104.díl - Without you it is not worth

 Sluníčko se pomalu blížilo k západu… Michael byl s Bunnym a Esperanzou na procházce u jezer, Natalie spinkala pěkně v postýlce s modrým medvídkem, Pam, za doprovodu Cory, šla do svého domku pro služebné a u velké zdobené brány s nápisem Neverland…

 Esperanza se rozběhla k cestě, protože se domů vrátila její paní. Michael si hned všiml jejího vítání, jak by ne?  Štěkala a utíkala za autem až k domu.

 Šťouchl do Bunnyho a taky se svým čtyřnohým kamarádem utíkal k domu.

 Jenže Ge jen Esperanzu pohladila a nic víc, a psí dáma vrtěla ocáskem, jak mohla, nijak ji to nepovzbudilo. Jen si vzala ze zadního sedáku kabelku, zamkla auto a šla dovnitř.

 Ani nedovřela dveře a už byl za ní Michael.

„Ahoj.“ Usmál se a zavřel za sebou dveře.

Ge: „Ahoj…“ Odpověděla utahaně.

 Odložila si v obýváku a promnula si obličej, bylo toho na ni moc, i když tušila, že toho bude mnohem víc.

 Michael k ní přistoupil ze zadu, políbil ji na tvář a vesele popřál. „Všechno nejlepší.“ Usmál se.

Ge: „Děkuju..“ Natočila k němu hlavu a políbila ho na rty.

Michael: „Co bys řekla, kdybych ti připravil vířivku s lístky rudé růže, voňavé svíčky a já sám bych tě potom namasíroval a dál…“ Pohladil ji po stehnu. „Kdo ví?“ Usmál se.

Ge: „To zní hezky.“ Nechala se unést představami chtivého manžela.

Michael: „Taky si myslím.“ Usmál se.

 Pomalinku jí začínal rozepínat knoflíčky na košili a nechybělo málo, aby ji vášnivě políbil na krk, když v tom…

„Můžu si zavolat do Minneapolis?“ Přerušila jeho hrátky.

Michael: „Jo, ale snaž se to neprotahovat.“

 Vytáhl svou dlaň z její košile, kde jí před chvílí milerád zkoumal výstřih a nechal ji jít si pro kabelku na protějším stolku.

„Ge?“

Ge se ohlédla. „Ano?“

Michael: „Zařiď si, co potřebuješ a ber při tom na vědomí, že než se navečeříme a než se to nachystá… Abychom potom měli ještě nějakou časovou rezervu. Určitě jsi utahaná, ale bylo by mi líto, kdybys šla spát bez odměny.“ Mrkl na ni.

Ge: „Vynasnažím se.“ Usmála se.

-----------------------------

„Myslíš, že to můžou udělat?“ Ptala se starostlivě.

 Seděla v pohodlí Michaelové pracovny o samotě a druhou rukou si pohrávala s malými papírky na stole.

George: „Já ty lidi znám, jsou poctivý a určitě by si tě k něčemu takovému pozvali… I když Fox si může podchytit nějaké mladé pitomce, kteří jsou hned za radou a potom by se to nemuselo jednoduše přehlížet.“

Ge: „On ví, že Oxford je na tom se správou jinak než Blackpool, proto je chce získat na svou stranu.“

George: „Hlídej si zprávy, říkalas, že ti dneska poslal fax, takže kontaktuj jednoho z rady a domluv si tam tajemníka, který tě bude o všem informovat. Podle toho, co od tebe dostávám, máte s Michaelovými právníky všechno pod kontrolou jen na povrchu, musíš si tam najít lidi, kteří jsou v jádru toho, na co bude Fox spoléhat.“

Ge: „Já vím…“ Odpověděla slabě.

George: „Georgo? Jsi v pořádku?“

Ge: „Jo…“ Plakala. „Je toho na mě moc.“

George: „Mohla jsi mě k tomu pustit, teď to na tebe všechno doléhá.“

Ge: „Ne, říkala jsem ti, že to zvládnu sama.“ Utírala si nekonečné slzy.

 Aniž by to tušila, přímo za jejími zády stál v lehce pootevřených dveřích Michael a sledoval ji, jak pláče u telefonu.

George: „Musíš to vydržet, jestli Fox nenajde jiný plán a nezíská si radu, budeš mít od něj pokoj a všechno se ti vrátí.“

Ge: „Chce mě zbavit titulu, a když si ho urve pro sebe, nebudu mít nic.“ Plakala.

George: „Kontaktuj Jonese, ten ví, kde se co šustne. Pomůže ti najít ty správné lidi z obou rad.“

Ge: „Dobře…“

George: „Drže se pevně… Dej za mě Natalie dobrou noc a pozdravuj Michaela ode mě i Sary.“

Ge: „Budu, taky ji pozdravuj.“

George: „Mám tě rád.“

 Zavěsila telefon, opřela se lokty o kolena a seděla tam jako hromádka neštěstí.  Slzy jí stékaly po líčkách, hlava ji třeštila od pláče a to poslední co jí chybělo…

„Ge?“ Oslovil ji Michael ve dveřích.

 Podívala se jeho směrem, utřela si slzy a vstala ze židle.

„Slyšels to?“

Michael: „Jen jak pláčeš.“ Podíval se na ni lítostivě. „Chceš si o tom promluvit?“

Ge: „Ne.“ Špitla. „Dneska to asi necháme být, byli jsme v kanceláři, nevím jak dlouho a potom jsem ještě dostala jednu zprávu … Nezlob se, mám teď totálně zničenou náladu.“

Michael ji objal a ještě chvilku ji hladil po zádech. „To nic… Já tě chápu… Ale proč to nezkusit? Uvolní tě to, ty si pěkně posedíš ve vířivce… Co?“ Políbil ji na čelo.

