Michael šel po chodbě s další kyticí za zády. Zaklepal na dveře jejího pokoje a počkal, jestli mu otevře, nebo ne.
„Pojďte dál…“ Ozvala se milým hlasem.
Sebral odvahu, nadechl se a vstoupil do pokoje. Zavřel dveře, ale Ge nikde neviděl. Nic neříkal, jen se rozhlížel kolem a jeho pozornost zaujaly bílé růže na posteli. Georgiana vyšla z koupelny s vázou plnou vody. Jen co si všimla, kdo stál u dveří, hrklo v ní a nejistě se mu podívala do očí.
Ge: „…Ahoj.“ Řekla plachým hlasem.
Michael se na ni něžně usmál. „Ahoj.“
Georgiana se chtěla vyvarovat očním kontaktům a šla ke stolku, na který položila vázu. Poté přistoupila k posteli, natáhla se pro bílé růže a následně je ponořila do vázy. Zůstala stát u stolku a nevěděla, co dál.
Michael: „Jak je ti?“
Navzdory tomu, že na ni působil klidně, její reakce se daly přirovnat k vystrašené holčičce.
Ge: „… Už je to lepší.“
Michael udělal pár kroků dál od dveří, se slovy: „Chybělas mi. Měl jsem o tebe strach.“.
Georga se k němu otočila zády. „Vážně?“ A podívala se na bílé růže, které jí připomínaly nevinnost její kamarádky.
Michael: „Jo… Napsalas mi, že chceš odjet do Anglie, a potom jsem se dozvěděl, že jsi byla v nemocnici.“
Ge: „… Měla jsem své důvody.“ Otočila se na něj.
Michael: „ Zatajit mi takovou věc? Mělas pro to dobrý důvod?“ Zeptal se starostlivě.
Ge se na něj podívala naštvaným pohledem, a šla do koupelny se slovy: „To mi připomnělo, že mám pro tebe dárek.“
Michael nechápal, o co jde. Potom vyšla z koupelny a mrskla po něm kytici rudých růží, kterou od něj dostala. V jejích očích viděl slzy a zklamání. Věděl, co tím myslela, rvalo mu to srdce.
Ge: „Aby sis nemyslel, že jsem na tebe nezapomněla….“ Řekla nenávistně. „Celou tu dobu, jsem se snažila přijít na to, jak to obejít. Abych se zbavila aspoň nějaké bolesti. Ale proč? Když jsi to udělal ty!...“
Ge: „Měla jsem něco, co bylo jen mé… Byla jedinou útěchou, když sis o mě myslel, že jsem tě podvedla s Georgem. Jedinou útěchou v době, kdy jsem nejvíc trpěla… Sprostě jsi mi ukradl nejlepší přítelkyni!“
Zvýšila na něj hlas a samým napětím ucítila menší bolest v podbřišku. Posadila se na postel se žalostným povzdechnutím.
Se slzami na tváři pokračovala: „Jak jsem mohla být tak blbá... Já, neústupná a sečtělá Panther, vychovaná těmi největšími řediteli Epicu, jsem se nechala oklamat tak jednoduchou zápletkou...“
V tu chvíli se Michael zamračil nad jejími slovy. „Co to říkáš?... Nikdy jsem nic neměl s Tatianou.“
Ge: „A jak ti mám věřit? Když jsem tě víc jak měsíc neviděla.“
Nic neříkal, jen se naštvaně podíval do strany a snažil se najít způsob, jak to vyřešit.
Ge: „Vidíš, aspoň víš, jaké to je, když tě někdo podezřívá z něčeho, co jsi neudělal.“
Michael se posadil vedle ní a klín jí položil kytici z modrých růží, a jemně jí utřel slzu z tváře.
„Mrzí mě to…“
Ge: „Stálo ti to za to kupovat tak drahou kytici?“
Michael: „Mě je jedno kolik stála…. I když jsou nejvzácnější, nikdy mi nenahradí tebe.“
Ge mu položila kytici do rukou se slovy: „Z toho by sis měl vzít příklad…. Protože zítra odjíždím.“ Vstala z postele a přešla k oknu.
Michael: „…Takže je to pravda.“
Ge: „ Nevím, jak dlouho tam budu….“
Michael: „Proč? Proč chceš znovu utéct?“
Ge: „Protože mi nedáváš jinou možnost!“ Zvýšila hlas.
