112.díl - Jump into the fire ..

 Rozbitá váza, pošlapaná fotka, šikmo natočená skříňka, nalomené zrcadlo… Tohle všechno si vyžádala rvačka.  Zvedla fotku a v dlani ji nesla nahoru po schodech. Odložila ji na Michaelovu postel a šla za ním do koupelny.

 Stál u zrcadla a na spodním rtu si přidržoval vlhký studený kapesník. Ale nedíval se na sebe, očima se díval jen na jedno místo, na kapky krve v umyvadle. Tvrdě přemýšlel.

 Jemně ho pohladila po rameni, čímž ho vrátila myšlenkami zpátky na zem. Otočil se k ní, ale nedíval se jí do očí, jen opět zaměřil na nějaký bod a dál se zarýval myšlenkami někam jinam. Ge mu vzala z dlaně kapesník, který si přidržoval u pusy, a podívala se.

 Byl to naštěstí jen rozražený ret. Co nejjemněji se ho dotkla studeným ukazováčkem a čekala, jestli to Michaela bude bolet. Ale ani nemrkl, vůbec se na Ge nesoustředil, byl naštvaný…

 Vrátila mu kapesník do dlaně a s pocitem, že mu překáží, odešla. Vzala Natalie z postýlky a v pyžámku s ní šla ven.

---------------------------------------- 

 Michael už měl dost toho všeho. Zahodil kapesník a šel do Georgiiného pokoje a začal hledat její léky. Když je konečně našel, oblékl se a aniž by něco řekl, vzal si je s sebou, nasedl do auta a odjel pryč.

----------------------------------------

Všichni byli z toho rána  v šoku. Nikdy by netušili, že by se Michael porval… Nejdřív slyšeli, jak ublížil Ge a teď tohle… V Neverlandu všichni chodili jako psi se staženými ocasy.

 Georgiana se ani nepřevlékala, nechtělo se jí nic dělat, byla vystrašená. Kdyby jí teď někdo řekl, že někde hoří, nejradši by skočila do plamenů a skončila tak všechno trápení. Nebýt jí, tak se nic z toho nemuselo stát.

 Seděla v té dlouhé bílé noční košili pod starou vrbou, v náručí kolébala Natalie, která taky byla v pyžámku, a snažila se potlačit slzy. Natalie si všimla, že maminka smutní. Pověsila se jí na krk a dala jí pár utěšujících polibků na líčko a potom ji jen objímala. Ge si ji přidržovala u sebe a snadno poznala, že obětí má po Michaelovi.

----------------------------------------- 

Nemocnice - Santa Barbara 

 Michael si nasadil sluneční brýle, klobouk a bez jakýchkoliv obav, že ho někdo pozná, což mu v tuto chvíli bylo ukradené, šel s prášky do nemocnice. Jeho krok byl více než důrazný a všichni přítomní na chodbách mu uhýbali nejen pro to, že je to megastar, ale proto, že byl jako urvaný ze řetězu a bylo na něm poznat, že něco není v pořádku.

 Margaret vypisovala záznamy do počítače a na chvíli se začetla v kartě jednoho pacienta a dál psala.

„Tam nemůžete!“

 Ozvalo se naléhavé volání vrchní sestry. Margaret vstala od stolu a než udělala krok, Michael otevřel dveře a hned je za sebou zavřel, protože mu bylo v patách asi pět doktorů a jedna nahněvaná vrchní sestra. Zamkl dveře a na stůl položil krabičku Georgiiných léků, které Margaret hned poznala.

Michael: „Chci vědět úplně všechno.“ Řekl rozkazem.

Margaret polkla nasucho a jen špitla. „Nemůžu ti to říct.“

Michael si sundal brýle a promluvil bolestně ale pravdivě. „Ty víš, že nemám čas na tajnosti.“

Margaret: „Dala jsem jí slib mlčenlivosti.“ Ohradila se.

Michael: „Do hajzlu!“ Udeřil pěstí do stolu. „Ona umírá! Nehraj si na nějakou hrdinku, tady jde o všechno!“ Rozčílil se.

 Jenže v tu chvíli se už do kanceláře probojovali doktoři, popadli Michaela za ruky a odtáhli ho na chodbu.

 Margaret byla vyděšená z toho, co teď viděla. Kdyby mezi nimi nebyl ten stůl tak by ji určitě přirazil ke stěně. Hned zvedla sluchátko a vytočila číslo kanceláře.

„Maxi? Potřebuju tvoji pomoc. Michael je tady, vpadl do mé kanceláře a řval na mě.“ Mluvila rozrušeně. „Odvedli ho, potřebuju, aby ses ho ujal, prosím tě.“

---------------------------------------

Neverland

„Georgiano!“ Volala Pam ve dveřích.

 Ge se zvedla a spolu s Natalie se vracela zpátky k domu.

