56.díl- Worry

     Michael se vrátil z poslední zkoušky z Met Center a jen co přišel na pokoj, dožadoval se okamžitého příchodu Franka. Takový vztek nezažil od té doby, co na Victory tour našel u Randyho v pokoji její tmavě modrý šátek.

Přišel k nočnímu stolku a z dokladové knížky vytáhl malý lístek s číslem, který si nachystal k telefonu. Zrovna v tu chvíli, kdy stál u toho malého stolku, přišel Frank.

Frank: „Potřebuješ něco?“ Nakoukl do obrovského pokoje.

Michael: „Pojď dál.“

Frank vstoupil dovnitř a zavřel za sebou dveře. Zajímalo ho, co se děje, když Michael nasadil důrazný tón na hlase.

Frank: „Něco je špatně?“

Michael se otočil od telefonu na Franka. „Je tady? Nebo je cestě? Kde je Ge?“

Frank pod palbou otázek odpověděl krátce a stručně. „Já nic nevím.“

Michael: „Volals Rachel?“

Frank: „Ne, nevolal. Mám teď důležitější práci, než volat její sestře a kontrolovat ji jako malé dítě.“ Zdůraznil.

Michael vydechl svou nepříčetnost a posadil se do křesla v rohu pokoje. „Slíbila, že sem přijede. A kde je teď? Zítra mám první koncert a nic o ní nevím.“ Řekl ustaraně.

Frank přišel k malé ledničce a ukázal, jestli si může něco vzít. Michael na něj kývl a dál se zabýval myšlenkou, která ho trápila.

Posadil se na malou sedačku, do sklenky si nalil čistou jemně perlivou vodu a opřel se.

Frank: „Podívej, už před tím jsem ti říkal, že ani Rachel neví, jestli to stihne. Má čas, může přijet i na poslední koncert. Co ty víš?“

Michael: „Myslíš, že by schválně nepřijela?“

Frank: „Proč by to dělala?“

Michael: „Já nevím. Co když mi to chce takhle vrátit, po tom New Yorku?“ Zeptal se s nejistým výrazem ve tváři.

Frank: „Já myslel, že jste si to vyříkali?“

Michael: „Dala mi facku a potom mi ještě vynadala.“ Řekl cynicky.

Frank se začal smát, jen co to uslyšel. „Tak to bych řekl, že se na tebe slušně naštvala.“ Jenže po Michaelovém ledovém pohledu ho smích rychle přešel.

Michael: „ Já si myslím, že ten kamarád, se kterým odjela, na ni bude mít dost silný vliv, na to, aby mi to vrátila dvakrát silněji.“

Frank: „Tak jí zavolej ty. Ať ví, že o ni stojíš.“ Řekl přesvědčivě.

 Michael chvíli váhal a nakonec se zvedl z křesla a přistoupil k telefonu. Vytočil číslo a nejistě si kousal ret.

„Dobrý den, mohl bych prosím Vás mluvit s Rachel Watson?“

Chvíli čekal a poté už mluvil s Rachel.

„Ahoj, tady je Michael.“… „Jo, chtěl jsem se zeptat, jestli je tam u vás Ge?“…. „Aha, a neříkala, kdy se vrátí?“… „To bych byl rád.“

Koukl na Franka a řekl: „Rychle, dej mi tužku.“

Frank vstal a ze saka vyndal propisku, kterou následně dal Michaelovi.

„Už můžeš.“ A začal si psát další číslo. „Mohla bys to zopakovat, jen pro kontrolu?“… „Jo, dobře. Děkuju moc. Ahoj.“ A zavěsil.

Frank: „Tak, co říkala?“

Michael: „Že je nemocná a zůstala u toho svého kamaráda. Prý aby něco od ní nechytla malá Victorie.“

Frank: „Takže neví, kde se vrátí?“

Michael: „Ne. Ale Rachel byla tak ochotná a dala mi číslo na toho jejího kamaráda.“

Frank: „A jak se jmenuje?“ Zeptal se zvědavě.

