“ Zašeptal.

Ge: „Vždycky budu jen tvoje.“

 Otevřela oči a uviděla, jak Michael pláče. Políbila ho na tvář a vzápětí ho hned objala. Michael ji u sebe držel pevně, nechtěl ji pustit, plakal, hladil ji po zádech, protože to takhle měla ráda.

„Pane Jacksone.“ Ozval se řidič limuzíny. „Už vážně musíme jet.“

 Byl by je nechal loučit se i půl dne, ale čas běžel…

 Georgiana pohladila Michaela po jeho černých vlnitých havraních vlasech a pošeptala mu do ucha.

„Miluju tě.“ Zašeptala, ale už ne tím utěšujícím šeptem. Byl to šepot plný strachu.

Michael: „Neboj se, všechno dobře dopadne, slibuju.“

Ge: „Postarej se o Natalie.“

 Pustila se ho se slzami v očích. V tu chvíli už Natalie došlo, že maminka odjíždí. Začala ještě víc plakat.

„Mami!“ Volala s pláčem.

 Ge si zakryla tvář a šla si nasednout do auta a Michael přispěchal za Corou, aby vzal do náruče Natalie. Plakala žalostně a drala se mu z rukou.

„Mami!“

 Michael ji utěšoval se slzami v očích a sledoval, jak černá limuzína mizela za kopcem.

------------------------------------------------

Toho dne se celým Neverlandem nesl smutný vítr, jenž přihnal mraky a celé Santa Ynez Valley se ocitlo pod šedou tmou… Toho dne nesl vítr napříč celým rančem jen žalostný dětský pláč…