109.díl - All this is happening because of you...

 „Pane Jacksone, je nám ctí, že jste nás poctil svou návštěvou.“ Uvítala ho recepční s velkým překvapením.

Michael: „Mám na Vás prosbu.“ Řekl důvěrně.

Recepční: „Jistě.“

Michael: „Měla být zde ubytovaná paní Starlight..“

Recepční: „Ano, přijala jsem ji dnes ráno.“ Přerušila ho. „Paní hraběnka má apartmá v posledním patře.“

Michael: „Bylo by možné ubytovat mě co nejblíže k jejímu apartmánu?“

Recepční: „Ale jistě.“ Zapsala si jeho jméno do knihy. „Tady jsou klíče, za rohem je výtah a v posledním patře hned jak vystoupíte, dejte se do leva, apartmá Destiny.“

Michael: „Děkuju.“ Vzal si klíče.

Recepční: „Budete si přát něco k jídlu? Mohu Vám s něčím pomoct?“

Michael se děkovně usmál. „Snad jen, aby o mně nikdo nevěděl.“

---------------------------------

 Bylo kolem jedenácté večer, když se Michael ubytoval v luxusním hotelu s tím hřejivým pocitem, že ho od Ge dělí jen jedna velká stěna.

-----------------------------------

 Jenže pravda byla jiná. V tu dobu se teprve vrátila na hotel v doprovodu Jamese Foxe. Musela se o něj opírat, protože se jí dost motala hlava.

-------------------------------------

 Michael seděl v křesle, popíjel minerálku z minibaru a přes záclonu se díval ven. Balkon měl otevřený a pozoroval v dálce památky, které navštívil v Georgiiné společnosti, tehdy na turné v roce 1988. Tehdy se jí nemohl dočkat, až ji uvidí v místech, kde vyrůstala… Bohužel, teď ji odsud musel odvézt násilím, dřív, než se něco stane…

 Přemýšlel, jestli má jít za ní, zaklepat na dveře a ukázat jí, že se nebojí pro ni přijet až do Anglie, jako tehdy. Chodil sem a tam v bílé rozepnuté košili a černých kalhotách, vlasy rozpuštěné, a když se podíval na hodiny, usoudil, že bude lepší, když ji nechá odpočinout… Tedy, pokud tam vůbec je?

-------------------------------

 Překvapivě i v Anglii měli krásné léto a to platilo i o nocích. Byl teplo, ale i přes to si zavřel balkón, pro všechny případy a nechal si otevřené okno na ventilačku, které měl u postele.

 Jestli to bylo tím, že nebyl doma nebo něčím jiným, nemohl usnout. Posadil se a namátkou se podíval ven… Všude klid a ticho, tam jak to mělo vypadat ve tři ráno. Překonal se a vešel na balkón, teď by ho stejně neměl kdo zpozorovat. Opřel se o zábradlí a dýchal ten svěží vzduch. No jo, v Anglii je hold i to ovzduší jiné. Díval se na ulici a s radostí počítal ty klasické červené telefonní budky, když náhle něco zaslechl…

 Přešel blíž k sousednímu balkónu, který byl otevřený a chtěl se přesvědčit, jestli se mu to nezdálo. A byla to pravda.  Slyšel něco jako tiché sténání a vzdechy…

 S hrůzou se vrátil dovnitř a hned zavřel balkón. Chytil se za hlavu a snažil se, aby nerozbil první věc, kterou uviděl. Vždyť nikdo jiný vedle nebydlel! To, co slyšel, vycházelo z Georgiiného apartmánu!

------------------------------------------ 

Ráno

 Georgiana ležela skroucená na posteli a s kamenným výrazem se dívala ven. Bylo pod mrakem, počasí uspávalo a taky to vypadalo na déšť.

„Už je to lepší?“

 Zeptal se jí James, který ležel vedle ní a odkládal mokré kapesníky na noční stolek. Georgiana jen pokývala hlavou, opatrně se na něj otočila a chvíli se na něj dívala a pomalu jí nabíhaly slzy do očí.

James: „Co je?“ Pohladil ji po tváři.

Ge: „Až to Michael zjistí… Přijdu o něco mnohem cennějšího, než je Oxford…“ Rozplakala se. „Odvede mi Natalie a už ji nikdy neuvidím.“

James se smíchem posadil a utřel jí slzy. „Nevím, proč by to dělal.“ Uklidňoval ji. „Co si myslíš, že jsme měli v noci sex? Ge, nic se mezi námi nestalo. Co si vůbec pamatuješ?“

Ge: „Že jsme se líbali.“ Posadila se.

James: „A to je všechno… Přisahám tady a teď, že jsem na tebe nesáhl… dokud to nezačalo…“

 Georgiana si promnula obličej a z ničeho nic někdo zaklepal na dveře.

„Ge?“

 Ten hlas… ten sametový opatrný hlas… Michael.

James: „Ještě se můžu schovat pod postel.“ Vstal z postele.

Georgiana: „Co že?“ Podívala se na něj naštvaně. „Celou tu dobu nás chceš rozdělit a teď mi chceš pomoct?“

„Ge? Jsi tam?“ Ozval se znovu Michael.

Georgiana k Jamesovi: „On ví, že jsi mě našel, teď už na tom nezáleží. Jestli slyšel, co se tu v noci dělo, tak je to k ničemu.“ Rozbrečela se. „Musel slyšet i tebe a teď nás chce přistihnout, proč by sem jinak chodil?“ Brečela.

James: „Já nechci, abys trpěla.“ Pronesl soucitně.

Ge: „Tak proč se to všechno děje kvůli tobě?“

 V tu chvíli oba uslyšeli, jak se dveře otevřely. A byl tady… První, koho uviděl, byl James jen ve spodním prádle. Potom se podíval na postel, která byla rozrytá jako po… A Ge v noční košili, jak se skloněnou hlavou ronila slzy.

 Michael se znovu  podíval na Jamese a dokonce i on sám sklonil hlavu. A tím si potvrdil, co si myslel.

„Ge, podívej na mě.“ Řekl pevným naštvaným hlasem.

 Ale ona nic. Dál jen potichu plakala a těžce vydechovala.

Michael: „Podívej se na mě!“ Zvýšil hlas.

 Georgiana pomalu zvedala hlavu, jako by měla na krk přivázaný provaz, který by měl cuknout a zlomit jí vaz. Oči červené od pláče, plné beznaděje. Podívala se na něj, jako by přišla o všechno.

„Jeď domů, Michaele…“ Řekla slabým hlasem a znovu sklonila hlavu.

 Michael se na ni znechuceně podíval a odešel z jejího apartmánu.

James se jen ohlédl a Michael hned prásknul dveřmi. Georgiana se v pláči svalila na záda a žalostně plakala.

„Proč jsi mu neřekla, jak to bylo?“ Ptal se šokovaně. „Nevidělas, jak byl nasraný?“

Ge: „On by mi nevěřil…“ Vzlykala.

James: „Jak by ti nemohl věřit? Co pak neví, jak na tom jsi? Ví vůbec, co to bereš za prášky?“

Ge: „Ať už bych mu řekla všechno, nevěřil by mi, protože jsme se pohádali než jsem odjela.“ Brečela. „Takhle to všechno končí…“ Brečela. „Doufám, že jsi spokojený?!“ Zařvala na něj nenávistně.