Michael: „James Fox.“

Frank si podle jména zkusil představit, co to bude zač, ten James. „No vidíš, a ty sis myslel, že to dělá schválně.“

Michael: „No to se teprve uvidí.“

Bristol- Jihozápadní Anglie- 19:43 téhož dne

 V jídelním salonu probíhala večeře a o dvou chodech. James seděl naproti Ge v čele stolu a vychutnával si pečené hovězí s opékanýma bramborami, zatím co ona zas tak velkou chuť neměla. Spíš si jen od každého uždibovala.

 James se na ni podíval, polkl sousto a řekl: „Sněz aspoň to maso.“

 Georgiana zabalená v jeho modrém županu, sedíc na druhé straně stolu se jen nevinně zatvářila s poznámkou:

 „Nemám hlad.“

 James: „Potřebuješ živiny. Aspoň něco sněz.“

  Ge s ne moc velkým nadšením vzala nůž do pravé ruky a ukrojila si maso. On ji sledoval, jak do sebe s nelibostí cpala to maso a nakonec se nad ní slitoval.

„No tak to nejez, když nechceš.“

 A během krátké chvíle zazvonil telefon. Ani jeden z nich nevstal od stolu a čekali, až přijde komorník. A opravdu. Za chvíli přišel do salonu komorník se slovy:

 „Telefon, pro lady Starlight.“

  Ge se povídala na Jamese, a on se zeptal komorného.

 James: „A kdo volá?“

 Komorník: „Nějaký muž, pane Foxy. Jménem se nepředstavil, ale prý je to naléhavé.“

 James si utřel pusu ubrouskem, vstal od stolu a přišel ke komodě, na které byl telefon. Otočil se na komorného ve dveřích a řekl:

 „V pořádku. Můžete jít.“ A zvedl sluchátko.

 Georgiana si mezi tím ukrojila další kus masa s tušením, kdo by to mohl volat.

 James: „Tady James Fox, kdo volá?“…  „Ano, je tady.“ … „ A mohl by jste mi říct vaše jméno?“

 Georgiana se na něj podívala a James zakryl sluchátko a tichým hlasem řekl:

 „To je Michael, chce s tebou mluvit.“

 Ge byla překvapená, protože si myslela, že volá Frank. Nevěděla, co má říct.

 „Zeptej se ho, co chce. Že nemůžu vstát z postele.“

 James se usmál a vrátil se k Michaelovi. „Je nemocná, nemůže vstát. Mám se vás zeptat, co potřebujete?“ Chvíli poslouchal a poté se smíchem řekl: „Tak to ani já nevím, kdy se rozhodne vylézt mojí postele.“

 Jen co to Ge uslyšela, vystartovala od stolu a praštila ho do ramene. James se uchechtl a pokračoval v konverzaci.

„Jo, určitě můžete zítra zavolat.“ Smál se. „ Doufám, že budu mít na vás větší klid než teď.“… „No snažím se do ní nacpat večeři, a momentálně do mě bezdůvodně rýpe prstem. Asi mi chce něco naznačit.“ Usmál se. „Ano. Na shledanou.“ A zavěsil.

Ge: „Kdy vylezu z tvojí postele? Děláš si srandu?“ Vyjekla nechápavě.

James se na ni usmál: „No tak jsem ho trochu poškádlil, no a co?“

Minneapolis – 12:47 téhož dne

 Frank se podíval na Michaela, jak s přísně sevřenými rty položil telefon a zeptal se ho:

 „No, tak co myslíš?“

 Michael se na něj podíval. „Vypadá to na sympaťáka, který si ji jen tak z postele nepustí.“ Řekl uraženě.