Ge: „Když to všechno absolvuješ se mnou?…“ Koukla na něj smutně.

Michael: „No…“ Přimhouřil oči. „Za pořádnou pusu.“ Usmál se.

 Georgiana se postavila na špičky, jemně si ho za krk přitáhla a začala se s ním líbat. Michael ji objímal kolem pasu a užíval si té jemňounké vůně od Diora, která doprovázela polibek.

Michael: „A teď už je ti líp?“

Ge: „Trochu.“ Jemně se usmála.

------------------------------

 Jemně ji masíroval záda, líbal na rameno, hladil ji po bocích, snažil se ji uvolnit. Příjemně teplá voda bublala všude kolem a Ge jen seděla s hlavou někde v právech a zákonech.

 Světlo šlo jen z voňavých svíček, které byli cítit skořicí, protože Michael věděl, co ta vůně s ní dokáže… Jenže Ge jako by skoro ani nevnímala jeho doteky. Musel to trochu prokouknout.

 Nejdřív svou dlaní přejížděl po žebrech, po bocích a nečekaně si to namířil mezi její stehna. A co se nestalo? Hned ho plácla po té ruce.

„Jsem se lekla.“ Ohlédla se na něj přes rameno.

Michael: „No a já myslel, že tu ani nejsi.“ Dodal ironicky. „Máš se uvolnit a nepřemýšlet nad tím. To je to jediné, co jsem po tobě chtěl.“

Ge: „Ano, a potom budeš chtít, abych si sundala plavky a skočila ti na klín ne?“ Spustila uraženě.

 Michael mlčel, ne že by měl hned něco takového v plánu, ale ten její tón hlasu ho zahnal zpátky.

„Promiň, že jsem ti chtěl zpříjemnit večer.“  Odpověděl jí sklesle.

Ge:„Bože!“

Vyhekla a vteřinu na to se rozbrečela. Zvedla se, vylezla z vířivky, popadla ručník a odcházela pryč, brečela jako o závod, okamžitě to z ní šlo ven.

Michael: „Ge?“ Vylezl z vířivky a šel za ní.

 Nedošla daleko, našel ji v koupelně za rohem, jak si sušila vlasy.

„Co se stalo?“ Přišel udivený.

Ge: „Nic.“

Michael: „Ano, to vidím.“ Odmlčel se. „Já jsem ti opravdu chtěl nachystat příjemný večer. Máš narozeniny, od rána jsem tě prakticky ani neviděl a jen co přijedeš z LA tak se tváříš jako by tě týrali. Tak buď to aspoň pro dnešek hoď za hlavu anebo se mnou nelez do romanticky naladěné atmosféry, když jsi hlavou někde jinde.“

Ge: „Ty nevíš, co jsem dneska musela řešit.“ Vzlykala.

Michael: „Tak proč mi to neřekneš?“

Ge: „Michaele, prosím…“ Vydechla těžce.

Michael: „O co mě prosíš? Já ti tady nabízím pomoc.“ Zdůraznil.

Ge: „Víš co? Vrať se do té vířivky a mě nech o samotě.“ Odsekla s dalším návalem pláče.

Michael: „Bez tebe už to nemá cenu.“

Ge: „Jistě.“ Špitla.

Michael: „Příště se tě radši zeptám předem, jestli mám pro tebe něco nachystat, aby to nebylo zbytečné.“

 Ge to nemohla vydržet a schovala si tvář do ručníku a dál plakala.

Michael: „Udělej mi tu radost a neplač kvůli mně, ale kvůli tomu zkurvenému hajzlovi z Blackpoolu, protože za všechno, co se tady děje, může on.“

 Naštval se, zavřel dveře od koupelny a odešel. Ge se posadila na zem a snažila se uklidnit. Ještě nikdy neviděla, aby Michael takhle mluvil. Muselo ho to pořádně vytočit. V tu chvíli jí připadalo, jako kdyby Michael byl velkým dravcem a ona jen tou bezbrannou myškou, kterou sevře do svých drápů. Nechtěla ani vědět, co by dělal, kdyby uviděl ten vzkaz od Foxe.

-----------------------------------------

 Když vyšla z koupelny, voda ve vířivce byla klidná bez jediné vlnky, což značilo, že už nějakou dobu byla vypnutá. Svíčky už nehořely, byly uhašené a všechno, co měl pro ni nachystané… bylo pryč.

 Všude zhasla světla a potichu šla do jeho ložnice. Natalie vzorně spinkala schoulená do klubíčka, což měla po tatínkovi, a v ručičce svírala medvídkovu packu.

 Michael ležel v posteli, stejně tak jako Natalie, v klubíčku. Nechtěla ho budit a už vůbec ne malou v postýlce, a proto nechala zhaslé světla. Jen udělal pár kroků zpět, opatrně zavřela dveře a odešla.

-------------------------------------------- 

 Převlékla se do noční košile, zabalila se do tmavě modrého sametového lehkého kabátku, šla dolů po schodech a u kuchyně vzbudila Esperanzu.

 S vyplakanýma očima, nešťastnou myslí a ospalou chůzí se procházela po oroseném trávníku a namířila si to dál k parku. Světýlka podél chodníků měla svítit do určité hodiny, vlastně do úsvitu, ale ještě bylo brzy. Nebylo ani po půlnoci.

 Jejich procházka skončila u velkého stromu. Tam kde ležela ve vysoké trávě s Tommym pod srdcem. Tam se opět položila na zem a po chvíli i Dobrman. Esperanza, jako každé zvíře, vycítila její smutek. Lehla si co nejblíže ke své paní, aby ji zahřála a Ge si na ni položila hlavu. Věrně čekala, až její paní upokojí svoji duši ke spánku… A Ge… Zavřela oči v naději na lepší zítřek.