Odpočinkový den. Všechny koncerty v tomto městě byly bez problémů odehrány a jako vždycky, všude kolem byly davy běsnících fanoušků pod okny Michaelova pokoje. Skandovali jeho jméno, zpívali písničky nebo měli transparenty, které držely nad hlavou.
Atlanta, Georgia – USA - 16.dubna 1988
Bylo poledne, čas oběda. Michael seděl u prostřeného stolu v pohodlí svého velkého pokoje a dojídal hranolky, které mu zbyly po velké porci kuřecích prsou plněných sýrem a bylinkovou omáčkou. Po třech dnech koncertování se v klidu dosyta najedl. Spokojeně se opřel, a pomalu dopíjel čistou vodu z ozdobné sklenice.
Frank přišel k němu do pokoje, a když uviděl Michaela, jak si hoví na židli, usmál se a zavřel za sebou dveře, aby si ho všiml.
„Vypadá to, že ti chutnalo.“
Michael otočil hlavou za jeho hlasem a pousmál se. „Jo, bylo to výborné.“
Frank si sedl vedle něj ke stolu a pohodářsky si povzdechl. „ Tak… Ještě devět koncertů a potom do Evropy.“
Michael zakýval hlavou a potom se mu s tou Evropou spojila jistá věc. „Volal jsi do Oxfordu?“
Frank odpověděl s pohledem zaměřeným na vázu s kyticí před sebou.: „Jo…“
Michael: „A?... Všechno v pořádku?“
Frank: „Jo.“ Podíval se na Michaela. „Jenom se ještě neví, jestli stihne koncerty v Minneapolis.“
Michael: „Jak to?“ Divil se.
Frank: „ No, říkala mi, že chtějí s manželem odjet do Irska na čtrnáct dní, takže by jim Ge pohlídala malou dcerku. No a potom prý má pro ni nějaký kamarád naplánované překvápko, takže někam pojedou asi na týden.“
Michael si vybavil její slova, a došlo mu, že tohle asi nebylo podle jejího plánu. Což u něj vyvolalo menší žárlivost, protože ona je magnetem na pozornost a nějakému kamarádovi může být jedno, jestli chce být sama nebo ne.
„Jaký kamarád?“ Zeptal se.
Frank: „Nevím, nechtěl jsem se vyptávat. Rachel mi jenom řekla, že se dlouho neviděli, a že má v plánu si s ní někam vyrazit.“
Tohle Michaelovi stačilo, aby měl důvod žárlit. Chtěl ji mít u sebe. Teď hned. Zkoušel si odhadnout, kolik mu asi může být, když si troufá po dlouhé době ji někam vzít. Určitě nebude o moc starší než ona. A určitě bude pohledný, jinak by si tolik nevěřil.
Frank jen sledoval Michaela v zamyšlení, a tak ho napadlo, udělat si menší žertík. Na oplátku za to, jak ho tehdy Michael strašil se Svalovcem, i když věděl, že hady nesnáší, se to teď hodilo nejvíc.
Frank: „Tak jsem se potom nenápadně zeptal, kam ji chce vzít? Říkala, že má pronajatou nějakou velkou vilu v Irsku poblíž jezera… Musí to tam být velmi pěkné.“ Pochvaloval s narážkami. „Jen si to představ, krásná příroda, procházky u jezera, jízdy na koních. Hotová romantika.“
Michael: „Baví tě to?“ Podíval se na něj se zvednutým obočím a žárlivý výrazem v očích. „ Určitě tam zmoknou, jak bývá v Anglii zvykem.“ Řekl ironicky, položil sklenici na stůl a šel si lehnout na postel.
Frank se usmál a ještě si rýpl. „ Krytý bazén, romantický pohled na opuštěnou krajinu.“
Michael se posadil s nervy na dranc. „Můžeš toho nechat?“ Zvýšil na něj hlas.
Frank se usmál: „Klid. Dělám si srandu.“
Michael: „Takže nikam nejede?“
Frank: „Jede. Ale nevím kam.“
Michael vzal polštář do ruky a hodil ho po něm. Frank to schytal na rameno a měl co dělat, aby neshodil jídelní servis na stole.
Michael: „Nedělej si z toho srandu.“
Frank: „Prosím tě. Je tam jen na měsíc a ke všemu si jela hlavně odpočinout. Určitě tam hned nebude blbnout někde po zelených stráních.“ Zasmál se.
Michael: „I kdyby se jenom procházela tím Oxfordem. Stejně by se za ní hnali všichni svobodní chlapy, které by potkala.“ Řekl přesvědčivým hlasem.
Frank: „Prosím tě… Angličani jsou jiných mravů. Nevíme, jak to tam chodí.“
Michael ztichl s naštvanou myslí a Frank po chvíli dodal: „No jestli si kvůli ní na týden pronajal celý dům, tak to určitě nebude nějaká chatrč. Myslím, že to bude dobrá partie.“
Podíval se s úsměvem na Michaela a ten po něm hodil druhý polštář, tentokrát s úsměvem. Takže bylo vidět, že to po něm s radostí hodil.
Michael: „Je to moje holka, a nikdo mi na ni nebude sahat!“ Usmál se.
Oxford - Anglie - O dva týdny později
Krásné dopoledne dubnového dne. Překvapivě pršelo. Rachel zrovna uspávala malou Victorii Anne v útulném pokoji v podkroví, Richard chystal ingredience na oběd a Georgiana se dívala ven z okna ve svém pokoji. Sledovala sousedku, jak si rychle sundávala prádlo ze šňůry a mezi tím jí pes běhal pod nohama. To počasí ji málem uspalo, až do chvíle, kdy se ozval zvonek.
