Cologne- Německo - 21:01 téhož dne
Michael se vrátil do pokoje krátce po večeři a jediné, co měl v plánu bylo, nachystat si věci na odjezd do Mnichova. Jenže s plným žaludkem se mu moc nechtělo.
Lehl si na postel a odpočíval. V klidu si jen tak ležel na zádech a užíval si pohody, kdy byl sám na pokoji. Rukama přejížděl po ustlaných peřinách a vnímal každou vlnku na povlečení. Zavřel oči a uvolněně vydechl.
Crrrrr! Zazvonil telefon.
Michael otevře oči a když po druhé zazvonil, s velkou zvědavostí ho zvedl. Jak by ho to nakoplo.
„Halo?“
„No to jsem já. Volá ti Larry. Chceš s ním mluvit?“ Ozval se Frank.
Michael: „Jo! Jo! Jo!“ Nadšeně.
Ozvalo se pípnutí a už mluvil se spojkou z Londýna.
Michael: „Larry? Jsi tam?“
Larry: „Jo… Počkej chvilku…“
Michael si pomyslel, proč by měl chvíli čekat? Že by chtěl Larry něco přečíst, nebo měl něco pro něj nachystané ohledně chystaných koncertů?
Michael: „Máš pro mě něco?“
Ge: „Jo mám.“
Michaelovi poskočilo srdce radostí. Víc jak měsíc ji neviděl, a teď jen stačil její hlas a na tváři se mu objevil sladký úsměv.
Michael: „Ge? Co tam děláš? Ty jsi tam s Larrym?“ Překvapeně.
Ge: „Ano.“ Smála se. „Chtěla jsem s tebou mluvit, aby to nemusel přeříkávat Larry za mě. Tak jsme teď tady u něho na hotelu.“
Michael: „Tak rád tě slyším. Chybíš mi.“
Ge: „To je možné…“
Michaela hned zmrazila její odpověď. „Co? Stalo se něco?“
Ge: „Ne, jen že možné, že ti chybím. Otázka je, jestli je to čirá pravda.“
Michael: „Jistě, že je to pravda. Nelhal bych ti… Co se stalo?“
Ge: „Nic. Co by se mělo dít? To se hned musí něco stát, když k tobě mluvím přímočaře?“
Michael byl omráčený, a bylo vidět, že na nějaké dojemné rozhovory nemá Georga vůbec náladu.
„Ne…“ Řekl smutně.
Měl pocit, jako kdyby na druhé straně seděla jiná žena. A z jeho Panther se stala kočka s ještě ostřejšími drápy a pohledem ze kterého přímo vycházel respekt.
Michael: „ Chtěla jsi se mnou mluvit?“
Ge: „Ano. Mám ti vyřídit, že jsi s Frankem a Billem pozván na prohlídku nového sídla. Jménem mého bratrance, a taky starosty města a dalších lordů…“
Michael: „… A kolik tam bude lidí?“
Ge: „Nemusíš se ničeho bát, s ostatními se jenom pozdravíš, potřeseš rukama a hotovo. Oni stejně budou v parku, bude se grilovat nebo tam budou probírat svoje zájmy… Já se vás ujmu a provedu vás potom celým domem, plus procházka v zahradě…“
Michael: „Aha… Tak dobře…“ Souhlasil. „Ge?“
Ge: „Ano?“
Michael: „Kdy se k nám přidáš?“
Ge: „No, to je to hlavní téma… Můj bratranec a James chtějí, aby sis pro mě přijel osobně. Zkrátka chtějí vědět, že budu v dobrých rukou.“ Řekla ironickým hlasem.
Michael: „To se dělá při svatbách.“ Usmál se. „Ale jestli se chtějí ujistit…“
Ge: „No tak třeba se chtějí přesvědčit, po tom, co se stalo…“
Michael na chvíli ztichl, jako by mu přejel mráz po zádech. „… Georgo… Já chci aby to všechno bylo za námi. Jestli chtějí mít jistotu, budiž… Ale nechci ,abychom to řešili pořád dokola….“
Ge: „To já taky. Tohle je jejich nápad a prostě to chtějí vědět. Nic víc.“
Michael: „Fajn…“
Ge: „…Michaele?“
Michael: „Ano?“
Ge: „Nachystej si převleky… Chci ti ukázat Oxford, tak jak bys ho normálně neviděl…“
Michaelovi svitla naděje, že její ledová nálada odcházela. A tušil to správně.
„Dobře…“ Usmál se.
Ge: „Ukážu ti můj domov.“
Slovo „domov“ v jejím podání zněl mnohem oddaněji, než kdyby mluvila o Kalifornii. Ale co už s tím mohl dělat?
Michael: „Už ses v Anglii zabydlela, že?“
Ge: „ Jak to myslíš?“ Reagovala zmateně.
Michael: „No, už je to pět měsíců, co jsi odjela.“
Ge: „To ale neznamená, že tady chci zůstat.“ Ujišťovala ho.
Michael: „Fajn…“ Tvrdohlavě.
Ge: „ Michaele, neříkej, že by ses nerad vrátil do Gary.“
Michael: „Ne, to ne. Já jen, že jsi to řekla, jakoby jsi v Oxfordu žila celý život. Víš, jak to myslím?“
Ge: „Jo….“ Povzdechla si. „Budeme sami. Nikdo jiný s námi nebude.“
Michael: „Nikdo?“ Zeptal se nejistě.
Ge: „Nikdo. Ani Bill Bray, ani Wayne… Jen my dva, jestli si na to troufáš?“
Michael to vnímal jako výzvu, ale panický strach z fanoušků a medií ho odrazoval.
„Dobře.“
Ge: „Souhlasíš?“
Michael: „Jo, ale pod jednou podmínkou…“
Ge: „Jakou?“
Michael: „Chci tam mít aspoň Billa. Bude se za námi držet minimálně deset metrů, ale dovol mi aspoň jednoho člověka.“
Ge vydechla otráveně. „Fajn. Ale nikdo jiný.“
Michael se usmál. „Tak platí.“
Po tomto telefonátu si byl jistý, že naděje nikdy neumírá. Cítil, že i když je od sebe dělilo několik set kilometrů, její srdce mu bylo blíž. Zbývalo čtrnáct dnů do té doby, než Michael přijede do Spojeného království Velké Británie a Severního Irska... Rodné Anglie jeho Panther, odkud si ji konečně vezme k sobě a společně s ní dokončí turné... a potom, jak doufal, se s Georgianou vydá na cestu životem, který si tolik přál sdílet po jejím boku.
2025 ©