„Ano?“

Pam: „Volá doktorka Reyová, prý je u ní Michael v nemocnici a naléhá na ni, aby mu řekla o nějakých lécích.“

 Ge předala Natalie Pam a šla dovnitř. Šla radši do Michaelovy pracovny, aby měla klid. Posadila se a zvedla sluchátko.

„Margaret?“

Margaret: „Nevěřila bys, co udělal.“ Mluvila zaskočeně.

Ge: „Ale věřila.“ Promnula si obličej.

Margaret: „Chce po mě vědět úplně všechno, řval na mě a nadával. Museli ho odsud odvézt.“

Ge: „Kam? Kde je teď?“ Lekla se.

Margaret: „Je s Maxem v jeho kanceláři.“

 Následovala chvilka ticha, což doktorka Reyová čekala.

„Ge?... Mám mu to říct?“

Ge: „… Já nevím.“ Povzdechla si. „Byl tady za mnou Fox a prý našel specialisty v Londýně, kteří by mi pomohli… Poslala jsem ho pryč.“

Margaret: „Proč?“ Ptala se nechápavě.

Ge: „Oni se porvali…“ Rozbrečela se. „Michael se s Foxem porval kvůli mně a já…. já nevím co mám dělat…“

Margaret: „Proč se nechytíš pomocné ruky? V Londýně jsou ti nejlepší doktoři ze všech univerzit v Anglii… A vůbec, proč to nechceš říct Michaelovi?“

Ge: „Já nevím…“ Plakala. „Mám strach úplně ze všeho… Bojím se.“ Vzlykala.

Margaret: „Ge, Michael už tuší co se může stát, nebylo by lepší mu to říct?“

Ge: „Ne…“

Margaret: „Takže ho necháš, ať se kvůli tobě trápí a prostě budeš čekat, dokud to z tebe nevymlátí? Ge, já tě vůbec nechápu.“ Zvýšila hlas. „Teď tady za mnou doletěl, jako správný manžel, a kdyby ho neodvedli, tak by tu ještě teď stál a doloval by to ze mě, dokud bych mu to všechno nevyklopila. Tak co ještě chceš?“

 Ge zavěsila. Už takhle dál nemohla, čím víc toho bylo, tím víc si uvědomovala, že je to vážné, než si myslela.

----------------------------------------------- 

kancelář doktora Reye - nemocnice

„Omlouvám se.“

 Řekl Michael, když seděl sklíčeně na sedačce v Maxově kanceláři.

Max: „To nic, taky bych se tak zachoval.“ Podal mu kelímek s vodou

Michael: „Co je v tom?“ Podíval se na kelímek a vzal ho do ruky.

Max: „Jen šumivý vitamín.“ Opřel se o stůl.

Michael se napil a vydechl, jako by už nic nemohl dělat. „Já sem v koncích, Maxi.“ Odmlčel se. „Ge mi odmítá cokoliv říct, nevím co se s ní děje a je to horší a horší… Dneska jsem se kvůli ní porval s tím Foxem, protože mi došla trpělivost. On toho ví víc než já a teď už jí našel pomoc, ale Ge odmítá jak jeho, tak i mě….“ Dlaní si zakryl tvář a začal brečet. „Včera jsem jí ublížil… Dost hnusně, choval se jako hovado, nechutně… jsem si vzal proti její vůli.“ Odmlčel se. „A ona se potom na mě dívala, jako by se absolutně nic nestalo. Víš, jak jsem se cítil?“ Podíval se na něj.

Max: „…Říkal jsi, že je to horší. Co se stalo?“

Michael: „Nemohla dýchat… Jsou to dva dny zpátky, byla v Oxfordu. Vzbudila se s bolestmi a nemohla se nadechnout, dusila se a Fox jí prý musel pomoct, aby se vůbec nadechla. Pomohl jí posadit se… ale… Ty léky, co bere, jsou na nic. Akorát je po nich malátná a neví o sobě.“ Napil se z kelímku.

Max: „Jestli je to tak…“

Michael: „Ona by o něčem takovém nelhala!“ Přerušil ho.

 Vstal ze sedačky a odložil kelímek na stůl.

Max: „Michaele, s takovou už je malá šance, že by jí něco vůbec dokázalo pomoct…. S něčím takovým jsem se ještě nesetkal, a jestli je to pravda, tak už jí zbývají jen dvě možnosti a ani jedna z nich tě nepotěší.“

Michael: „Co jí zbývá?“ Ptal se zoufale.

Max: „Může jít na operaci, ale dělá se bez anestezie. Pacient je plně při vědomí a musí při tom komunikovat, aby se operující lékaři ujistili, že je všechno v pořádku. Takový zákrok trvá, nevím, kolik hodin, je to moc složité.“

Michael: „A ta druhá možnost?“

Max sklonil hlavu a sundal si brýle. „Pokud Georgiana odmítá jít na operaci, pak už může jen čekat…“