106.díl - with your pride ...

 „Ty nevíš, co jsem dneska musela řešit.“

 „Tak proč mi to neřekneš?“

 „Michaele, prosím…“

 Stál u okna v obývacím pokoji, v dlaních svíral lísteček od Ge a vzpomínal na minulou noc.

„Třeba se hned vrátí…“ Pronesla konejšivě Cora, když dávala Natalie snídani.

Michael: „Jestli ne, tak tam za ní pojedu.“ Otočil se jejím směrem. „Teď by měla být na tvém místě. Být s Natalie a ne někde za oceánem.“

Cora: „Když tu není, proč se o Natalie nestaráš ty?“

-----------------------------------

Christ Church College – Oxford – hrabství Oxfordshire – Anglie

Dívala se na tu nádhernou budovu, která byla jen zlomkem z toho všeho. Procházela se před jednou z univerzit a vyčkávala příchodu muže, který byl pro ni značným esem v rukávu.

„Krásnější než jsem si pamatoval…“ Usmál se lord Jones, když vyšel z velké brány. „Vítejte, hraběnko.“

Ge: „Lorde Jonesi.“ Usmála se a šla mu naproti.

Jones: „Jménem všech studentů Vás vítám na koleji.“ Podal jí ruku. „Zvu Vás na čaj, pojďte dovnitř.“

Ge: „Ne, vždyť se vzdělávají, nebudu je rušit.“

Jones: „Ani já tu nemám, co dělat, ale vzhledem k tomu, že jsem tu měl přednášku a taky jim sem tam něco přispěji, tak mi tu dávají volný pohyb.“ Usmál se.

----------------------- 

 Procházeli celým skvostným areálem, který pamatoval hodně vladařů a nepochybně i válek a přes to všechno se zde po celá staletí vzdělávali moudří lidé a dnes ti nejlepší z nejlepších.

 Lord Jones ji dovedl po schodech nahoru, otevřel renesanční dřevěné dveře a dal jí přednost. Georgiana se tak dostala do velké jídelny, kde teď zrovna mohlo obědvat něco málo přes dvě stě studentů. Všichni se otočili jejím směrem, což Ge málem omráčilo a soustředila se raději na obraz královny Alžběty I. a jejího otce Jindřicha VIII. na druhé straně jídelny.

„Vážení… Dovolte, aby vám představil ženu, jejíž jméno budete nosit v paměti při vzpomínkách na Oxford. Po dlouhé době se k nám vrátila markýza z Remenhamu a hraběnka Oxfordu, Georgiana Victoria Anne Starlight. Takže být váma, tak jí pronesu úctu, jinak vám zavře univerzitu.“

 Ge na Jonese šokovaně vykulila oči, a když se opět podívala na přítomnou mládež, ozval se velký potlesk.

„Vítejte zpět!“ „Ať žijí Starlightovi!“

 Přívětivé uvítání, tak by ji měli vítat i občané v celém městě. Teda pokud by věděli, že hraběnka je zpět.

-----------------------------------

 Po pár zodpovězených otázkách ohledně situace v Oxfordu, se lord Jones s Georgianou přesunuli do tiché avšak velmi prostorné kanceláře.

„Vypadá to tady jako knihovna v Park Place, taky máme stejně umístěná okna.“

 Posadila se na sofa, které mohlo být zhruba z 18. století a přijala od hostitele šálek čaje.

Jones: „Byla jste se podívat, jak to tam vypadá?“

Ge: „Ne, jela jsem z letiště rovnou sem.“

Jones: „Dobře jste udělala. Je to tam opuštěné, a jestli se s tím rychle něco neudělá, bude z toho jen troska… Tak to dopadá, když je to v držení Foxe.“

 Georgiana jen smutně sklonila hlavu a podala si ze stolečku mléko.

Jones: „Vidím, že Vám stále chutná s mlékem. Někdo na to nemá žaludek.“

Ge: „Ten někdo totiž nevyrůstal v takových zvycích, jako my dva.“ Usmála se.

