Pam se vrátila z pauzy na oběd zpět do domu a co neviděla? Sbalená taška k odjezdu.
„Michaele?“ Zavolala poněkud zmateně.
Po schodech seběhl dolů, oblečený jako na nějaké jednání a klobouk držel v ruce i s lístečkem.
Pam: „Kam pak, mladý pane?“ Zastavila ho.
Michael: „Tady je adresa hotelu.“ Ukázal jí lísteček. „Jedu za Georgianou do Oxfordu, přivezu ji domů a kdyby mě někdo sháněl, řekni, že mám důležité jednání.“
Pam: „Ale, Michaele, co když ji tam nenajdeš?“
Michael: „Tak budu hledat, dokud ji nenajdu.“ Vzal cestovní tašku, klíče od auta a ještě se k ní otočil. „Ať se Cora postará o Natalie. Zavolám hned, jak přijedu do Oxfordu.“
-------------------------------
Restaurace Gee – Oxford – Anglie – 19:30
Vcházela do úchvatné restaurace, která jí připomínala na první pohled zimní zahradu, ale uvnitř byla ještě krásnější.
Naproti jí šla sympatická žena, která mohla být mladší zhruba o sedm roků, ale vyzařovala z ní autorita, což bylo dobře. I když… už jí došlo, proč pro potěšení, mladá hezká blondýnka, avšak s krásnýma očima.
„Paní Starlight…“ Oslovila ji s úsměvem a podala jí ruku. „Jsem poctěna, že se s Vámi setkávám. Už nějakou dobu o Vás slýchávám různé řeči a většina z nich byla pronesena s respektem.“
Ge: „Vážně?“ Usmála se.
Ta žena byla jako panenka z porcelánu a v jednu chvíli by vám vrazila takovou, že byste obletěli celou Zemi. Je to možné? Ge z ní byla nadšená.
Mary: „Pojďte se posadit, náš stůl je tam vzadu.“
---------------------------------
Odvážná mladá krev, to se dnes najde všude, ale v takové ženě? Georgiana si ji hned oblíbila, byla jako Esperanza. Budila respekt a zároveň v ní byla opora.
„Tak…“ Napila se Mary. „Nevadilo by Vám, kdybychom si tykaly? Já vykám jen těm, které moc v lásce nemám.“ Usmála se.
Ge: „Klidně.“ Usmála se.
Mary: „Co se týká toho lišáka… Je vidět, že mu jde čistě jen o to, aby tě dostal zpět do Anglie, přesně řečeno do Blackpoolu.“
Ge: „A konkrétní důvod?“
Mary: „Myslí si, že nikdo pro tebe není dost dobrý a … taky se mi zdá, že jste nějaká utahá.“ Podívala se na ni zblízka. „Musíte to mít doma těžké.“
Ge: „To mám napsané na čele: „Prodělávám manželskou krizi.“ Nebo co?“ Vzala do rukou menu.
Mary: „Naučila jsem se poznávat lidi, kteří jsou pod tlakem. Když jsem byla u Foxe, naučila jsem se ledaco.“ Řekla upřímně.
„Dámy budou večeřet nebo si dají jen drink?“ Oslovil je číšník v bílém.
Mary: „Já si dám salát s opečenou bagetkou na bylinkovém másle a džus z červeného rybízu.“
Ge: „Já to samé.“ Mávla rukou.
Číšník odešel a Georgiana se zaměřila na bar, který dál sledovala během rozhovoru.
Mary: „V radě hrabství znám dost mládenců, každý čtvrtek s nimi chodím na skleničku a sem tam mi prozradí víc než by měli.“ Mrkla na ni. „Neboj se, Ge, Foxe tam nemají moc rádi, už jen kvůli tomu, že tě připravil o velkou část dědictví.“
Ge: „Tvůj strýc mi řekl, že dokážeš předpovědět každý jeho krok.“
Mary: „Dá se to tak říct.“ Napila se vody.
Ge: „Tak mi vysvětli, proč teď James sedí u stolu na druhé straně a nespustí z nás oči.“
Mary: „Rezervoval si stůl ještě než sem přijel. A pokud vím, bude chtít s tebou mluvit, takže mě bude stačit, když se v klidu najím, dostanu od tebe kontakt a bude vše vyřešené.“
Ge: „Budeš chtít i kontakt na právníky?“
Mary: „Ne, jsem tvoje tajemnice, nepotřebuju se vybavovat s nějakými amíky.“
---------------------------------------
Celý zbytek večera si popovídaly o všem možném, co je napadlo, i když Georgianu dost znervózňovala jeho přítomnost. Neustále se na ni díval.
„Omluv mě.“
Zvedla se od stolu a šla na toaletu. Pořád na sobě cítila jeho oči, nebylo jí vůbec dobře. Chvíli tam jen tak postávala u umyvadla a přemýšlela, co bude dělat, až sek ní Fox dostane.
Vytáhla si léky z kabelky a vzala si na srdce dvě pilulky. Napustila si do dlaně vodu a zapila je, jak nejvíc mohla.
Když se vracela ke stolu, Mary zrovna platila večeři.
