Tímto dílkem vám chci popřát Veselé Vánoce 
velkou kopu dárků, hodně smíchu a radosti, lásky... bacha na kosti z kapra 
No však to známe... A nezapomínejme na Michaelovy slova... "It's All For LOVE." 
Vrátil se do domu promrzlý, ale aspoň si vyčistil hlavu od těch dech beroucích myšlenek na… Ne, už o tom nechtěl ani jedenkrát přemýšlet.
--------------------
Potichu přišel do ložnice, ani světla nerozsvěcel, nechtěl ji probudit. Vysvlékl se z těch několika vrstev oblečení a nechal si jen spodní prádlo. Lehce nadzvedl peřinu a vklouzl do postele. Jemně políbil Ge na krk, rukou ji objal kolem pasu a přitulil se k ní.
Hřála ho láska k ní, cítil tlukot jejího srdce, které pro něj bylo silné, i když to ona věděla moc dobře, že tomu tak není. Díval se na její vlnité vlasy, vnímal její klidné dýchání, spánek…
„Vždycky budeme spolu…“ Šeptal. „Ať se stane cokoliv, ať budeme kdekoliv… Budeme spolu.“
Georgiana se k němu otočila čelem, ospale se na něj podívala, políbila ho na rty a taky se k němu přitulila.
„Vždycky budeme spolu…“Řekla něžně. „Nehledě na to, co získáme, nebo ztratíme… Nehledě na to, co se stane… Budeme spolu.“ Dopověděla oddaně.
Michael ji objímal kolem pasu, cítil její horký dech na své hrudi… Čím víc si bral k srdci její slova, tím víc jeho slzy opouštěly oči. Nemohla přece nijak vědět, co se stane… Nemohla nic vědět… Nesměla ho opustit…
Držel se, aby nevzlykal, jenže žal ho ovládl nekontrolovatelně. Zhluboka dýchal, tiše plakal.
Ge: „Michaele…“ Zvedla hlavu a podívala se na něj. „Ty děláš, jako kdybych zemřela.“ Utřela mu slzy.
Michael: „Promiň…“ Opřel se o loket. „Nedělám to schválně, věř mi.“
Ge se usmála: „Michaele… Vzpomínáš, jak jsem tehdy stála nad tím srázem?“
Michael: „Jo.“ Špitl.
Ge: „Víš…“ Odmlčela se. „Až v tu chvíli, kdy moje tělo začínalo nabírat váhu dopředu, a já si uvědomila, že doopravdy padám…“ Mluvila rozrušeným hlasem. „Až v tu chvíli, kdy jsem si uvědomila, že není cesty zpět, jsem si uvědomila, že mi nestálo za to, abych si vzala život…. Uvědomila jsem si, že kdybys tam tehdy nebyl…“ Rozplakala se. „Že bych udělala tu největší hovadinu, jakou bych jen dokázala vymyslet… Kdybys tam nebyl, a nestáhl mě k sobě… Vzala bych si život proti své vůli…“ Plakala. „ Kdybys tam tehdy nebyl…“
Dál už to nedopověděla, protože neměla sílu. Žalostně se rozplakala a Michael taky. Objímali se pevně, jako by je někdo měl od sebe odtrhnout. Plakali, protože věděli, že bez toho druhého by nebyli tam, kde jsou teď.
„Nemohla bych tě opustit.“ Plakala Ge. „Nemohla, Michaele… I kdyby si mě Bůh chtěl vzít k sobě, jen bych mu zamávala a šla za tebou.“ Michael se zasmál nad jejími slovy. „Jestli bychom měli odejít, tak jen spolu…. Miluju tě.“
Michael: „Miluju tě.“
2024 ©