60.díl- Walk through the emotions

Nakonec se nechali přemluvit a na celý zbytek dopoledne se ztratili z dosahu jak fanoušků, a tak hlavně mediím. Rezidence La Desiderata, která v dřívější době byla domem pro služebnictvo, byla na pozemku panství se zámkem „Aglie Castle“, který si prohlédli jako první. Cestou přes park se vraceli zpátky k rezidenci a prohlíželi si italské zámecké zahrady a přírodu kolem. Šli po chodníku, povídali si a Michael se držel vzadu s Frankem, zatím co ostatní byli asi o tři metry před nimi.

Michael: „To je škoda, že tu s námi není Jimmy, moc by se mu to líbilo.“

Frank: „Ale… S Karen zase může jít, kam se mu zachce.“

Michael: „I tak je to škoda.“

Frank: „Já myslím, že to až tak velká škoda není. Podívej se dobře, kam jde naše Lady.“

 Ukázal na odbočující pěšinku, která vedla skrz řady mohutných rozkvetlých stromů, které tvořily jeden velký přírodní tunel. A to nevypadalo na zkratku. Právě tam šla sama pozvolným krokem dívka jeho srdce.

Michael se usmál a Frank do něj strčil, aby šel za ní. A to taky udělal. Ostatní v čele s Alessandrem se dál kochali parkem.

Sladce vonící květy, stín a příjemný chládek, všude pod nohami zeleň a nad hlavou větvě v růžových a bílých zábalech rozkvetlých květů. Pastva pro oči. Georgiana se tou krásnou nechala unášet a poslouchala zpěv ptáků a šum stromů. Na chvíli se zastavila a podívala se kolem, nikde ani živáčka.

 Sešla z pěšinky a zamířila si to rovnou k malému jezírku nedaleko od ní pod malým kopcem. Na hladině pluly lístky z květů a uprostřed tomu všemu vévodil velký leknín. Posadila se do jemné trávy a podívala se na svůj odraz ve vodě. Svými prsty jemně odvála po hladině malé lístečky, aby na sebe pořádně viděla. Malé vlnky se rozplynuly po celém jezírku, což odvrátilo její pozornost od svého odrazu.

Michael: „Dávej pozor, ať tam nespadneš.“ Řekl jemným hlasem, stojíc pár metrů za ní.

 Ge se lekla a okamžitě se ohlédla za sebe. Stál tam muž, který jí tolik chyběl, ale zároveň v ní ještě kousek z nenávisti přebýval. Vstala ze země a podívala se mu do očí.

„Co tady děláš?“

Michael: „Šel jsem za svým srdcem.“ Promluvil k ní něžně a pomalu se přibližoval.

Ge: „Měl bys být s ostatními.“ A šla směrem zpátky k pěšince.

 Michael ji následoval s úsměvem na tváři, až ji dostihl a pokračoval přímo vedle ní.

„Vidím, že jsi nasbírala mnoho přátel. A hlavně pan Fox je dobrá partie.“ Poznamenal.

Ge: „Nechápu, o čem to mluvíš.“ Odsekla.

Michael: „ Určitě se s vévodou znáš dost dlouho na to, abys s ním cestovala po Evropě.“

Georgiana se zastavila a rázně mu pohlédla do očí.: „O co ti jde?“ Zeptala se.

Michael se taky zastavil a pohlédl do jejích kaštanových sladkých očí. „Pojď si promluvit.“

Ge: „Jestli se chceš bavit narážkami na mé přátele, tak to sis vybral špatné téma.“

Michael:  „Chci si promluvit o nás dvou…“

Ge sklopila oči směrem k zemi, teď udeřil na citlivé téma.

Michael: „Máš vůbec v plánu se mnou pokračovat v turné?“

Georga se otočila o devadesát stupňů a pomalu pokračovala dál a Michael za ní.

Ge: „Není to lehké rozhodnutí…“

Michael: „Chápu. Máš svobodu, přátele, se kterými můžeš vyrazit kamkoliv chceš. Není snadné se toho vzdát…“

Ge: „Michaele, teď se toho hodně změnilo…“

Michael: „Já vím… Vím i to, že jsi mi řekla, že víš o tom, jak ztrácíme jeden druhého. A co teď chceš dělat?“

Georgiana se na něj otočila a znovu se zastavila. „To se ptáš ty mě? Měl by ses ptát sám sebe. Nevíš, čím jsem si prošla… Nevíš, jak mi bylo…“

Michael v její tváři viděl zraněnou duši, která se však dokázala ubránit. Už nebyla tak slabá, něco se stalo a to ji posílilo.

Beze slova opět pokračovala dál a Michael zůstal stát na místě. Jen co od něj ušla metr, Michael k ní vyslal prosbu.