Richard po chvíli zavolal na Georgu ze schodů.: „Ge, máš tu návštěvu.“ A šel zpátky do kuchyně.
Ge se rychle zvedla od okna a samotná zvědavost ji rychle pomohla dolů k pootevřeným dveřím. Otevřela je a na jejím obličeji se ve vteřině objevil sladký úsměv.
James: „Ahoj Georgo.“ Pozdravil gentlemanským hlasem a neodolatelným pohledem.
Ge: „Pane bože! Ahoj.“ Zaradovala se. „Tak jsi mě našel?“ Usmála se.
James: „Přijel jsem si tě ukrást. Sbal si věci a za pět minut vyrážíme.“
Ge: „Počkej, o čem to mluvíš? Kam chceš jet?“
James: „To je překvapení. Na nic se neptej, všechno je zařízené. S Rachel jsem domluvený, že se vrátíš za týden.“
Georga to vůbec nechápala. „Bože..“ Řekla udiveně.
James: „No tak ale hoď sebou. Ať nepřijedeme pozdě.“
Ge vyběhla po schodech na horu a zpod postele vytáhla cestovní tašku a do ní naházela co nejvíc potřebných věcí, že se jí to tam sotva vešlo. James už čekal v autě před domem a po chvíli ji šel pomoct s taškou. Všechno se dalo do kufru a mohlo se vyrazit.
James: „Nebude ti vadit, když se stavíme po cestě někde na oběd?“
Ge: „Ne, vůbec. Jenom pořád nechápu, o co tu jde.“
James se usmál: „Uvidíš."
Asi po dvou hodinách jízdy se zastavili v Londýně na oběd do centra města. A jako vždycky tu bylo tak z poloviny obsazeno a bez rezervace by vás stejně neusadili. Celkový vzhled působil elegantně a taky luxusně, což byl Jamesův styl. Posadili ke svému stolu v rudém salonu, číšník jim donesl menu a následoval rozhovor s očními kontakty.
James se na ni upřeně zahleděl, což Georgu trochu přivádělo do rozpaků.
Ge: „Nedívej se tak na mě.“
James: „ Nemůžu tě obdivovat?“
Ge: „Můžeš, až si vybereš a nebudeš na mě koukat skrz to menu.“ Usmála se na něj se skloněnou hlavou, dívajíc se na nabídku jídel.
James rovnou zavřel menu, opřel se o stůl a s dětským úsměvem se na ni znovu díval. Georgiana na něj koukla a on se na ni usmál. Vzdala to, zavřela menu, položila ho na stůl a taky se opřela lokty o stůl.
James: „Jak to, že jsem si nikdy nevšiml těch tvých kaštanových očí?“
Ge: „Nevím, asi se na ně nedíval.“
James: „Máš pravdu, tehdy jsem ti koukal na něco jiného.“ Usmál se.
Ge: „Jak si ale dospěl za těch čtrnáct let.“ Škodolibě se na něj usmála.
James: „Nemůžu uvěřit, že tě mám před sebou. Byla to dlouhá doba…“
Ge: „A já nemůžu uvěřit, že jsi sám. Vždyť z tebe vyrostl takový sympaťák, jak to že nikoho nemáš?“
James: „Dávám tomu volný průběh, a vůbec je mi jedno jestli někoho budu mít teď, nebo za deset let.“ Řek sebejistě. „… A navíc. Kdo by mohl milovat lůnu, poté co spatřil slunce?“ Zahleděl se do jejich očí s jemným úsměvem, čímž si ji získal.
Ge: „Vidím, že tě náš oblíbenec nezradil…“ Usmála se na něj. „Jenže já mám své slunce.“
James: „Slyšel jsem. Vymetá jednu halu za druhou a jeho jméno začíná na MJ.“ Vychrlil to ze sebe. „Jak k tomu naše Bailarina přišla?“ Opřel se do polstrované lavice s překříženýma rukama.
Ge nasadila rázný pohled. „ To je dlouhý příběh a byla bych ráda, kdybys to nikomu neříkal.“
James: „Na rozdíl od Rachel to nevykecám svému bratranci.“ Pousmál se. „Zjistil jsem si to sám.“
Ge: „Proč?“
James: „Protože se mi po dlouhé době podařilo s tebou setkat, a nechtěl bych, aby mezi námi byly tajnosti.“
Ge: „Tak sis to všechno zjistil sám?“
James: „Přesně tak.“
Během oběda si povídali o všem, co během těch několika let zažili. A po kávě už jen zaplatili a vyšli k parkovišti, které bylo kousek od restaurace.
James: „Ale neboj. Respektuju tvůj vztah k tomu muži, i tvé výhrady co se týká nás dvou.“
Georgiana od něj cítila menší náznak hořkosti, protože asi nevěděl, že Michael na ni bude mít takový vliv. Vzala ho za ruku a zpomalila jej.
„Počkej.“ Řekla něžným hlasem.
James se po doteku její hebké dlaně na ni otočil a věnoval jí maximální pozornost.
Ge: „Myslel jsi někdy na mě, když jsme nebyli spolu?“
James ji pohladil po tváři se slovy: „Myslel jsem na tebe neustále…“ Pustil její ruku. „Ale nemusíš se bát. Budu se řídit tvým rozhodnutím.“ Věnoval jí jemný úsměv a šel k autu.
Nemohla tomu uvěřit. Po tak dlouhé době ji stále miloval, a zraňovala ho myšlenka, že patří někomu jinému. V jeho očích stále viděla toho mladého chlapce, který s ní strávil valnou část jejího dospívání. Avšak jeho duše už byla dospělá, stejně jako jeho tvář i tělo. Jen ty oči byly trochu zrádné.
2025 ©