Michael položil kytici vedle sebe na postel, vstal a přišel k ní zezadu. „… Dozvím se aspoň, proč jsi byla v nemocnici?“
Ge mlčela, hlubokým dýcháním se snažila potlačit pláč a bolest.
Michael: „Ge?... Co se stalo?“
Ge: „Byl… Byl to potrat. Samovolný… Ztratila jsem jej, tak rychle… Jako kdyby nikdy nebylo…“
Michaelovi se nahrnuly slzy do očí, její slova mu vjela do srdce jako nůž. Pomalu a bolestně. Otočila se k němu s nevinným výrazem v očích.
„Dva týdny… Nevěděla jsem o tom.“
Michael jen zašeptal: „Bože…“
Už začínala plakat a Michael k ní hned přistoupil a sevřel ji ve svém objetí. Slzy mu tekly po tváři, jeho srdce zachvátil žal. Jejich duše sdílely společný smutek.
Michael ji objímal, držel ji u sebe, ale ona ho neobjímala. Jen stála u něj a ruce měla svěšené, dlaně zaťaté v pěsti. Sama ještě bojovala se svými pocity. Věděla, že Michael teď bude potřebovat útěchu, ale nevěděla, jak mu ji poskytnout, když se s tím musela sama vypořádat. Znovu se v ní začal objevovat zvyk, který v sobě přenášela už od dětství v baletu. Na všechno byla sama, a tak se s tím chtěla i sama poprat. Aniž by si to uvědomovala, začala se od něj vzdalovat už jen tím, jak se teď chovala.
Možná jen potřebovala čas, aby se vyrovnala se ztrátou. Nebo ji ublížil ten utajený vztah mezi Tatianou a Michaelem? To byla ta otázka, která jí mátla hlavu. Měla smíšené pocity. Kvůli té bolesti se jí stýskalo po Michaelovi, ale po tom podrazu ho nechtěla k sobě pustit. Co měla dělat?
Ge: „Mrzí mě to…“
Michael ji uvolnil ze svého objetí a podíval se na ni. „Nemůžeš za to.“
Ge mu utřela slzy z jeho smutné tváře. „Teď už víš, proč jsem ti to nechtěla říct? Dovedeš si představit, jak bys s tím vystupoval před vyprodanou halou?“
Michael přikývl a snažil se přestat plakat. Vzala ho za dlaně a jemně je sevřela.
Ge: „Nechci tady zůstat… Potřebuju čas, po tom všem, co jsem tady zažila.“
Michael: „Můžeme odjet někam pryč.“
Ge: „Ne. Já odjedu pryč.“ Pustila jeho ruce a šla si sednout na postel.
Michael se za ní otočil se slovy: „Nemůžeš přece v takovém stavu cestovat sama. Pošlu s tebou někoho, aby na tebe dohlédl…“
Ge: „Ne.“ Přerušila ho. „Chci být sama. Jestli si mám někde strádat, tak jedině sama.“
Michaelovi se tomu nechtěl věřit. „Nech toho. Nepustím tě samotnou.“
Ge: „Michaele, ber nebo nech být.“ Dívala se na něj utrápenýma očima.
Michael si k ní klekl, což u ní vyvolalo nejistý pocit. „Ge, nevidíš, jak ti to ublížilo? Bojuješ sama se sebou… Tohle nejsi ty, takovou jsem tě ještě nikdy neviděl. Znám tě dost dlouho.“
Ge: „Tak mě nech být.“ Ztrápeně odpověděla.
Michael na ní viděl, že jí to hodně ublížilo, cítil její bolest. Byl si vědom, co to s ní udělalo, a teď neměl na mysli ten potrat. Vzal ji za ruku a začal ji hladit.
„Nesmíš to v sobě dusit, ublížíš si.“
Ge chtěla svou ruku dát pryč, ale Michael ji pevně sevřel, aby si uvědomila, že to myslí vážně.
Michael: „Co budeš dělat, až přijedeš? Hmmm? Budeš s tím pořád bojovat, dokud si to se mnou nevyřídíš. Stále v sobě budeš přechovávat nenávist, nebudeš schopna se normálně rozhodnout, natož se ke mně přiblížit.“
Ge: „A co chceš, abych udělala? Mám si na tobě vybít zlost?“
Michael: „Ano, máš na to právo.“
Ge svůj pohled obrátila stranou a neklidně vydechla. „To neudělám.“
Michael: „Proč? Teď je k tomu ta nejlepší doba.“ Poznamenal ironicky.