„Vrať se ke mně.“

Otočila se a Michael k ní přišel. „Prosím, vrať se ke mně… Potřebuju tě. Až teď po těch dvou měsících jsem si uvědomil, jak moc nám to ublížilo. A hlavně mě sužoval ten pocit osamělosti a viny… Udělám cokoliv, jen mě nenechávej samotného.“

Ge: „… Ty víš, že moje srdce bije pro tebe… Ale už tak má dost ran.“

Michael: „Dej mi šanci je zahojit.“ Vzal ji za ruce a ona je hned vysmekla.

Ge: „Tak snadno to nepůjde.“ Odvrátila se od něj a pomalu šla dál.

 Michael zůstal stát na místě, zatím co ona šla dál po pěšince. Neměli za sebou ani čtvrtinu cesty k rezidenci a stále procházeli tím hustým hájem, jenž tvořili sladce rozkvetlé stromy, zelená tráva působící jako koberec a sem tam pár divoce rostoucích květin kolem vyšlapané cestičky.

V tichosti se objevil za jejími zády, a Ge šla dál se skloněnou hlavou, plnou nezodpovězených otázek. Michael ji následoval s odstupem půl metru, a váhal nad dalšími větami. Za to myšlenky nejistoty ho dováděly k šílenství.

Michael: „Mrzí mě to… Udělal jsem chybu, kterou nemůžu vzít zpět, i kdybych si to přál ze všeho nejvíc….“  Obešel ji z pravé strany a pokračoval vedle ní s upřímným pohledem. „Ale dokážeš se skrz mé omluvy povznést nad to, co se stalo a jít dál? Budeš mě pořád nenávidět? Hodláš zůstat na jednom místě a nechat si utéct vlastní život?“

 Ge se zastavila a Michael si před ní stoupl tváří v tvář.

Michael: „Podívej se na mě…“ Jeho oči byly víc než žalostné a to mluvilo za vše. „ Já už nevím, co mám udělat, abych tě získal zpět… Už ani nevím, co mám říct…. Neuvědomil jsem si, jak velký máš na mě vliv, a to mi ublížilo nejvíc. To, že jsem tě neviděl, to, že jsem s tebou nemohl mluvit, to, že jsem tě nemohl dotýkat, obejmout tě a políbit, to, že jsem necítil tvé srdce mě ranilo nejvíc. To, že jsem tě neměl po svém boku.“

Ge s přimhouřenýma očima jen nevěřícně zakroutila hlavou. „Ty jsi zoufalec, Michaele.“

Michael: „Jsem…“ Řekl smutně.

Ge k němu přišla blíž, tak blízko, že se jejich těla skoro dotýkala a tichým hlasem k němu promluvila.

„Vylil sis srdce, abych věděla, co cítíš. Ale ani jednou ses mě nepokusil políbit, a to znamená, že jsi velmi zoufalý. Jenže teď to ani neuděláš, protože asi tak za dvě minuty k nám dojde Alessandro, kterého vidím přes tvoje ramena… Kdybych tě teď nedostala na kolena, tak by sis mě k sobě přitáhl a začal líbat, jenže to byl jen důkaz toho, že ti nejde o nic víc, než získat zpátky svou milenku ale ne ženu, kterou doopravdy miluješ…“

Michael poslouchal velmi pečlivě a v koutku srdce mu znovu začínal plápolat oheň naděje.

Ge: „… Sám ses prozradil, a to já uznám.“

Alessandro: „Michaele!“ Ozval se pár metrů od nich.

Georga dořekla poslední větu, než by ji Alessandro uslyšel. „Probereme to večer.“

Alessandro: „Michaele, vy jste se ztratili? Čekali jsme na vás u domu a vy nikde.“

Ge se usmála, jako by se nic nestalo. „Jen jsem Michaelovi ukazovala to jezírko.“

Alessandro: „Aha, takže… K domu trefíte samy, že ano?“ Usmál se.

Michael: „Za chvíli přijdeme.“ Odpověděl s milým pohledem.

Alessandro: „Dobrá.“ Podíval se na Ge a šel zpátky, protože kdyby měl procházet celý háj, trvalo by mu to stejně dlouho, jako těm dvěma.

Michaela napadlo, že podle jeho pohledu ji přišel zkontrolovat. Není pochyb, že ho poslal James. Ještě chvíli se na něj díval, jak pomalu vycházel z háje v parku a potom svůj pohled upřel na Ge, která se stále dívala Alessandrovým směrem.

Michael: „To měl být dozor?“

Ge se na něj podívala s úsměvem na tváři. „Mě to nevadilo.“

Michael: „Mě ano… Myslím, že ho poslal James.“ Řekl otráveně.

Ge: „Proč by to dělal? Alessandro je mi blízký skoro jako James, znám ho… Ty a James nejste jediní, kdo si mě hlídá.“

 Po jejím provokativním pohledu mu rozum zůstal stát. Georgiana se tentokrát svižnějším krokem dala kupředu a Michael znovu doběhl. Teď už ale nepokračovali v předešlém rozhovoru a mlčky šli celou cestu až k domu, kde na ně čekali ostatní na terase s dřevěným venkovním nábytkem, jídelní servisem a velkým krbem.