 Frank vykulil oči a zaraženě se zeptal: „Co že? To myslíš vážně?“

 Michael: „Jo. Ještě si z toho udělal srandu a řekl, že sám neví, kdy se rozhodne vylézt z jeho postele.“

 Frank se usmál: „To je stejný provokatér jako ona.“

 Michael si sedl na postel se slovy: „Už jen podle hlasu, to vypadá na chlapa, který bude pro ni pohledný, jinak by u něj Ge nepřespala.“

 Frank: „Myslíš? Nezačínáš trochu žárlit?“

 Michael si mnul tvář. „Franku, smál se do telefonu. Bylo slyšet, že s ní laškoval, když jsem s ním mluvil. Tak mi zkus vyčítat, že žárlím.“

 Tím mu uzavřel debatu, a Frankovi došly narážky i otázky. Seděli beze slova a každý přemýšlel nad něčím jiným. Michael si lehl na postel a povzdechl si nad představou, že jeho Panther je ve společnosti jiného muže, zatím co by už dávno měla být s ním na hotelu.

 Frank dopil svou vodu, skleničku položil na stůl a odcházel z pokoje se slovy: „Jdu ještě zkontrolovat, jestli na zítřek všechno připravené.“

 Michael se zavřenýma očima odpověděl. „Dobře..“ A pak už se ozvalo jen cvaknutí dveří.

Převalil se na levý bok a vzpomínal na to, co jí říkal na natáčení Bad před dvěma roky. Jak ji chce s sebou na turné, že za ní bude lozit na pokoj… A že chce víc. Úplně se vžil do vzpomínky, jak se s ní líbal v metru. Jakoby najednou cítil její parfém, její něžný dotek, vlasy, její tělo jako by měl u sebe. Když si jemně přilož konečky prstů na své rty, jako by cítil ty její. Toužil po své Panther. Viděl ji před sebou, jak se ve slunečním svitu prochází zahradou v Encinu. Slyšel jejích smích. Jeho pocity se začaly prohlubovat.

Až náhlé zaklepání na dveře ho probraly z nečekaného zdřímnutí. Michael se ospale posadil a podíval se na dveře, jestli se mu to náhodou nezdálo.

Jimmy: „Michaele?“ Ozvalo se za dveřmi.

 Michael vstal a šel mu otevřít. Malý kluk, který mu byl dobrým kamarádem a který ho doprovázel, přišel na návštěvu a jako vždycky s dobrou náladou. Avšak když si po chvíli všiml Michaelových ospalých očí, něco se mu nezdálo.

Jimmy: „Můžu si vzít sušenku?“ Podíval se na stůl pokrytý obloženými talíři s dobrotami.

Michael se posadil na postel se slovy: „Jo, vezmi si, na co máš chuť“ Řekl mile.

 Jimmy si s mlsnými chutěmi vzal čokoládovou sušenku a potom se zeptal:

„Je ti dobře?...“

Michael: „Jsem jenom trochu utahaný…“

 Jimmy poznal, že ho něco trápí. Usmál se a dodal. „Problémy s holkou?“

Michael se usmál nad klukovským dotazem a s dětským úsměvem odpověděl: „Ano.“

Jimmy: „Já ty holky nemám moc rád. Pořád se malujou, nosí divné oblečení a chtějí se podobat nějakým modelkám… A ke všemu mají blbé kecy.“ Prosadil svůj názor.

Michael: „Jednou to pochopíš…“ Usmál se. „Jak by ses omluvil holce, kterou máš fakt rád?“

 Jimmy se na chvíli zamyslel. „Asi bych jí koupil kytici a bonboniéru ve tvaru srdce.“

Michael: „… No a představ si, že po tu kytici hodila.“ Poznamenal.

Jimmy se na něj podíval udiveně. „Co? Cos jí udělal, že se tak naštvala?“ Zarazil se.

Michael: „Neuvědomil jsem si svou vlastní chybu, a nechtěl bych ji kvůli tomu ztratit. Víš?“

Jimmy: „Tak jí řekni, že ji miluješ a jed jí pusu… Nic jiného mě nenapadá.“ Usmál se a vzal si další sušenku.

 Michael se na něj povídal a v duchu si říkal: „Kéž by to bylo tak jednoduché…“