103.díl - High price ...

 Po tom, co se vrátili ze Švýcarska, se Michael opět musel vrátit k předávání cen, účasti na konferencích a také vystoupení na Superbowlu.Díky interview s Oprah se stal singl „Who Is It“ velmi žádaným, a tak byl vydán na místo „Give In To Me“.

 Čím víc toho bylo, tím méně měli času pro sebe. Michael si už po nějaké době, kdy cestoval po různých dobročinných akcích, přiznal, že po tom, co se dozvěděl o Georgiiném srdci, na ní lpěl mnohem víc. Léky, které brala, ho znepokojovaly. Do té doby, než je našel, si toho nijak nevšímal, ale po tom pomalu poznával, že Georgiana byla po nich malátná. Často ji vídával, jak jen tak seděla na sedačce v obýváku, nebo v knihovně či v zahradě na lavičce jako hadrová panenka. Oči utrápené, víčka se jí zavírala, a párkrát i těžce vydechla.

 Měl o ni starosti, zvlášť když nemohl být s ní… A také mu ještě jedna věc nedávala spát….

------------------------

Promenade Beach – Blackpool – Anglie - 3.července 1993

„Víte, pane, pořád to nějak nechápu.“ Ozval se komorník Anthony . „Víte moc dobře, že Oxford má nemetropolitní distrikt a Georgiana je čestným členem rady…“

James: „Ale ne dost aktivním členem.“ Přerušil ho. „Jen ať přijede, Jackson si na mě nachystal dost chytré hlavičky, ale sám neví, co je její povinnost.“

Anthony: „Budete jí muset dát dost silný důvod, aby přijela do Anglie, když se vyhýbá osobním jednáním.“

James: „Já ne…“ Pousmál se. „Ale rada ano.“

 Jeho komorník už věděl, že má dost známých v radě, která spravuje Oxford. Přece jen, za ty roky, co „slouží“ Foxovi, už poznal několik jeho triků a lstí, a soudě podle jeho postoje i hlasu, bylo jasné, že tentokrát Georgianu dostane zpět na Britské ostrovy.

 Zvedl se z lavičky a přišel k Jamesovi, který stál u zábradlí a díval se na moře.

„Georgiana  má díky svému jménu velký vliv, jak na rady distriktů, tak i na radu hrabství. Co po tom, až přijede?“

James: „Promluvím si s ní.“ Řekl tajemně.

Anthony: „Už to, že přišla o většinu svého majetku bez vědomí dění, je protizákonné.“

James: „Pokud vím, tak jsme to ODKOUPILI od jejího bratránka.“ Zdůraznil. „Kromě rad v Oxfordu nemá nic. Když se i oni k ní otočí zády, bude muset přistoupit na dohodu…“ Otočil se na svého komorníka. „Nechá mi Oxford, nebo si jej vykoupí a cena bude dost vysoká…“

Anthony: „Jak moc vysoká?“ Zeptal se při pohledu na bouřlivé moře.

James: „Tak moc, že se do toho slavného Neverlandu už nikdy nevrátí.“  Ohlédl se po zábavním parku. „Mohl bych jí poslat dárek, když má narozeniny. Ať si nemyslí, že jsem na ni zapomněl.“

---------------------------------------------

Neverland – Santa Ynez Valley – Kalifornie – téhož dne

 Přihnal se domu doslova jako hurikán a sotva kročil do dveří, už se po ní sháněl.

„Ge?“ Volal. „Georgo!“

 Jako pominutý se klouzal v ponožkách po parketách a tak cestoval po domě, dokud nenarazil na Pam v prádelně.

„Řveš tu jako Tarzan.“ Usmála se při věšení prádla. „Hoří snad?“

Michael: „Kde jsou všichni?“ Divil se.

Pam: „Cora je s Natalie na kolotočích a slečna Ge má jednání s právníky v LA.“

Michael: „Aha…“ Špitl smutně.