Jones: „…Vím úplně všechno, Georgiano, nemusíte si dělat starosti. Váš otec mi volal ještě včera, a o Foxovi taky už ledacos vím…  Také jsem se dozvěděl, že Oxford může brzy slavit první narozeniny dědičky. Jak krásné jméno má… Natalie.“

Ge málem zaskočilo. „Jak to víte?“

Jones: „Kupodivu jsem ji našel zapsanou ve Vašem rodokmenu v Oxfordské matrice. Avšak nikdo neví, jak tam mohla být zapsaná, když skoro nikdo o ní neví.“

Ge: „Tohle je vážné, Jonesi.“ Zhrozila se. „Když o ní nikdo neví, kdo ji mohl zapsat? Může ji to ohrozit.“

Jones: „Pokud malá zůstane pod vašimi křídli, nemáte se čeho bát.“ Ujistil ji. „Sháníte se po tajemníkovi, že ano? Nabídl bych svou dceru, ona se v právech vyzná, je to stejná liška jako Fox. Ovšem kvůli jejímu bezpečí ji budu od Vás držet stranou, nezlobte se, že to tak musím říct.“

Ge: „To je v pořádku.“

Jones: „Ale…“ Otočil se a šel ke stolu, ze které vzal složku. „Našel jsem tu pravou lišku.“ Podal jí složku. „Je to bývalá Foxova pravá ruka. Je známo, že si ji také udržoval pro jisté potěšení, ale po tom, co se dozvěděla o jeho plánech s Oxfordem, dala nám znamení, že se chystá útok na dědictví jedné hraběnky s vlivným jménem.“ Podíval se na Ge. „Mary Stuartová, moje neteř. Pomůže Vám s radou a bude Vás kontaktovat o všem, co se tu bude dít. Sám na to dohlédnu.“

Ge se zasmála. „Vážně se jmenuje jako ta krvavá Mary, která dala vyvraždit…“ Ztichla a nevinně se na něj podívala. „Pardon.“

Jones: „Nevím, jestli po té královně něco odkoukala, ale velmi dobře získává informace a momentálně má mnoho známých v radě hrabství, když nepočítám Vás… Jak Váš otec tušil, motá se okolo toho moc mladých šviháků a právě oni jsou Foxovými psi. Je to pohledné děvče, nijak se nechci chlubit, ale ženské zbraně využije moc dobře.“

Ge: „To bych se rovnou mohla vyspat s Foxem a chtít za to všechno co mi vzal, než se dívat, jak se mladé děvče vystavuje před takovými zmetky, kterým nejde o nic jiného než o peníze.“ Naštvala se. „Fox si je platí za špehy a ona je má obcházet po postelích? Co jste to za člověka, že necháte svou neteř takhle spadnout do jámy lvové?“

Jones: „Co jste to za člověka, který si nehlídá majetek v hodnotě několika stovek tisíc liber a nechá si ho, s prominutím, tak pitomě uniknout mezi prsty a ke všemu takovým egoistickým levobočkem jako je James Fox?“

 Ge si jen s těží povzdechla a odložila s rozklepanou rukou svůj šálek s čajem.

Jones: „Mary je dobrá žena, nikdy jsem o ní neřekl, že je nějaká… ani to nechci říct. Znám ji, vždycky jen dráždila, ale nikdy to nenechal zajít tak daleko. Měla pro Foxe slabost, ale když si přiznala, že jeho ego netouží po nikom jiném, než jste Vy, přestala si dělat naděje.“

Ge: „Když už jsme u toho, proč mě chce?“

Jones: „Proč se ho nezeptáte sama? Já se nevyznám v jeho myšlenkách a ni o to nemám zájem… Pokud vím, máte k němu blízko než si myslíte…“

Ge se na něj zmateně podívala a Jones ukázal k oknu.

„Pan vévoda z Blackpoolu se právě prochází po nádvoří a jsem si jist, že ví o Vaší návštěvě, tady totiž i stěny mají uši.“

 Georgiana vstala ze sofa, přešla k oknu a jen co poznala jeho tvář, stáhl se jí žaludek.

Jones: „Tak co? Ještě pořád chcete jít proti němu sama se svou hrdostí, nebo si necháte pomoct ženou, která může předpovědět každý jeho krok?“