„Už odcházíš?“ Divila se Ge.
Mary: „Nezlob se, zítra brzo ráno odjíždím do Londýna za mámou. Potřebuje prý pomoct s nějakými papíry, nebo co.“ Podala jí ruku a rozloučila se. „Moc ráda jsem tě poznala, Ge. A nebuď tu dlouho, jinak to nedopadne dobře.“ Naznačila na Foxe.
Odešla pěkně rychle, nejspíš ještě něco měla… A James už jí nabídl židli.
„Vidím, že ses seznámila s Mary.“
Ge se posadila. „Ano, velmi milá dívka, že ano?“
James: „Ano, vybrala sis dobře, i když nevím, k čemu ti bude.“ Usmála se mile. „Dáš si drink?“
Ge: „Nepiju alkohol.“
James: „A co Martiny?“ Usmál se.
Ge: „Ne, nemám chuť.“
James mávl na číšníka se slovy: „To je škoda, chtěl jsem nám udělat pěkný večer a ty si nic nedáš.“
Číšník: „Ano, pane Foxi?“
James: „Dám si Martiny i s tou třešínkou a Ge? Co si dáš?“ Koukl na ni.
Ge: „Nějaký džus.“
Číšník: „Máme různé druhy, mám Vám donést lístek s nabídkou? Nebo koktejl?“
Ge: „Nechám se překvapit.“ Usmála se.
Atmosféra byla v podivném duchu. Ge cítila napětí za to James se tvářil, jako by mu to všechno patřilo, což už něj nebylo nijak zvláštní.
„Povídej mi o malé. Co jsem odjel, prakticky jsem o tobě nic neslyšel.“
Ge: „Jmenuje se Natalie.“ Řekla něžně při vzpomínce na svou dcerušku. „Bude mít jeden rok v srpnu.“
James: „Musíš mi ji někdy ukázat.“ Usmál se a udělal podivné gesto na barmana.
Ge: „Nevím, proč bych měla. Až dospěje, sama se rozhodne, jestli příjme titul s vším, co obnáší.“
James: „Pokud bude mít co zdědit.“
Číšník jim donesl sklenky a poté hned odešel.
Ge: „Ty se v tom musíš hodně vyžívat, že?“ Podívala se na něj naštvaně a upila si džusu.
James: „Užívám si toho, že tě tu mám a můžu s tebou trávit tak krásný večer.“
Ge se podívala na sklenku s džusem. „Mmmm… to je dobré.“
James: „Jak to chutná?“
Ge: „Výborně, ananas s kokosem.“
Upila si víc a potom ještě jednou. Něco ji na té chuti nesedělo, podívala se na Jamese a pak zpátky na sklenku. Začínala mít divný pocit.
„Ty jsi mi do toho něco dal?“ Zeptala se malátně.
James: „Jen jsem ti tam nechal nalít dvě deci Martiny. Určitě to tak silné není.“ Vzal jí sklenku a ochutnal.
Ge: „Proč jsi to udělal?“ Zhrozila se.
James: „Klid, je to slabé, nic ti to neudělá.“
Georgiana se opřela o opěradlo a pomalu začínala zelenat v obličeji. Teď už mu došlo, že si něco musela vzít.
„Pojď.“
Pomohl jí vstát a opatrně ji odváděl z restaurace.
„Napište mi na to na účet.“ Ohlédl se na číšníka.
Číšník: „Mám Vám pomoct, pane Foxi?“ Ptal se starostlivě, když uviděl bezmocnou Ge.
James: „Zabalte mi do sáčku led a ještě budu potřebovat malou láhev čisté vody.“
----------------------------------------
Po tom, co ji dostal do auta s ní zůstal ještě chvíli na zadním sedáku. Chudinka měla úplně orosené čelo a tvář bledou jako smrt. Ze zadu na krk jí jemně přikládal po chvilkách sáček s ledem, aby jí to osvěžilo.
„Bereš nějaké léky?“ Zeptal se jí starostlivě.
Ge: „Na srdce… mám slabé srdce… a nízký…“
James: „Nízký tlak.“ Dokončil za ni větu.
Byla jako omámená, mluvila ospale a oči měla přivřené.
James: „Chceš se napít?“
Ge: „Jen trochu.“
Dal jí láhev vody a radši ji přidržoval, protože Georgiina ruka vypadala, že snad ani tu láhev neudrží.
„Děkuju.“ Zašeptala.
James: „Bude na tebe někdo čekat v hotelu?“
Ge: „Ne…“ Zavřela oči a vytáhla sáček s ledem a položila si ho na čelo. „Cí…cítíš to?“ Zeptala se zmateně.
James: „Co?“
Ge otevřela oči, ospale se mu podívala do očí a přičichla si k jeho krku.
„Skořice…“
Zašeptala a znovu se mu podívala do očí. Jemně ho svými studenými prsty pohladila po spánku a přitáhla si ho blíž. Zavřela oči a políbila ho. Hrudník se jí svíral, jako by už ani nemohla dýchat, tak na tom byla špatně. Ale stále Jamese líbala…