Hosté se zdrželi i na večeři a poté i na ochutnávku vína. Alessandro je bavil neskutečným způsobem. Nikdy se nenudili, vždycky našel téma, do kterého se zapojil každý, a všichni se dokázali skvěle zabavit.
James si všiml, že Georga odešla od stolu nějak brzy, což se mu nějak nezdálo. Za to Michael byl v klidu, jako kdyby seděl v rodinném kruhu. Jenže potom ho napadlo, že možná kvůli jeho přítomnosti se vzdálila.
James: „Omluvte mě, jdu na chvíli za Victorií.“ Vstal od stolu a šel dovnitř.
Nikomu to jméno nic neříkalo, dokud se Alessandro nezamyslel s otázkou na Franka a Michaela.
Alessandro: „Víte, co nechápu? Proč jí říká zrovna tak? Nevím, jak je to v Anglii, ale myslím si, že všude se oslovuje prvním jménem, nebo ne?“
Frank: „Tím myslel Ge?“ Zarazil se. „Už si nevzpomínám, že bych u ní viděl někde napsaná její další jména.“
Michael: „Ne, já taky ne.“ Ozval se v čele stolu.
Alessandro: „No, já myslím, že jí nebude vadit, když vám je povím… Georgiana je po slavné vévodkyni z Devonshiru, která je předkem princezny Diany. Victoria je podle anglické královny, která je nejdéle vládnoucím monarchou v Anglii. Anne... to se pořád nevím, po kom to má. No a Starlight je neobvyklé příjmení. Avšak v okolí Oxfordu je velmi známé.“
Tímhle všechny přítomné u stolu omráčil. Předvedl jim podrobnou analýzu jmen jejich blízké kamarádky. Teď už bylo jen na nich, jak si představí význam jejich titulů.
Mezi tím v hudebním sále
Ge seděla u klavíru neboli křídla. Ruce měla lehce položené na klávesách a jen poslouchala, jak se z pootevřených dveří vkrádaly dovnitř hlasy, které se odrážely od stěn. V celém sále bylo komorní světlo jenž plápolalo ze svícnu na stole. S malou pauzou zahrála pokaždé tři tóny, a zaměřila se na jejich jednoduchost. Jak se snadné vyjádřit svou náladu pomocí pár not.
Poté je ještě párkrát zopakovala a následně ve své mysli zkoušela sestavit nějakou melodii. Plynule se začaly ztrácet ty hlasy, až podezřele plynule. Podívala na odraz v nalakovaném dřevě klavíru a uviděla Jamese, jak dovíral dveře. Ani se neotáčela a zůstala sedět tak, jako před tím, ruce si položila stehna, aby tak dala najevo že už nebude dál hrát.
James: „To byly smutné tóny…“ Ozval se jeho hlas za jejími zády. Prstem jí přejel po šíji se slovy: „Děje se něco?“
Ge: „Chybí mi…“ Zavřela klávesy a James si stoupl vedle klavíru, aby jí viděl do očí. „Dneska v parku jsem ho nechala, ať mi řekne úplně všechno. A to taky udělal. Byl tak zoufalý…“ Zvedla hlavu a podívala se mu do očí. „Dostala jsem ho tam, kam jsem chtěla. A když už mi sám řekl, že neví, co má dělat, aby mě dostal zpět…. Tak jsem nevěděla, co mám dělat.“
James se na ni jemně usmál a řekl: „V takovém případě bys mohla udělat jen jedno…“
Oba věděli, co tím myslel. Ge znovu sklonila hlavu, postavila se a přešla k oknu. „Řekla jsem mu, že to večer probereme… Ale nejsem si jistá, jestli na to budeme mít dost času.“
James: „To víš, Alessandro to umí s hosty.“ Pousmál se. „… Klidně si s ním promluvím já.“
Náhle se z chodby ozvalo cvaknutí dveří. James uviděl Michaelovu siluetu přes skleněné dveře a rychlými gesty naznačil Ge, ať se schová za velké zelené závěsy, které byly u velký původních oken z 18.století.
Michael nakoukl dovnitř a uviděl Jamese. „Promiň, hledal jsem Ge.“
James se k němu otočil: „Ale to nic, pojď dál.“
Michael za sebou zavřel dveře a zůstal stát pár metrů od klavíru. „Nevíš, kde je? Chtěl jsem s ní mluvit, než odjedeme na hotel.“
James: „ Šla si lehnout. Zřejmě ji vyčerpala ta procházka v parku.“
Michael si hned všiml narážky na jeho důvěrné téma. „Řekla ti něco?“
James se opřel o klavír s klidným výrazem. „Vím toho o tobě dost….“ Michael si nejistě skousl ret a pomalu přešel k oknu. „Chceš ji zpátky na turné?“
Michael: „Tohle je mezi mnou a Ge.“ Řekl už sebejistým hlasem.
James: „Michaele, to jak jste si mezi sebou vyříkali problémy, to je vaše věc. Ale jako její nejbližší kamarád mám právo vědět, že s tebou bude, aniž by trávila noci v hotelu s nešťastnýma očima….“
Michael: „A proč se do toho pleteš? Je to jen a jen naše věc, naše problémy a náš vztah.“ Zdůraznil ve snaze ho odpálkovat.
James: „Vztah, který visí na vlásku…“ Michael se k němu obrátil s přimhouřenýma očima. „Svěřila se mi, protože věděla, že mi ještě může věřit…. Znám ji od jejích jedenácti let, a řeknu ti, že mi jí bylo líto, když jsem uviděl v jaké stavu přijela do Anglie…. Ponese si v sobě další jizvu a to ji hodně posílilo. Nečekej od ní, že bude tejná jako před tím…“
Michael: „A co mi tím chceš říct?“
James chvilku přemýšlel. „Kdyby tě jeden z tvých kamarádů požádal, abys mu zazpíval, udělal bys to? Měl bys k tomu odvahu?“…
Michael: „Asi ne…“
James: „Tak to vidíš… Ani ten nejodvážnější pták nepípne v cizím prostředí…. Zazpívala ti někdy Ge, nebo ty jí?“
Michael: „Ne.“ Sklesle.
James: „Tančil si s ní někdy. Ukázala někdy kromě své vášně také její cit pro to, co umí?“
Michael zůstal stát mlčky se sklopenýma očima. Věděl, že James měl pravdu… Jak moc důvěrně se ti dva znali?
James: „… Začal sis s ní vztah a to nemáte jeden v druhém plnou důvěru… A teď ji chceš zpět… Michaele…“ Michael se na něj podíval s přísně sevřenými rty, které byly náznakem zloby. „Klidně si ji odvez jestli chceš… Ale jestli budeš pokračovat dál, tak jako před tím, tak to by to příště nemuselo být jen na dva měsíce…. Chceš ji zpátky? Bojuj o ni.“
Michael zůstal stát jako přikovaný k parketám a James odešel ze salónu ven za ostatními. Ge byla na vážkách, jestli má vylézt z těch závěsů, nebo jestli má počkat, až Michael odejde.
Sledovala ho v odrazu okna. Michael se smutně skloněnou hlavou pomalu odcházel a přivřel za sebou dveře. Georgiana se blesku rychle vymotala ze závěsů a hned si sedla ke klavíru. Otevřela klávesy a začala hrát podivnou melodii. Michael na chodbě uslyšel šířící se tóny, které zněly nejprve jedovatě, jakoby ho bodla vosa, ale potom se ta melodie pozvolna zhoupla do něčeho, co ještě nikdy před tím neslyšel...
2025 ©