Ge se na něj podívala podezřívavě. „Chceš mě vyburcovat?“
Michael jen naštvaně sevřel rty, neodpovídal.
Ge: „Takže facka ti pomůže, to jsi chtěl říct?“
Michael: „Nic jiného si teď nezasloužím.“
Ge: „Ano, to máš pravdu. Ale nic takového ode mě nečekej.“
Michael: „Ty chceš, abych se s tou vinou probouzel každý den?“
Ge: „Já už nemám co říct.“
Michael: „To mi nestačí.“ Dorážel na ni.
Ge se vztekla a vstala z postele. „Nech toho!“
Michael si stoupl se slovy: „Bojíš se s někým pohádat… Jen zvýšíš hlas a to je všechno, co uděláš. Necháš ostatní, ať si na Tobě vybíjejí zlost, ale sama to neuděláš.“
Ge už toho začínala mít dost. „Odejdi.“
Michael: „Nikam nepůjdu, a ty nikam nepojedeš.“
Ge: „Co si o sobě myslíš? Nebudeš mi rozkazovat, co mám dělat!“ Obrátila se na něho.
Michael se k ní přibližoval. „Neojedeš, protože mně miluješ, a jestli ano tak jenom proto, abys mi dokázala svůj vzdor to je všechno.“
Ge: „Jak můžeš…“
Michael: „Nikdy se toho nezbavíš, protože jsi jak zbitý pes, který vycení zuby a potom uteče.“
Sotva dořekl poslední slovo, už mu jednu vrazila. Michaelovi se ulevilo, že už to měl za sebou, a že ji konečně k tomu vyprovokoval. Ge si zakryla tvář svými dlaněmi, protože tomu nemohla uvěřit.
Nenávistně přivřela oči. „Ty jsi takový hajzl.“
Michael: „Ulevilo se mi, věříš tomu?“
Ge: „Ne.“ Okamžitě odpověděla.
Michael se jen usmál nad jejím protestantským hlasem. „Tak se mi to líbí.“
Ge se naštvala a chtěla mu vrazit ještě jednu, ale v tom momentě ji Michael chytil za ruce a povalil na postel.
Michael: "Nechápeš, o co jim jde? Chtějí nás rozdělit."
„Pust mě!“ Vyjekla.
Michael: „Ne!“
Její ruce držel u její hlavy v pevném sevření a následně si na ni lehl, aby neublížila jak jemu, tak sobě. Ge se snažila ze všech sil uniknout z Michaelových spárů ale beznadějně. Do jejích očí se opět nahrnuly slzy a odpor zmizel stejně rychle, jako přišel. Michael si všiml, že povolila své napětí v pažích a sledoval, jak začínala plakat.
Michael: „To je ono.“ Řekl sametovým hlasem. „Vyplač se, uleví se Ti.“
Pustil její ruce a lehl si vedle ní. Ge se k němu otočila zády a schoulila se do klubíčka. Michael na ní viděl, jak moc byla zranitelná a proto chtěl, aby si na něm vybila zlost, protože by jinak mohla být ještě zranitelnější než kdy před tím.
Michael ji pohladil po zádech se slovy: „Nechci po tobě odpuštění… Ta facka všechno vyřešila. Ztrácela jsi soudnost, musel jsem něco udělat.“ Pohladil ji po vlasech a přisunul se k ní blíž. „ Pochopím, když se mezi námi všechno změní…“ Zesmutněl.
Ge se k němu otočila se slzami na tváři. „Myslíš?…“
Michael: „Já vím… Tohle se jen tak přehlédnout nedá. A proto mi to tak rve srdce.“
Po jeho tváři stékala jedna slzička, kterou Ge utřela svou dlaní.
Ge: „Já už nevím, co mám dělat…“
Michael: „Dám Ti čas… Kolik jen budeš chtít, jen se mi vrať.“
Ge jen zavřela oči a chladně vyslovila jen jedno slovo. „Odejdi.“
Michaelovi se hned stáhl krk, slzy mu vytryskly ani nemrkl. Nenávist, kterou k němu vyslala, ho přímo rozdrtila. Posadil se a podíval se na ni s prosivím pohledem, nemohl věřit, jak moc jej nenáviděla. I když to čekal, ta pravda byla mnohem bolestivější.
Rozhodně neprožívají nejšťastnější období... 
2025 ©