Pam: „Co pak?“ Ohlédla se po něm. „Neříkala ti o tom?“

Michael: „Ne.“ Posadil se na proutěný koš.

Pam: „Nesedej si na to, kolikrát ti to mám opakovat?“ Pokárala ho.

Michael se zvedl s úsměvem. „Klidně i tisíckrát.“ A odešel.

 Když už nemohl slavit s Ge, tak aspoň s Natalie. Obul si černé mokasíny, nasadil klobouk a golfovým vozíkem ve stylu batmobilu, si to namířil k atrakcím.

---------------------------------------- 

Los Angeles

 Bylo krátce po čtvrté hodině. Všichni už byli docela přetažení z toho nekonečného diskutování skrz zákony, a dalších věcí, na které zřejmě nikdo z přítomných neměl náladu. Kdo by jen chtěl sedět v kanceláři, když bylo venku tak krásně a ke všemu v sobotu? Pravé kalifornské léto a všichni sepisovali záznamy a dívali se na velkou mapu Oxfordshiru, na pozemky, které teď měl pod rukou vévoda…

„No, myslím, že pro dnešek bychom to mohli ukončit.“ Pronesl John Branca. „Děkuju, že jste si udělali čas.“

 Ostatní pánové odešli a v kanceláři zůstal jen on sám a Georgiana. Nevnímavě hleděla do mapy pozemků  a neustále dumala nad tím, jak se něco takového mohlo stát? Jak jí to všechno mohlo zmizet za jejími zády? … Jak?

„Ge?“ Oslovil ji John.

Ge: „Ano?“ Zvedla hlavu a podívala se na něho.

John: „Jeď domů. Do Neverlandu jsou to tři hodiny a Mike na tebe určitě čeká.“

Ge: „Pokud nemá něco naléhavé… zase.“ Povzdechla si.

John: „Máš za manžela velmi žádaného muže.“ Usmál se. „Kdyby tě neměl, věř mi, že by v Neverlandu tak často nebyl.“

 Ge vstala ze židle a šla si nalít do sklenky limonádu. Zdálo se, že ani tohle jí nijak nezlepšilo náladu.

„Kdyby aspoň nebylo takové vedro.“ Povzdechla si a napila se.

John: „No vidíš, můžete si zařádit v bazénu.“ Dodal optimisticky.

 V tu chvíli v kanceláři sekretářky zapípal fax. John prošel do vedlejší místnosti a hned se vrátil zpět.

Ge: „Radši bych si zalezla do mražáku. Strašně mě to ubíjí.“ Řekla při popíjení limonády.

John: „Zdá se, že ani v Blackpoolu nezapomněli na tvoje narozeniny.“

 Georgiana se na ně podívala a John jí podal čerstvě vytištěnou zprávu z Anglie. Jen co si všimla, že je to psané přímo pro ni a ke všemu Foxovou rukou, rozrušilo jí to.

„Půjdu se projít na chodbu, potřebuju chládek.“

John: „Já zatím založím tu mapu.“

Ge: „Dobře.“ Položila na tácek s pitím sklenku a odešla.

-------------------------------

 Pročítala si jeho rukopis se snahou číst mezi řádky. Jenže už jen samotná slova jí nahnala strach. Dlaní si přejala po čele, aby se osvěžila svými studenými prsty, ale nepomohlo to. Byla rozrušená, nevěděla, co má dělat.

 Rychlým krokem šla tou velkou opuštěnou chodbou a v ruce mačkala papír se vzkazem.

„Ten bastard!“ Pomyslela si.

 Odbočila na dámské záchody, roztrhala zmačkaný papír a spláchla ho. Po té si ledovou vodou opláchla obličej, když se na sebe podívala do zrcadla… Teď už chybělo opravdu jen málo, jenže podle toho, co jí napsal, nemá na vybranou.

 Ruce se jí chvěly… skoro se i rozbrečela, protože byla tam, kde ji chtěl mít. Pod tlakem a bez moci…