100.díl - Listen to the heart ...

Jak se vám líbí povídka?  Musím vám oznámit, že teď už tu máme na kontě celkově 212. díl a já jsem neskutečně ráda, že vás tu mám a čtete, komentujete a hodnotíte  Mám vás všechny ráda 

Nemohl si pomoct, jako by z jejího polibku cítil slabost. To, co před chvílí uslyšel, ho těžce zasáhlo. Jak mohl být v klidu, když se nesměl ptát a ujistit se?

Byl nervózní, což na něm lehce poznala.

Ge: „Michaele?....“ Podívala se mu do očí. 

Michael: „Víš, že je mi to hodně bolestivé, tvářit se, že je všechno v pohodě ? Ge, ty ani nevíš, jak moc bych se tě chtěl zeptat, proč to bereš… Ale jak? Když nechceš, abych o tom něco věděl.“

Ge: „Michaele, taky se tě neptám, jaké prášky bereš.“

Michael: „Jenže tohle jsou koňské dávky, Ge.“ Zdůraznil. „Jak to mám přehlížet?“

 Zvedla se a šla si pro župan, který měla na lehátku u oken.

„Tohle byl přesně ten důvod, proč jsem ti to neřekla.“

Michael: „A ty se mi divíš?“ Ohlédl se na ni.

Ge: „Ne.“ Odpověděla klidně a odešla.

-----------------------------

 Zůstal tam sám. Jen sledoval tu proklatě klidnou vodu v bazénu, která byla přesným opakem jeho myšlenek. Byl naštvaný, ale na co vlastně? Na sebe, že má o ni strach, nebo na Ge, protože to před ním nechce řešit?

  Ona věděla, jaké on bere léky, proč a kvůli čemu… Ale proč to Michael nesměl vědět? Opět se uzavírala do dalšího kruhu, a jediný, kdo by jej mohl rozseknout, byla jen ona sama.

 Měl starosti, vztek, nenávist… Starosti o její zdraví… Vztek na sebe, protože na to šel hrubě… Nenávist, k jejímu nitru, které se pokaždé snažila bránit, když šlo o něco vážného…

Zhluboka se nadechl a nechal své tělo spadnout do vody. Klesl na dno a díval se kolem sebe, na prázdno, tmavě modré kachličky v bazénu… 

 Vzpomínal na všechno možné… První noc, stydlivé pohledy, její růžová líčka… její oči, když pomalu pohasínaly při Tommyho narození… Bolest v jejím srdci, když poprvé potratila… Mělo se to všechno vůbec stát? Mělo to tak být? Tolik bolesti i radosti… opravdu se to mělo stát jen s Georgianou? Nemělo to být jinak? Co kdyby ji nechal tehdy jít, hned když se potkali? Jak by jeho život pokračoval? Měl by teď velkou rodinu nebo ani jednoho potomka, natož manželku?

 Mělo to tak být?

 Teprve až když otevřel oči, rychle vyplaval na hladinu a zalapal po dechu. Příliš dlouho přemýšlel na dně toho všeho.

-------------------------------

 Vrátil se do ložnice, vlhký župan rozprostřel na topení, a když se otočil, všiml si, že dveře od koupelny byly lehce pootevřené a uvnitř se svítilo.

 Nahlédl dovnitř. Uviděl Ge, jak ještě oblečená v plavkách stála pod proudem horké sprchy, čelem opřená o kachličky a… plakala. Nebyl to ten osamocený pláč, byl to bolestný pláč plný smutku, bolesti, bezmoci…

 Nechala po sobě stékat proudy vody ve snaze, že třeba odplaví všechnu tu bolest a trápení, ale dál ji sužovalo břemeno toho, co Michaelovi nemohla říct. Pocítila ten známý pocit, když jí mráz přeběhl po zádech…

 V tu samou chvíli k ní přistoupil Michael a zezadu ji objal kolem pasu. Položil svou hlavu na její rameno, a poslouchal, jak dál plakala. Něžně ho hladila po rukách ve snaze ho ujistit, že je všechno v pořádku, ale… Nešlo to. Jen on mohl vyhnat aspoň na chvíli smutek z jejího slabého srdce a nechat čas plynout bez jakýchkoliv starostí.

Otočila se k němu tváří v tvář a pomalu svou hlavu zvedla nahoru, aby se mohla podívat do jeho očí. Bože, jak moc ho ranilo, když v těch jejích viděl tolik bolesti. Jak mohla v sobě unést tolik neštěstí a smutku? Proč zrovna ona musela tolik trpět? Tohle bylo to jediné, co Michaela napadlo, když uviděl její oči.

„Jak ti můžu pomoct? Řekni cokoliv.“ Řekl žalostně nad jejím pohledem.

„Nijak.“ Odpověděla smutně Ge. „Můžu si za to sama.“

Michael: „Tohle jsou ty slabiny, které on bude hledat.“

Ge: „On je najde a ty to víš… Víš to, Michaele, víš, že si pro mě přijde. Všechno se to zhroutí ale ne zvenku pod jeho tlakem… Zhroutí se nám život zevnitř, a je jen otázka času, kdy se to stane.“ Znovu se rozplakala.

Michael: „Nedovolím to, slyší mě?“ Řekl ve snaze ji utěšit. „Tohle se nestane, Ge. Slibuju.“

 Znovu ji objal a šeptal jí do ucha.

„Musíme v tom druhém hledat oporu, ne rány, které bychom ještě víc rozšířili.“ Pohladil ji po zádech. „Musíme naslouchat srdci.“

Ge: „To mé je slabé.“

 Michael se na ni podíval s neklidným výrazem v očích.

Ge: „Je slabé, Michaele. Čím dál, tím víc.“

Tohle ho ranilo, jako když kobra vstříkne jed do své oběti a ta poté umírá několik hodin v mdlobách a bolesti, tyhle slova byla jed, kterému se snažil vzdorovat.

„Proto nechci, abys o tom věděl… Jen by tě ranilo a potom bychom proti Foxovi neustáli jediný jeho útok.“

Michael: „Neříkej mi, že je to tak vážné, jak naznačuješ?“ Zeptal se se slzavýma očima.

Ge: „Ne…“ Řekla něžně.

Michael: „Díky…“ Pokývl hlavou. „Další milosrdná lež.“ Dodal slabým hlasem.

Ge: „Musíš na to zapomenout, tak jako já…“

  Přitáhla si ho blíž a začala se s ním líbat. Chtěla cítit jeho tělo na tom svém, pohltit se jeho  teplem, doteky, vášní…

Michael: „Já nemůžu, Ge…“ Řekl slabě s utrápeným výrazem.

Ge: „Michaele, prosím… prosím, zapomeň na to všechno.“  

 Šeptala mu do ucha a snažila se ho navést k milostnému aktu. Po chvíli se už chytal jejích polibků, ale stále mu bránil strach z jeho myšlenek na její srdce.

 Georgiana se opřela o zeď z kachliček, vzala jeho dlaně a pomalu s nimi stahovala celkové tmavě modré plavky. Po jejím nahém těle stékaly proudy vody.

 Nadzvedl jí levou nohu a jemně do ní vnikl. Ge roztouženě dýchala a své dlaně nechala přejíždět po jeho hrudi. Milovali se velmi procítěně a velmi dlouho. To, co nedokončili ve sprše, to dotáhli k dokonalému konci v posteli pod velkou bílou přikrývkou.